Parc Mercantour aneb 4000 km do Francie a zpět

Den 7 Vydáváme se na sever

Ráno opět vyrážíme brzo. Snídaně je ve středisku Arvieux před Col d'Izoard (2361).

 

Zde musím ve vyprávění odbočit.

 

Když tento článek vyjde, tak již bude Tour de France 2017 historií. 19. etapa, tedy ta rozhodující a nejtěžší, však zahrnuje právě Vars a Col d'Izoard a předtím ještě 18. Telégraphe a Galibiére (a to jen na rozjetí).

Sjíždíme do Brianconu (1321). Zde nás Gertruda místo okruhem krásně protáhne městem a přes plnou hlavní silnici stoupáme ke Col du Lautaret (2048). Provoz pokračuje rovně a jen motorkáři (a spousta cyklistů) míří na Col du Galibier (2645). Zde výšlap na vrchol s výhledem na ledovec Meije

 

na jihu v Parc des Ecrins a Mont Blanc v dálce na severu.

Pokračujeme dolů do Valloire (1430) a hned zase nahoru na Col du Telégraphe (1570). Sešup do údolí Iséry, do města St. Michel de Maurienne (711). Horkem po hlavní na Modane a Lanslebourg, zde se provoz v našem směru oddělí ať již tunelem Fréjus do Itálie (12,9 km dlouhý) nebo průsmykem přes Col du Mont Cenis.

My dáváme opět koupačku v Iséře. Ta je ještě studěnější – jsme v 1450 metrech. Cítím to tak na 7 ° C.

 

Voda teče přímo z ledovce nad námi. Krajina je již úplně jiná, hodně turisticko-lyžařská. Col d'Iseran (2770) je opět bez sněhu, dneska i docela bez lidí. Spouštíme se přes několik sjezdovek do Val d'Isère a před Bourg St. Maurice v Séez pro dnešek končíme.

 

Dnes „jen“ 252 km, ale super. Kujeme plány na zbytek cesty. Mára s Lifťou se nakonec rozhodnou, že doma na ně ještě počkají, a tak pokračují s námi směr Švýcarsko.

Den 8 Bernardi

Ráno v klídku a po snídani u domácích vyrážíme až skoro v 9. V boulangerie jsme si již včera vyhlídli krásné domácí bagety, tak se zásobujeme a hurá na Col du Petit St. Bernard.

 

Nazývat ho malý, když má 2188 metrů, je docela relativní pojem. Nahoře potkáváme historická auta, ale ani je nestihneme vyfotit. Dolů nás čeká spousta serpentin s novým asfaltem, ještě dokonce dodělávají krajnice a malují čáry. Okolo spousty hradů do Aosty a nahoru na velkého bratra Bernarda – Col du Grand St. Bernard (2469).

 

Zde před vrcholem ještě na italské straně kafe a svačinka. V pozadí Grand Combin (4314) z nezasněžené strany.

 

Pak dlouhý sjezd do Martigny. Bohužel je turistická přes Champex zavřená. Teplem přejíždíme v St. Maurice do kantonu Vaud, ale místo kolem jezera stoupáme v Bex na Gryon a Col de la Croix (1778). Tuto silnici známe dobře ze zimy – jsou na ní krásné stopy na běžky. Dolů do Les Diablerets, pak doprava na Col des Mosses (1445), před Château d'Oex doleva na Bulle, tankujeme a odpoledne jsme v Savigny. Hop do bazénu a pivko.

 

 Dnes 306 km a z domu již celkem 2610. Zde si dáváme přestávku a naše cesty se opět dělí. Zadek si rád 3 dny odpočine.

Den 9  Začíná návrat

Lifťa s Márou vydrželi odpočívat 1 den a vydávají se nejznámější cestou přes Jaun, Grimsel pass a Furku do Adermattu. Pak přes Albula pass na Rakousko a po dálnici domů za 2 dny. My si lenošení protáhneme na 3 dny. Vybíráme cestu nižšími sedly, ale méně známou.

 

Do Bulle je to jen takové přejetí venkova, zde ale přes Le Mouret odbočíme před Fribourgem na Gurnigel (1608), pak dolů do Thunu a opět mimo hlavní na Schallenberg (1167).

 

Kafe dáme v Luzernu, kde využijeme výhody motorky a zaparkujeme přímo u vody.

 

Z Luzernu podél jezera na Schwyz, kde odbočujeme z hlavní nahoru na Ibergeregg (1406), abychom u Sihlsee zahnuli na Sattelegg  (1200) a následně dolů k Obersee. Rychle přes Uznach a Wattwil mimo civilizaci na Appenzell a po troše bloudění dolů kolem Oberriet na Feldkirch. Zde poprvé pořádně mokneme. Statečně však schneme za jízdy směrem na Bludenz a již za sucha dojíždíme do Schrunsu, kde se ubytováváme po 440 km. Večer a celou noc prší, tak uvidíme jak bude ráno.

Den 10 Rakouské kopečky

Ráno je krásně modro, a tak tentokrát platíme 12€ za každou motorku a šplháme Silvretta Hochalpenstrasse.

 

Stausee pod Bielerhöhe. Výhled na ledovec pod Piz Buin (3312) je úžasný. 

 

Je to pěkné, ale přece jenom po Francii… Opět mne dostanou Vespy šplhající 11% stoupání, jedna dokonce ve dvou!

 

Dolů do Landecku. Na Innsbruck nejedeme okolo vody, ale přes Imst a Telfs. Innsbruckem se protáhneme docela rychle, pak si dáme ještě Gnadenwald. Údolí je bez dopravy, příjemně ve stínu, tak ta zajížďka stojí za to. Martině nebliká levý přední blinkr, ale po rozdělání je žárovka OK, vypadá to na kontakty (za těch 19 let se tam dostalo dost vody). Za Jenbachem opět mimo hlavní tah – nahoru údolím Ziller, pak vlevo na Gerlos pass (1531) a pak ještě na Königsleiten vyhlídkovou (1628).

 

Do údolí je to opravdu kozí stezka, vyhýbání 2 aut způsobí zácpu, dolů 17% je pěkně na brzdy. Ve Wald im Panzgau se napojujeme na hlavní. Sjíždíme do Mittersillu, kterým jsme projížděli již cestou do Itálie. Tentokrát jedeme na Zell am See (celé podjíždíme tunelem) a když se u Saalfeldenu blýská, odbočíme raději na Bischofshofen. Ještě před kopcem se ubytujeme v Hinterhalmu. Déšť již přečkáme v hospodě u piva, prší až do rána.

 

Dnes dlouhých 355km.

Den 11 A domů

Ráno je mokro, ale bez snídaně vyrážíme. Je docela chladno, avšak silnice je suchá, tak nahoru na Filzensattel (1291), pak dolů a hned zase hore na Dientner Sattel (1342). Skvělá snídaně v cukrárně v Mülbach am Hochkönig.

 

Podél dálnice okolo hradu Wefen na Pass Lueg (552), vpravo na Voglau a zde mimo hlavní směrem na Postalm. Platíme 5€ za motorku. Bylo by to krásné, kdyby bylo něco vidět, ale mlhou a mrholením sjíždíme k Wolfgangsee.

 

Blinkr se umoudřil a zase bliká. Zde v údolí je sucho a teplo, a tak rychle kolem Mondsee na Strasswalchen. V Mattihofenu nás hlavní a kamiony přestanou bavit, proto volíme zkratku přes kopec na Maria Schmolin, Altheim, Německo a Pasov. Zde kafe a dále již známé cesty přes Lenoru, Prachatice a kolem Temelína. Plný a neprůjezdný Tábor a po hlavní domů. Po 17 hodině před domem Martině říkám, že musíme ještě ujet 90 km, jelikož nám chybí do 4000 za celou cestu. Ale to byl špatný vtip. Máme toho plné kecky. Dnes 502 km.  Nejvíc za celou cestu.

Co říci na závěr – skoro 4000 km, technika vydržela. Zadek bude vzpomínat ještě týden. Mercantour považuji za nejlepší moto ráj a ten přesun skoro 1000 km za to stojí. Bon voyage!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE