Na Korsiku s Varanem

Den 1

Praha – Lago di Garda

801km, 10 hodin

A je to tady, je 5,30 hodin ráno a my vstáváme, nakonec se trošku zdrželo nakládání věcí, ale v 6,30 úspěšně vyrážíme. Cesta probíhá docela dobře, v Německu se věším na skupinku Helmutů na velkých GéeSech a držím s nimi tempo mezi 160-180km/h. Při dalším tankování však přichází menší, nebo spíš větší šok. Spotřeba 9,5/100. Dobrý, zkusíme klidnější režim, tempo mezi 120 a 140 a spotřeba rapidně klesá na příjmených 6-6,5l. Za Mnichovem zjišťuji, že měl kolega pravdu, když tvrdil, že v sobotu ráno vyráží němci do hor. Zácpa jako prase. Stavíme, bolí nás zadky. Jedem dál, Brenner, zácpa jako prase. Stavíme, zadky bolí fakt hodně. No a v tom duchu si tak pokračujem dál až k zdárnému cíli. Kemp dobrý, takový moc civilní, ale dobrý. Horší tam byla hospoda, krom toho, že obsluze trvalo 20 minut, než si nás vůbec všimla a nakonec asi hodinu nepřišla vůbec, když jsem pak šel k baru, že si objednám pití a rovnou zaplatím, tak pani přišla s účtem 105€ a to jsme měli 2 vody a pivo.  Po chvilce dohadů se to ale vyřešilo a šlo se spát.

Den 2

Garda - Livorno - Korsika

400km, 4 hodiny + 5 trajekt

Budíček!! Rychle složit stan a šup směr Livorno. Nasedli jsme a vyjeli, první hodina v pohodě, druhá až třetí už ne. Opět bolestivé prdele. Jedna rychlá zastávka na pumpě a šup dál. Cestou přes Toskánsko jsme narazili na neuvěřitelně krásný kus dálnice vedoucí od Parmy směrem k La Spezii. Pravděpodobně je to dané tím, že lemuje národní park, je to směsice tunelů a mostů v nádherné krajině. V Livornu jsme byli o fous dřív, než bylo nutné a tak jsme měli dost času vyměnit potvrzení z emailu za lístky a následně na studené pivko. Samotného trajektu jsem se trošku bál, jednak jak to bude s uvazováním motorky, tak i mořské nemoci, obojí ale bylo v pohodě. Stačilo zaparkovat dle instrukcí a už jsme šli na palubu, tam jsem si dal KONEČNĚ pořádné, Korsické pivo Pietra, které se dělá z kaštanů, chuťově to však nepoznáte a je moc dobré! Bohužel cena není zrovna lidová, velké (0,75l) za 10€, malé 0,33 za 5€. V krámech je o fous levnější, ale rozhodně nečekejte cenu jako jinde v Evropě, natož jako u nás, obvykle za 0,5 kolem 5€. Po nějakém popíjení a koukání na moře přišla únava a tak jsme zbytek cesty prospali. Když jsme v Bastii vyjeli z lodi, dorovnali věci a nastavili navigaci, nebránilo nic cestě k prvnímu Korsickému kempu. Ten byl vzdálený asi 25km, ale cesta to byla tak na 45 minut. Chvilku jsem sice nerozuměl navigaci proč, ale jen co jsme ujeli první 2-3km po Bastii jsem začal chápat, zdejší cesty jsou vesměs pouze zatáčky. Paráda! Cesta do kempu byla nakonec rychlejší s posledním kilometrem v offroadovějším režimu, za to na nás ale koukal kůň uvězněný v bambusovém háji. Kemp byl hezký, takový přírodní, kámen úrazu byla pouze zavírací doba krámku a restaurace, takže jsme ještě vyrazili do restauračky ve vedlejší vesnici.  Jak se dalo čekat, problémy s komunikací byly, ale snaživost Korsičanky to vynahradila. Velmi příjemné překvapení.

Den 3

Bastia - Bonifacio

200km, 5hodin

Samotná cesta ze severu na jižní kousek byla utrpením, opět bolely zadky, ale co víc, byl to jejich hlavní tah, takže zácpy, spousta vesnic a policejních hlídek, ujeli jsme těch 180km asi za 4 hodiny a ještě nám to přišlo jako úspěch. Po ubytování ve fajnovém kempu jsme vyrazili na pláž. Tam si žena dala výborné mořské plody a já podivný steak, voda, byť ne uplně teplá nám to vynahradila, tak čistou vodu jsem neviděl ani o rok později v Chorvatsku (ano, píšu víc jak po roce, pozn. autora). Večerní výlet do Bonifacia byl příjemný, následovalo pár fotek, pokoukání a hurá zpět do kempu na jídlo, nějaké pivko a spát.

Den 4

Výlet na kaskády Polischellu

160km, 4 hodiny

Dnes jen nalehko, vyložit kufry do stanu a naložit do nich jen vycházkové převlečení, konečně totiž jedem výlet. Cestu jsem volil mimo hlavní tah, v Porto-Vecchio jsme sjeli z hlavní a zabočili do hor. Ty začínají již pár km od břehu, takže jsme během pár minut začli prudce stoupat. Po necelé hodině stoupání se cesta stabilizovala v nadmořské výšce odhadem kolem kilometru, což bylo při stoupání od moře poměrně vysoko. Tam byla neskutečně krásná krajina, konečně jsem viděl to, o čem všichni vyprávěli. Korsika má krásné moře, ale to co bylo zde, ho bez problému zastíní. Cestou ke kaskádám jsme potkali i pár krav, jedna ležela přímo v zatáčce, její kámošky se pak schovávaly podél silnice v lesíku. Když jsme dojeli k „velkému dubu“, který je fakt obrovský a asi proto ho všichni místní takto nazývají, jsme se převlékli do „mokrého“ a vyrazili jsme ke kaskádám, jedna menší je hned u vstupního bodu, ty další už ale vyžadují ujít kus cesty, případně lezení po skalách a prodírání se křoviska. Ono samotné kaskády nejde moc popsat, je to neuvěřitelná krajina, ve které protéká vysokohorská řeka, ledová jak prase, ale zároveň neodolatelná. Cestu zpět jsem prodloužil opět přes hory, tentokrát bez krav, zato však se stádem koz. V jedné vísce jsme si dali oběd, byl dobrý, ale opět bylo zajímavější vše kolem, lidi, jejich mentalita a zkrátka pohoda. Zajímavá byla i část cesty, kde skončil asfalt a začal asi 2km úsek se štěrkem, který byl hluboký klidně i 20cm, byl jsem rád za hrubší vzorek mých mitasek, a celkovou změnu motorky. Když jsem přemýšlel, proč to takto je, proč cestu neuzavřou, když ji opravujou – nebo možná teprve staví, tak jsem pochopil, že to byla jediná spojnice mezi dvěmi vesnicemi, každé na jiné straně několika hor. Večer koupačka a odpočinek u piv, opět náročný, ale krásný den.

Den 5

Z jihu k želvám

260km, 6 hodin

Tak dnes už bylo probuzení o fous smutnější, blížili jsme se pomalu ke konci dovolené, avšak ještě pár dní zbývá a tak je na čase vyrazit. Jeli jsme do oblasti Galérie. Jedná se o severozápadní část, kde se nachází i delta řeky Fango. Ta má jednu významnou a pro nás zajímavou věc, nachází se v ní totiž želvy a je možné si tam za 6€ zapůjčit kánoe a jet se na ně podívat. Cestu jsem opět vzal přes hory, nezapomněli jsme projet kolem Corte a následně severního pobřeží, přes město Calvi. Cesta byla příjemná a rozmanitá, je zvláštní jak se krajina mění, chvilku hluboké lesy, až si připadáte jak v Kanadě, poté zas vyprahlá půda jak v poušti, opravdu hezké. Když jsme dojeli do kempu v Galérii, ubytovali jsme se a vyrazili na pivko. Zatím co jsme pili, přišlo se na nás podívat stádo krav, po chvilce, bez bližšího kontaktu však vstal nějaký místní, vzal vlčáka (jorkšír), sedl do golfového vozíku a šel je zahnat. Po tomto divadélku jsme vyrazili na želvy. Jeden z kluků co půjčovali kanoe, uměl i pár slov česky, má kamaráda v Ostravě a Praze, na česku se mu líbí, že tu všichni hulej (jeho slova). My jsme si každopádně vzali lodičku a vyrazili do delty, bylo tam krásně, nejen želvy, ale i ten klid a příroda. Ještě divnější bylo, že mezi rákosem a vším tím okolo nebyli žádní komáři. Když jsme skončili, vyrazili jsme na véču a spát.

Den 6

A směrem zpět

130km, 2 hodiny

Poslední den na Korsice jsme strávili cestou zpět do kempu z prvního dne, projeli jsme zas pár hor, nějaké pobřeží a dokonce jsme v kempu potkali i pár čechů. Dnešní program byl dost volný, spíš jen koupačka a jídlo v nedalekém městě. V moři, které se nám první den zdálo dost nepěkné a pláž ošklivá jsme se nakonec koupali a po sléze si klepali na čelo, že jsme tam nevlezli už hned první den – pláž byla poměrně dost nehostinná, všude samé naplavené odpadky a různej bordel, když jsme však do moře udělali pár kroků, tak tam už byl krásný písek a čirá voda.

Den 7

Transfer Korsika – Livorno – Garda

400km, 4 hodiny + 5 trajekt

Tohoto dne jsem se bál už od druhého.  Brzo ráno budíček, rychle přejet kopec a pak na trajekt. Na trajektu nuda a čekání, v Livornu zas vidina 4 hodin dálnic, no nic moc..  Nejhorší však bylo, už to bylo zítra, zítra se zas vrátíme domu. Připouštím, že mi nevadil ani tak návrat domu, držím se hesla všude dobře, doma nejlíp, ale bylo tam velké ALE, ona už totiž končí i ta dovolená. Po příjezdu na gardu jsme se opět ubytovali v „našem“ kempu, tentokrát na jiném místě. Trošku mě vykolejil vrátný, který po té, co jsem mu oznámil, že budem vyrážet brzo řekl, že musíme zaparkovat mimo kemp, abychom nebudili ostatní lidi.. No nevadí, našli jsme místo poblíž výjezdu, vybalili stan, ostatní krámy a motorku jsem hodil před kemp k vrátnici.  Pak jsme šli na véču, zvolili lepší místo, hned vedle baru, aby na nás bylo vidět a dali se do jídla, vtipnou chvilku pro všechny hosty předvedla Míša, která najednou vykulila oči, jakoby viděla ufo a hned na to u ní přistála za doprovodu nepřeslechnutelného cvrkotu asi 15cm kobylka.  Dali jsme pár piv a šli spát.

Den 8

Přesun domu

802km, 8 hodin

Ráno, asi kolem čtvrté jsme viděli na horizontu, směrem k Alpám blesky a nešlo nám spát, udělali jsme tedy poměrně jednoduché rozhodnutí. Vyrážíme. Tak rychlé kopnutí do vrtule jsem nečekal, ani u sebe, ani u drahé polovičky. Během hodiny už jsme tankovali plnou a zamířili směr Brenner. Blesky stále blíž, už i déšť, no hnus, cesta domu jak malovaná – opravdu, ačkoliv to bylo ošklivé a tmavě modré nebe, bylo částečně prosvícené vycházejícím sluncem a budilo to až hezkým dojmem, ten však kazil zmiňovaná padající voda a relativní zima. Brenner jsme prolítli jak nic, vše ok, za Mnichovem opět zácpy, opravovali dálnici a bylo to zkrátka na prd. Když jsme však kolem oběda dojeli na Rozvadov a tankovali, tak mě překvapil nějaký Anglán, hodili jsme pár slov a pochopil jsem, že jede teprve druhý den, směřuje na východ a dnešní cíl má někde u Brna. Překvapila mě ale i jiná věc, chlapík měl na sedačce kožich z ovečky, že ho pak tak netlačí zadek… nutno vyzkoušet, prý to opravdu funguje. Dojezd do Prahy, pivo odpočinek. Tak to má vypadat, po návratu z dovolené víc vyčerpán, než před ní.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE