Provence 2012

Den 7 – Roussillon, Gordes, Orgon

Rozhodli jsme se přivstat si, abychom měli dost času na prohlídku Monte Carla. Když však zazvoní budík, leje venku jako z konve. Operativně se rozhodujeme pro změnu programu a tak přenastavuji budík na devátou. Snad se do té doby vyprší. Po desáté už sice neprší, ale moc nadějně to nevypadá, takže vyrážíme rovnou v nepromocích. Ještě v Sisteronu mě zaujme jeden řidič skútru. Má otevřenou helmu a při jízdě kouří. Tomu se říká závislost na nikotinu.

Naší první zastávkou jsou okrové doly v Roussillonu. Staré město evidentně nebylo dimenzováno na hustý provoz  a nápor návštěvníků, ale v dole samotném je poměrně klid. Ačkoliv se mluví o dole, nejedná se o klasický důl, tedy díru v zemi. Důl spíše připomíná částečně vytěžené prachovské skály, které však hýří různými odstíny okrové barvy.


Další zastávkou je Gordes, údajně nejvíce fotogenická vesnice v Provence. Její historie se datuje až do 8. století. Vesnice je terasovitě vystavěna na skále, protkána křivolakými uličkami, klenutými průchody a kamennými schodišti, přičemž prakticky všechny budovy ve vesnici jsou vyrobeny z tradičního provensálského stavebního materiálu – z kamene.


Poslední zastávkou dnešního odpočinkového dne je muzeum veteránů v Orgon. Auta ve venkovní expozici jsou většinou v původním stavu, což se dnes začíná cenit jako zachování historické hodnoty. Jsou nepříliš udržovaná (zaprášená) a některá z nich jsou na prodej, což pravděpodobně živí majitele, neboť vstupné je dobrovolné. Podobné je to i ve vnitřní expozici. Pak však přijde třešnička na dortu. Výstava Bugatti zahrnující kromě aut nebo jízdních kol i další exponáty, na jejichž designu se Bugatti podílel, případně je osobně užíval.


Než se stačíme převléknout do motorkářského, přižene se bouřka, takže si opět pěkně užijeme jízdu v dešti. Na jednom kruhovém objezdu chcípne Danielovi motorka. Jedu dál, ale když mě po chvíli nedojíždí, znervózním a otáčím se zpět. Naštěstí se nejedná o žádnou technickou závadu, pouze o souhru okolností. Zpozdil se jen proto, že si chtěl vyfotit stav počítadla na tachometru.


Najeto: 269 km

Den 8 – Monte Carlo

I když jsme ráno vstali poměrně brzo, do centra Monte Carla přijíždíme až před polednem. A to jedeme poslední část po dálnici, neboť dobře vím, jaké peklo může být průjezd přímořskými letovisky, což se také potvrdí, jakmile sjedeme z dálnice. Posledních několik kilometrů jedeme víceméně krokem v neskutečném vedru asi půl hodiny. V centru se marně snažíme najít nějaké parkovací místo, až mi nakonec dojde trpělivost a zajíždím do podzemních garáží v parku přímo u kasina. Mačkám tlačítko u závory na vjezdu, ale parkovací lístek nevyjíždí a závora se nezvedá. Vtom přijede skútr a bez okolků závoru objíždí. Zařizujeme se stejně, takže máme parkování zadarmo. Při převlékání zjišťujeme, že už se asi začíná projevovat cestovní únava, protože Daniel zapomněl v Sisteronu peněženku s doklady a já pro změnu camel bag.

Od kasina vyrážíme po stopách F1 do přístavu, kde děláme odbočku na prohlídku knížecího paláce a starého města. Protože jsme cestou nenarazili na žádnou informační kancelář, ptám se na náměstí u paláce policisty, zda je tu nějaká v okolí, že bych si tam chtěl vyzvednout turistickou mapu. Žádná informační kancelář tu není, ale policista zajde na stanici a mapu mi ochotně přinese. Sice je to drobnost, ale tak nějak si představuji "pomáhej a chraň" v praxi.


Po prohlídce starého města a nezbytném nákupu suvenýrů se vracíme do přístavu, abychom (stejně jako mnoho dalších turistů) dokončili prohlídku trati F1. Než skončíme, začne foukat pěkný mistrál, teplota jde během pár minut o několik stupňů dolů a občas mám co dělat, aby mi neulítla kšiltovka.


Když pak za Nice odbočujeme z dálnice, nad horami, kam míříme, je úplně černo a jeden blesk stíhá druhý. Na nic nečekáme a oblékáme nepromoky a po pár kilometrech jsme v tom. Na silnici je tolik vody, že mi občas (i když jedeme poměrně opatrně) podklouzne zadní kolo. Aby toho nebylo málo, sem tam se musíme vyhýbat  spadlým kamenům velikosti dětské hlavy. Naštěstí to trvá jen hodinu jízdy. Po průjezdu hor pak vystřídá déšť silný nárazový vítr, takže občas máme co dělat, abychom se udrželi na silnici případně ve svém jízdním směru.






Do Sisteronu se vracíme zmrzlí na kost až v devět večer, takže vynecháváme večeři a jedeme přímo na základnu, abychom se trochu zahřáli a stihli částečně zabalit na zítřejší cestu domů. Už na nás čeká přítel naší domácí s tím, že zítra ráno nebudou doma, takže máme zamknout a klíč pak hodit do schránky. Vyrovnáváme doplatek za ubytování, prohodíme pár zdvořilostních frází a s díky se loučíme.

Najeto: 419 km

Den 9 a 10 – Tranzit domů, Sinsheim

Cestou do Besançonu máme naplánovanou tak, abychom si ještě zajezdili a natočili pár videí, např. cestu do Alpe d'Huez a přejezd Col du Galibier. První video točíme hned za Gapem – Col Bayard. Zrovna však chytneme hustý provoz, že si výjezd moc neužijeme.



Je tak velká zima, že musíme zastavit a přidat pár vrstev oblečení. Já si beru rovnou i nepromok. V La Mure si ho obléká i Daniel, tentokrát však kvůli dešti. Jak stoupáme, déšť se postupně mění v déšť a mlhu hustou tak, že by se dala krájet. Viditelnost je asi pět metrů a musíme jet s otevřeným hledím, protože jinak je viditelnost nulová. Chvíli zvažuji, zda nezastavit a neudělat fotku, ale nakonec ten nápad zavrhuji. Raději nebudu riskovat, že motorku stojící na krajnici někdo v té mlze přehlédne.

Po sjezdu do Vizille zastavujeme a po zvážení všech pro a proti se nakonec rozhodujeme Alpe d'Huez a Col du Galibier vynechat a pokračovat po dálnici. V Chambéry už je počasí (tedy až na zimu) docela dobré, takže se vracíme na normální silnici. V Pugieu zastavujeme na krátkou prohlídku několika veteránů, co stojí přímo u silnice. Potom však začne opět pršet, takže se znovu vracíme na dálnici.


Ačkoliv systém placení mýta je velice jednoduchý (obvykle si vyzvednete dálniční lístek při vjezdu na dálnici a platíte při výjezdu z dálnice), nevím, co dělám špatně (tlačítko na vyzvednutí lístku je jen jedno), ale dvakrát platím o polovinu víc než Daniel, což čistě náhodou zjišťuji při té druhé vyšší platbě. Evidentně platím místo za motorku za auto. Buď jsem úplně blbý nebo čidla na mýtné bráně registrují např. zadní kufr jako část auta.

Když dorazíme do Besançonu, před vchodem F1 sedí několik Srbů a popíjejí pivo ...

Ráno si přivstaneme, neboť dnes máme, kromě poměrně nudného tranzitu domů, naplánovanou návštěvu Auto & Technik Museum v Sinsheimu. Muzeum jsme chtěli navštívit už před dvěma lety jako doplňkovou aktivitu k jízdám na Nordschleife, ale tenkrát nám to nějak časově nevyšlo. Dnes to však máme přímo na cestě.

Venkovním expozicím dominují letadla. Většinu z nich si můžete prohlédnout  zevnitř. My, hlavně z časových důvodů, navštívíme pouze rychlostního rekordmana Concorde. Překvapuje mě, že i když se používal pro mezikontinentální lety, je vnitřní prostor pro cestující velmi stísněný, možná dokonce menší než v Boeing 737. Na druhou stranu, když let přes Atlantik trval pouhé tři a půl hodiny, určitě se to dalo vydržet.

V první vnitřní expozici jsou k vidění zejména auta a motocykly americké provenience a také vojenská a zemědělská technika. Spousta zajímavostí (viz fotografie), z nichž za zmínku stojí například automobily Lanz Bulldog postavené na podvozku traktoru (včetně tažného zařízení). Ve druhé vnitřní expozici jsou k vidění například formule, včetně unikátní formule Tyrrell P34 se třemi nápravami, vozidlo Blue Flame poháněné raketovým motorem, které překonalo rychlost 1000 km/h, výstava skútrů Vespa a stovky aut a motorek rozličných typů. Nejvíce je zastoupena značka Mercedes, až si občas člověk připadá, že je v muzeu Mercedesu. Exponátů je tolik, že si Daniel musí dokoupit nové baterie do foťáku.


Návštěva muzea je na dva dny. My však před šestou vyrážíme, abychom se dostali rozumně domů, kam přijíždíme ve tři čtvrtě na jedenáct, řádně utahaní z aktivní dovolené.

Najeto: 568 + 911 km

Závěr

Západní Alpy a Provence jsou rájem pro turisty a motorkáře. Nádherná krajina, přírodní zajímavosti, historické památky, starobylé vesnice, auto/moto muzea, výborná gastronomie a super silnice. Je toho tu k vidění  a projetí tolik, že to chce jet alespoň na dva týdny. Ideálně v červenci, kdy kvete levandule a je lepší počasí.

Co se týče počasí, zmokli jsme skoro každý den. Dovolil bych si citovat: "Jednoho dne začalo pršet a pršelo čtyři měsíce. Zažili jsme všechny možný druhy deště. Jednou bodal jako jehličky. Jindy padaly pořádný tlustý kapky. Pršelo na nás ze stran a někdy se zdálo, že déšť snad prší nahoru. Ach jo, pršelo i v noci."

Celkem najeto: 5033 km

Spotřeba: Robert 4.51, Daniel 5.41

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE