Normandií po stopách Dne D

Úvod

Někdy na začátku roku se zrodil v našich hlavách (prvotní impulz přišel od Ládi) nápad podniknout skútrvýlet po stopách vojína Ryana a Bratrstva neohrožených. Ve zkratce do Normandie. Náš čas byl limitován maximálně 9ti dny, které jsme  si mohli vyhradit na tuto akci a podle toho taky bude vypadat náš itinerář. Ze zajímavostí po cestě budeme vybírat především vojenské objekty. Pro urychlení si sem tam zkrátíme cestu po dálnici. Víme že to nebudou žádné velké motorkářské orgie plné zatáček, ale jsou zde i pěkné úseky, které vybereme hlavně po nějakém delším úseku na dálnici. Modrá čára google map protíná 4 státy: Německo, Holandsko, Belgie a Francie.
Nutno podotknout, že samotné plánování objektů a míst, které chceme navštívit zabralo Láďovi cca 2 měsíce studia stránek o Normandii, průvodce Normandií a Dnem-D. Vznikl z toho poměrně hodně detailní itinerář v podstatě rozpočítaný řádově do půl hodin.
Kromě jednoho domluveného noclehu v Německu ve Waldecku jedem se stanem a spackáky na "blind" s pár vytipovanými kempy.
Na cestu jsme dva, tedy vlastně čtyři. Kamil: Honda Silver Wing 600 a  Láďa: Piaggio X-evo 400

Den 1

Nastává náš den D, 14 dní od 70tého výročí  vylodění spojeneckých vojsk v Normandii. A právě Utah beach bude nejzašším místem naší pouti.
Oba vstávame brzy, abychom se mohli potkat v 7.30 na Shellce na Velké Meziříčí . Cesta směr Pha po dálnici, asi nejhorší cesta ze všech, ale nutné zlo pro nahnání trochu času a stihnutí zarezervovaného ubytování. Za pražským okruhem první tankování a RedBull. Interkomy fungují i přes to, že jeden je Čína a druhý Interphone F4MC. Dále jedem směr Chomutov a Německo přes Vejprty. Oběd dáváme ve Vejprtech. Předtím jsme ale museli kvůli přeháňce 2x do nepromoku na cca 20 minut. Prostě klasika, když to vypadá že už pršet nebude, tak hned za dalším kopcem přijde pořádná průtrž.
Cesta přes Německo začíná velice dobře, protože jsme vybrali trasu přes Stříbrnou stezku. Konečně únik z reality českých silnic a užíváme si luxusní cesty po které míjíme malebná města Sehma, Schlettau, Markersbach, Schwarzenberg, Aue, Kirchberg, Werdau, Weida. V Hermsdorfu se napojujeme  na dálnici. I ta je však lemována pohořím, takže to není nejhorší. Po dálnici na Bad Hersfeld, pak doprava nahoru na Aua a dál k Waldecku.
Máme domluvené ubytování v penzionu Am Kronenberg ve Waldecku za 55E bez snídaně.
Cca 20km před Waldeckem Láďovi už svítilo hladové oko cca 40km. Dohodnuto, že na příští benzince natankujem. Další benzinka má být  cca 10km před Waldeckem, jenže jsme ji přejeli, protože byla na druhé straně silnice. Po krátké poradě jsme naznali, že do Waldecku dojedem, protože tam má být  benzinka taky. Fajn, takže dojedem do Waldecku, Sygic hlásí že jsme na benzině, ale benzina je jak na potvoru zrušená. Super,  Láďa už jede cca 63km na hladový oko.  No nic jedem se ubytovat k pí. Madelon (mimochodem ubytování je velice slušné).  Tam se zeptáme na nejbližší benzinku (přitom se dozvíme, že tu ve Waldecku zrušili před cca 4 měsíci..). Ubytujeme se tedy a jedeme natankovat doporučeným směrem.
Mimochodem, když zadáme  do Sygicu hledat nejbližší benzinku, tak ukazuje nejbližší cca  4km  – bohužel však  vzdušnou čarou, po silnici to je minimálně 9km. Láďa naznal, že to X-evo nemůže dojet! Nezbývá ale nic jiného, snad dojede aspoň Kamil (který už klidný taky moc není..). Jedem jedem, 8, 6, 4, 2 km k benzině a říkáme si, že to snad i dojedeme, 1km pořád jedem, benzinka je už na dohled, SUPER! 300 metrů a bác, X-Evo na suchu, hladové oko hlásí dojezd 73km na rezervu (nový rekord..). Nicméně k benzině jsme dojeli , jelikož to bylo z mírného kopce. Tomu se říká pořádná haluz. Silver Wingu dle natankování zbývalo v nádrži už jen tak 0,4 litru.
Tak to by bylo, natankujem a jelikož je benzina u ústí přehrady, jedem kolem lévého břehu na hráz. Cesta kolem břehu přehrady jsou naprosté motorkářské orgie, zejména úsek mezi odbočkou zpět do Waldecku a hrází. Děláme pár foto na hrázi a jedem zpět, odbočíme na Waldeck a jedem se podívat na hrad, který se ční majestátně na kopci nad přehradou. Z dálky vypadá staře, ale po příjezdu zjišťujeme, že byl velmi vkusně předělán na welness hotel a luxusní restauraci. Kocháme se výhledem na přehradu a přemýšlíme jestli by něco takového u nás památkáři povolili.

Místo abychom jeli zpět do penzionu, jedeme opět dolů k přehradě. Cesta kolem přehrady je neodolatelná i po více než 700 km v sedle, jedem zpět k hrázi a od hráze, znova zpět až k jejímu ústí, kolem zlaté benzinky a  stejnou cestou jako jsme jeli k benzince návrat do penzionu. Do toho až podezřele nikde nikdo!  Později zjistíme, že Německo ten večer hrálo zápas na MS ve fotbale.

Stav tachometru na konci dne 784km, z toho v okolí Waldecku při hledání benzinky a ježdění kolem přehrady cca 55km..

Den 2

Odjezd z Waldecku v cca 7:40. Cesta vede pěkným německým hornatým venkovem. Ve Willingenu, městě kde se skáčou závody světového poháru na mamutím můstku, podjíždíme pod ůžasným viaduktem a zjišťujeme, že se dál nedostanem, cesta je v centru rozkopaná a průjezd městem je uzavřený. Láďa začne s pomocí Sygicu hledat nejlepší objížku, což se nakonec podaří návratem pod most a objetím centra přes nějaké boční uličky. Sotva město opustíme potkáváme kolonu asi 40 skůtrů BMW C1 – máváme a máme další nezapomenutelný zážitek.
Opouštíme Německo a míříme do Holandska, kde nás hned za hranicemi vítá benzin s cenou přes 1,9 EUR za litr! Vítejte v Holandsku..
Ve 12:00 příjíždíme do Arnhemu na John Frost Bridge, zaparkujeme vpravo za mostem na nábřeží cca 200m od mostu. Následuje prohlídka mostu, foto a návštěva malého muzea, které je hned vedle mostu u nábřeží z levé strany. Muzeumje zadarmo (jde spíš o takové malé infocentrum) ale s poměrně zajímavou audiovizuální prezentací ohledně dobývání města spojenci a jejich odražení němci. Součástí  jsou i ukázky z filmu Příliš vzdálený most. Takže máme za sebou první válečnou památku.

Na mostě se prohání (jako všude po Holandsku) po velkoryse naznačené cykolostezce jak kola tak i skůtry a na nich řidiči bez helem. Pro našince neobvyklý pohled.
Podnikáme krátkou procházku do centra Arnhemu.  Cca 500 metrů od mostu dojdem na náměstí s katedrálou a naprosto geniálním trhem. Rybí speciality, sýry, nádherná zelenina a tak dále. Neodolali jsme a Láďa si dal nějaké smažené obří krevety a já smažené slávky, či co to bylo. Vše uděláno z čerstvých surovin a naprosto skvělé – hned bychom si tam na ně zajeli znova.  Poté cesta zpět k mostu trošku jinou cestou – přitom jsme prošli přes Sabelspoort, jedinou dochovanou branou ze čtyř vstupních bran do středověkého Arnhemu. Brána s bočními věžemi je zasazena mezi novodobé budovy (odstup cca 1-2m). Velmi zajímavý kontrast architektur jež dělí několik století.

Zpáteční cestou jsme narazili na památník dobývání Arnhemského mostu, je cca 100m vlevo od muzea na nábřeží, je tam 50mm dělo a pamětní desky a je odtud pěkný výhled na most. Následuje pár fotek a cesta zpět ke skůtrům  a odjezd z Arnhemu v cca 14:30 směr Nijmegen.







Nijmegen příjezd v cca 15:00. Zaparkovali jsme poblíž nějakého kasina u nábřeží, ale celkem blízko centra. Popošli jsme cca 50m od motorek a zastavil nás místní skůtrař, zda ty dvě moto dole jsou naše – že si tam nemáme nechávat oblečení (motobundy), že prý se tady hodně krade (v Holandu..hmmm). Tak mu poděkujem, vracíme zpět a  naštvaně si berem  bundy i helmy s sebou (je fakt vedro a tahat se nám s tím fakt moc nechce) a k tomu ještě  pěknýho brouka v hlavě, protože na moto zůstala spousta dalších lehce odcizitelných věcí (tašky, bágl..). No nic, jdeme směr centrum.
Krátká procházka centrem, na Grote Markt , ke staré radnici, katedrále (Stevenskerk)  a tak nějak okolo . Pod katedrálou se nachází  šikmá cesta uprostřed které teče voda v délce cca 100m, šírka kanálu cca 40cm, je to dobrý na zvlažení nohou, což využívají hlavně děti. Kousek dále v parku Valkhof se nachází rotunda a zbytky kostela. Zrovna zde v parku probíhá nějaká soutěž ve volejbale na hřišti které spíš připomíná skákácí hrad – zajímavé.  Dál jdem cestou přes nějakou silnici až dojdem k Belvedere veži  v Hunnerparku. Od ní je krásný výhled.

 

S napětím se vracíme ke skůtrům – naštěstí je vše na svém místě.  V 16:30 odjíždíme směr  Belgie, cíl Antwerpy.
18:30 příjezd do Antwerp do kempu u řeky, Camping de Molen(mlýn) a opravdu, nad naším stanem trčí cca 20m vysoký mlýn, který je ale jen součástí restaurace.  V 19:30 následuje procházka do centra, které je ale na druhé straně řeky. Brzy ale  zjistíme, že je zde malý zádrhel,  v blízkosti totiž není žádný most (přes řeku nevede ve městě ani jeden). Nicméně cca 1km od kempu je zastávka metra. Takže jdeme na metro, kupujem lístek a jedeme jednu zastávku pod řekou do centra.
Cetrum je fakt nádherné, katedrála Cathedral of Our Lady, Grote Markt, Town Hall, Saint Paul's Church, Steen Castle u nábřeží. Historické centrum Antwerp je naprosto úžasné. A tak se chvíli jenom tak touláme, na každé další ulici je něco zajímavého.

 

U Steen Castle Kamilovi vypadl z ruky mobil (nová Nokia 925) z ruky tak šťastně, že dopadl rožkem na chodník a na displaji se vykouzlil nádherný pavouk – display KO, mobil nepoužitelnej – tím pádem i foťák.
Večeře někde ve fastfoodu v centru, kde jsme dostali super hamburger, nebo co jsme to vlastně měli. Kousek od fastfoodu měli v jedné uličce nějaký malý mecheche občané afrického původu,  gril, hudba, stánky, celkem odvaz - mejdan na ulici. Tak jsme se tu chvilku zdrželi a pozorovali. Při cestě zpátky nejde neodolat focení nočního velkoměsta v odrazu řeky. Návrat do kempu v cca 22:30.

 

Oproti původnímu plánu jsme v předstihu, protože centrum Antwerp bylo naplánováno až na druhý den ráno.
Stav tachometru 1275km (tento den najeto 491km).

Den 3

Odjezd z kempu v cca 9:00 směr Fort Liezelle, což je prvoválečná pevnost. Po cestě míjíme malebný belgický venkov, určitě nejhezčí za celou naši cestu.  Příjezd k pevnosti v cca 9:45. Pevnost je dle očekávání zavřená (otevíračka až v 13:00). Pevnost je předělána i k účelům soukromého žití.  Procházíme se okolo vodního příkopu, foto, a odjezd.
Neplánovaně jedem na Fort Breendonk, protože jsme zahlédli poutač při cestě na Fort Liezelle a není to daleko. Přeci jen máme zatím dostatek ušetřeného času.  Pevnost je otevřená, dělají se tam prohlídky, takže jdeme na to. Fort Breendonk se dá přirovnat k našemu Terezínu, co se týče jeho významu za 2.sv války. Jde o pevnost z 1.světové,  používanou jako koncentrační tábor za 2 světové. Němci tam drželi Belgické odbojáře, atd. Museli tam tvrdě dřít při přestavbě pevnosti a mnoho jich tam zemřelo strádáním, či bylo popraveno. Prohlídka byla dostatečně mrazivá. Na dost místech se ani nechtělo fotit.  Postele, sociálky, popraviště… Odkaz na tento lágr pak byl v mnoha dalších muzeích.
Prohlídka nám zabrala cca 1 hodinu, ale rozhodně to stálo za to, mnohem zajímavější než původní cíl Fort Liezelle. 

 

Odjezd v cca 11:45.
A následuje další neplánovaná zastávka v Brugách. V Kamilově mapě mají Bruggy 2 hvězdy a tak  to prý musí stát za to!!!
Příjezd do Brugg v cca 13:00. Zaparkujem skoro v centru pod stromem na náměstí. Následuje prohlídka historického centra.

Bruggy jsou naprosto neuvěřitelně pěkné město (historické centrum). Je hodně rozsáhlé a úžasné, jeden historický dům vedle druhého, nádherná náměstí a bombastické katedrály, jako bonus je tam starý kanál kolem historických domů, patrně bývalý vodní příkop kolem centra města. Nyní se tam dělají projížďky na loďkách pro turisty. Vše působí spíše komornějším dojmem než Antverpy, ale o to je malebnější. Všude mraky turistů, ale je to naprosto úžasné  – to se musí vidět.

Láďa naznává, že Bruggy jsou hezčí než Antwerpy, dokoce je kacířsky prohlásí za hezčí než naše matička měst.
Odjezd z Brugg v cca 14:00 směr Oestende (Atlantic wall Museum).
Příjezd Oestende v cca 14:30. Na to jak významné toto muzeum má být, tak najít k němu přístup podle ukazatelů nám přišlo nějak obtížné. Naštěstí jsme se mohli zeptat v nedalekém baru. Kupujem lístky a vyrážíme na prohlídku venkovního muzea. Muzeum je naprosto super, je téměř na pobřeží,  spousta bunkrů propojených zákopy. Je rozděleno tematicky na část věnovanou 1 světové a část věnovanou 2 světové. Poměrně hodně techniky, různých děl, kanonů a protiletadlových děl a kulometů je vystaveno v exteriérech. Uvnitř bunkrů jsou nádherné expozice v dobovém aranžmá. Zadarmo je v ceně možnost osahat si docela dost instalovaných těžkých zbraní (což už později je spíše výjimečné) a taky je zde pěkný výhled na moře. Zatím nás každou „věc“  baví fotit.  To ještě nevíme, co nás čeká.Super muzeum, které se opravdu nesmí minout.
Odjezd z Oestende v cca 16:50 směr Francie a ubytování někde v  Dunkirku.
Chtěli jsme zvolit cestu kolem pobřeží, ale ta se bohužel táhla městy, kde se lidi vraceli z pláží a kolony se docela táhly. Moře jsme celou dobu skoro neviděli, zato nálada v helmách začala houstnout a venkovní vedro tomu ještě trošku přidalo. Cesta byla pěkná, ale po Belgii vám přijde Francie „nic moc“.
Konečně příjezd Dunkirk v cca 19:00 ke kempu De La Licorne. Ale říkáme si, že zkusíme najít jiný kemp blíže k centru.  Bohužel nic moc se nám nepodařilo nalézt, takže se vracíme k De La Licorne a v cca 19:40 objednáváme místo.  Rychle stavíme stan a po osmé se jedem podívat na pláž a promenádu a dát něco k snědku. Poměrně dobrá bagetárna ale jak na potvoru zrovna zavírá, tak si stihneme tak akorát dát pivko, večeři odbudeme sendvičem ze stánku. Následuje procházka po pláži, pár foto a jedem se mrknout na památník Britům, kteří se z Dunkirku taktak v červnu 1940 stihli evakuovat před Němci. A jelikož prohry se neodpouští, tak nečekejte nic monumentálního, spíš jen takovou desku co tuto událost připomíná.
Pak se jedem jen tak nazdařbůh projet po Dunkirku a najít centrum. Omrkneme přístav, pak to otočíme a jedem dle cedulí směrem na centrum. Nakonec zastavíme na náměstí před historickou radnicí, projdeme se a kousek od radnice nacházíme nějaký kostel.  Naproti kostelu vysoká věž, zde je vedle infocentra (na věži) památní deska na kterém je zmíněno Československo (jde o památník českým, britským a kanadským pilotům padlým při osvobozování Dunkirku během roků 1944-1945). V přístavu kotví nádherný 3 stěžník a požární loď. Následuje návrat do kempu, potom výlet s pivem na pláž – západ slunce (romantika), sprcha a jde se spát. Poznámka: Ve Francii existuje poměrně dost Tourist Information kiosků, ale nečekejte, že vám budou co platné po 18:00, a že by před nimi měli třeba volně mapky s okolím a zajímavostmi na to asi taky zapomeňte, spolehněte se hlavně na sebe a na svoji přípravu. BTW – s kempy problém nebude – cena je plus mínus  10-14E za 2osoby a stan za noc.
Stav tachometru na konci dne 1536km (najeto 261km – trochu míň, ale to bylo v plánu, prože prý je 3 den kritický). Státy: Holandsko, Belgie a Francie.

Den 4

Odjezd z Dunkirku v cca 8:50 směr Blockhaus de Eperleques, příjezd v 9:20. Celé je to venkovní muzeum okolo obrovského německého bunkru sloužícího jako odpaliště V2 střel na Británii. Zrovna V2 je obrovská, ale člověk si to uvědomí až “tváří v tvář“.  Velmi pěkné muzeum a exponáty – bunkr je monumentální, avšak napůl zničený po náletech spojenců. Vstup do bunkru je možný – uvnitř běží ve smyšce promítání ohledně fungování bunkru atd. Hned na začátku venkovního areálu stojí vagón, zavřete se tam, všude tma a slyšíte jenom německé vojáky, vzlykající lidi, štěkající psy a vlak. Má to simulovat odjezd do koncentračního tábora. Velmi zajímavá expozice se silným sugestivním zážitkem! Stojí za to vidět. Odjezd v cca 11:00 směr Audinghen Muzeum.
Teď také začíná Láďův příběh na pokračování s technickými problémy X-eva, které vyústily až vlastně na samém konci cesty:
"Průser - ještě před zaparkováním před muzeem jsem si všiml, že mi kape olej ze vzduchového filtru z toho čepečku (měl jsem ho děravý, protože mi ho prokousl pes...).  Říkám si co se děje, tak zkusím čepeček oddělat aby ta trocha co tam je odtekla, nicméně z filtru vyteklo cca 1 deci oleje a jak na potvoru na vydlážděný parkoviště před muzeem – prostě super. Takže jsem vzal x kapesníků a  pořádně se snažit vytřít parkoviště, což se jakž takž podařilo. Skůtr jsem ale pro jistotu přeparkoval jinam, kdyby to kapalo dál.  Ještě před návštěvou muzea jsem zatelefonoval do servisu, co to může být za zradu.  Nic konkrétního jsem se však nedozvěděl, prý se to může stát – dolít olej a hlídat ho. No dobrá, tak tedy půjdem  do muzea. Nicméně po cestě od muzea jsme zastavili a já zavázal izolační elektrikářskou páskou (ještě, že jsem si ji vzal) ten děravý čepeček aby mi dál nekapal olej – pomohlo to, ze skůtru už nic nekape."
Příjezd Audinghen v 12:30. Jedná se o muzeum kolem a uvnitř obrovského dělostřeleckého bunkru. Okolo je vystavena větší vojenská technika, vevnitř menší vojenské vybavení a voj. dopravní prostředky.  Výborné historické aranžmá uvnitř a super výstava dobových zbraní všech bojujících stran od pistolí po těžké kulomety. Vedle bukru je instalováno 380 mm dělo které je namířeno na moře na kterém se v oparu rýsují břehy Británie.. Nádherné expozice uvnitř bunkru. Nutno vidět.

Odjezd v cca 13:20 směr pobřežní maják. Kamil ho zahlídl cestou sem a nějak mu nemohl odolat, tak tam jedem. Procházka z parkoviště k pobřeží. Paráda, vidíme Anglii. Po cestě nás párkrát napadne zajet se do Anglie podívat, přeci jenom jsme na dohled, ale časový harmonogram je neúprosný.

V cca 13:50 odjezd směr Etrétat. 
Cestou si Kamil koupuje nový mobil za 100Eur – Samsung Galaxy Ace. Láďa pro změnu koupil litr motorového oleje, aby měl na doplnění do X-Eva v případě nouze. Poprvé se také projevuje klasická francouzská neochota mluvit anglicky. Až když Kamil prodavačům ukazuje novou Nokii úplně na padrť, tak je to trochu obměkčí, jinak by nám snad mobil ani navytáhli z vitrýny.
Příjezd Etrétat  v cca 19:20, jedem přímo  k pláži. Následuje hledání kempu – nakonec nám  nejlíp poradila recepční v jednom hotelu :-). V cca 19:50 jsme kemp nalezli – na kempu ale visí cedule, že je plný, do háje!!! Není se čemu divit, místo je to nádherné a kemp poměrně malý.
Nicméně to zkoušíme a přijde k nám nějaký starší pán s docela velkou vadou řeči a domlouváme se všelijak. Pochopíme, že se nakonec nějaké místo uvolnilo. Dá nám kód ke sprchám a dozvíme se, že se ve 22:00 se zavírá brána. Bere si od Kamila pas s tím, že si ho ráno vyzvedneme při placení – bude tam prý někdo až v 9:00. No dobrá.  Pak nás zavede  k místu – jen tam hodíme věci na zem a vyrážíme opět směr pobřeží.  Nalevo i napravo od pobřežní promenády se nachází nádherné útesy nicméně ty nejhezčí se skalními mosty jsou nalevo. Tak jdem na ně.
Útesy jsou úžasný, nádherný scenérie, racci, vedle golfový hřiště  a na něm malí králíčci (super klišé). Celé místo se nedá popsat, to se prostě musí vidět. Ohromné kolmé útesy. Z útesu, který jsme si vybrali, je naproti přes město vidět kostel. Prý oblíbené místo Ernesta Hemingwaye.
Sejdem dolů a v 21:45 si v pizerii na pobřeží dáváme pizzu a nejdražší pivo v životě za cca 7E. Ještě předtím si však na pláži aspoň oplachujeme nohy, vlasně je to poprvné co jsme se dotkli moře. Teplota vody je maximálně tak 17 stupňů.
Ve 22.30 příjezd kemp. Brána je samozřejmě zavřená, takže otvíráme bránku a na skůtrech projedem bránkou pro pěší (předtím jsme si bránku vizuelně oměřili, jestli skůtry projedou, protože jsme tušili že to do 22 nestihnem:-) ).
Následuje stavění stanu (v Normandii je naštěstí déle světlo díky hodinovýmu posunu oproti našemu časovýmu pásmu), ubytování , sprcha a jde se spát.
Stav tachometru na konci dne 2103km (dnes najeto  567km).

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE