Naše první dovolená na dvou kolech – Azurové pobřeží Francie 2011
Text: HordaStodulky | Zveřejněno: 8.12.2011 | Zobrazeno: 27 109x
Kapitoly článku
19. 7. – úterý – Den čtvrtý
Trasa: Diano Marina – San Remo – Menton – Monaco (Monte-Carlo) – Nice – Villeneuve-Loubet
Ráno je nádherně slunečné, sice trochu fouká od moře, ale je to změna po špatném počasí v Alpách. Jdeme na snídani, která je pro každého připravena na stole, nápoje jsou k dispozici v minibaru. K dispozici máme i presovač na kávu. Nemohu si to vynachválit a dávám jich asi šest. Je vynikající. Zbalíme kufry a čekáme na Jardu. Za chvíli dojeli a společně vyrážíme po pobřeží do Francie.
Pomalu si zvykáme na místní dopravu a začínám se osmělovat. Začínáme projíždět po prostřední čáře, auta se uhýbají do stran a my můžeme celkem v pohodě pokračovat bez nějakého většího omezení. Omezuje nás jen naše šířka s bočními kufry a taky náklaďáky společně s autobusy, mezi kterými se nedá projet ani na skútru.
V San Remu zastavujeme u Lidla nakoupit jídlo a pití na další cestu. Začíná pršet a tak přeparkováváme motorky pod střechu. Zkusíme chvíli počkat, zda se počasí umoudří a využíváme to k obědu. Téměř úplně přestalo pršet, tak si neoblékáme nepromok a pokračujeme dál k dnešním cílům. Začíná opět více pršet a v Mentonu jsme již mokří až na kost a v botech mám bazén. Nepromok si již neberu, stejně by to už nemělo cenu. Dorážíme do Monte-Carla a parkujeme na nábřeží. Děláme prohlídku přístavu a kotvících jachet.
Pak se jdeme podívat k oceánografickému muzeu, knížecímu paláci a navštěvujeme katedrálu, kde jsou pochováni kníže Rainier III spolu s manželkou Grace Kelly.
Celou dobu nás provází přeháňky a tak přilby používáme na místo deštníků. Jára s manželkou odjel dříve poohlédnout se po nějakém kempu u Nice a my jedeme posléze také hledat nějaké ubytování. Odjíždíme z Monaca a zase prší. To přestane až kousek před Nice a začíná se vyjasňovat.
Jedeme k hotelu F1 kousek za Nice a dozvídáme se, že mají plno. Zkoušíme tedy další v pořadí B&B Hotel. Zastavuji před recepcí a vypínám motor, manželka se jde zeptat na pokoj. Máme štěstí, je volno. Sundáme kufry a odnášíme je do pokoje. Před recepcí nemohu stát a tak chci přejet vedle na parkoviště. Dávám klíček do zapalování a nic. Klíčkem nejde otočit na žádnou stranu. Zkouším s tím různě verglovat a stále nic. Nastává dilema, co budeme dělat. 1300 km od domova a motorka v pr…. Je skoro 9 večer a s manželkou se domlouváme, co dál. Najednou si uvědomujeme, že máme zaplacenu roční asistenci u UAMK s celoevropskou platností. Zvedám telefon a vytáčím číslo. Nahlašuji náš problém, ale že jsme ubytováni a nestojíme někde v poli, tak se domlouváme na opětovném ranním zavolání. V noci by s tím stejně moc neudělali. Posílám smsku Jardovi, že zítra nikam nejedeme a jaký máme problém. Odpověď přišla obratem, že také nikam další den nejedou a budou se sušit. Trochu uklidněni jdeme spát, ale před tím ještě rozvěšujeme svoje mokré oblečení všude po pokoji k sušení.
Dnes ujeto 122 km, ubytování 75 €.
20. 7. – středa – Den pátý
Trasa: Villeneuve-Loubet (mezi hotelem a pláží pěškobusem)
Ráno se probouzím hodně brzy a ještě před snídaní telefonuji do Prahy na UAMK. Udávám náš problém, adresu místa, kde jsme a také číslo asistenční karty. Pracovník v Praze nám přislíbí pomoc s tím, že jak něco dojedná, zavolá zpět. Asi po hodině zazvoní telefon a podle čísla vidím, že je z Prahy. Zvedám jej a dozvídám se, že mluvil s partnerskou organizací ve Francii a domluvil příjezd asistenčního technika. S poděkováním se loučím a přislíbil, že i nadále budeme ve spojení. Za zhruba další hodinu nám opět zvoní telefon. Číslo je neznámé a tak jej předávám manželce, aby to vyřídila (mluví plynně francouzsky).
Na druhém konci se ozve francouzská operátorka asistenční služby, že prý je technik před hotelem a že nikde nejsme (upozorňuji, že jsme celou dobu byli u motorky před hotelem). Nakonec se dozvídáme, že to náš operátor špatně nahlásil adresu a asistence stojí u druhého hotelu stejného jména ve stejném městě. Hlásíme opět adresu a máme počkat, že přijede během chvilky. Není to sice za chvíli, ale v 11 dopoledne doráží technik s odtahovkou. Opět mu popisujeme náš problém s klíčem. Zkouší to sám a také mu to nejde. Tak vyndavá nářadí a začíná rozebírat plasty, aby se dostal ke spínačce. Mezi tím si předběžně domlouváme další přenocování v hotelu. Recepční nás moc nepotěší, nemají prý volno. Bude prý ale něco hledat, když viděla, v jakých jsme nesnázích. Asi za půl hodiny přišla s tím, že někdo zrušil rezervaci a tak si pokoj hned blokujeme. Štěstí stálo při nás (alespoň s ubytováním). Technik zatím sundal plasty, a světe div se, přeřezal všechny dráty ke spínačce s tím, že to provizorně spojí, abychom mohli pokračovat. Když to vidím, zježilo se mi na hlavě i těch pár vlasů, co mám. Při pokusech ohledně spojování jednotlivých drátků a současném startování se vzteká a nadává (tomu je rozumět i při neznalosti jazyka). Nakonec někam zavolá a je z toho dost otrávený. Asi volal do servisu a dozvěděl se, že v klíči je imobilizér a bez něj to nepojede. Dohadujeme se, že odveze moto do autorizovaného servisu na opravu. Volám zpět do Prahy a domlouváme další podrobnosti. On mezi tím dal zpět všechny plasty a tlačí moto k odtahovce. Upozorňuji na skutečnost, že ji nesmí položit, když vidím, že odtahovka je pouze na auta. Prý není žádný problém. Z kastlíku vytahuje popruhy a kotvy. Najíždí pomocí navijáku na plošinu a kurtuje motorku. Stojí rovně a pevně. Koukáme za odjíždějící odtahovkou s naším strojem a rázem víme jedno – dnes se nikam nejede. Jsou 2 odpoledne. Zatím jsme za tyto služby neplatili ani €.
Platíme tedy za další noc v hotelu a volám do Prahy na ústředí. Ozvou se, jak budou něco vědět. S tímto konstatováním odcházíme na pláž, abychom se alespoň vykoupali a nabrali čerstvých sil. Oblečení na moto se stále suší v hotelu na pokoji. Bylo opravdu hodně mokré.
Pláž není daleko a jsme tam za malou chvilku. Svítí sluníčko a vzduch je teplý, ale je nám divné, že je v moři hodně málo lidí. Jsou trochu vyšší vlny a tak to přičítám tomu. Když už jsme u moře, musím se vykoupat. Vstupuji do vody a málem jsem omrzl. Ale jsem tu jen jednou a tak se nevzdávám a vlézám do vody. Za chvíli jsem si na to zvykl a celkem to šlo. Manželka vlezla pouze po kotníky do vody a s konstatováním „do toho ledu nejdu“ se šla slunit. Až po chvíli jsem si všiml tabule: vzduch 26°C, voda 18°C. Stále čekáme na telefon a pořád nic. Jdeme zpět do hotelu a cestou se stavíme v obchoďáku, kupujeme jídlo, basičku piv (6ks 0,33 l za 4€). Převlékneme se a jdeme na procházku poznávat okolí. V 6 večer telefon z Prahy. Moto lze opravit a mělo by být druhý den ráno. Ozvou se nám, až to budou vědět přesně. Jsme trochu klidnější. Už jsme přemýšleli, kolik nás bude stát přeprava nepojízdné moto domů, co s kuframa apod. Oprava toto vyřeší za nás.
Z procházky se vracíme k hotelu. Bereme jídlo a pití a jdeme si sednout na venkovní posezení před hotel. Když piju svoje třetí pivko, cítím, že mi trochu leze do hlavy. Kouknu na vinětu a koukám jak u vytržení. Má 7,5% alkoholu. S manželkou je dopijeme a jdeme spát. Dnes byl první den, kdy nám vůbec nepršelo.
Dnes ujeto 0 km, ubytování 75 €.
21. 7. – čtvrtek – Den šestý
Trasa: Villeneuve-Loubet – Antibes – Pégomas – jezero Lac de Saint-Cassien – Draguignan – Salernes – Rians – Saint Cannat – Salon-de-Provence
Probouzíme se opět časně. Svítí nádherně sluníčko a tak to slibuje překrásný den. Snídáme a já volám do Prahy ohledně servisu motorky. Operátor nám přislíbí informaci, jak něco zjistí. Během snídaně se ještě domlouváme, že se zajedeme podívat alespoň na přírodní rezervaci Camargue a pak se stočíme k domovu. Nechceme riskovat případnou další poruchu a tak ostatní plánované zastávky vynecháváme. Je 10 dopoledne a zatím se nám nikdo neozval. Přijíždí Jára s manželkou. Sděluji jim další podrobnosti a naše rozhodnutí nepokračovat v naplánované trase. Loučíme se a s přáním šťastné cesty odjíždějí směrem na Verdon.
Vyklízíme pokoj, abychom nemuseli platit další noc, a s recepční domlouváme přechodné uskladnění našich věcí u nich v kanceláři. Ochotně nám vyjde vstříc. Předpokládáme, že bude motorka opravena a tak, abychom neměli další problémy se sháněním ubytování, si rezervujeme ubytování v hotelu stejného řetězce ve městě Salon de Provence.
Je 11 dopoledne a konečně zvoní telefon. Operátor z Prahy sděluje, že je motorka opravena a připravena k vyzvednutí v servisu Suzuki v Nice. Říkám, že nevíme adresu a nemáme se tam jak dostat. Tak se domlouváme, že nám zajistí taxi opět přes jejich partnerskou organizaci a posílá smskou adresu servisu. Asi po půl hodině zvoní opět telefon s neznámým číslem. Předávám jej manželce. Zjišťuji, že hovořila s operátorkou taxislužby pro ověření, zda jsme to skutečně my, kdo chce taxi. Potvrdí nám jeho příjezd a přichází smska s číslem taxi, jménem řidiče a přibližným časem příjezdu. Připravuji si boty, helmu a navigaci. Jsem jen v kraťasech a triku. Venku je 28°C ve stínu. V poledne přijíždí taxi, nasedáme a jedeme do servisu. Řidič již má adresu sdělenou z dispečinku a běží taxametr. V 12,30 přijíždíme k servisu, taxametr ukazuje 40 €. Řidič nám přeje hodně štěstí, a že je vše v pořádku. Loučíme se a neplatíme nic. Před servisem vidíme parkovat našeho Stromíka. Jaká je naše úleva, ale místo toho další rána. Servis je zavřený! Chodíme okolo a vidíme otevřeno do dílny. Žádáme o vydání naší motorky, ale servisman nám sděluje, že musíme počkat na techniky, až přijdou z oběda. Ptáme se, kdy to bude a dostane se nám odpovědi, že ve 14,30. Uf, to je ale hodně dlouhá pauza. Co naplat, budeme 2 hodiny čekat a bloumat ulicemi. Nakonec se rozhodujeme, že si zajdeme na oběd a tím nějak zabijeme čas.
Je za 10 min. půl třetí. Přicházíme k servisu a vidíme, že je již otevřeno. Vejdeme dovnitř a opět jsme vykázáni, že mají ještě zavřeno. Musíme čekat do půl. Konečně je otevírají oficiálně. Jdeme za technikem a ptáme se po motorce. Technik nám sděluje, že je opravena. Tak se domlouváme na předání. Platíme 51 € za hodinu práce. Žádný materiál podle rozpisu použit nebyl. Jsme zvědaví, jak to tedy opravili. Technik vyzvedává klíče a jde nám motorku předvést. Ptáme se, zda je motorka opravena kompletně nebo jen provizorně na dojezd. Odpovídá, že kompletně. Zastrkuje klíče do zapalování a startuje, jsme nadšeni. Zděšení nastane, když nám technik sděluje, že pokud by s klíčem nešlo opět otočit, mám s tím zaverglovat.??? Takto si představují kompletní opravu? Raději nic neříkám, nasedáme a čeká nás 15 km pěkným horkem do hotelu pro věci. Už chápu, proč jezdí pouze v kraťasech a tričku. Proud vzduchu nás příjemně chladí. V hotelu se rychle převlékáme, ověšujeme motorku věcmi a vyrážíme na další putování. Při jízdě komentujeme opravu a utvrzuje nás to v rozhodnutí navštívit pouze rezervaci a obrátit to nejrychlejší cestou k domovu.
Do navigace je zadán cíl dnešního dne a trasa nás vede na Antibes a Pégomas. Zde odbočujeme na silnici D309 a posléze na D38, které nás zavedou zatáčkovitou silničkou místy širokou jen tak na jednu motorku k jezeru Lac de Saint-Cassien. Děláme krátkou zastávku a pak pokračujeme dál na Draguignan, Salernes a Rians. Dnes projetá trasa vedla nádhernou krajinou se spoustou zatáček. Zprvu jsem si připadal jak někde v alpských passech, později se zatáčky protáhly a zrychlily. Opět děláme krátkou pauzu tentokrát s kávou. Pokračujeme dál, ale už se tak dobře nejede. Silnice se sice ještě více narovnala, ale jedeme směrem na západ proti slunci a to se blíží k horizontu. Tím se snižuje viditelnost, přede mnou se všechno leskne a odráží do hledí. Vše nakonec zvládáme a do hotelu dorážíme těsně před 9 večerní. Ubytujeme se a v hale si pak sedneme nad mapou a plánujeme další den. Dnešek byl opět den bez deště.
Dnes ujeto 256 km, ubytování 60 €.
Trasa: Diano Marina – San Remo – Menton – Monaco (Monte-Carlo) – Nice – Villeneuve-Loubet
Ráno je nádherně slunečné, sice trochu fouká od moře, ale je to změna po špatném počasí v Alpách. Jdeme na snídani, která je pro každého připravena na stole, nápoje jsou k dispozici v minibaru. K dispozici máme i presovač na kávu. Nemohu si to vynachválit a dávám jich asi šest. Je vynikající. Zbalíme kufry a čekáme na Jardu. Za chvíli dojeli a společně vyrážíme po pobřeží do Francie.
Pomalu si zvykáme na místní dopravu a začínám se osmělovat. Začínáme projíždět po prostřední čáře, auta se uhýbají do stran a my můžeme celkem v pohodě pokračovat bez nějakého většího omezení. Omezuje nás jen naše šířka s bočními kufry a taky náklaďáky společně s autobusy, mezi kterými se nedá projet ani na skútru.
V San Remu zastavujeme u Lidla nakoupit jídlo a pití na další cestu. Začíná pršet a tak přeparkováváme motorky pod střechu. Zkusíme chvíli počkat, zda se počasí umoudří a využíváme to k obědu. Téměř úplně přestalo pršet, tak si neoblékáme nepromok a pokračujeme dál k dnešním cílům. Začíná opět více pršet a v Mentonu jsme již mokří až na kost a v botech mám bazén. Nepromok si již neberu, stejně by to už nemělo cenu. Dorážíme do Monte-Carla a parkujeme na nábřeží. Děláme prohlídku přístavu a kotvících jachet.
Pak se jdeme podívat k oceánografickému muzeu, knížecímu paláci a navštěvujeme katedrálu, kde jsou pochováni kníže Rainier III spolu s manželkou Grace Kelly.
Celou dobu nás provází přeháňky a tak přilby používáme na místo deštníků. Jára s manželkou odjel dříve poohlédnout se po nějakém kempu u Nice a my jedeme posléze také hledat nějaké ubytování. Odjíždíme z Monaca a zase prší. To přestane až kousek před Nice a začíná se vyjasňovat.
Jedeme k hotelu F1 kousek za Nice a dozvídáme se, že mají plno. Zkoušíme tedy další v pořadí B&B Hotel. Zastavuji před recepcí a vypínám motor, manželka se jde zeptat na pokoj. Máme štěstí, je volno. Sundáme kufry a odnášíme je do pokoje. Před recepcí nemohu stát a tak chci přejet vedle na parkoviště. Dávám klíček do zapalování a nic. Klíčkem nejde otočit na žádnou stranu. Zkouším s tím různě verglovat a stále nic. Nastává dilema, co budeme dělat. 1300 km od domova a motorka v pr…. Je skoro 9 večer a s manželkou se domlouváme, co dál. Najednou si uvědomujeme, že máme zaplacenu roční asistenci u UAMK s celoevropskou platností. Zvedám telefon a vytáčím číslo. Nahlašuji náš problém, ale že jsme ubytováni a nestojíme někde v poli, tak se domlouváme na opětovném ranním zavolání. V noci by s tím stejně moc neudělali. Posílám smsku Jardovi, že zítra nikam nejedeme a jaký máme problém. Odpověď přišla obratem, že také nikam další den nejedou a budou se sušit. Trochu uklidněni jdeme spát, ale před tím ještě rozvěšujeme svoje mokré oblečení všude po pokoji k sušení.
Dnes ujeto 122 km, ubytování 75 €.
20. 7. – středa – Den pátý
Trasa: Villeneuve-Loubet (mezi hotelem a pláží pěškobusem)
Ráno se probouzím hodně brzy a ještě před snídaní telefonuji do Prahy na UAMK. Udávám náš problém, adresu místa, kde jsme a také číslo asistenční karty. Pracovník v Praze nám přislíbí pomoc s tím, že jak něco dojedná, zavolá zpět. Asi po hodině zazvoní telefon a podle čísla vidím, že je z Prahy. Zvedám jej a dozvídám se, že mluvil s partnerskou organizací ve Francii a domluvil příjezd asistenčního technika. S poděkováním se loučím a přislíbil, že i nadále budeme ve spojení. Za zhruba další hodinu nám opět zvoní telefon. Číslo je neznámé a tak jej předávám manželce, aby to vyřídila (mluví plynně francouzsky).
Na druhém konci se ozve francouzská operátorka asistenční služby, že prý je technik před hotelem a že nikde nejsme (upozorňuji, že jsme celou dobu byli u motorky před hotelem). Nakonec se dozvídáme, že to náš operátor špatně nahlásil adresu a asistence stojí u druhého hotelu stejného jména ve stejném městě. Hlásíme opět adresu a máme počkat, že přijede během chvilky. Není to sice za chvíli, ale v 11 dopoledne doráží technik s odtahovkou. Opět mu popisujeme náš problém s klíčem. Zkouší to sám a také mu to nejde. Tak vyndavá nářadí a začíná rozebírat plasty, aby se dostal ke spínačce. Mezi tím si předběžně domlouváme další přenocování v hotelu. Recepční nás moc nepotěší, nemají prý volno. Bude prý ale něco hledat, když viděla, v jakých jsme nesnázích. Asi za půl hodiny přišla s tím, že někdo zrušil rezervaci a tak si pokoj hned blokujeme. Štěstí stálo při nás (alespoň s ubytováním). Technik zatím sundal plasty, a světe div se, přeřezal všechny dráty ke spínačce s tím, že to provizorně spojí, abychom mohli pokračovat. Když to vidím, zježilo se mi na hlavě i těch pár vlasů, co mám. Při pokusech ohledně spojování jednotlivých drátků a současném startování se vzteká a nadává (tomu je rozumět i při neznalosti jazyka). Nakonec někam zavolá a je z toho dost otrávený. Asi volal do servisu a dozvěděl se, že v klíči je imobilizér a bez něj to nepojede. Dohadujeme se, že odveze moto do autorizovaného servisu na opravu. Volám zpět do Prahy a domlouváme další podrobnosti. On mezi tím dal zpět všechny plasty a tlačí moto k odtahovce. Upozorňuji na skutečnost, že ji nesmí položit, když vidím, že odtahovka je pouze na auta. Prý není žádný problém. Z kastlíku vytahuje popruhy a kotvy. Najíždí pomocí navijáku na plošinu a kurtuje motorku. Stojí rovně a pevně. Koukáme za odjíždějící odtahovkou s naším strojem a rázem víme jedno – dnes se nikam nejede. Jsou 2 odpoledne. Zatím jsme za tyto služby neplatili ani €.
Platíme tedy za další noc v hotelu a volám do Prahy na ústředí. Ozvou se, jak budou něco vědět. S tímto konstatováním odcházíme na pláž, abychom se alespoň vykoupali a nabrali čerstvých sil. Oblečení na moto se stále suší v hotelu na pokoji. Bylo opravdu hodně mokré.
Z procházky se vracíme k hotelu. Bereme jídlo a pití a jdeme si sednout na venkovní posezení před hotel. Když piju svoje třetí pivko, cítím, že mi trochu leze do hlavy. Kouknu na vinětu a koukám jak u vytržení. Má 7,5% alkoholu. S manželkou je dopijeme a jdeme spát. Dnes byl první den, kdy nám vůbec nepršelo.
Dnes ujeto 0 km, ubytování 75 €.
21. 7. – čtvrtek – Den šestý
Trasa: Villeneuve-Loubet – Antibes – Pégomas – jezero Lac de Saint-Cassien – Draguignan – Salernes – Rians – Saint Cannat – Salon-de-Provence
Probouzíme se opět časně. Svítí nádherně sluníčko a tak to slibuje překrásný den. Snídáme a já volám do Prahy ohledně servisu motorky. Operátor nám přislíbí informaci, jak něco zjistí. Během snídaně se ještě domlouváme, že se zajedeme podívat alespoň na přírodní rezervaci Camargue a pak se stočíme k domovu. Nechceme riskovat případnou další poruchu a tak ostatní plánované zastávky vynecháváme. Je 10 dopoledne a zatím se nám nikdo neozval. Přijíždí Jára s manželkou. Sděluji jim další podrobnosti a naše rozhodnutí nepokračovat v naplánované trase. Loučíme se a s přáním šťastné cesty odjíždějí směrem na Verdon.
Vyklízíme pokoj, abychom nemuseli platit další noc, a s recepční domlouváme přechodné uskladnění našich věcí u nich v kanceláři. Ochotně nám vyjde vstříc. Předpokládáme, že bude motorka opravena a tak, abychom neměli další problémy se sháněním ubytování, si rezervujeme ubytování v hotelu stejného řetězce ve městě Salon de Provence.
Je 11 dopoledne a konečně zvoní telefon. Operátor z Prahy sděluje, že je motorka opravena a připravena k vyzvednutí v servisu Suzuki v Nice. Říkám, že nevíme adresu a nemáme se tam jak dostat. Tak se domlouváme, že nám zajistí taxi opět přes jejich partnerskou organizaci a posílá smskou adresu servisu. Asi po půl hodině zvoní opět telefon s neznámým číslem. Předávám jej manželce. Zjišťuji, že hovořila s operátorkou taxislužby pro ověření, zda jsme to skutečně my, kdo chce taxi. Potvrdí nám jeho příjezd a přichází smska s číslem taxi, jménem řidiče a přibližným časem příjezdu. Připravuji si boty, helmu a navigaci. Jsem jen v kraťasech a triku. Venku je 28°C ve stínu. V poledne přijíždí taxi, nasedáme a jedeme do servisu. Řidič již má adresu sdělenou z dispečinku a běží taxametr. V 12,30 přijíždíme k servisu, taxametr ukazuje 40 €. Řidič nám přeje hodně štěstí, a že je vše v pořádku. Loučíme se a neplatíme nic. Před servisem vidíme parkovat našeho Stromíka. Jaká je naše úleva, ale místo toho další rána. Servis je zavřený! Chodíme okolo a vidíme otevřeno do dílny. Žádáme o vydání naší motorky, ale servisman nám sděluje, že musíme počkat na techniky, až přijdou z oběda. Ptáme se, kdy to bude a dostane se nám odpovědi, že ve 14,30. Uf, to je ale hodně dlouhá pauza. Co naplat, budeme 2 hodiny čekat a bloumat ulicemi. Nakonec se rozhodujeme, že si zajdeme na oběd a tím nějak zabijeme čas.
Je za 10 min. půl třetí. Přicházíme k servisu a vidíme, že je již otevřeno. Vejdeme dovnitř a opět jsme vykázáni, že mají ještě zavřeno. Musíme čekat do půl. Konečně je otevírají oficiálně. Jdeme za technikem a ptáme se po motorce. Technik nám sděluje, že je opravena. Tak se domlouváme na předání. Platíme 51 € za hodinu práce. Žádný materiál podle rozpisu použit nebyl. Jsme zvědaví, jak to tedy opravili. Technik vyzvedává klíče a jde nám motorku předvést. Ptáme se, zda je motorka opravena kompletně nebo jen provizorně na dojezd. Odpovídá, že kompletně. Zastrkuje klíče do zapalování a startuje, jsme nadšeni. Zděšení nastane, když nám technik sděluje, že pokud by s klíčem nešlo opět otočit, mám s tím zaverglovat.??? Takto si představují kompletní opravu? Raději nic neříkám, nasedáme a čeká nás 15 km pěkným horkem do hotelu pro věci. Už chápu, proč jezdí pouze v kraťasech a tričku. Proud vzduchu nás příjemně chladí. V hotelu se rychle převlékáme, ověšujeme motorku věcmi a vyrážíme na další putování. Při jízdě komentujeme opravu a utvrzuje nás to v rozhodnutí navštívit pouze rezervaci a obrátit to nejrychlejší cestou k domovu.
Do navigace je zadán cíl dnešního dne a trasa nás vede na Antibes a Pégomas. Zde odbočujeme na silnici D309 a posléze na D38, které nás zavedou zatáčkovitou silničkou místy širokou jen tak na jednu motorku k jezeru Lac de Saint-Cassien. Děláme krátkou zastávku a pak pokračujeme dál na Draguignan, Salernes a Rians. Dnes projetá trasa vedla nádhernou krajinou se spoustou zatáček. Zprvu jsem si připadal jak někde v alpských passech, později se zatáčky protáhly a zrychlily. Opět děláme krátkou pauzu tentokrát s kávou. Pokračujeme dál, ale už se tak dobře nejede. Silnice se sice ještě více narovnala, ale jedeme směrem na západ proti slunci a to se blíží k horizontu. Tím se snižuje viditelnost, přede mnou se všechno leskne a odráží do hledí. Vše nakonec zvládáme a do hotelu dorážíme těsně před 9 večerní. Ubytujeme se a v hale si pak sedneme nad mapou a plánujeme další den. Dnešek byl opět den bez deště.
Dnes ujeto 256 km, ubytování 60 €.
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?