Korsika pro začátečníky i pokročilé 3.-12.4.2014

Do Bastie dorážíme v sobotu ráno 5. dubna. V 7:15 vyrážíme z lodi a míříme přímo do předem domluveného kempu San Damiano (můžeme vřele doporučit) Máme dva bungalovy kde se pohodlně vejdou 4 lidi, každý za 60€. Stále je pod mrakem, ale přes 16°C jen odpoledne má ještě sprchnout. Jsme zvědaví a vyrážíme ve dvou skupinách. Obě zastihne na chvíli déšť, jen ta naše si bohužel vybrala horší trasu s rozbitými silnicemi ve vysokých horách kde je zima. Druhá skupina Petr, Karel a Michal mají lepší výběr a z Bastie se vydávají po D81 nahoru přes Sant-Florent směrem na Calvi a vrací se přes N1 197 a 193 domů. Všichni však tu a tam zmokli a bojovali s mokrými úseky asfaltu. Pavel jedoucí s námi během cesty zjišťuje hlášku podpětí na baterce a mašina nechce startovat. Odpojuje světlo a jede na co nejnižší otáčky. Dorážíme domů a podezření padá na regulátor. V neděli ho asi na Francouzské půdě neseženeme. V neděli dopoledne vyčkáváme při snídani asi do 10h, začíná svítit slunce v plné síle.
Po včerejším dešti jdeme mazat řetězy a těšíme se na supr den. V tuto chvíli dělám osudovou chybu a při popojíždění Ondrovým velkým Triplem nazpět, zatímco on stříká řetěz, si vytaženým policajtem obracím nehet na palci. Mám totiž své milované sandály, které věru nejsou na podobné činnosti příliš vhodné. Což naplat, nehet odtrženej…je asi 10:15, jedem na pohotovost. Vše probíhalo bez zaplacení jediného eura, ofocena průkazka pojištěnce i doklad o připojistění. Kolem 12.h dorážíme zpět s vyčištěnou ranou a nehtem přilepeným páskou. Kluci moc nevěří, že bych vyrazil, ale když už jsem tam nějak to vydržím. Ovazuji jen lehce gázovým čtverečkem, aby se vše vešlo do boty a jedem. Na stupačce je to překvapivě míň bolestivý, než když botu tahám na zemi při krocích a špička se opře o palec. Objíždíme severní výběžek Cap Corse nahoru po D80, která se táhne po břehu na východě výbězku. V Maccinagiu čekáme s Ondrou na zbytek skupiny a přejíždíme dál po D80 na západní stranu přes hřeben hor celou dobu je silnice absolutně suprová, zatáčka za zatáčkou, kreslené jak podle kružítka, bez zbytečných zalomení a překvapení. V Centuri sjíždíme do mariny na oběd do restaurace s mořskými překvápky. Výběr živých humrů, ryby, krevety vše čerstvé a výtečné!

S Odnrou se trháme a protože se silnice rapidně zhoršila, zkoušíme uniknout opět na východní stranu přes horskou spojku D35 zpět do Marine De Meria. Ze začátku s 3km docela špatným povrchem, když tu najednou se z drkotavé silničky stává super horská RZta plná zavíraček na jedničku-dvojku a kolena. Až se člověku nechce věřit proč tahle okreska má bejt v tak dobrým stavu. Po východní straně dorážíme zpět do Bastie a ještě vyrážíme po D81 na 800m vysoký hřeben nad městem, který přejíždíme a opět se zkoušíme dostat na západ kde se D81čka napojuje na ze severního výběžku jdoucí D80.Zkoušíme jak dlouho bude silnice dobrá a je to dobrých 25km. Rozbitý úsek z Centuri je tedy asi 15km.
Otáčíme a zpět na D81če pokračujeme dál na Saint Florent za ním zpět na Bastii po D62. Opět špičková volba. Dlouhé zatáčky často už ve vyšších rychlostech. Přijíždíme za šera, rychlá Pizza a honem za klukama na večerní víno. Je co probírat. Pavel zjistil, kde jsou dealeři všech běžných značek – zítra musíme regler sehnat. V pondělí má bohužel jediná Suzuki zavřeno, k vzteku. Rozhodujeme se tedy riskantně – v obou Triumphech jsou stejný baterie - vyrážíme první přesun do Ajaccia. Plán je po D81 na západní břeh ostrova přes L’lle Rousse, Calvi. Od Calvi jde podél pobřeží D81b – doporučuji se vyhnout všem, co nemají enduro. Pro naháče, cesťáky a „nanuky“ je to 30km čistého utrpení až k mostu nedaleko Galerie. Bohužel baterie v GSX_eRku dochází nevídaně brzy asi po 50km. Přehazujeme jednu z Tripla a Pavel se s Karlem vrací pro auto a vlek do Bastie. Karel pak žene Hondu do Ajaccia po státní N193 přes Corte a Pavel jede to samý autem. My ostatní už si ten den užíváme pouze dokonalé asfalty z Galerie přes Porto, Pianu a Sagone.
 

 Opět dokonalá „škola“ pomalých zavíraček, do kterých se mašina posílá na hranu gumy v 60km/h a mezi nimi se na plnej plyn rozhejbe do 120-150km/h s tím, že po 5sekundách jde člověk opět tvrdě na brzdy a řeže další zavíračku. Kolem Sagone se zatáčky začínají otevírat a zrychlujeme. S Ondrou náš už drapnul amok a člověk ani nekouká na tacho, raději. Lítáme za sebou a vede vždy ten co má chuť.
Ještě není čas se hecovat. Dorážíme opět do pěkných bungalovů, které mezitím Karel s vypětím všech psychických sil našel a zabookoval na místě. Jsme v kempu Le Sud v Porticciu pod Ajacciem. Všude je hromada ubytovacích, v tomto termínu, prázdných kapacit-problém bývá spíš dorozumění předem po telefonu - v Le Sud umí majitel neobvykle dobře anglicky.

Máme 330 relativně dost náročných kilometrů. Dochází nám, že v podobném terénu je průměrná rychlost přes 70km/h nemožná. Všichni hltáme vyprávění a zážitky těch druhých spolu s loky těžkýho francouzskýho vína. Druhý den Pavel konečně i dílem obrovské náhody dostává do ruky regulátor a tedy v úterý konečně bez obav vyráží s námi. Jedeme směrem zpět na Galerii – včerejší trasu – Ondra, já, Petr a Pavel. Michal a Karel dávají pohov. Cesta do Galerie jde skvěle a i s vědomím, že máme ze včera vše najeté a viděli jsme u Galerie pumpu, netankuji v půli cesty.

Pumpa je však pohrobek a nefunguje. Čekal jsem s mým 150km dojezdem na nádrž problém, ale přišel dost brzy – mám tři litry rezervy. Benzín v dílně vedle prostě nevyžebráme, nechtějí se ani bavit – nakonec vyprosím hadici a PETku. Z Tripla přidáme do Duckny 1,5l a Ondra velí „jeď úsporně“ … nechápe, že tohle slovo můj boloňský „úpír“ nezná. Končím po necelých 45km hned za vesnicí Partinello. Chvilku se snažíme v liduprázdné vesnici sehnat benzín, ale Ondra nakonec vyráží směr Porto. Čekám asi 30minut a přijíždí s vymytým kanystrem od oleje – nevyšlo to asi o 8km , tam je další pumpa před Portem. Zpět do kempu to už je opět jen a jen o mixu endorfinu s adrenalinem. Jídlo co připravil Michal po dni „lenošení“ je fajn tečka a padají opět nějaký ty láhve červenýho. Zítřek plánujeme všichni trasu do hor směrem na východ po D83 směrem na Zicavo. Středa, vyrážíme z Porticcia po státní N196 a po 15km odbočujeme na D83, opět bez chyby. V Zicavu dáváme v restauraci kafe a otáčíme na jih po D69. Na horskou okresku opět nevídaně dobrý povrch(tu a tam několik kilometrů staré děrované silnice, ale jen výjimečně). Je však nutný si nechávat dost rezervy, neb horalové si tu nelámou příliš hlavu s oplocením prasečích a ovčích výběhů. Nezřídka z naklopené zatáčky brzdíte rovnou k stádečku prasátek uprostřed stopy, nebo stopu měníte při vyhýbání zbytkům jejich aktivit. Někdy se zjeví i nějaký ten prach a písek – je ještě jaro a deště zatím vše neopláchly. D69ka nás na jihu vypouští u Sartene a jdeme na oběd. Obecně je dobré dojít se najíst do 14.h, poté všude zavládne siesta což je konec všeho do 17 nebo 18 hodin. Zpět k Porticiu jedeme s Petrem po státní N196 - široká a rychlá silnice plná dlouhých a přehledných zatáček.

Petr už se rozjel a na „malým“ Triplu nás s Ondrou v každý obci, kdy poslušně brzdíme, dojíždí. Michal, Pavel a Karel jedou nahoru po D302 což je prý taky dobrá volba, ne tak rychlá ale technická. Večer se ještě dohodneme pro čtvrteční přesun zpět na sever k Bastii. Kvalitních silnic je tu opravdu hromada a je nám vlastně jedno kde se jezdí. Popravdě si společně s Ondrou uvědomujeme, jak málo oproti ostatním vidíme. Oni večer popisují, co všechno na stejných místech, kde jsme jeli i my viděli a vyfotili – my si pamatujeme většinou jen středové a krajové čáry silnic. Čtvrtek ráno je na obloze opět vymeteno. Karel si dobrovolně bere „černýho Petra“ a bere auto s Hondou na vozejku do Bastie. Dělíme se na dvě skupiny Michal s Pavlem a naše skupina Ondra, Petr a já. Vyrážíme po stopách včerejší pomalé varianty po D302 z Porticcia na jih a asi po 25km odbočíme na D55 což je ještě klikatější a menší silnička ovšem opět s bezvadným povrchem. Člověk si tyhle věci náramně užívá v rychlostech mezi 40-60km/h v utahovačkách a do 120km/h na rovnějších úsecích. Je kolem 23°C a slunce asfalt ohřívá na přijatelnou teplotu pro důvěru v gumy. Přejíždíme kousek po hlavní N196 abychom se napojili na známou D83 směrem na Zicavo (kde proběhne opět káva) jen dnes pokračujeme na sever dál po D69 jenž protíná horský masív předělu mezi jižní a severní Korsikou. Postupně šplháme až do 1260m/nm a posledních 100výškových metrů míjíme i zbytky posledních zímních závějí. Není to tolik o požitku ze zatáček. Všude je hromada šišek z jedlí, jehličí a tu a tam písku. Koukáme kolem a netlačíme na pilu – tahle horská vložka je hodně o pohledech a panoramatech. Nahoře na předělu hor je jen něco kolem 15°C a my se pakujeme dolů do údolí. Na mém denním počítadle svítí 120km ujetých na nádrž a začínám být nervní. Z kopce člověk sice netahá za plyn, ale zase mám skoro studenej motor a vím, že v tomhle režimu tam moje mapa chrstá benzín po „panácích“ . 

Níže je tepleji a i silnice je čistší a nasvícená, dá se opět trochu jet. Jenže tahejte za plyn, když víte, že to žere jako messerschmit a máte v nádrži sotva 3 litry. Posledních 25km do Vivaria je suprových, novej asfalt a všude vymetýno. Sjíždím na hlavní N193 z hor a hned stavím u bistra a ptám se po pumpě. Prý 4-5km směrem zpět na Ajaccio. Krčím rameny, že to už asi nedám, jestli nemaj někde za barákem aspoň dva litry v kanystru – nemají…nemají ani hadičku. No nic, sedám na svého nenažrance a jedeme. Nelhali, po sotva 4km je tu pumpa a já dojíždím bez zakuckání. Tankuji 12,78l do 13l nádrže (a má opravdu 13l) Dále po N193 s podobným profilem jako N196 včera. Zajímavý tady je to, že krásná široká národní spojovačka z jihu na sever, která má povětšinou min. 3pruhy hodně však 4, se každým městečkem mění v uzounkou městem procházející vlásenku, kde se kamiony musí pouštět na přeskáčku. Proto bývají dojezdy do obcí dost často dost zacpané. Nám to však nevadí, pomalu projedeme. Řidiči chápou, že my je nezdržíme a rádi uhýbají. V Corte (mimochodem krásné podhorské městečko) opět marně hledáme jídlo kolem třetí hodiny a za vděk musíme dát hamburgeru (ufff). Pokračujeme na Ponte Leccia a neodpustíme si natažení cesty až k severu po N197 až na naši oblíbenou D81 (fakt stojí za to i několikrát) z které v Saint Florent odbočujeme na D82 a sjíždíme od západu zpět do Bastie. Tam jsou naše auta a bungalovy již připravené.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE