S Ducati na vrchol | Mont Blanc | Jungfraujoch | Korsika

Cestovat na motorce a překonávat limity to je to co chci v životě dělat a tak to bylo i v tomto případě, kdy jsem měl v plánu překonávat nejvyšší vrcholy a doufal, že už mě nikdo nesrazí z motorky na zem a ve zdraví to celé zvládnu. Už je u mě zvykem, že nejraději jezdím sám ať už z důvodu toho, že neznám nikoho kdo by byl ochotný absolvovat takový výlet a nebo proto jak to dopadlo naposledy po tripu kolem ČR což už mnoho z vás vidělo na internetu. 

Předem říkám, že nejsem dobrý spisovatel, abych vtipně a zajimavě popsal jak jsem si těchto úžasných 14 dní užil, proto raději vytvářím videa. 

ale přesto to zkusím, když nemám zrovna co dělat a léto pomalu končí.

První den byl hlavní cil dojet do Dolomit což se po 950 km v suchém triku povedlo a zde jsem taky v blízkosti Santa Maghdaleny bivakoval. 

Asi si teď říkáte, že to je zakázáno,  tak ano zakázáno to je, ale pokud dodržujete základní pravidla pro tento způsob přespávání a neděláte v přírodě bordel, tak nevidím důvod proč takto nepřespávat když se o tom nikdo nediví a já se nenaprášim v nějakém cestopise :D 

Druhý den ráno byl plán jasný a to z Italie dojet do Švýcarska a projet přes všude vychvalované průsmyky. První na řadě bylo Passo Pordoi a hned na něj navazující Passo Sella a troufám si říct, že to jsou jediný z nejlepších cest co do okolí, které vytváří Dolomity. Opravdu nádherná podívaná. 

Pak následoval průjezd hranic z Italie do Rakouská přes Timmelsjoch pass za kterou si na Rakouské straně účtovali 14 eček za průjezd. A upřímně zaplatil jsem je s úsměvem na tváři, protože takový průsmyk to chcete mít za barákem.

Po tom co jsem přejel Švycarské hranice začal jsem pomálu přemýšlet o tom kde budu spát a vzhledem k tomu, že mi operátor zablokoval služby z důvodu překročení datového limitu nastali první komplikace na cestě, protože jsem býl bez mapy a jakéhokoliv připojení k internetu. Tehdy začal hon na freewifi v Churu, což se na jedne z čerpacích stanic podařilo. Tam proběhlo stažení offline map a mohl jsem vyrazit dál.  Po tom co se začlo stmívat našel jsem jedno místo na přespání u jedné farmy, ze které se nakonec po bližším prozkoumání vyklubala střelnice. 
Asi nejlepší bude podívat se na video, aby bylo jasné jak to ve skutečnosti bylo. 

Další cíl cesty býl jasný a to po projeti nádherných  průsmyku Furka a Grimsel pass dojet do Jungfrau regionu.

Dechberoucí kraj v blízkosti 3 Alpských velikánů Eiger, Monk, Jungfrau ke kterým se dá dostát do bezprostřední blízkosti po vyjeti zubačkou na nejvyšší železniční stanicí v Evropě Top of Europe 3454m n. m. s výhledem na nejdelší Alpský ledovec. Nejlevnější zpáteční  lítek z Lauterbrunenu až nahoru takzvaný Morning ticket stojí 130 eček. Neni to málo, ale opravdu to stojí za to!

Po třech úžasných dnech v Jungfrau moje cesta pokračovala dál a to do Francie, kde býl hlavním cílem Mont Blanc. 
Z Chamonix na vrchol Blancu a zpět mi ukázal to nejnáročnější co jsem dosud zažil. Kdo to šel v podobném duchů, kdy na zádech nesete stan, spacák, karimatku, videokamery, stativ, jidlo na 3 dny, vodu a horolezecké vybavení. Sečteno podtrženo batoh měl bez rukavic s přehledem přes 20 kg.

 

Po tom co jsem zdolal vrchol a sešel dolu do údolí moje cesta pokračovala na Francouzskou rivieru. A povím vám, že to bylo o hubu, protože ta nadmořská výška otupila moje smysly, tak že jsem nedokázal plynule projet zatáčku a zareagovat na něco včas to byl pro mě nesplnitelný ukol proto jsem si ten nejvyšší silniční Alpský průsmyk Col de l´Iseran 2770 m n. m. moc neužil, ale rychle se to zlepšovalo a pak začlo asi největší porno na cestě, protože nejvyšší průsmyk Alp Col de la Bonette 2802 m n. m. nabízí asi to nejlepší z Alp. Nádherná cesta, žáden provoz a ty výhledy do okolí?! Jednoznačně řadím mezí 3 nejlepší průsmyky v Alpách. Bohužel po tom co se moje smysly dostali do provozu schopného režimu a užil jsem si tuto nádhernou cestu začlo pršet, ale jsem motorkář, tak se z nějakého deště neposeru. 
A ono to nakonec dopadlo dobře, protože 50 km před pobřežím přestalo pršet a než jsem dojel do Monaka, tak jsem byl suchý. 
Zde jsem strávil noc na nějaké vyhlídce a následující den byl ve znamení cesty na Korsiku kde jsem zůstal 3 dny 

Z Nice na Korsiku trvala cesta 6 hodin, takže byl čas si odpočinout a přemýšlet o tom jake to tam bude. 
Nakonec se ukázalo jak praví to otřepané klišé. To nejlepší nakonec. Z vysokých hor rovnou na písečné pláže podobné Karibiku a to vše na malém francouzském ostrově plných zatáček kde opravdu objevíte jedny z těch nejlepších cest v Evropě.  Ne-li nejlepší,  ale za to všechno co tam uvidíte, tak si nechají frantíci zaplatit! Ale stálo to za to! 

Po třech dnech strávených na Korsice, kterou jsem projel od severu na jih a od západu na východ jsem 13. den vyrazil na 1500 km dlouhou cestu domu. 
A co myslíte zvladl jsem to na jeden zátah? Koukněte na video a uvidíte zda-li něco takového je možné na Multistradě zvládnout.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE