sumoto_leden



Provence 2001

Kapitoly článku

Na cestě přes

Monte Carlo

jsme jeli po trase, kde se jezdí Velká cena Monaca ve formuli 1. Osobně jsem tady ale neměl dobrý pocit. Pohled na kavárničky na pobřeží s pozadím přístavu byl sice krásný, ale spíš pro milionáře přijíždějící na luxusních jachtách. Našinec s lehce vyčerpatelným kontem ve spořitelně si tady prostě musí připadat jako vetřelec. Ještě mě zde zaujalo využití veškeré plochy - každý centimetr byl využit - trávníky vypadaly, jako by je ráno někdo chodil vysávat a zametl při tom všechny silnice a chodníky. Všechen prostor využitý a uklizený. Asi jako při návštěvě šestičlenné rodiny fanatické na pořádek, bydlící v luxusní garsonce.

Pokračovali jsme v cestě po pobřeží Francouzké Riviery k

Nice

. Panoramata zde byla ještě pohádkovější než v Itálii. Svahy táhnoucí se od moře byly porostlé eukalypty, kvetoucími rododendrony, olivovníky a spoustou různých jehličnanů, které jménem vůbec neznám, ale všechny bych je chtěl mít na zahradě. Od moře vál vlhký vítr, ale nestačil odvát silnou vůni eukalyptů. Do toho zněl nepřetržitý, velice silný, všudypřítomný cvrkot cikád. Vůbec se nedivím, že do těchto míst každoročně míří statisíce turistů z celého světa. Už když jsme tudy projížděli, byla silnice plná aut cizinců hlavně z Itálie a Německa. Přesto si myslím, že vidět tak krásné město jako Nice aspoň jednou za život stojí za to. Ubytovali jsme se v kempu za Nice nedaleko Antéb. Hned jsme se vyrazili koupat k moři. Na pláži jsou sice taky oblázky, ale moře je nádherně čisté. Leželi jsme na pláži, která zde tvoří jakýsi oblouk mezi Nice a Antibes a pozorovali, jak v asi pětiminutovém intervalu nalétávají velká dopravní letadla na mezinárodní letiště v Nice. V těchto místech vysunovali podvozek-nebyl však slyšet žádný hluk motorů, jen šumění moře. Ještě večer jsme si zajeli na prohlídku Antéb. Prošli jsme přístav s pevností a pozorovali jak sem z moře připlouvají jachty pracháčů, ale tentokrát jsme jim nezáviděli. Druhý den jsme se v

Cannes

rozhodli, že jsme toho z pobřeží už viděli dost. Důvod byl hlavně velké horko a neustále ucpaná silnice pomalu se pohybujících aut. Marseille si tedy necháme na jindy. Projeli jsme Cannes, vystoupali do kopců a vydali se směrem na Grasse po Route Napoléon - staré Napoleonské cestě. Hned za Cannes začne silnice stoupat do vysokých kopců. V okolí

Grasse

je množství farem pěstujících vonné květiny - zejména levanduli pro výrobu parfémů. Jsou však soukromé a dostat se tam je pro cizince nemožné. Pole, která jsme viděli my, měla bohužel do květu daleko. Grasse samotné je nazýváno hlavním městem parfémů.

Route Napoleon

je nádherná cesta vinoucí se v kopcích v srdci Provence. Nabízí velké množství krásných vyhlídek a je vyhledávaná turisty a motorkáři z celé Evropy. Pokud budete mít někdy cestu, neváhejte a vydejte se po ní.
My jsme však udělali zajížďku ke

Grand Canyonu du Verdon

. Silnice vede podél kaňonu po obou jeho stranách a v polovině cesty ho překlene asi padesát metrů vysokým mostem. Po její straně můžete pozorovat strmé srázy a propasti skal, na jejichž dně teče Verdon jako stužka, na některých místech shora sotva viditelná. Silnice, spíš silnička, na kterou se vejdou dvě auta vedle sebe jen stěží, není na mnohých místech od propasti oddělena ničím nebo jen svodidlem z dřevěných klád, umístěných asi půl metru nad zemí. Je třeba být tedy neustále ve střehu.

Pokračovali jsme v cestě podél řeky Verdon dál na sever k Národnímu parku

du Mercantour

po Route des Grandes Alpes. Nedaleko Castellane na nás protijedoucí auta blikala, takže jsme očekávali policejní kontrolu. Místo ní se však za zatáčkou objevilo několikatisícové stádo ovcí. Hnalo ho několik ovčáků se psy po celé šířce vozovky. Doprava tedy musela počkat. Honákům se podařilo ovce zahnat na jednu polovinou silnice takže jsme projížděli podél stáda. Někteří ze psů se však znuděně motali pod koly aut nebo si zrovna museli prohánět blechy v kožichu. Jejich páni tedy nevěděli, jestli mají dřív hnát ovce nebo psy ze silnice. Celé stádo rovněž provázelo neuvěřitelné množství much. Další noc v kempu na břehu řeky

Var

. Tvar koryta a množství vyvrácených stromů naznačovalo, že jarní tání asi mění řeku na pořádného dravce. Kemp byl docela laciný - asi 300,-Kč, proč jsme pochopili hned jak jsme začali stavět stan - vrhlo se na nás totiž hejno hladových komárů. Ráno jsme na obchůzce pozorovali několik "létavců" na para-křídlech snášejících se z blízkých hor na místní základnu. Z hor do kterých jsme zanedlouho začali stoupat. Náš první výstup do skutečných hor u

Col de Vars

nás poněkud zaskočil. Silnice se za městečkem, které je v zimě rekreačním střediskem smrskne na šířku jednoho pruhu a stoupá prudkými serpentinami s ostrými zatáčkami, které jsem s naloženou motorkou sotva vytáčel. Po několika stech metrech jsem proto zastavil v přesvědčení, že jedeme špatně. Řekl jsem ženě: "To nemůže být tahle cesta - já se tady bojím. To je určitě jenom stezka na nějakou místní horskou vyhlídku." Vrátili jsme se proto do města, několikrát ho přejeli, žádnou jinou odbočku jsme však nenašli. Zeptali jsme se proto na cestu a místní nám potvrdili, že jsme jeli správně. Po několika kilometrech prudkého stoupání jsme prvně stanuli na úrovni sněhu a ledu.

Podle plánu jsme měli přejet do Švýcarska přes

Chamonix

. V Albertville jsem ale někde špatně odbočil a pak už se nám nechtělo vracet, ocitli jsme se proto v Itálii. Chtěli jsme se vrátit do Francie tunelem pod Mont Blanc. Když jsme však přijeli až před tunel, byla zde jen brána s italským nápisem "pozor stavba". Tunel je a dlouho bude uzavřen. Vydali jsme se proto přímo do Švýcarska přejezdem přes Gran St. Bernardo. Můžete si vybrat mezi placeným tunelem a nebo vyhlídkovou cestou přes hřeben. Tunel stojí asi 800,-Kč. Snadná volba.
Na celnici Sant Bernardo leželo 28.června v zatáčkách asi 2-3 metry sněhu. Po silnici stékaly proudy vody z tajícího sněhu. Stín na fotografii tvoří závěj z druhé strany silnice. O pár set metrů níž už v trávě vesele panáčkovalo několik svišťů a proháněly se krávy s obrovskými zvonci. Takhle jsem si Švýcarsko vždycky představoval. Protože jsme neměli dálniční známku (je pouze roční a stojí asi 800,-), projížděli jsme po hlavní silnici. Silnice je široká a rychlá dokud nenarazíte na některý s passů. Projeli jsme jich několik, ale dlouho nezapomenu na Furkapass. Pršelo a ve výšce 2436 se po silnici válely chuchvalce mlhy. Viditelnost asi dva metry. V jednu chvíli jsem byl přesvědčen, že tohle nemůžeme přežít. Jízda na motorce je krásná, když je krásné počasí. Když začne pršet, je po romantice. Poslední den cesty, když jsme přejížděli

Švýcarsko

pršelo s přestávkami celý den. Rozhodli jsme se proto, že za každou cenu dojedeme až domů. Vyjeli jsme v osm ráno ze Sierre, avšak ještě v poledne jsme byli v Davosu, protože přejezdy passů nás hodně zdržovaly. Nakonec jsme byli rádi, když jsme byli v

Rakousku

. Tam už jsme mohli na dálnici, ale kvůli dešti jsme stejně moc rychle jet nemohli. Abychom nemuseli sjet z dálnice, jeli jsme před Salzburgem přes

Německo

. Tady nás zase čekala hodinová zácpa. V jednom dni jsme tedy byli na území čtyř států. Domů jsme dojeli pár minut po půlnoci a z motorky nás mohli sundavat kladkostrojem. Za tři dny jsem měl chuť vyrazit znova. Už si plánuju trasu - příště to asi budou Transylvánské Alpy Rumunska.

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):
Motokatalog.cz


TOPlist