Naše první dovolená na dvou kolech – Azurové pobřeží Francie 2011

Po loňském, pouze víkendovém výletu do Alp, jsme se s manželkou dohodli na uskutečnění naší první dovolené na dvou kolech. Volba padla na Francii, konkrétně na Azurové pobřeží s přejezdem několika alpských průsmyků při cestě tam i poté na zpáteční cestě.
Na plánování cesty bylo dostatek času, neboť odjezd byl plánovaný až na polovinu července. Po různých diskuzích zde ve fóru byl vypracován přibližný itinerář celé dovolené (ČR – Rakousko – Itálie – Monaco – Francie – Švýcarsko – Lichtenštejnsko – Německo – ČR), cca. 4000 km na 11 dní a již se hlásili první účastníci.

Nakonec den před odjezdem jsme byli 3 účastníci:

Horda (já) + manželka – V-Strom DL 650 (Praha)
Jerry.p + manželka – V-Strom DL 650 (Dolní Kounice)
Campus (sólo) - Ducati Multistrada 1100 (Řitka)


Jak to nakonec všechno dopadlo:


15. 7. – pátek – Den „nula“

Je poslední den před odjezdem. Dovolená mi začíná až v pondělí a tak musím ještě do práce ale s vidinou večera a hlavně zítřka to nějak přežiju. Doma je již vše potřebné dokoupeno, motorka je po kompletním servisu (přezuto pneu, nová řetězovka, vyměněn olej, chladící a brzdová kapalina). Odpoledne po příchodu z práce už na mne čeká manželka, která si užívá zasloužených dvou měsíců volna, a dohadujeme se, co všechno brát a nebrat a jak to zabalíme. V podvečer máme zabaleno a domlouváme s mojí mamkou starání se o našeho psa. Ta nakonec bude po celou dobu naší dovolené u nás přebývat.

Tak ještě poslední telefonáty s ostatními účastníky a domluva cesty. Se Standou (Campus) jsme domluveni na sraz na Shellce před Dobříší a následně společná cesta do našeho prvního místa ubytování. Jarda (Jerry.p) jede od Brna a tak bude naše setkání až v podvečerních hodinách při noclehu na konci prvního dne. Tak už jen přečkat noc a hurá do zítřka.

Najednou asi v 11 hod. večer smska od Standy se zprávou, že moto nestartuje a že se jej pokusí do odjezdu opravit. S přáním hodně štěstí jdeme trochu nešťastni spát.


16. 7. – sobota – Den první

Trasa: Praha – Strakonice – Vimperk – Strážný – Passau – Simbach am Inn – Seebruck (Chiemsee) – Kufstein – Schwaz - Aldrans

Probouzíme se do celkem příjemného a slunečného dne, který slibuje příjemnou cestu. Po několika zamračených a deštivých dnech je to první pozitivum. Snídáme a já mezi tím komunikuji se Standou, jak se podařila oprava. Standa se skleslým hlasem omlouvá, že moto je stále neopravené a neví co s tím je. Tak nakonec vyrážíme kolem 9,30 po rozloučení od domova směr pražský okruh, Strakonickou, Strakonice, Vimperk do Strážného. Tady si dáváme oběd (na delší dobu poslední české jídlo) v restauraci Na Zlaté stezce.

Dotankováváme do plné a hurá za hranice. Jedeme mimo dálnice a tak tempo není zase tak závratné. Vždy tak po hodince jízdy dáváme krátkou pauzu na protažení a pokračujeme dál. V Pallingu se stavíme na odpolední kafíčko v hospůdce vedle radnice, sedíme venku pod kaštany a je nám příjemně. Další krátkou pauzu dáváme v Kufsteinu na benzínce, nesmí chybět malá káva z automatu. Blížíme se k cíli dnešní cesty a již vidíme alpské pohoří, které nám bude dělat společnost následující dva dny.
Do cíle dnešní cesty vesničky Aldrans přijíždíme kolem 7,30 večer za mírného deště, který nás doprovázel zhruba posledních 30 km. Posíláme smsku Jardovi, že jsme na místě a vzápětí přichází odpověď, že jsou také na místě v kempu u sousední vesnice v kempu a již mají postaven stan a za chvíli, že dorazí na pokec. Mezitím si jdeme s manželkou pokusit sehnat nějaké ubytování v penziónu. Nemáme nic zajištěno dopředu a tak vždy musíme něco najít. Asi tak po půl hodině jsme sehnali ubytování se snídaní za celkem přijatelné peníze v penziónu Pizzan-hoff.
 
Mezitím přijíždí Jarda s manželkou a tak je velké přivítání. Chvíli klábosíme o našich dnešních cestách a děláme krátkou poradu ohledně zítřka, domluvíme odjezd a jdeme se uložit ke spánku za drobného mrholení. Snad nám bude počasí přát více (jaká to byla naše mylná představa).
 

Dnes ujeto 497 km, ubytování 64 € za dva (cena za ubytování bude vždy dále uváděna za oba včetně snídaně).


17. 7. – neděle – Den druhý

Trasa: Aldrans – Matrei am Brenner – Brenner – Vipiteno – Jaufenpass (passo Giovo) – Merano – Lasa – Prato Allo Stelvio – passo del Stelvio - Clusio

Probouzíme se opět do slunného dne. Po včerejším dešti není ani památky, připomínají jej jen louže v ulicích. Jelikož je neděle, nesmí chybět návštěva kostela a účast na bohoslužbě, tak rychle na snídani, abychom ji stihli.
Mezitím přijíždí sbalená druhá osádka. Vytahuji Stromka z garáže, nandáme kufry, nějaké foto a odjíždíme vstříc dnešnímu pokoření Alp. Dnešním cílem je přejet Alpy až k jezeru Lago di Como a tím pádem zdolat dvě passa.

Jedeme směrem na Brenner, trochu se zatahuje a klesá i teplota. Zatím ale neprší a dá se to vydržet. Pokračujeme dál na Vipiteno a tady odbočujeme na silnici SS44 a passo Giovo. Cesta ubíhá celkem pohodově a než se nadějeme, jsme na vrcholu ve výšce 2094 m. Nikam ovšem není vidět, ani silnice, po které jsme přijeli. Vše se topí v mlze, která se přihnala jako mávnutí kouzelným proutkem. A ne a ne zmizet. Teploměr ukazuje 5°C. Tak rychle povinné foto a rychle pryč do tepla.
 
Sjíždíme dolů na Merano a počasí se také umoudřuje. V Meranu odbočujeme na silnici SS38, která nás má dovést až na Stelvio. Zhruba u městečka Lasa začíná drobně poprchat, ale zatím to na nepromok není. V Prato se Jára s manželkou oblékají do nepromoků, my zatím odoláváme (a to byla chyba). Pokračujeme dál na passo, ale je nám divné, že nepotkáváme moc motorkářů ani aut. Blížíme se do prvních zatáček, déšť začíná houstnout a rapidně se snižuje viditelnost. Vyjíždíme asi tak do poloviny stoupání a odbočujeme na Berghotel. Parkujeme a já rychle vyndavám pro mne a ženu nepromok. V hale se oblékneme a po rychlé domluvě se rozhodujeme dnešní výjezd vzdát. Viditelnost je tak do 10 m před sebe, není vidět vůbec do zatáček, zadní guma mi trochu klouže na tom mokru. Otáčíme a jedeme na Malles Venosta hledat ubytování. Za stále vydatného deště jej nacházíme ve vesničce Clusio s podmanivým názvem Gasthof zum Goldenen Adler. Motorky jsou schované v kůlně, kde je to značně cítit myšinou. Snad budou ráno motorky celé a zamykáme je k sobě řetězem. Ubytováváme se, dáme horkou sprchu a sušit oblečení a boty. S manželkou jdeme něco málo pojíst do restaurace v přízemí. Jídlo je vynikající, přidáváme k tomu sklenky vína a nezbytnou kávu (dnes jí přes den moc nebylo). Za večeři platíme 38 €. Při sklence vína se přidává i Jára s manželkou a domlouváme se na druhý den. Konstatuji, že pokud bude počasí obdobné, Stelvio vynechám a pojedeme oklikou přes Švýcarsko. Jára se o něj prý pokusí a bude doufat v lepší počasí. Loučíme se a jdeme spát.

Dnes ujeto 217 km, ubytování 64 €.


18. 7. – pondělí – Den třetí

Trasa: Clusio- Müstair – Tscherv – Ofenpass (Pass Dal Fuom) – Zemez – St. Moritz – Malojapass – Chiavenna – Bellano – Lecco – Milano – Ovada – Savona – Imperia – Diano Marina

Ráno stále ještě trochu mrholí a tak se rozhoduji pro objízdnou trasu. Jdeme se nasnídat a doufám, že se počasí umoudří a bude lépe. Jára mezitím došel do obchodu pro snídani a dávají si do „nosu“ na pokoji. Konstatuje, že Stelvio zkusí. Domlouváme se na možném místě srazu a rozdělujeme se. Jdeme se dobalit, bereme na sebe stále ještě vlhké oblečení a vyjíždím s motorkou. Motorky jsou celé, nic je neožralo. Přestává pršet, hurá, nemusím do nepromoku. Stejně zůstanu u náhradní trasy.
Vjíždíme do Švýcarska, celníci si nás nevšímají a jen pokynou, silnice se mění k nepoznání. Tak nádherný povrch nemáme u nás ani na nové silnici. A tam je to na normální okresce. Vyjíždíme na Ofenpass (2149 m), zastavujeme a kocháme se výhledem. Děláme pár fotek. Počasí je zatím v pohodě, místy vykukuje i sluníčko a tak se těšíme na další cestu.

Asi tak po 5 km další cesty začíná drobně mrholit, neponecháváme nic náhodě, zastavujeme a oblékáme nepromoky. Pokračujeme dál na St. Moritz (dějiště dvou ZOH – 1928 a 1948), jen projíždíme a sledujeme okolní nádhernou krajinu. Pohodu kazí jen mokré silnice a černá obloha, která hrozí, že se spustí nepředstavitelná spoušť.

Malojapass nás vítá mokrou silnicí a zataženou oblohou. Spoušť z nebe nás čeká u italských hranic, začalo docela slušně pršet. Rozhodujeme se pokračovat dál v cestě, zpomalíme. Po 10 km se počasí umoudřuje, prší jen drobně, po dalších 10 km přestává úplně, silnice osychají, začíná vysvítat i sluníčko. Loučíme se s Alpami.

Najíždíme na rychlostní silnici podél jezera Lago di Como. Z jezera moc vidět není, cesta je lemována samým tunelem. Odbočujeme a pokračujeme směrem na Miláno. Začalo být docela slušné teplo a v nepromokách jsme jak v sauně. Zastavujeme na benzínce, dotankovávám a hlavně sundáváme nepromoky. Dáme si kávu (dodám, že vynikající preso), koukám na mobil a dočítám se, že Jára přejel Stelivo a míří k nám. Posílám smsku s místem, kde stojíme. Odhaduji, že budeme čekat tak hodinku než dorazí. Po čase číhám na nájezdu k benzínce a sleduji provoz. Uvidím je v dálce, mávám, ale zastavit nemohou, jedou v levém pruhu. Rychle se doobléknem a razíme za nimi. Jsou na další benzínce. Domlouváme se, že na jih pojedeme po dálnici a zkusíme najít ubytování a kemp v Imperia. V navigaci odškrtávám vyhýbání se dálnicím a placeným úsekům a zadávám cíl cesty. Před sebou máme 350 km a jsou 2 odpoledne. K Milánu přijíždíme při odpolední špičce, špatně odbočujeme na obchvat a tak nás čeká jízda napříč městem. Doprava je šílená, pouze popojíždíme v koloně. Městem projedeme za 1,5 hod. s nezapomenutelným zážitkem. Konečně najíždíme na dálnici směr jih. U mýtnice bereme lístek a již nás nemůže nic zastavit. Čeká nás celkem nudný přesun po dálnici. Stavíme jen jednou na krátký odpočinek. Jede se celkem dobře, slunce nám svítí, jen je hrozný ten boční vítr na italské rovince. Blížíme se k jihu, začínají mosty a tunely. Stáčíme se podél pobřeží a mezi tunely již vidíme moře, prostě nádhera. Sjíždíme západním sjezdem na městečko Imperia, v mýtnici platíme necelých 19 € (za trasu cca. 300 km to jde). Loučíme se s Jardou, kteří se jedou ubytovat do kempu, a domlouváme ještě zítřejší odjezd a my jedeme hledat nějaký penzión nebo hotýlek. Je něco kolem 8 večerní. Projíždíme městem, různě zastavujeme a ptáme se po ubytování. Všude je plno. Pokračujeme tedy dál, až přijedeme do Diano Marina. Při asi 20 pokusu máme štěstí, mají volno. Je 10 večer a my se jdeme ubytovat do hotýlku s příznačným názvem Fra Diavolo. Parkuji motorku před hotýlkem a jdeme se ještě projít po nábřeží. Je tu plno, jak v Praze na Václaváku v poledne. Tady je skoro půlnoc. Jdeme si odpočinout po dost náročném dni.

Při příjezdu do Diano Marina je před křižovatkou zácpa. Propleteme se dopředu a vidíme nehodu a záchranáře v plné práci. Je to, bohužel, motorkář. Byla to ale jediná nehoda, kterou jsme za celé naše putování viděli. Nechápu ovšem jejich oblečení. Helmu mají, ale jsou jen v kraťasech a tílku a na nohách mají plážové žabky. A to jezdí na sportech nebo kroskách. Na skútru bych to ještě možná pochopil, ale na silných strojích mi to hlava nebere. Když vidíme někoho více oblečeného na motorce zde na jihu, tak je to cizinec na dovolené, stejně jako my.

Dnes ujeto 524 km, ubytování 62 €.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE