Provence 2012

Když jsme před několika lety na mé první motorkářské dovolené strávili v rámci velké okružní jízdy po západní Evropě několik dní ve Francii, říkali jsme si "Francie už nikdy!". Francie samotná byla sice krásná a zajímavá, ale francouzský nacionalismus projevující se totální neochotou Francouzů mluvit jinak než francouzsky a také příslovečná francouzská lenost projevující se například tím, že v neděli byly prakticky všechny čerpací stanice zavřené, nás na dlouhou dobu odradily od dalších cest do této země. Názor jsme změnili až poté, co v Objektivu odvysílali reportáž z Provence. Po pár dnech diskuzí a přečtení několika cestopisů bylo rozhodnuto: "Letos jedeme do Provence." Daniel začal připravovat itinerář a já se začal učit francouzsky, abych byl schopen říct víc než dobrý den a několik základních slov.

Provence 2012

Kapitoly článku

Den 1 a 2 – Tranzit do Sisteronu

Časně ráno vyrážíme Daniel (Suzuki Bandit 650) a já (Honda CB500) přes Prahu směr Rozvadov. Je docela zima, zataženo a s drobnými přestávkami nám prší až na hranice. Navíc fouká poměrně silný vítr. Prostě ideální počasí na tranzit. V Německu se počasí trochu vybere a vydrží to celou cestu po A6. Když však na Autobahnkreuz Walldorf odbočíme na A5 směr Karlsruhe/Freiburg, začne docela hustě pršet a tohle počasí nám vydrží  dalších 350 km až do Besançon, kde máme zajištěné ubytování. Před Mulhouse sjíždíme z dálnice a dál pokračujeme po normálních silnicích. Při průjezdu Mulhouse zavzpomínám na návštěvu zdejšího automuzea Cité de l'Automobile, které je s více než 500 vozy asi největší v Evropě. Cesta je, i přes hustý déšť, docela pěkná, až na kruhové objezdy. Nevím, z jakého materiálu je dělají, ale když mi na nich několikrát podklouzne zadní kolo, moc mi to na sebevědomí nepřidá.

Do hotelu F1 v Besançon-Valentin přijíždíme, po malém zakufrování, kolem osmé. Když se jdeme ubytovat, přístupový kód do pokoje nefunguje. Přivolaný recepční se marně snaží dostat do pokoje stejně jako my a nakonec problém řeší kompletní výměnou kódovacího zařízení. Mezitím si jdeme k motorkám pro věci. Před vchodem sedí několik Srbů a popíjejí pivo. Když sundaváme věci z motorek, jeden z nich přijde prohodit pár slov a také nám poradí, ať si motorky raději dáme na lépe osvětlenou část parkoviště, že se tu prý dost krade. To nám ta dovolená pěkně začíná!

Pokoj je třímístný, ale i ve dvou máme co dělat, abychom se se všemi mokrými věcmi vešli. Ještěže je podlaha xylolitová  (aneb, slovy klasika, vhodná pro chov čuníka) a litry vody z bot, oblečení (po pár set kilometrech v hustém dešti  už ani nepromok nepomohl) a mých cestovních brašen můžeme dle potřeby vytírat. Já jsem zapomněl na noc otočit boty, takže druhý den ráno mi v nich stojí voda, což samozřejmě  zjistím až poté, co si jednu z nich obuji.

Včera večer jsme zjistili, že jsem doma zapomněl mapu Francie (máme pouze podrobné mapy Rhone-Alps a  Provence-Alps a jsme tedy mimo mapu), takže ráno stavíme u první pumpy a kupujeme novou mapu. Daniel si vypíše itinerář a potom už vyrážíme přes Bourg-en-Bresse, Chambéry, Grenoble a Gap do Sisteronu, naší základny v Provence. Cesta (část Route d'Hiver des Alpes a Route Napoléon) je nádherná a jízdu si vyloženě užíváme až za Gap, kde nám začne opět pršet.

 U Yenne si všimnu cedule upozorňující na sraz závodních veteránů. Takovou událost si nemůžeme nechat ujít! Na srazu je kolem stovky závodních aut, která se připravují na 6ème Ronde Historique du Mont du Chat. Vždy jsem považoval za nejkrásnější auto Jaguar E type, ale řeknu vám, že i Renault Alpine je moc pěkné auto. Právě probíhá technická přejímka a start první etapy závodu je naplánován až na pátou, takže si ho bohužel budeme muset nechat ujít.


Před Sisteronem stavíme, aby si Daniel do tankvaku přendal podrobnou mapu  s vyznačeným ubytováním vytištěnou z internetu. Když si pak při jízdě kontroluje, zda správně odbočil, skončí to (naštěstí pouze) uraženým zrcátkem protijedoucího auta. Hned je o zábavu postaráno. Řidič ani jeho manželka a dcera nemluví ani německy ani anglicky a moje francouzština zas tak dobrá není. Vyplníme francouzský záznam o nehodě s tím, že postupujeme podle českého formuláře (zaplaťpánbůh, že už jsou ty formuláře standardizované), vyměníme si telefonní čísla a pokračujeme v cestě.

Ačkoliv naše ubytovatelka měla na web stránkách uvedeno, že mluví francouzsky a anglicky, hned po příjezdu zjišťujeme, že anglicky umí akorát pozdravit a pár základních slov, takže jsem docela rád, že jsem doma věnoval trochu času studiu francouzštiny. Každý má holt své sebehodnocení nastavené jinak. 

Večer při vybalování pak Daniel objeví mapu Francie, co jsem ji zapomněl doma. Mapa je totálně rozmočená. Měl ji uloženou pod tankvakem, aby mu nezmokla.

Najeto: 941 + 507 km

 

Den 3 – Rustrel, Pont du Gard, Avignon

Na našem seznamu máme spoustu věcí, které bychom chtěli v Provence vidět. Dnes se ukáže, co se dá za jeden den prakticky stihnout. Jedeme směr Avignon pohořím Luberon. Pěkná cesta a nádherná krajina provensálského venkova zářící všemi barvami, s množstvím hradů a vysoko položených vesnic,  se zachovanými alejemi vzrostlých stromů, ... Furt je na co koukat. Navíc dnes je i pěkné počasí.

Naší první zastávkou je francouzské Colorado u Rustrelu. Když přijíždíme na parkoviště, řekne nám slečna u brány, ať si zaparkujeme a pak přijdeme zaplatit. Než si však sdělíme postřehy z cesty a než se převlékneme, nevydrží to a přijde za námi sama. Mile nás překvapí cena. Pouze 2 EUR za osobu za parkování a prospekt s mapou. Volíme středně dlouhou vyhlídkovou trasu  na cca 2 hodiny chůze a nelitujeme. Posuďte sami.


Na parkoviště se vracíme před polednem a po lehkém obědě vyrážíme na Pont du Gard. Kousek za Avignonem zahlédneme ceduli upozorňující na Musée Moto Vélo na Chateau de Bosc. Tohle muzeum jsme při rešerši na internetu nenašli. Každopádně jeho návštěvu nemůžeme vynechat. Na recepci je sám majitel a když zjistí, že jsme Češi, hned se ptá, zda známe toho nebo onoho českého sběratele veteránů. Ve své sbírce má asi 120 exponátů a řada z nich jsou unikáty, které jsem dosud viděl pouze v časopisech (např. motocykl Hercules s wankelovým motorem nebo supersport Honda NR 750 s motorem s oválnými písty) anebo jsem ani nevěděl, že se něco takového vyrábělo (např. dánský motocykl Nimbus).


Most Pont du Gard byl postavený Římany patrně roku 19 př. n. l. a byl součástí akvaduktu, který přiváděl vodu z pramenů řeky Eure u obce Ùzes do města Nîmes. Nejen most samotný, ale celý akvadukt je mistrovské dílo římského stavitelství: Vzdálenost mezi konečnými body kanálu činila 50 kilometrů, přičemž spád celého kanálu byl 15 metrů, tedy v průměru 30 cm na jeden kilometr. Nevím, kdo by to byl dnes schopen postavit (a kolik miliard by to stálo, kdyby to byla státní zakázka). Vstup je docela drahý (10 EUR za jednu motorku), ale na druhou stranu můžete v celém areálu strávit klidně celý den. Doporučuji vzít si s sebou plavky.


V Avignonu parkujeme přímo v historickém centru pár kroků od papežského paláce. Procházíme úzké uličky starého města, pokocháme se pohledem na papežský palác (jehož prohlídku vynecháváme, neboť známá mi před dovolenou řekla, že uvnitř prakticky nic není – tedy pokud nejste vášnivý fanoušek architektury) a samozřejmě nemůžeme vynechat návštěvu avignonského mostu. Nevím proč  jsem si myslel, že podobně jako „český Avignon“ u Borovska nebyl most nikdy dostavěn, ale jeho historie je trochu jiná. Většinu oblouků mostu strhla povodeň.


Z Avignonu odjíždíme až v podvečer. Asi po sto kilometrech mě Daniel upozorní, že už mu začíná docházet benzín. Je neděle večer a všechny pumpy ve městech jsou samozřejmě zavřené, takže zkusíme najet na dálnici. Na dálnici sice jedna pumpa je, ale jsou tu pouze dva stojany na čerpací karty. Nakonec to však dobře dopadne a Danielovi vydrží benzín až do Sisteronu.


Najeto: 398 km
 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.05
Známkováno: 21x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist