Route des Grandes Alpes 2014

8. den - sobota 5.7.2014 - volný den

   Je potřeba nechat odpočinout naše stárnoucí těla. Výlet do Montreux a práce na vinici je k tomu téměř ideální.

9. den - neděle 6.7.2014

   Tomáš stále odpočívá, ale mě už svrbí ruce. Chci se jet podívat na Col du Grand Saint Bernard (2469 m), který se nám do itineráře jinak nevešel.
   Vyrazil jsem nejkratší cestou přes Vevey, Montreux a Martigny. Cesta z Martigny vede poměrně dlouho údolím a široká silnice umožňuje svižnou jízdu. Pozoruji borce přede mnou, který na FJR1300 i s batůžkem jede jako o život. Za odbočkou do tunelu se silnice zúžuje a její kvalita trochu klesá, ale přibývá zatáček a tak je to pěkné svezení. 

   Nahoře stavím na kafe a pokračuji kousek do Itálie. Plánuji se vrátit zpět, protože jinak bych musel absolvovat okruh přes 500 km, a to se mi dneska nechce. V obci Etroubles to tedy obracím a vracím se stejnou cestou do Martigny. Cestou domů si udělám malou zajížďku. V městě Bex odbočuji doprava a jedu přes Villars sur Ollon na Col de La Croix (1727 m). 

Dále přes Ormont-Dessus, Col des Mosses, Chateau-d-Oex a Bulle domů. 

   Musím říci, že se mi tenhle úsek moc líbil. Nejsou to velehory, ale taková vrchovina. Perfektní silnice a minimální provoz. Jen posledních asi 20 kilometrů mě znervózňoval černý mrak, který na mě koukal ze zrcátek. Krátce po dojezdu přichází průtrž mračen a kroupy a jsem rád, že jsem doma :-).

   Navíc předpověď na příští týden není vůbec příznivá, takže se rozhodujeme, že domů vyrazíme už zítra a pokusíme se přicházející srážkové frontě ujet.
Najeto 330 km.

10. den - pondělí 7.7.2014

   Dnešní cesta povede z větší části po stejné trase, jakou jsme jeli loni se synem. Jen s tím rozdílem, že nechceme skončit v Itálii, nýbrž v Rakousku.
   Počasí je zatím dobré a tak vyrážíme, dnes už opět i s Martinou, po známé trase přes Bulle a Jaunpass (1509 m) do Interlakenu. Pokračujeme do Inertkichenu, kde cestou stavím, abych si vyfotil vodopád Oltschibachfall. 





   Za Inertkirchenem odbočujeme doleva a jedeme údolím Gadmental na Sustenpass (2224 m). 

   Loni tu bylo vlhko a ve vyšších polohách mlha, ale dnes je krásně a sucho, tak si tento výjezd náležitě užívám. Krásný asfalt a slabý provoz řadí tento průsmyk k tomu nejlepšímu, co jsem dosud jel.

   Následuje sjezd do Wassenu, rychlý přejezd do Altdorfu a nahoru na Klausenpass (1952 m). Ten jsem loni jel kompletně v mlze a tak teprve nyní vidím, jaká krása to je. Asfalt sice není tak kvalitní, jako na Sustenpassu, ale i tak je to fajn. Cestou dolů začalo lehce mrholit, takže sérii serpentin před Linthalem jsme si nemohli plně vychutnat, ale nedá se nic dělat.

   Pokračujeme známou cestou na Glarus, kolem Walensee a na Sarganz. Tady odbočujeme na Vaduz a Feldkirch. Tohle je poměrně otravná část cesty. Velký provoz a horko. 

   Přes Vaduz je to tragédie, na Feldkirch také nic moc. Situace se trochu lepší až za Feldkirchem směrem na Bludenz. Tady se chceme ubytovat a zítra si projet Silvretta-Hochalpenstraße. Ubytování nakonec nacházíme až po usilovném hledání v obci Schruns. 35 Euro i se snídaní a garáží pro motorky bereme. Dolévám 1/4 litru oleje a jdeme na večeři. Během večeře začíná pršet a tak si dáváme další pivo s tím, že mezitím přestane. Mezitím začalo pršet ještě daleko více, a tak než doběhneme do hotelu, jsme durch.

Dnes najeto 388 km.

11. den - úterý 8.7.2014

   Bohužel situace se přes noc nezlepšila. Leje jako z konve a od 10 metrů nad zemí jsou mraky. U snídaně domlouváme, že za této situace nemá smysl jezdit na Silvrettu a ještě za to platit 8 Euro, když jediné, co tam uvidíme, bude mlha.
   Hned v garáži lezeme do nepromoků a jedeme zpět na Bludenz a dále údolím Klostertall směrem na Sankt Anton. Za Klosterle ovšem odbočujeme na Flexenpass (1773 m) a tady nás potkává vlastně jediná nepříjemnost na celé cestě. V jednom z tunelů opravují silnici a my máme červenou. Tomáš nevykopnul stojan a pokládá motorku na bok. Naštěstí to odnesla jen spojková páčka a trošku kufr. Jinak nic. Nakládáme vysypané věci zpět do kufru a pokračujeme dál. Jedeme přes Lech na Warth, údolím Lechtal na Reutte a dále vyhlídkovou silnicí kolem Plansee na Oberau. Celou dobu hustě prší, ale tohle je hezké i za deště.
   Vzhledem k aktuální situaci a nepříznivé předpovědi počasí se rozhodujeme, že už nebudeme vymýšlet nic převratného a vydáme se nejrychlejší cestou k domovu. Najíždíme na dálnici na Mnichov, kde trochu bloudíme, a pak pokračujeme na Landshut. Před námi se trochu vyjasňuje a tak jedeme za světlem :-). Dokonce přestává i pršet, takže za chvíli můžeme sundat i nepromoky. Za Degendorfem dokonce vysvítá sluníčko a my se můžeme trochu ohřát. Cesta do Železné Rudy je díky tomu docela příjemná. V Železné Rudě ještě tankujeme, dáváme si kafe a rozhodujeme se, že to dnes dojedeme až domů. Bohužel hned za Rudou začíná opět pršet a už nepřestane. Jen kolem Plzně je to na chvilku lepší a tak měřím svůj tachometr. Zjišťuji, že na každých 30km mi to ukazuje o 1 km méně. U Loděnice vjíždíme do regulérní bouřky. Průtrž mračen, hromobití slyším i přes hluk v helmě a blesky nám létají téměř nad hlavou. Ale domov už je tak blízko, že jedeme dál. U Rudné už je na silnici tolik vody, že mi od předního kola stříká na boty téměř nepřetržitý gejzír vody.
   Ještě stavíme na pumpě v Rudné, abychom se s Martinou a Tomášem rozloučili, a pak už jen kousek domů.
Z této etapy nemám ani jednu fotku, nebylo o co stát :-).
Najeto 590 km, z toho minimálně 450 km v dešti.

Závěr

   Kombinéza, rukavice a boty mi usychaly týden. Sedlo bylo totálně nacucané vodou, dokonce jsem ho musel pověsit na půdě do svislé polohy a vodu jsem z něj vymačkával ještě dalších 14 dní.
Nicméně výlet to byl krásný. Počasí nám vlastně až na ty dvě přejezdové etapy vyšlo parádně. Dokonce ani ten déšť mi nevadil. Nepočítal jsem s tím, že by se nám povedlo jezdit téměř 2 týdny v Alpách bez deště, takže jsem na to byl psychicky připravený.
   Motorky šlapaly naprosto bez problémů a my koneckonců také. Tomáš to přežil i bez prášků :-).
   Route des Grandes Alpes (a okolí, kterým jsme projížděli) je nádherná. Neprojeli jsme ji celou. Zhruba 60 km na severu, 20 km na jihu a pak 2 kratší úseky kdesi uprostřed jsme vynechali, ale troufám si tvrdit, že to podstatné jsme projeli a k tomu něco navíc. 
Zejména bych chtěl vyzdvihnout park Mercantour a vlastně celou oblast Přímořských Alp, která je skutečně parádní. Doporučuji všem, kdo tam ještě nebyl, a přeji hodně štěstí na vašich cestách :-).

Nějaká statistika
Celkem jsem dle tachometru najel 3985 km, po připočtení té 3% chyby pak cca 4120 km.
Spotřeboval jsem 214,5 litrů benzinu, což znamená spotřebu cca 5,4, resp. 5,2 l/100km.
Také jsem spotřeboval 1,6 litrů oleje, což dělá cca 0,4 l/1000 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE