Ráj zvaný Korsika

Cílem naší cesty byla hlavně příroda. Užili jsme si jí do syta a zdaleka jsme nestihli vše, co tento nevelký ostrov nabízí.

Ráj zvaný Korsika

Kapitoly článku

Den první.

Naše cesta začíná 14.6.2008 za svítání, teploměr ukazuje jen 6 stupňů. Nahazuji postupně nachystané kufry na naši Yamahu FZS600 r.v.2001. Sedlo klesá pod tíhou níž a níž, motor naskočí i přes nízkou venkovní teplotu na jedničku, nasedáme a vyrážíme s manželkou na naše letošní dvoutýdenní putování.
Protože jsme si chtěli Korsiky užít co nejvíc, museli jsme zrychlit přesun na trajekt do Livorna. Zamířili jsme tedy ze Zlína nejkratší cestou na dálnici na Slovensko a pak už jen jeli a jeli a jeli. :-)
První noc jsme měli domluven v kempu v Klagenfurtu sraz s příbuznými, s jejichž trasou se tam protínala ta naše. Obloha nevypadala moc dobře. Kemp plný Německých fotbalových fanoušku taky ne! Proto jsem se trošku obával co se bude dít v noci. Právem!. Pavilón opic by se, co se týče řevu, styděl vedle toho co předvedli ti Němčouři. Když ta jejich zábava skončila hromadnou bitkou, při které zničili dva stany, trošku jsem zajásal. Bude pokoj! Nebyl, začali řvát jiní, na druhé straně. Nekonečná noc. (Placeno 20,6E.)

Den druhý.

Manželka měla dálnice po včerejšku dost, a tak jsme vyrazili na další cestu mimo ni. Krásné zatáčky a téměř prázdná silnice po ránu mi daly zapomenout na noční utrpení a užíval jsem si jízdu údolím okolo říčky. Projeli jsme poblíž Villachu a známého jezera Faaker See, kde se koná koncem léta jeden z největších motorkářských srazů v Evropě, a zamířili přes horské sedlo Koren na Slovinsko. Krásný výhled na Julské Alpy mi vnuknul myšlenku na cíl naší příští dovolené. Tentokrát jsme ale odbočili zpět do Itálie a pokračovali přes Udine k Trevisu. Vedro, mizerné značení a nepřesná navigace Garminu mě v odpoledních hodinách přiváděly k šílenství. Nakonec jsem rozhodl, že najíždíme opět na dálnici. Přestože se zhoršilo počasí a jeli jsme v dešti, tak se cíl na rozdíl od dopoledního přesunu mimo dálnice blížil podstatně rychleji. K večeru jsme našli u Bologni moc pěkný kemp se sympatickými chatkami. (Placeno 45E.)

Den třetí.

Ráno jsme v osm hodin už byli opět na cestě. GPS-ka nás bez problému vyvedla na dálnici a pak udělala kopanec, který málem zaplatila svojí existencí. Navigovala nás zpět do směru ze kterého jsme včera přijeli. Byl jsem z toho dost vedle, tak jsem zastavil u odbočovacího pruhu na ,,zebře“ a porovnával mapu s naváděním GPS-ky. Když jsem zjistil, že nás ,,má v plánu“ po několika kilometrech otočit a vrátit zpět do nynějšího směru, byl jsem vzteky bez sebe a to, co jsem řekl na adresu Garminu, sem ani nemůžu napsat. Ještě, že nejela policie. Určitě by mě za místo zastavení ,,štědře odměnili“….
Díky pokaženému náklaďáku, který způsobil na silnici totální zácpu, jsme dorazili do Livorna až kolem poledne. Ještěže jsme neměli zamluvené lístky na trajekt předem. GPS-ka nás dovedla k bráně do přístavu. Byla to ale brána nákladní a chlapík z vrátnice nás poslal pryč. Zkusili jsme se zeptat místních, ale ti nás pořád dokola posílali k té samé bráně. Protože jsme jeli k trajektu poprvé, tak jsme nevěděli co a jak. Hledali jsme v poledním vedru hodinu ten správný vjezd.
V budově s nápisem MOBY měli prodejní místa i jiné společnosti, z čehož jsem byl trošku vykulený. Lístek stál 106E. Daň za nákup lístku na místě. Koupením lístku v únoru a v obou směrech lze plout i za třetinu. My ovšem rádi cestou improvizujeme, a tak si raději připlatíme za volnost v rozhodování během cesty. Za zmínku ještě stojí, že je dobře najíždět uvnitř trajektu na kovovou nájezdovou rampu do vyššího patra trajektu pečlivě zpříma. Jednou jsem najel mírně zešikma a chytil nás dost nepříjemný balanc. Taktak jsem ho ustál a při představě jak s motorkou letíme po rampě dolů, se mi orosilo čelo. Personál uvnitř trajektu naprosto bezchybně naváděl a sám i zajistil motorku proti pohybu. Plavba trvala čtyři hodiny a výjezd z příšerně zacpaného města Bastia další hodinu a půl.
Korsika nás přivítala úplně zamračenou oblohou a protože se blížil večer a déšť, zatočili jsme do prvního kempu. Moc nás svojí úrovní nenadchl, ale už se nám nechtělo nic jiného hledat. Nikde nebyl žádný personál ani majitel, nikdo po nás nic nechtěl. Večer pořád jezdily kolem nějaké skútry, a tak jsme usnuli až kolem půlnoci.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.40
Známkováno: 35x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist