Okolo Jižní Francie

Den 8 - sobota 26.7. 2003, najeto 240 km

Grasse - Castellane - Canyon de Verdon - Aups - Tavernes - Rians

Ráno vstáváme až po desáté, balíme tábor a pomalu vše nandáváme na motorky. Po chvíli zjišťuji, že Lukáš nebalí, ale rozdělává motorku. Asi se chystá opravovat, taky mohl něco říct, ale nadávejte člověku, co má rozbitou motorku. Pomalu tedy dokončujeme balení, zatlačím motorku do stínu a jdu se zeptat, co má v úmyslu. Rozhodl se přijít závadě na kloub. Podle charakteru problému to vypadá, že by mohlo jít o nějakou přiskříplou hadičku, takže sundává nádrž a vzduchový filtr. O dvě hodiny později Lukáš po neúspěšném zkoumání vše opět sestavuje a nasazuje.
Takže v jednu opatrně vyjíždíme po příkré kamenité cestě na silnici a jedeme v největším polením vedru do Grass, kde Lukáš bere benzín. Konečně narážíme na slušnou benzinku, kde mají vzduch s měřákem, takže kontroluji tlak. Následuje 80 kilometrů hornatou krajinou po široké a rychlé silnici do Castellane. Tam se napřed na chvíli zastavujeme osvěžit v řece, pak projíždíme městečko a za městem zajíždíme k supermarketu Casino. Musíme totiž nakoupit na dva dny dopředu, protože zítra je neděle a bude zavřeno. Kupujeme tedy vše dvakrát, takže motorky teď připomínají nákladní soumary a přes napěchované tankvaky sotva vidím na budíky. Lukáš na budíky nevidí vůbec, takže za křižovatkami občas nechává zapnutý blinkr. Jedeme na západ a za chvíli je tu Canyon de Verdon. Masivní skalnaté srázy se prvních 10 km tyčí nad námi, pak vyjíždíme nad kaňon a můžeme propast obdivovat pod sebou. Jedeme severní trasou, až pak se dozvídáme, že jižní je prý ještě hezčí, protože vede více dole v údolí. Všude kvalitní silničky se spoustou zatáček - pokud pojedete na motorce okolo, určitě se zastavte, stojí to za to. Za kaňonem sjíždíme k jezeru Lac de Sainte Criox, kde se těším na koupačku, protože se dá na motorce zajet až k vodě. Při zastávce se ale ostatní tváří, že to tam je blbý, že je tam strašně lidí a že pojedeme dál, na lepší místo, kde nikdo nebude. Silnice se ale odpoutává a míří pryč od jezera. Koupání nebude, jsem zrazen, trucuju! Sjíždíme k městečku Aups, pak ještě asi 50 km dál, podvečer se trochu ochlazuje, projíždíme Provencí, malebnými vesničkami a městečky směrem na Rians. Nakonec se dostáváme do liduprázdné oblasti, kde už jedeme pomalu a sledujeme odbočky na lesní a polní cesty, které by nám mohly poskytnout azyl na noc. Po levé straně se najednou vynořuje ohrada, ve které se pasou černé krávy. Moment, to nejsou krávy, je to nějak hrbatý! To budou bizoni! Nebudu to prodlužovat, nebyli to bizoni, byli to pštrosi. Nakonec vyjíždíme na loučku nad silnicí, kde začíná políčko kukuřice, a táboříme. S Lenkou se ještě jdeme podívat nahoru k rozpadlému domu. S blížící se tmou vypadá dost strašidelně, rozpadlou zdí se dá jít dovnitř, ale celkově to působí dojmem Blair Witch, vracíme se oklikou okolo malého rybníčku na potoce k našemu tábořišti. V noci je strašné vedro.

Den 9 - neděle 27.7. 2003, najeto 390 km

Rians - Aix en Provence - Lambesc - Salon de Provence - Arles - Avignon - pohoří Cévennes

Ráno nás vedro budí docela brzy, jdeme ještě na procházku okolím, šplháme na trosky hradu na protějším kopci. Ze zříceniny ještě zbývají obvodové zdi a místy i okenní oblouky, ale nevede k ní žádná schůdná cesta, je nutné se prodírat křovím do strmého srázu.
V Rians zastavujeme u fontánky a doplňujeme zásoby vody, projíždíme městečko a opět se noříme do venkova. Míjíme hloučky cyklistů, všichni v dresech a na silničních speciálech. Cyklistika je tu v dnešních dnech zvláště populární, právě se totiž jede Tour de France a celý národ tím žije. Chvíli jedeme po silnici, kde se jel závod. Pozná se to snadno, je na ní nový povrch a je pomalovaná nápisy typu Francie miluje Lanceho, nebo JeďJeďJeď!!! Za chvíli jsme v Aix en Provence, což je větší město, do centra se nám ale nechce, takže směřujeme na Avignon a Arles. Před městem musím přepnout na rezervu. Na počítadle mám při přepínání přibližně 320km, takže v duchu počítám spotřebu a dojezd, vychází to při tomto poklidném tempu na necelých 4,7 na sto, takže bych měl bezpečně najet 380 km. Blbý je, že jediná pumpa, kterou míjíme, je bez obsluhy (je těsně po dvanácté, obsluha se dostaví až ve čtyři, pokud vůbec - je neděle) a speciální kartu pochopitelně nemáme. Jedeme tedy dál, po menších silnicích a před Salon de Provence zastavujeme ve stínu u odpočívadla s bistrem a stolky. Zabíráme si stolek dál od bistra pod stromy a věnujeme se obědu. Osvěženi jedeme dál, projíždíme Salon de Provence, ale ani tady se s benzínem nechytáme (všechny pumpy zavřené, ale čekat tři hodiny se nám nechce), začínám být mírně nervózní, protože podle mých propočtů by mi měl dojít benzín ještě někde před Arles. Jistou "útěchou" mi může být jedině to, že Lukáš už taky přepíná na rezervu, a protože má rezervu menší a žere mu to víc, měl by mu dojít benzín zhruba stejně se mnou. No to bude super, obě motorky bez benzínu ;-)
Naštěstí jsme při výpočtech počítali spíš opatrněji. Další dvě benzinky, které jsme po cestě minuli, byly samozřejmě taky zavřené, ale vše se podařilo, vjíždíme do Arles a kousek od centra narážíme na otevřenou Shellku. Na počítadle je úžasných 403 km a v nádrži přitom ještě nejméně půl litru zbylo. To vychází na 4,5 litrů na sto km! Dáváme si rozchod-rozjezd s tím, že se za hodinu potkáme zase u této pumpy. Udělalo se docela teplíčko, takových 35 ve stínu tam asi bude. Sedáme na Deauvillku a jedeme do uliček směrem k historickému centru. Uličky jsou uzounké, nedá se nikde zaparkovat (ani motorka, kde by to šlo, tam jsou zákazy parkování motorek a kol), takže si pomalinku na jedničku objíždíme centrum, vyjíždíme k římskému amfiteátru a končíme u řeky, kde se na chvíli rozvalujeme ve stínu a lijeme do sebe vodu. Pak zase nasedáme a bloudíme uličkama zpět k pumpě. Za chvíli je tu druhá posádka, nasedáme a vyjíždíme z města. Za půl hodiny vjíždíme do Avignonu. Nejdřív se musíme probojovat hustým provozem na předměstí, ale za chvíli už jsme u hradeb obklopujících historické centrum. Jednou z bran zajíždíme dovnitř, načež se čtvrt hodiny pomalu motáme uličkami, až už vůbec netušíme, kde jsme. Uličky jsou polepené neuvěřitelným množstvím plakátů lákajících na divadelní představení. V Avignonu totiž právě probíhá obrovský divadelní festival. Na jednom z náměstíček, kde už to vypadá, že nemůžeme být daleko od hlavního náměstí, necháváme motorky, ke kterým zamykáme helmy a bundy, přes to celé nakonec přetahuji igelitovou garáž Louis. Dáváme si sraz za dvě hodiny a vyrážíme. Podle mapky na autobusové zastávce jsme opravdu jen asi 500 metrů od hlavního centra. Procházíme ulice s luxusními obchody a ocitáme se na tržišti. Spousta stánků s ovocem i suvenýry, uprostřed starobylý kolotoč. Z trhu jdeme na hlavní náměstí. Dominantou je jednoznačně komplex pevnosti a kostela. Couráme po náměstí, fotíme a pomalu míříme k pověstnému mostu. Most nacházíme, ale za vstup chtějí asi 7 Eur, na to jim kašleme. Karlův most je tisíckrát lepší a aspoň je dostavěnej :-). Pro Francouze bych na něm taky zavedl vstupný! Fotíme si most ze strany, chvíli odhadujeme, co udělají mraky, co se kupí za řekou, a jdeme zpátky. Opět procházíme náměstí směrem k trhu, tam náhodně potkáváme druhou posádku a jdeme společně k motorkám. Začíná slejvák, a tak další půlhodinu sedíme pod stříškou a sledujeme déšť. Krásně se vyčistil vzduch, za chvíli je jasno a silnice bleskurychle osychají, takže se oblékáme a jedeme. Napřed míříme k řece, aby si i druhá posádka prohlédla legendární most, protože ho předtím v centru nějak nenašli. Stavíme tedy těsně za mostem, na motorce se tam přizastavit dá. Fotíme most, pak vyjíždíme na západ na Uzés a Alés, abychom ještě dnes ukousli nějaké ty kilometry. To ještě netušíme, kolik nás ještě dnes ve skutečnosti čeká.
Po sto kilometrech venkovskou krajinou, kdy nám zapadající slunce neustále svítí do očí, totiž dojíždíme k pohoří Cévennes, kde máme v plánu se někde upíchnout na noc. Hned po vjezdu do kopců ale zjišťujeme, že okolí je nacpané nechutně přeplněnými kempy, takže stoupáme dál. Tyhle hory jsou ale dost skalnaté a kde je kousek volného místa, tam je vesnice nebo alespoň pár domů. Stoupáme a projíždíme dalšími a dalšími vesnicemi... Se setměním zastavujeme u jednoho výjezdu do ztracena, ale byli bychom tu jen asi 10m od silnice a každé auto by na nás svítilo. Takže jedeme dál, už je docela tma. Stoupáme a stoupáme, občas zastavujeme u nadějných odboček, ale pořád nic. Zase dál po úzké strmé silničce s vracečkami, po půlhodině dojíždíme do průsmyku. Už je po půlnoci, na jedné z křižovatek zjišťujeme, kde vlastně jsme. Jsme úplně uprostřed těch kopců a vyjet z nich bude trvat další dvě hodiny. Po další čtvrthodině míjíme slibnou kamenitou cestu vlevo do tmy. Vracíme se, jdeme na obhlídku a konečně zajíždíme na konec opuštěné cesty k nějakému políčku. Jsme dost vyšťavení, je jedna v noci, najeli jsme dnes 400 km, prošli dvě města a máme toho dost.

Den 10 - pondělí 28.7. 2003, najeto 300 km

pohoří Cévennes - Milliau - St Affrique - Albi - Montricoux

Ráno se pochopitelně budíme pozdě. Lukáš se opět dává do rozebírání motorky, tentokrát sundává nádrž a filtr, ale zbytek nechává, a na zbytek benzínu v hadičkách nahazuje motor. V odkrytých vnitřnostech se podle sykavého zvuku konečně podařilo najít místo, kde si motor k benzinové směsi přicucává vzduch. Takže karburátory dolů, opravit špatně nasazenou gumovou planžetu, nasadit a závada je vyřešena!
Okolo poledne tedy vyjíždíme a Lukáš hlásí plynulý chod motoru, střelba do výfuku zmizela. Snažím se prosadit co nejrychlejší cestu z těchto proklatých hor, ale jsem přehlasován, pojedeme jinou cestou, která prý vůbec přes hory není a je stejně dlouhá. Takže následujících 20 km jedeme po rozbité a mohutně poštěrkované silnici přes hory. Lukáš využívá toho, že má motor opět v pořádku, a drží ho řádně pod krkem. Štěrk neštěrk, předjíždí do stoupání pár osobáků a mizí v zatáčkách a čekají až nahoře, kam po chvíli nasupeně dojíždím. Projíždíme menší náhorní planinu se spoustou pastvin a zahajujeme pozvolný sjezd do údolí. Silnice už je pěkná, takže se držím Lukášovi za zadkem, pěkně si to šviháme a bereme za plyn jak to jen jde, před zatáčkami důrazněji dupeme na brzdy, naštěstí spolujezdkyně zatím neprotestují. Další trasa vede mezi skalami, je tu i nějaká naučná či vyhlídková stezka kousek od silnice, ale jedeme dál. Údolí se rozevírá v širokou pánev, na úpatích jsou malebné vesničky nebo kamenná městečka. Provoz mírně houstne, předjíždíme pár kamiónů a za chvíli vjíždíme do většího města Milliau. Tady máme v plánu udělat větší nákupy (v neděli jsme snědli všechny zásoby). Chvíli bloudíme po městě, jedeme podle značení do industriální čtvrti, ale značky vždycky po chvíli zmizí. Nakonec nacházíme sympatický supermarket, kde děláme velký nákup. Ještě na parkovišti utišujeme největší hlad a bereme levný benzín a razíme dál. Jedeme po větší silnici 112 s pěkným povrchem, ale provoz není téměř žádný, takže v zatáčkovitém stoupání v dalším údolí za to beru a chvíli si užívám náklonů. Projíždíme městečkem St Affrique, vyjíždíme na návrší za městem a tam zastavujeme a fotíme stavbu obrovského mostu přes údolí, které přitom je poměrně pozvolné a určitě by šlo dálnici vést po povrchu. Most bude odhadem 10km dlouhý, výšku sloupů si vůbec netroufám odhadnout (viz foto). Jedeme dalších 50 km, pak zastavujeme si na odpočívadle a pořádáme svačinu, Za chvíli se vedle zastavuje dvojice motorkářů, on na Fazeru, ona na šestistovce Ninje. Prohodíme pár slov, poté balíme a jedeme dál na Albi. Silnice se stále kroutí a stoupá i klesá, provoz se zvětšuje, takže předjíždíme jak se dá. Po chvíli nás dojíždí zmíněná dvojice, opatrně nás předjíždějí, přeci jen jedou každý sám a ještě mají k dispozici dvakrát takové stádo koní, takže se v provozu proplétají podstatně obratněji. Chvíli se jich držíme, pak ale zvolňuji. Lukáš je ovšem nehodlá nechat zmizet a vrhá se za nimi, cpe se do mezer a drží se jich, až nám mizí z očí. Druhá posádka na nás za chvíli čeká pře městem Albi, které původně chceme objet a napojit se na menší silnici na Cordes. Ta ale nikde značená není, takže jedeme k centru, no a když už jsme tu, tak zajíždíme do centra k řece a dáváme si pauzu na focení mostů a katedrály za řekou. Pak nasedáme a nacházíme správný směr, hned za městem ale opravují silnici, takže zase předjíždíme dlouhou šňůru aut čekajících u semaforu a na zelenou vyrážíme. Povrch je čerstvý a posypaný štěrkovou drtí, na pneumatiky se lepí kamínky a cinkají do blatníků. Už je podvečer, začíná zase jízda proti slunci, po pár desítkách kilometrů ale sjíždíme na menší silničku. Dlouho jedeme okolo pastvin a starobylých usedlostí, které občas mají až charakter zámečku. U jedné křižovatky je prašná odbočka s nějakými nápisy, z ní se ale odpojuje travnatá cesta do malého údolíčka. Procházíme okolí a nakonec opatrně sjíždíme s motorkama po kamenité louce, večeříme, rozbalujeme spacáky v údolíčku těsně u lesíka, aby na nás hned ráno nepražilo slunce, otevíráme víno a hrajeme Taroky dlouho do noci.

Den 11 - úterý 29.7. 2003, najeto 353 km

Montricoux - Caussade - Fumel - Bergerac - Bordeaux - Carnac/Carnac Plage

Dnes už snad dojedeme k oceánu. Opatrně vyjíždíme přes louku nahoru k silnici a kodrcáme po malých vesnických silničkách někam blíž k civilizaci. Po 20 km najíždíme v Monteaux na větší silnici na Caussade a jedeme směrem na Fumel. Krajina už se nám jeví stále stejná. Pole, vinice, vesnice, všude stáda krav, vyschlé potoky. Les opravdu jen málokdy, a když, tak jen malý a listnatý. Dojíždíme do městečka Fumel, kde zastavujeme u supermarketu a jdeme na nákup. Kromě potravin kupujeme ještě tenké slaměné rohože, protože se budou hodit na pláž a také protože stojí neuvěřitelných 5 korun (0,15Eur). Když pakujeme věci na motorku, přijíždí starší XJ900 s nádhernou dvoumístnou sajdkárou. Tak tohle bych mohl. Uchycení sajdky, které zdá se nevylučuje odpojení a použití motorky samostatně, by bylo super věc na cestování. Jen si to představte - dojedete do Francie a vezete si 100 kg věcí a zbytek rodiny v sajdce, pak sajdku v kempu odpojíte a jezdíte si po okolí na motorce....:-)
Dál míříme na město Bergerac, kde se napojíme na velkou silnici na Bordeaux. Před městem si zastavujeme a dáváme oddych. Když se opět chystáme na cestu, jsme výjimečně pomalejší s balením a druhá posádka na nás musí čekat. Jedou tedy napřed a navzájem se ztrácíme. Poprvé píšeme orientační SMSky, kde se potkáme. Setkání se zdařilo u dalšího městečka Sainte Foy. Společně jedeme asi 20 km v pomalé koloně směrem na Bordeaux. vypadá to na kolonu až do Bordeaux, takže odbočujeme a jedeme po malých silničkách víc na sever a posléze se napojujeme na dvouproudovku do Bordeaux. Po dálnici všichni Francouzi i přes hustý provoz drží minimálně 130, takže sice jsme za chvíli na předměstí Bordeaux, ale z jízdy proti slunci už jsme dost utahaní. Svalíme se u benzinky na obrubník a sbíráme síly. Po chvíli zase vstáváme a jedeme proti slunci po dlouhém obchvatu okolo Bordeaux. Mířím na St. Médard a St Hélene, kde by měly začínat silničky k pobřeží oceánu.
Za St Hélene ještě projíždíme vesničku Branch, pak už jedeme pomalu a koukáme kolem sebe s úmyslem najít nějako pěknou polní cestu nebo lesík na nocleh. Zatím chceme jenom za světla vybrat místo, pak dojedeme až k moři a po západu slunce se vrátíme. Okolo silnice jsou zbytky borového lesa a nižší porost a keře, kam až oko dohlédne. Zastavujeme u nadějných výjezdů, ale všechny jsou buď označené cedulí se nápisem soukromé-nekempovat nebo jsou jinak nepoužitelné. Až po čtvrtém zastavení nacházíme na konci zarostlé cesty je malé prostranství. Výborně, máme jistotu klidného spaní, takže hurá k moři. Je to ještě 15 km, ale udělali jsme dobře, protože směrem k moři přibývá domů, kempů, turistických stezek a středisek a civilizace vůbec. Dojíždíme až na konec cesty do Carnac Plage, kde na posledním parkovišti před obrovskou písečnou dunou zamykáme motorky. Po dřevěném chodníku překonáváme dunu a jsme na pláži. Jdeme k vodě, vítáme se s Atlantikem a pořádáme večerní piknik s romantickým západem slunce do mraků těsně nad mořem. Pak zase vlečeme věci zpátky, sedáme na motorky a jedeme ke spacímu místu. Na silnici čekáme, až v dohledu nepojedou žádné auta, a opatrně projíždíme těch 50 metrů houštinami na prostranství mezi keři, které díky úžasnému pohodlí nadále označujeme pojmem kemp.

Den 12-14, středa až pátek 30.7. - 1.8. 2003, najeto 183 km

tábořiště - Carnac Plage, tábořiště - Carnac Plage, St. Hélene, Carnac Plage tábořiště atd.

Ve středu ráno se po obloze snad poprvé za celou cestu honí mraky a tu a tam i malinko mží a ve vzduchu je cítit voda. Nakonec situaci řešíme tak, že stavíme stany, necháváme je na místě (šance že by sem někdo přišel, je nepatrná, jsme opravdu v neprostupné oblasti) a jedeme k moři do Carnac Plage. Na pláži fouká vítr, jsou obrovské vlny a ve vzduchu je slaná vodní tříšť. No to je šílený, celou cestu vedro jak v p... a teď, když se konečně chceme koupat, je zima a mokro. Sedíme tedy na pláži navlečení do větrovek, naštěstí se po dvou hodinách dělá lépe a později odpoledne už je krásně, takže lezeme do vody, dovádíme ve vlnách. Po koupačce vybíháme nahoru na dunu, kde jsou sprchy s pitnou vodou, a důkladně smýváme prach cest. Navečer se vracíme do našeho soukromého tábořiště. Z Lenky tahám další dvě klíšťata, zřejmě ještě z noclehu před dvěma dny.
Ve čtvrtek se rozhodujeme, že zůstaneme další den, necháváme věci na místě a jedeme strávit celý den k vodě (Carnac Plage). Slunce praží jako šílené, takže se schováváme pod deštníkem a slunečníkem, Lenka se hrdinně opaluje a posléze spaluje. Navečer se zastavujeme na nákup, večer opět probíhá ve znamení vína a Taroků. Večer se dělá chladněji, takže se oblékáme a jdeme spát. V noci je strašlivá zima a celou noc se na všem sráží rosa, takže docela klepeme kosu. V pátek jsme už původně chtěli vyrazit dál na sever, ale tohle místo je natolik úžasné, že zůstáváme ještě jeden den. Vyrážíme do St Hélene na nákup s úmyslem najít nějaký větší market, ale větší market není a než se zorientujeme, jsou i menší markety zavřené, takže jedeme zpátky do Carnac Plage k moři užívat slunce a vln. Navečer jedeme dříve, abychom si taroků pořádně užili, tuhle hru nemá cenu rozehrávat na míň než hodinu. V noci je normálně teplo, ani stopy po včerejší kose. Večer ještě píšeme SMS Honzovi na Honda VT600 Shadow, který se toulá někde v Bretani, jestli se k nám někde připojí, a informujeme ho o úmyslu okolo poledne přejet trajektem do Royan.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE