Parc Mercantour aneb 4000 km do Francie a zpět

Den 1  Ještě u nás

Výprava se mi rozrostla - tentokrát je nás 6 na 5 strojích, byť máme v plánu se postupně rozpadnout. A tak vyrážíme kromě mne na Banditovi 1250 a mojí drahé polovičky Martiny (již skoro veterán Bandit 600 z roku 1998) s partou boxerů – Lifťa na půjčeném GSu, jeho syn Mára na tátově Adventuru a Hynek s baťohem na 1100.  Nechceme plýtvat časem, a tak je sraz v pátek v Lenoře. Jedeme nalehko, ubytování budeme shánět za pochodu. Díky předchozím etapám (http://www.motorkari.cz/cestovani/cestopisy/francie/az-do-provence-aneb-motokamzici-i-5x-na-gd.st.-bernard-31988.html) si věříme, že něco seženeme. Máme již něco najeto, je to naše pátá výprava do Alp. Přes zimu se mi nepovedlo moc trénovat – chtěl jsem si do gatí dát smirkový papír, ať si zadek zvyká. Nakonec jsem jen k Avirilu přibalil další mast. Pension Anna v Houžné nám již několikrát poskytl azyl, a tak si malou reklamu zaslouží. Zlíňáci Lifťa a Mára doráží chvíli po nás v 7, ale Hynek, jak avizoval, nestíhá v práci, a tak si dáváme sraz na benzince v sobotu ráno. Večer 2 Plzně a procházíme trasu na následující den. My to vzali přes zácpu u Benešova (zdá se mi, že se plechovkáři docela učí motorky pouštět), před Táborem jsme zahnuli na Milevsko, Písek a krásnou silnici Bavorov – Prachatice – Volary do Lenory. Den 1 – 201 km.

Den 2  Přejezd Rakouska

Opravdu se v 8 sjíždíme, Mára dotáhne volné zrcátko a razíme. Naviguji podle mapy, jen přes města nás protahuje Márova navigace, nezničitelná Gertruda. Ta nás protáhne středem Pasova místo nudné dálnice. Podél Innu přes ucpaný Altenmarkt an der Alz projedeme do Rakouska přes Reit im Winkleit. Zde z hlavní odbočíme na Sankt Jakob in Haus a za drobného deště (ani se nevyplatí navlíkat nepromoky) přes Kitzbühel a Pass Thurn (1274) dolů do Mittersillu. Zde po krátkém čekání na ostatní na kruháči hore k prvnímu cíli, za 10€ projíždíme Felber tunelem. Mračí se, ale neprší, tak rychle dolů do Matrei, v Huber nahoru do sedla Passo Stalle (2052).

 

Zde se jezdí každou hodinu kyvadlově – prvních 15 minut dolů a pak 45 nahoru. Máme dost času okukovat Morgany.

Mezičas je dobrý, a tak se to místo přímo na Sellarondu rozhodneme (a další den litujeme) vzít přes Furkel kolem Kronplatzu až do St. Vigil, kde se ubytujeme. Domácí nám půjčují garáž, kdyby pršelo. 5 strojů se tam vleze natěsno. Výborná pizza, Weissen, ubytování za 35€ na hlavu, tak pohoda. Ujeto 435 km.

Den 3  Cyklisti kolem Sellarondy

Vedoucím dne se stává Hynek. Vyrážíme brzo (tím jsem pověstný) a pálíme přes Manten, St. Martin a Badiu. Zde již začínají chystat bariéry. Je neděle, asi něco odpoledne?

 

Dojedeme do Corvary a cesta je přehrazena. Již sedmý policajt umí německy a po 2 telefonátech nám říká, že prý závody cyklistů (asi 7 000 startujících Dolomiti Marathonu) nás nepustí dál do 5 hodin večer. Naštěstí internet říká do 12.00, a tak svačíme, zabíjíme ½ dne procházkou. Úplně jsme zapomněli fotit.

Je hezky, tak odpouštíme páru. Dáme sendvič a po poledni vystoupáme za policejním vozem Passo Campolongo (1875), potom sjedeme do Arabby. Zde většina odbočuje na Cortinu a my stoupáme skoro sami na Passo Pordoi (2239), dolů po hlavní do Moeny a Cavalese.

 

Zde odbočíme na Passo Manghen (2047). Mapy ho sice ukazují jako neprůjezdný, ale věříme Hynkovi. V nejhorším si zopakujeme šotolinu jako předloni na Passo Maniva.

 

Silnička je úzká, proti nám se vyřítí traktor, ale výhled je úžasný. Rychle dolů s prázdnou nádrží do Telve.  Po skoro dálnici do Trenta, Gertruda nás skvěle protáhne přes město až k Bondone. Zde znovu zábrany – závody do vrchu. Navíc Martina míjí sjezd, a tak čekáme u kruháče. Naštěstí se sjíždíme brzo a vymýšlíme náhradní plán. Bondone objíždíme přes Vezzano, šineme se po hlavní ke Gardě. Na začátku Gardy jedeme nahoru do Moliny okolo Laga di Ledro. Již se blíží večer, a tak se před sjezdem do Storo ubytováváme na krásné samotě. Mají pro nás 6 míst, výborná večeře.

 

Ještě bandu nepřemluvím na vínko, a tak jen 2 vajcny a spát. Máme ztrátu ½ dne, ale i tak dobrých 254 km.

Den 4 Napříč Itálií

Plán dojet dnes až na pobřeží a hranice I-F padá, a tak jsme večer dali dohromady náhradní cestu. Dnes nás čeká přejezd přes Itálii. Začínáme krásným sjezdem do Stora, pak ale nuda kolem Idra. Sjíždíme na Salo pod Gardou řadou tunelů (neodvětraných, ale určitě je zvládli postavit rychleji a levněji než Blanku), abychom před Brescou hupsli na dálnici směr Cremona, Piacenza, Alessandria. V Asti ještě kousek dálnice směrem na Cuneo, ale u Alby sjíždíme a bloudíme. Nakonec vyjedeme z Bra, pak Saluzzo a potěšení dne Col Agnel (2744).

 

Před 3 roky byl v šílené mlze, tentokrát je nádherně – prý je to tady tak 3 - 5 dní v roce. V roce 2016 zde na Giru Kruijswijk přišel o vedení pádem do sněhové bariéry.

Při sjezdu se dostáváme do Francie, která nás v první vesnicí vítá svou přirozeností. Paní si chtějí popovídat, tak si dají bisous z okýnka do okýnka v nejužším místě a jediné cestě přes vesnici.

 

Dále dolů do Guillestre. Zde nacházíme stejné ubytování jako před 3 lety.

 

A tak rozkládáme (někteří) tábor rovnou na 3 dny. Máme chatku s kuchyní, bazén je nachystaný. Jsme v 1000 metrech, ale je cítit, že se blížíme na jih. Dnes 480 km.

 

Den 5 Bonette je jen jeden

Dnes všichni kromě Hynka nalehko. Věci na cestu nám stačí v horních kufrech mého banďoura a GS, co má Lifťa. Mára i Martina proto shazují boční kufry v chatce. Hynek bere vše, jelikož se na jihu oddělí.

Začínáme Vars (2111), před vrcholem kafe a croissant, ale není to jako předloni „u motorkáře“. Nevadí, tak pálíme dolů, přes Jausiers (1220). Hynek sýčkuje, že na tabuli viděl Bonette a fermé, což si pamatuje, že znamená zavřeno. Naštěstí zjišťujeme, že je to jen varování, že je Bonette zavřený přes noc.

Col de la Bonette (2802) a Cime (2860) jsou nejvyšším legálně průjezdným místem. Asfalt je super, zde jsme první a vidíme na všechny strany. Jsme zde s Hynkem podruhé. Počasí je skvělé, vidět je na desítky kilometrů. Bonette si zaslouží vlastní minifotoseriál.

 

Dlouhý sjezd přes Isolu a Col de la Couillole (1678) do údolí Tinée, pojmenovaného podle stejnojmenné řeky, jež je dle mého názoru nejkrásnější oblastí Route des Grandes Alpes v Parc du Mencantour. Odbočujeme doleva a šplháme údolím Valdeblore přes Col St. Martin (1500).

 

Obídek v St. Martin – Vésubie. Dále na jih, ale místo Rt des Grandes Alpes směr Nice údolím Vésubie až do Plan du Var.

Zde se odděluje Hynek a míří směrem podél pobřeží do Pyrenejí. Mára si rozepnutou budou spaluje krk (vysvětlení proč na dalších fotkách nesundá šátek – fakt to slunko na jihu pálí). Horko je již k zalknutí, jsme cca 25 km od Azurového pobřeží. My se vracíme na sever údolím Tinée do Isoly.

 

Zde ale vyserpentinujeme do Isoly (2000) a dále přes Col de la Lombarda (2350) s kafíčkem přímo na vrcholu.

 

Následuje krásný sjezd na italskou stranu.

 

Nahoru k Argentě (1690) se honí mraky, ale Colle della Maddalena  nebo fracouzsky Col de Larche (1991) vyjíždíme na suchu.

 

Dolů do St Paul (1470), opět Vars a domů do Guillestre do pohodičky. Nakoupíme v Carrefouru a pohoda z nás sálá.

 

Dnes  úžasných 361 km. Zadek odpočívá, ale cítím ho. Víc ale svítí Márův indiánsky opálený krk.

Den 6 Pohoda v Mercantouru

Dnes slibuji odpočinkovější den a koupání. Tradičně přes Vars, ale kafe dáváme až v Jausiers, v hotelu Sansouci (česky „Bez starostí“), kde již druhý den i tankujeme. Paní majitelka je velmi povídavá, slibuje opět krásné počasí. Prý je zde škaredě tak 3 dny v roce. Míjíme nejen Bonette, ale za Barcelonnettou i Col de la Cayolle. Stoupáme přes Col d'Allos (2240), pak dolů přes lyžařské středisko La Foux do pustiny kolem Colmaru údolím Verdonu.

 

Opět je cítit středozemní klima, ale zapíchneme to v St. André les Alpes na bagetku, aby u stejnojmenného jezera proběhla i slíbená koupačka.

 

Jet hned odpoledne přímo zpět je zase málo, tak se vracíme proti proudu Verdonu a přes Col de la St. Michel (1431)

 

sjedeme do údolí řeky Var (neplést s Col de Vars, který odděluje údolí Ubaye od Guillestre). Následně přes ohnivě červené skály soutěsky Daluis (Gorges de Daluis) stoupáme na Col de la Cayolle.

 

Slibuji speciální koupačku a tu ještě před Barcelonnettou stihneme. Voda nás opravdu schladila, určitě neměla víc než 10° C.

 

Tradiční Vars a jsme již skoro doma v Guillestre.

 

Zítra se loučíme, ani se nám však příliš nechce. Dnes pohodových 321 km zakončených jehněčím kolínkem. Tým přesvědčuji na přechod na víno. Ani se moc nebrání. Zadek bolí tolik, že sedím nakřivo i na židli. Mažu Aviril i zinkovou mast.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE