Maratón de France

11.6.2009 čtvrtek (Avignon-Rochefort – St. Julien en-Genevois – 631,4km)

Venku je vedro už od rána. Vyrážíme tedy na lehko. Dnes máme v plánu „Grand Canon du Verdon“ a následně větší přesun směr Švýcarsko.






Most po cestě na Canyon.

Cesta od Riezu směr Canyon je samá zácpa a zatáčka. Při stoupání nacházíme pěkné místo a tak děláme fotky.

12.6.2009 pátek (St. Julien en-Genevois – Wald am Arlberg – 717,4km)

Čeká nás velký přesun a alespoň jedno zajímavé místo. Jedeme směr „Grande Dixence“. Největší Švýcarská hráz. Na Francouzsko-Švýcarské hranici zažíváme okamžiky napětí, neboť při pokusu o zakoupení dálniční známky (rada pro ostatní: dělají jen roční, cca 800,- Kč) si platební terminál vtáhne kartu, ovšem platba se neuskuteční a kartu nám to nechce vrátit. Celník si po pár pokusech již neví rady, neboť reset ani odpojení terminálu od napájení nepomáhá. Povolává si na pomoc dalšího, ale ani ten si neví rady. Snaží se ulehčit napětí a tak se snaží komunikovat kam jedeme, odkud a taky dotazem, zda karta není kradená, zda je opravdu naše. Nakonec pomáhá až telefonní rozhovor s HOT LINE podporou. Bylo to napínavých 30minut. Na konec nám popřeje šťastnou cestu, moc se omlouvá za problémy a radí nám nejbližší benzinku, kde známku jistě zakoupíme. Cesta po dálnici je nezáživná, což se ovšem nedá říci o cestě k přehradě.






Hráz Grande Dixence.

Ta je až moc zajímavá. Úzká, klikatá, rozkopaná, kamení na silnici. Vrchol přehrady se nachází ve výšce 2365 m.n.m. Výška hráze dosahuje úctyhodných 285m.






Zasněžené vrcholky hor v okolí hráze.

Naše prohlídka bohužel probíhá jen ze spod, jelikož je to kus prudké cesty vzhůru, čemuž nejsme přizpůsobeni. Po návratu na hlavní komunikaci se dáváme směr Bern a Zurich. Dálnice na Zurich je totálně ucpaná (kam se hrabe D1), přitom není vidět žádná dopravní nehoda. Za Zurichem pokračujeme směr Vaduz. Hlavní město Lichtenštejnska.






Lichtenštejnsko.

Přijíždíme až v pozdních hodinách. Strávili jsme zde asi 45 minut a musím říct že místní jsou velice slušní a ochotní. Jelikož se nám nedaří najít žádné levné ubytování, zakupujeme dálniční známku do Rakouska a vyrážíme směr Innsbruck. Po cestě sjíždíme do malého městečka a zkoušíme štěstí zde. Venku už je tma a poprchá. Nacházíme „Gasthof“ s nápisem „Motorradfahre Willkommen“, kde se nakonec ubytováváme i když cena není nejnižší. Místní kuchař byl dokonce tak ochotný, že nám uvařil ještě teplou večeři, přesto že měl již uklizenou kuchyni. S takovou ochotou se bohužel v ČR nesetkáte.

13.6.2009 sobota (Wald am Arlberg – Brno – 732,3km)

Návrat domů jsme zvolili záměrně v sobotu, abychom měli čas se trochu aklimatizovat před prvním pracovním dnem po delší době. Po výborné snídani vyrážíme směr Innsbruck, Salzburg a Linz. Kousek před Vídní sjíždíme z dálnice, neboť se chceme vyhnout Vídni a směřujeme na Hollabrunn a následně Hatě. Poslední tankování v Rakousku je trochu adrenalinové. Neboť nám obsluha po natankování sděluje, že karty nebere. Na oknech mají nálepky „Visa, Mastercard“ a za pultem vidíme dokonce terminál. Bohužel ho asi obsluha neumí používat. Tuším, že bude zle, neboť v peněžence je posledních 10 euro a máme platit 13,70 euro. Po kapsách se nám daří ještě najít nějaké drobné a vyskládáváme to i v centech a to do posledního centu, nic nám nezbylo. Že se nacházíme v ČR poznáváme hlavně díky katastrofálním silnicím a také díky tomu že mě 2x za cca 300m nedává auto přednost a já musím razantně na brzdy. Návrat do reality je hrozný. Domů dorážíme po cca 9 hodinách strávených na cestě.

Po celou dobu dovolené jsme neměli žádný problém domluvit se s místními obyvateli anglicky, před čímž nás všichni varovali. Francouzi jsou ochotní a příjemní lidé. Nebyl vůbec žádný problém vyměnit pokoj za jiný, s výhledem na parkoviště (na motorku), někteří dokonce chápavě přikyvovali. Zvláštní pozoruhodnost je ve Francii motoškola. Žáci zde jezdí na motorce sólo, většinou 3 za sebou a za nimi jede instruktor autem. Motorky mají kompletně orámovaný, včetně světel, řidítek atd. Vypadá to velice zajímavě.

Závěrem musím poděkovat několika lidem. Největší díky samozřejmě směřují mé přítelkyni za její výdrž, trpělivost a odhodlanost něco vidět. Další obrovský dík směřuje ke kamarádovi Zdeňkovi za zapůjčení kufrů, neboť moje byly z technických důvodů nepoužitelné. No a samozřejmě všem, kteří se nějakým způsobem podíleli na přípravě, ať už cesty nebo motorky a v neposlední řadě, všem co nám drželi pěsti a těšili se na náš šťastný návrat.Celkem jsme najeli 6155,5km. Projeli jsme 5 států mimo ČR. Viděli jsme nepřeberné množství zajímavých míst a bohužel mnohem víc jsme toho vynechali.

Dovolená nás celkem vyšla na 37.500,- Kč (za oba), což je víc než jsme čekali.

Průměrná spotřeba se pohybovala od 5l/100km do 6,5l/100km (dálnice v Německu 150km/h), což myslím ve dvou lidech a s kufry je velice pěkná cifra.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE