Korsika na čarodejnice za 6 dnů

Aneb, když víš, že to je poslední šance během nastávajícíh let někam vyjet

Korsika na čarodejnice za 6 dnů

Kapitoly článku

Den D. 1.5.

Místo budíku mne probouzí řev synka, je 4:45. Žena k němu vstane, ještě proběhne rychlá diskuse, kdo měl vstávat první k dítěti, ale i v této ranní hodině pochopím, že je dobré využít přirozeného  budíku a co nejrychleji vypadnout. Snažím se rychle něco ještě dobalit, protože si standardě vezu věci, které nepoužiji a ty, co potřebuji, nevezu.

VFR1200F mělo právě po servisu 24000km, takže strojek snad bude v pohodě. Mám jednu starší mapu, free navigaci v telefonu a v podstatě jedinou informaci. Ta je, že trajekt odjíždí ze Savony ve 20.00. Druhá, zatím neověřená informace je, že má celou cestu pršet až do Milána a být kolem 7 stupňů. Mám 24h na to se dostat na Korsiku. Poslední dobou mám díky nespaní svého synka trvalou spánkovou deprivací, trpím naprostým nedostatkem času na cokoliv, takže když máte najednou 6 dnů v kuse volno a možnost někam jet, kam by to asi bylo. Do ráje. V 6.00 už startuju a ještě míjím rozesmáté sousedy kolem hořícího ohně od čarodějnic, kteří ještě nešli spát.

Neprší, sláva. Ano vydrželo to přesně 20 minut, Pak začalo fakt chcxt. Na vodě moc neblbnu, ale hlavně protože vidím úplné houbeles. Schubrtka s pinlookem je sice dobrá, ale ne až zas tak. Už u Michova toho mám plnou helmu, kde ale i v tomhle nečase potkávám docela dost motorkářů, tak mě to motivuje. Asi mají lepší oblečení či nepromok, protože vypadají, že jim není zima, jsou suší a usmívají se. Je 7.stuňu a lije. Adrenalin a představa odjíždějícího trajektu mne nutí jen do krátkých tankovacích pauz, i když ke konci už více jak 170km  na jeden zápřeh nedávám. První foto dávám ve Švýcarsku, protože tam v jednom alpském průsmyku úplně přestalo pršet, což jsem blbec využil k tomu, abych se předčasně převlékl do suchého, čímž jsem za hodinu neměl suchého skoro nic.Tedy hlavně rukavice. 

Italie a dálnice. Zpočátku jedu 140, ale když mne mine nějaký Švýcar v Porsche, tak se ve 180km rychlosti chytám hozené rukavice. Přestává pršet, je neuvěřitelných 18. stupňů, byť pod mrakem. Savona. Sjezd. Sjíždím k platícímu turniketu a vytahuji zcela rozmočený, ze své goretexové nepromokavé bundy (jak je to možné, že?), dálniční lístek a začíná tuhý souboj. Automatu se to nelíbí, nakonec lístek spolkne, ale začne mi něco v italštině vyprávět. Mačkám zuřivě červené tlačítko a nakonec mi vyjede účtenka na 80 éček. No kuxva si říkám, ale nebere mi to moji kreditku, tak jdu hledat druhou. V klidu si začínám rozebírat bagáž. Za mnou už je slušná frontička. Zhruba po 5 minutách se náhle zvedá závora. Rychle sedám na motorku a mizím. Asi se někomu zželelo. Díky chlapci.

U trajektu nejsou žádná auta, ale tuny motorek. Za východní blok jsem tu samozřejmě sám. Nejvymakanější to mají Švýcaři, ti jezdí na HD a na lehko, věci jim vozí kámoši či cestovka autem.

trajekt

No, nálada šla prudce nahoru. Nakonec euforie, 1029 km za 12 hodin v dešti. To nebylo úplně marný.
hurá na trajekt a v 6 ráno jsem v ráji. Jsou tu spíše starší lidi. krom dvou dvojic, jedna byla italský pár na Stelviu a druhá dvojice byla z žen na HD, ale vlasy měla řidička stažené kůží a kováním, takže jasně dávala najevo svoji orientaci. Zbytek starý dědci. Ze Švýcar. Bez bagáží. Postě klasický důchod s HD, asi něco jako v Čechách.

 

Překvapivě hodně V maxů. Jeden vypiplaný je na fotce:)

Noc byla nic moc, spal jsem asi jako doma, tedy tak 4 h v kuse. Na trajektu furt někdo chodil a dělal bordel.

Ráj na tři dny

Vylodění v 6.00 a svítání. Extáze. Prázdné silnice. Ještě si někde u krajnice vyčistím zuby a koukám do slunce, co se převaluje nad mořem. Převlíkám se do kevlarových džín, protože je 18.stupňu a já se nechci pařit. Chytá mne amok 2,3,2,3 ...levá, pravá, levá, pravá, rovinka,  vracák rovinka, levá...Musím si hlídat rychlost nájezdu do zatáček, dvakrát jsem byl moc dlouhej a to by mohlo bolet. Nejel jsem sem zkoumat nemocnice. Ale zvykne si člověk rychle. Chci slyšet řvát V4 motor, většina Korsiky by stačila na VFR na dvojku, protože točí do 140 Km/h a docela obstojně brzdí motorem a ten zvuk:) Jedu Korsiku zprava, asi jako všichni, cesta 81, okolo pobřeží. Místy luxus, místy je to tankodrom pro GS.

Když mne odpoledne předjel už druhý Korsičan na T maxu, řekl jsem si, že budu trénovat jízdu od místních. Začala divočina. Jeli jsme tři za sebou, místní v autech okamžitě uhýbají i na plný pěkně ke krajnici, klasika je předjíždět na plný v pravotočivých zatáčkách. Rychlost  nekomentuji. Plus mínus středová čára. Na jedný plný jsme zrovna minuli dva policajty na mašinách, co stáli ve stínu jak ve francouzským filmu, klid. Evidentně naše jízda nebyla mimo normu. Po 10 km, odbočují a já se vracím k "defenzivní" jízdě. Samozřejmě nemusím komentovat, že místní nejezdí v kůži či jiných moto hadrech.

První den dojíždím do Galerie, je tam zrovna velká moto show, spoustu místních motorkářů, kapel, mašin, policajtů. A pokerovanejch slečen na růžovejch monstrech v kraťasech či elasťákách. Protože za poslední dva dny jsem spal 8 hodin, tak na to peču a vrhám se neskutečnými silnicemi dále do Piany. U ní nacházím úžasnou pláž, kde se hodně lidí opaluje, nikdo nekoupe, ale já lezu do moře, svítí slunce, je to ledový, ale boží. Mám euforii, vychutnávám si samotu, motorku, luxusní jízdu, kde člověk jede hranu na 70km za hodinu, což je prostě v Čechách nemožný.

Hledám úspěšně nocleh, dopíjím pivka z Čech, je 9 večer a jdu spát a spát. Rok spánkového deficitu je znát. Zdravím synka. Ráno super počasí, v 8 už jsem na motorce. Potkávám jednoho customa z HD, týpek má na zádech Rigid a ukazovák, jede těžce na pohodu a já se to pokouším s VFR napodobit s ním. Odbočuju  na Napoleonovu cestu, kterou jsem to kdysi jel na kole. Nikoho nepotkávám. Je nádherně,  mířím do první vesnice, kde dám kafe. 
Nedělní ráno a neskutečná pohoda a klid. Korsika, která je normálně totálně přecpaná, je prázdná. Prostě prázdná. Sedím sám v kavárně a užívám si luxus pro introverta. Existenciální čistota. Teplota 19 stupňů. Ideál. Vychutnávám ticho a a pak vyrážím směrem na Corte. Když se napojím na hlavní, kterou chci jed směrem na jich do hor, mám pocit, že místo alpských vracáků jsem na okruhové dráze pro F1. Prázdná státovka se třemi pruhy a nádhernými stoupáními a zatáčkami je ideální terén pro VFR. Jo, jede to a jede to hodně. Honím se v serpentýnách s dvěma dukatkama, lehkej pozdrav, jdou se fotit a já pokračuju. Pak odbočuji směrem na Zonzu a to je už ten pomalý a luxusní příběh vracáků a poctivých loktů a nájezdových rychlostí. Cca 60 km na dvojku. Kecám, dvakrát jsem tam kopl trojku aj jedničku.

Leháro a návrat

V neděli mám ještě vtipnou historku, na hlavní u Corte jsem nenatankoval a pak měl hoňku s benzínem. Nakonec to dobře dopadlo. Bylo to natěsno. V neděli maji Francouzi VŠUDE zavřeno. I na benzínkách.
U toho známého masivu, který nevím, jak se čte, tak ho nepíšu, jsem našel konečně otevřený úžasný kemp.

Koupání v řece. Pohoda, ceny good. V kempu rodinky v obytňácích. Občas dvojice, ale jinak je nás tu jen pár. Byl to jediný otevřený kemp, který jsem zatím potkal cestou. Ale vyhýbám se cíleně těm nejnacpanějším oblastem. V kempu zůstávám dvě noci.

Pak to přišlo. Po takový extázi se muselo něco stát. Žena mi sděluje po telefonu, že je jí blbě. To mě taky, protože mám pocit, že mám kocku ještě ze včerejška, ale je mi to divný, protože jsem zas tak moc toho večer nevypil. Je mi blbě. Chce se mi jen spát. Kurxa. Nakonec chytnu na Korsice nějakou chorobu. Mohlo to být i tou únavou, a vypětím, nebo jen bacilem, každopádně třetí den ujedu jen 150km a jsem dead. Klasika, jste sami, někde v cizí zemi a dojdou vám síly. Navíc, mimo hory je 30 stupňů, což mi nedělá dobře. Jedu do stanu, lehám, usínám, večer dám večeři a přemýšlím, jak zvládnu návrat. Bohudík, žádný divoký projevy choroby. Je 9 a já usínám jak děcko.

Ráno balím a vyrážím zpátky, mám dva dny na to se dostat domů. Trajekty jezdí blbě. Do Livorna jen ve 14.00. Jinak je to nepoužitelný. Tak balím a v nemocné náladě jedu směr Bastia. Jedu normálně, na blbosti už nemám sily.  Na trajektu potkám skupinu Maďarů a opět Švýcarů. Jinak jsme naloděni za10 minut, je nás jen pár. Je totiž úterý. 

Na trajektu spím. Po vylodění si dávám cíl jezero di Largo. V 18:15 jsme na pevnině, nastavuji navigaci a rychlost tachometrových 170. Hrozně mušek. Dalnice směrem z Livorna přes hory je docela zábava. Pěkný zatáčky. Kolem 9 večer jsem v hotelu, který jsem našel na blind, pohoda. Jsem mrtvola. Jdu spát. Koukám na počasí. Zítra má kolem Michova pršet.

Noc byla zdravotně notně neklidná, takže ráno skoro nic nepozřu a rychle domu. Bohudík mi začalo pršet až na hranicích s Německem. Tam ale začalo pršet fest až do Regensburgu. Nic jsem neviděl, zvláště na té tříproudé. Jel jsem kilo, kilo dvacet. Byla mi zima a nechápal jsem, proč jsem si nepořídil Goldwinga. Taky mne v tom marasmu přepadala ta nejtěžší motorkářská trudomyslnost a říkal jsem si, že motorku prodám a na cestování peču. Prostě jsem se necítil ve své motorkářské kůži.

V Regensburku jsem natankoval, začal osychat a letěl směr Čechy. Cca okolo půl páté jsem byl doma. Pustil si film Warior. A pak šel spát. Mapu z Korsiky jsem si vylepil v garáži na skřínku. Jo, byl to dobrej vejlet.   Když mne žena uviděla, řekla, že vypadám o pár let mladší. Tak to asi byla dovelená, jak má být.:) 
 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.42
Známkováno: 19x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist