KORSIKA "hory přímo z moře"

Letošní rok  jsem zatoužil navštívit Korsiku. Ostrov zaujímá bezmála plochu 8778 km2, leží 80 km západně od Itálie a 160 km jižně od francouzské Riviéry.  Je čtvrtým největším ostrovem Středomoří po Sicílii, Sardinii a Kypru a rozhodl jsem se beze spěchu procestovat část tohoto ostrova za 18 dní.  

Nejvyšší horou ostrova Korsika je vrchol Monte Cinto, který je vysoký 2.706 m a průměrná nadmořská výška je kolem 580 metrů. Již z těchto údajů je jasné, že se jedná o neskutečně hornatý ostrov. Na ostrově jsou nejrozšířenější maquisové porosty s příjemnou myrtovou vůní. Korsika je jedinečný ostrov a na první pohled vypadá, jako by někdo vyřízl kus alp a dal je do Středozemního moře. Na některých místech se strmé útesy zdvíhají z hladiny až do výšky 900 metrů, zcela jedinečné oblázkové zátoky, zálivy s jemným pískem, divoká skaliska, rozlehlé pláže vroubené borovicovými lesíky. Všudy přítomná zvířata a tyrkysové moře, kde lze spatřit delfíny. To vše naleznete na tomto ostrově.

Přípravy před odjezdem na Korsiku byly nezbytné. Čím více jsem si o ostrově přečetl, tím větší obavy panovaly nejen u mne, ale i u ostatních. Obavy byly oprávněné, Korsika nepatří mezi levná místa pro mototuristiku. 

Donutilo mne toto malinko plánovat a podařilo se mi spojit se skupinou Michala, který organizoval cestu ve stejném termínu.  Zkušenosti několika přátel mi ve mnohém pomohly. Na Korsice již několikrát byly a uklidnily mne, že je to horší než si myslím. Nemám v oblibě skupinové přesuny a vytvořil jsem si partu 3 motorek, se kterými cestuji nejraději. Projeli jsme spolu mnoho zemí a vždy super zážitky bez hádek a zamračených pohledů. Většinou vše organizuji pokud možno sám a trávím desítky hodin přípravou. Velmi rád fotografuji a natáčím videa, to zdržuje a ne každý by toto mohl pochopit natož strávit.

Jsem zastáncem názoru, co není vyfoceno nebo natočeno upadne dříve nebo později v zapomnění. Sestříhal jsem pro Vás videa hned dvě. Můžete je shlednout jako celek, případně si pouštět jednotlivé sequence v průběhu čtení cestopisu. Jakékoli video nebo fotka má pro mne obrovskou hodnotu. Velmi dobře mi připomínají, že jsem život nežil. Ale prožil.

Cestopis obsahuje samozřejmě i GPS některých míst a zaímavé informace o těchto lokalitách.  

 

Toto měla být naše první návštěva Korsiky. Přál jsem si, aby i ti co se mnou jedou, vzpomínaly s nadšením a rozhodl jsem se ji navštívit v klidu. Abychom mohly projet plánované cíle Korsiky s povalováním u nádherného Mediterraneanského moře obklopující jihozápadní pobřeží, prozkoumat pláže Thyrénského moře jižního a jihozápadního pobřeží. Neposledně zakusit studenější vody Ligurianského moře severních břehů Korsiky.  Potřebovaly jsme 18 nocí.

Objednal jsem pro mne, Kristýnu a kluky trajektové lístky tam i zpět za motocykl + 1 osobu: 92 EUR, motocykl + 2 os: 142,43 EUR. Z obav, že jsem lístky koupil 6 měsíců dopředu. Bylo nezbytné je pojistit pro případ onemocnění nebo nehody za 3 EUR osobu. Následně jsem zaplatil bungalovy  v cílové destinaci v pobřežním městečku Algajola na severozápadu Korsiky, který byl jako jediný za příjemnou cenu 2800 Kč za osobu na 7 nocí.

Druhé ubytování jsem zvolil níže na západním pobřeží. Apartmány v Cargesé pro 7 nocí za 7000 Kč na osobu. Jako poslední ubytování na 4 dny v apartmánu rovněž s neskutečně krásným bazénem a polohou na Zonze za 5000 Kč na osobu, která se mi zdála strategická díky svému umístění.

Standardní ceny ubytování na blind u Korsiky nejsou dobrý nápad, pokud nevezete stan, mohou být klidně 60 - 130 EUR za osobu a noc bez možnosti si uvařit. To znamená být odkázán na stravování v supermarketu, nebo večeřet za velmi drahé peníze v restauraci. Případně se ve mnohém uskromnit. Což neby zrovna směr, kterým bych rád směřoval.

                                                                                                       

Plán přesunu do cílové destinace Algajola. Předem jsme domluvili přesun na Korsiku do 3 etap.  První část dlouhá 700 km: Praha » Plzeň » Mnichov » Garmisch-Partenkirchen » Passo dello Stelvio, kde přespíme ve velmi příjemném hotelu Berghotel Franzenshöhe za předražených 188 EUR pro 4 lidi hned pod vrcholem.  Odkud vyrazíme ráno na přejezd dlouhý 600 km. Po snídani odjezd směr Bormio » Ponte di Legno » Breno » Iseo » Bresica » Cremona » Parma » Aulla » Massa » Pissa. Kde se ubytujeme v Camping Village Torre Pendente.

Zde jsem zarezervoval Mobilhome za rozumnou cenu 88 EUR pro 4 osoby. Pouhý kilometr od šikmé věže. Po snídani v klídku vyrazíme na etapu třetí. Směr Livorno, které je vzdáleno od Livorna 20 km. Odtud odplujeme na Korsiku. Naučil jsem se možná z pohodlnosti rezervovat přes Booking.com. Všichni mi dali za pravdu, že je to jedna z mála věcí, která funguje na 100%. Je to sice o něco dražší možnost, ale ne vždy je to pravda.

Den před odjezdem.Balení jsem nějak nehrotil v práci ještě spousta povinností. Zabalil jsem, triko, pár spodků, ponožky, plavky, hygiena, krém na opalování, koření, cestovní oblečení na přesun. A lehké motokrosové oblečení na Korsiku. Co bych to byl za motrkáře, kdybych si neumyl motocykl a dlouze se jím nekochal. Stále žasnu nad reflexními polepy, které mám 3 rokem. Pořád vypadají krásně.

 

Byl jsem si jistý počasím na Korsice. Teploty se v srpnu většinou pohybují kolem 34°C a teplota moře je nejvyšší. Září je o něco chladnější a v horách se teploty pohybují mezi 15 a 24°C. Dle nadmořské výšky. Koupání v moři v září je o něco studenější. Horské jezera a řeky už jsou hodně studené.

Kristina je rozumná a ví, že bez oblečení je nejkrásnější. Neobtěžovala mne dotazy, kterou barvu tepláků by si měla vzít. Nakoupily jsme nějaké potraviny, což je pro normální lidi z Čech bohužel nutnost!!! Za dvě hodiny bylo zabaleno.

Odcházím si koupit dolů do obchodu Red bull a co myslíte. Zlomil jsem v zámku klíč. Nejsem horolezec, šplhání do druhého patra nebylo tak strašné jako nasoukat se malým střešním oknem do ložnice. Vytlačit klíč šlo sponkou poměrně snadno a už zase bydlím.  Cool!

 Největší starostí mi dělá vždy můj fotoaparát s těžkým objektivem, nemalá kamera, stedicam a pár drobností. Váha přes 8 kg. Servis motocyklu před cestou jsem dělal. A jak je známo KTM Adventure 990 dojede kamkoli, otázkou je kolik to bude v servisech stát. (Zatím najeto 53 000 km většinou v alpách a jen jedno gufero. Závada způsobena vlastní hloupostí přetaženého řetězu).

 

1 den: PRAHA » PASSO DELLO STELVIO (Jižní Tyrolsko).

Zrychlený přesun na Passo dello Stelvio jsme zahájili časně ráno. Tuto trasu už jsme všichni jeli alespoň 5x. Mimo Stelvia je trasa nudná. V klidu a na pohodu, tak se snažím cestovat vždy. Prví zastávka v McDonalds na Rozvadově.

Svítilo sluníčko, nálada byla výborná. Trochu mne drtil řetěz. Full HD naložený motocykl, obsazen dvěma osobami. To vyžaduje trochu zručnosti řetěz nastavit tak, aby netrpěl. Při sportovním naladění podvozku KTM je to trochu o fantazii. Tak jsem několikrát šermoval na benzínce půlmetrovým klíčem a pokuřoval e-cigaretu dírou v motokrosové helmě.

 

V 15.00 hod jsme se spokojeně vyhřívali na slunci před hotelem Berghotel Franzenshöhe. Popíjely kafíčko a bavily se historkou, jak jsem přibrzdil před skoro poslední zatáčkou této etapy s rozhodnutí dát si cílové koleno. Podcenil jsem váhu kufrů a ženu, která se v tu chvíli klimbala. Nepovedlo se! Přesto jsem měl úsměv na tváři. Kufr, který jsem prodřel je pojištěný. Po dovolené budu mít kufry možná opět nové, jako každý rok. Ať žije pojištění. Před dvěma roky mi je ukradli a vloni jsem je podřel. Letos před odjezdem nešikovně prodřel doma. Slabost jinak kvalitních kufrů s dvojitými stěnami od výrobce Becker.

Hotel byl naprosto perfektní! Krátce jsme přemýšlely, kam zaparkujeme motorky, vypadalo to, že večer bude hodně pršet. Před hotelem byl postaven párty stan 15 x 6m s připraveným grilem na steaky. Stan byl určen pro nějakou akci, která měla probíhat následující den. Tak jsme jako správní  Čeští motorkáři nikoho neobtěžovaly s dotazy a zaparkovaly přímo v párty stanu. To můžete konec konců shlédnout v jednom ze dvou videí.

(přehrání videa jsem natavil od místa kde jasně vidíte, že cestování je i legrace.)

 

Cestujeme s jednodenním předstihem. Pojezdíme po okolí. Prostě jsme cestování pojaly na pohodu.

2 den: PASSO DELLO STELVIO » PISSA (Itálie).

Celou noc byla bouře jako blázen, provazy vody a silný nárazový vítr třásl párty stanem a my jsme si vesele popíjely a koukaly z okna hotelu na ustájené motorky. Co více si motorkáři můžou přát. Po super snídani v 7 hod. ráno vyrážíme objízdnou trasou. Směr Bormio je neprůjezdný. Počasí je pošmurné nikde jsme neviděli ani auto, natož motorku. Prostě prázdno, neprší, teplota nepříjemných 5 °C. Všichni víme, že ujedeme 150 km a bude zase kolem 35 °C. Přesně, a tak se stalo. Míjíme jezero Lago di Iseo. Projeli tunelem a začalo nás zužovat vedro. Nejvíce se dnes těším na Dálnici A15 Parma - La Spezia.

 

Výborná silnice, kde se rychle svezete v řádném náklonu. Dokonalá dálnice s dlouhými táhlými zatáčkami, super asfaltem spoustou mostů a poměrně hezkou krajinou. A nikde žádné policejní hlídky. Docela jsme to valily po zmíněné superdálnici a po chvíli jsem matně zahlédl modré světla v rozkmitaných zrcátkách KTM. Už jsem se loučil s dovolenou. Jeli jsme příliš rychle. Kolem 180km/h. A lepili se na mne policajti, zařadil jsem se vpravo s obavou vysoké pokuty. Ale vůbec nic, prostě jeli dál. Super den.

Je 14.00 hodin, jsme téměř v  Pisse. Stavíme na odpočívadle s lavičkami, a pobíháme mezi stoly ve slipech. Panuje neskutečné vedro, i přes to si vaříme kávičku a dojídáme svačiny. Mezi tím Italové obdivují Pepíčkovo veliké tělo a atletickou postavu vlnící se do rytmu pomalé chůze. Samozřejmě k motorkářům patří boty. Jejich vůně se nedá utajit.

Pepíček je známý extremě vysokou láskou k džusům. Šest litrů na den je jeho norma ☺ a vůbec netuším odkad je stále tahá. Je 16.00 hodin a sedíme před Mobilhome v Camping Village Torre Pendente. Cena 88 EUR pro čtyři osoby, je super cena na 4**** camp. Mobilhome je poměrně prostorný a čistý. Jelikož jsme drsní a líní motorokáři, sedáme na stroje. Jedem si projet večerní Pissu.

V supermarketu potkáváme pár lidí z druhé skupiny Michala, kteří právě dorazily do Pissy. Procházka k šikmé věži mne moc nenadchla. Okolí věže, park i nádherné obvodové zdi centra byly velmi špatně osvětlené. Přesto večerní procházka kolem Pissy všechny utvrdila, že konečně cestujeme. 

 

3 den: PISSA » ALGAJOLA (Korsika).

Přesun v 5 ráno na trajekt do Livorna nedělal ostraze 4****  campu radost. Odevřený výfuk v ranních hodinách vylákal spousty lidí ze stanů a přívěsů. Jsem rád, že jsem neslyšel, co pokřikují a vskutku jsem byl spokojen, že jsem měl helmu. Velice se těším na Trajekt, už cítím, konečně Korsiku.

Cesta do přístavu trvala asi půl hodinky, přesun proběhl po okresní silnici SS1. Nechtělo se nám zbytečně jet po dálnici. Přístav v Livornu je veliké bludiště. Strašně moc trajektů, milion aut, poměrně chaotické řazení.

Jednoduše jsme všechny auta objeli, jak se dalo a ušetřily minimálně hodinu stání v pětiproudé frontě aut. Prakticky bez sundání nohy ze stupačky jsme zajeli, až k trajektu. Potom jen chvíle soustředění při nalodění motocyklů. Nájezdové plochy v délce asi 40 metrů se šikmými vystouplými výlisky jsou trochu nepříjemné, ale dají se bez problému i s naloženým motocyklem zvládnout. Nájezdy jsou v každém z 3 parkovacích pater trajektu. Trajekt je opravdu velká ocelová věc vysoká jako 6 podlažní panelák, na které je snadné zabloudit nebo prostě nenajít motorku dříve než za půl hodiny.

Ve videu můžete vidět, jak přístavní maják vypadal vedle trajektu jako dětská hračka, která nesahala ani do poloviny výšky lodi. Byl jsem uchvácen její velikostí, nikdy jsem na trajektu nebyl. Zážitek to byl pro mne i kolegy bezpochyby dech beroucí.

 

(přehrání videa jsem natavil od místa krásných záběrů z TRAJEKTU)

 

Připlutí na Korsiku byl pro mne jedno veliké zklamání. Omšelé nehezké město Bastia dusno a 35 °C. Rozbité silnice do hor. Samý písek a díra. Auta jezdí v protisměru a někdy i driftem. Takhle jsem si vysněnou dovolenou nepředstavoval. Během 20 minut stoupání do hor se pozvolně rozbitá silnice měnila v krásnou alpskou silnici snad s tisíci zatáček. Krajina se odevírala a já ucítil poprvé myrtovou vůni maquisových porostů. Stojím na vrcholu s nádherným rozhledem a jsem šťastný.

 

Pozoruji kolegy a Kristinku. Z jejich obličeje vyzařuje zvláštní spokojenost. Ruce rozkládající a ukazující snad do každého směru mi připomněly přehodnotit si místa, která určitě chceme na ostrově navštívit.

Nemohu uvěřit, že jsme zde a čeká nás krásných 18 dnů. Cesta z přístavu do Algajoly, která je vzdálena asi 90 km byla skvělá. Když to tak vezmu, nejel jsem rovně snad více než 10 vteřin. Vzdálenosti na Korsice se nedají počítat na kilometry. Okolí je velmi zajímavé, skýtá nekonečné množství výhledů. Jakékoli alpy, které jsem projezdil křížem krážem, jsou proti Korsice prostě nic. Nyní jsem pochopil, proč ve starých historkách námořníků, kteří Korsiku viděli z dálky poprvé a nazvali ji země, kde se tyčí HORY Z MOŘE.

Dorazily jsme do místa, kde budeme nocovat celých 7 dní. Na pohled standardní apartmány nalepené jeden na druhý. Uskočených o 3 metry, z důvodu pomyslného soukromí na terase. Tušil jsem, že ubytování od CK Neckermann na 7 nocí za bezkonkurenční cenu 2800 Kč na osobu nebude moc krásné. Trochu jsem všechny připravil na „6 skupinu bez štěnic a s ramínky“. Spletl jsem se. Ubytovaly nás v suprovém, lehce použitém, ale obyvatelném apartmánu na konci areálu.

Radost mi bohužel trochu zkazila prasklá žárovka hlavního světlometu. Vyměnit ji bylo poměrně pracné. Musel jsem demontovat padací rámy, nádrže, přední masku s mřížkou a poté žárovku vyměnit. Montování zkrátka ke značce KTM patří. ☺

Dům, který byl 30 metrů od nás, jak jsme později zjistily. Má velmi příjemě nasvícený bazén a okolí. S oblibou při večerním popíjení Kaštanového pivka otáčíme židle směrem na dům přičemž, děláme, že nás dům nezajímá. Zajímalo nás úplně něco jiného. Slečna, která si s etikou rozhodně hlavu nedělá. Myslím, že pohledy na tento dům budou následující večery opravdovým zpestřením.

4 den: ALGAJOLA » PORTO a zpět (Korsika).

 První noc a započatý den na Korsice jsme se rozhodly pojmout naplánováním míst, které chceme navštívit. Po obědě vyrazíme na  projížďku pobřežní cestou N197 do Calvi – D81b  a D81 do Porto, kde si uděláme rezervaci na 4 hod. Projížďku  600 HP člunem. Loď umí vyvinout rychlost 120km/h i s 11 lidmi během krátké chvilky. Výlet chceme realizovat, až za pár dnů časně ráno kvůli perfektnímu světlu na focení a video. Poznat podrobně lokality stylově a přímo z moře nás velmi lákalo. Calanches de Piana, Grottes, Réserve de Scandola, Capo Rosso, Girolata. Skvostné lokality jsou z pevniny rovněž dostupné ale většinou jen pěšky.

Procházky jsou opravdu náročné a terén neskutečně složitý. A to podstatné. Uvidíte je z jiného úhlu pohledu. Pohled z moře je neskutečným zážitkem. Zážitek za 47 EUR stojí za to. Budete nadšeni, to vám garantuji. Zpět se vrátíme silnicí D81 kolem Calvi - Sainte-Catherine Airport. 

Cestování na ostrově je jiné než například na Italské Cortině, nebo Francouzském NP Mercantour. Terén je velmi členitý. Plný zákrut a vracáků. Rovné silnice tu existují jen ty spojovací, které jsou 3 nebo 4. Navíc na těchto silnicích se měří rychlost. Zejména na východním pobřeží. Policisté jsou maskovaní, používají motocykly a měří laserovými pistolemi.

V horách se vyskytuje na silnicích spousty prasat, koz a vysoké zvěře. Dalo by se říci, že zde můžete zažít nepříjemné překvapení doslova za každou zatáčkou. Je potřeba si dávat obrovský pozor anebo na to prostě dlabat a klopit.

 Silnice výše uvedené jsem vypsal pro ty, kteří si chtějí udělat obrázek, jak dlouho trvá cesta z Algajoly do Porta a zpět (200 km), když si vyjížďku opravdu užijete na 100%. Prohlédnete vše krásné, co potkáte. Vykoupete se na super oblázkové pláži, dáte si cestou pizzu.  Neskutečné!!! Vrátili jsme se večer ve 21 hodin. Prakticky nejedete rovně více než 100 metrů.

Hlava se nám točila ještě v noci, takový to je mazec. Jak jsem již psal na začátku cestopisu „Alpy jsou proti Korsice nic“. Den plný sluníčka s teplotami kolem 28-36 °C jsme si užily ve vší parádě. Jsem nadšen a velmi unavený.

Před očima se mi promítá nespočet shlédnutých útesů. Nádherné. Vypadalo to jak jako z filmu. Mohutné vlny tříštící se o útesy a tryskající 10 metrů do výšky. Příboj topil na plážích jednoho člověka za druhým. Byla to přinejmenším zajímavá podívaná. Strašidelné zvuky příbojových vln narážejících na jeskyně a průrvy se snažím raději vytlačit z mých vzpomínek. Byly děsivé a ohlušující.

Usínám a ve snaze vytlačit příbojové děsivé zvuky připomínající peklo, se ozývá usínající Pepíček. Neskutečné chrápání otřásalo nábytkem. Chvílemi jsem myslel, že se dusí. Vzpomněl jsem si na kamaráda, který nám dával instrukce a návod jak usnout s chrápajícím člověkem.

„Prý s ním máme dýchat ve stejném rytmu“ Do pár minut se dostaví zaručeně spánek! Bohužel, na tak dlouho se mi nepodařilo zadržet dech. Ani tampaxy mojí ženy nezastavily Pepíčkovo rozjímání. Ráno jsem se vzbudil kupodivu naprosto fit a plný očekávání co nám tento krásný den přinese.

5 den: ALGAJOLA – CORTE – horské jezero LAC DE MELO. (Korsika).

Ráno snídáme na terase, kocháme se řadou našich motocyklů přímo před námi. Blankytně modré nebe a rozlévající se první paprsky ranního slunce nám zpříjemňují snídani. Vtipkování je na denním pořádku. A proto se ptám Pepíčka. „ Jak ses vyspal?“ Odpověď mne naprosto složila. „Ale blbě Zdendo, celou noc někdo strašně chrápal, až mne vzbudil“ No jasně, že bageta, do které jsem se právě zakousl, skončila uprostřed stolu.  

Balíme si svačiny na celodenní výlet a odjíždíme směr Corte. Cesta po hlavní silnici N 197, která je poměrně rovná a nudná se mi vůbec nelíbí. Nudím se!  Vzpomínám si na krásné pobřežní komunikace se zatáčkami s velkým množstvím romantických výhledů. Těším se, až budeme na místě. Po chvíli jsem to nevydržel. Zapnul jsem rušičku a začalo se klopit do Corte. Prázdná silnice, nikde nikdo. Solily jsme to fakt rychle. Za hodinku už projíždíme Corte - ("Orlí hnízdo"). Prohlídka pevnosti mne lákala. Měli jsme však dobrodružnější plán. Návštěvu horského jezera Lac de Melu.

Nikdo z nás nemá ani potuchu co nás čeká. Rád bych zabil kamaráda, co mi dal tip na tento výlet. Kdybych jenom malinko věděl, do čeho se pouštíme. Cestu k jezeru bych si rozmyslel. Odbočily jsme z Corte na silnici D623. Silnice se příjemně vlnila podle horské říčky Restoniky. 

(přehrání videa jsem natavil od místa stoupání podle říčky Restoniky)

Podívaná to byla opravdu impozantní. Stoupání bylo pozvolné a příjemné. Silnice se stále zužovala a klikatila. Zkrátka bylo na co koukat. Místy byla široká sotva 2 metry. Výhledy při jízdě mezi dvěma horkými masivy byly opravdu překrásné. Pokroucené obrovské borovice o průměru 2 metry doplňovali pohádkovou atmosféru. Museli byste to vidět. Přistihl jsem se několikrát, že nekoukám na cestu a málem jsem sjel mimo silnici. Pád mimo silnici by nám zkazil asi celý den. Příkré srázy byly nemilosrdně hluboké a těžko by nás tam vůbec někdo našel. Několikrát jsem prostě musel zastavit a rozhlédnout se. Nemohl jsem pouze projet a neprohlédnout si místa, ze kterých se mi tajil dech.

Po chvíli jsme dorazily na spodní parking, kde jsme dostaly stopku. Prý musíme dále pěšky nebo busem, jelikož horní parkoviště je plné. Nerozuměl jsem. Při pohledu do navigace bylo horní parkoviště o 3 km výše! Vysvětlovat Českému motorkáři Francouzsky, že má jít 3 kilometry pěšky nemohlo dopadnout jinak než, že jsme pána objeli a prostě pokračovaly na horní parking.

Kde se budeme dohadovat s dalším pánem, kam zaparkovat motocykly. Přesně tak se stalo, po chvíli jsme dorazily na horní parkoviště, které bylo opravdu úplně plné. Pán s vysílačkou vysvětloval, že jsme ignoranti a nyní nemáme kde zaparkovat. Nakonec jsme přemístily pár Skútrů blíže k sobě a zaparkovali na plné parkoviště. Pán se obměkčil a dokonce začal i žertovat. Pochválil nám neodbytný přístup a popřál všem příjemný den. Zaplatily jsme mu dvě eura za parkovné. „Merci“ s českým přízvukem se mu moc líbilo. Upozornil nás na boty, ve kterých podnikáme výlet. Jsou cool na pláž, ale ne do hor.

Při pohledu na skalní masiv kde údajně horská jezera jsou ukrytá. Mne připadal výlet reálný a příjemný.  Cedule u cesty informovaly, že vzdálenost cíle je 1.5 hodiny. Nikdo z nás nečekal, že značení je pro osoby s trekovými holemi, pevnou obuví a dobré fyzické kondice. Mezi prstové žabky nebyly ideální obuv na přeskakování půlmetrových kamenů po dlouhou dobu 2.5 hodiny. Stoupáním mezi 20 – 50 stupni bylo namáhavé. Nadmořská výška min-max: 1079 – 1779 Převýšení 700 metrů Upřímně říkám, byla to fuška. V žabkách s 8 kilovým tankvakem. V druhé ruce lahev na kost zmrzlé vody jsem byl rád, že jsem nahoře. Několikráte jsem měl na mále s plnýma rukama se špatně stoupalo.

Marně se pokouším vysát z lahve, která je stále zmrzlá, alespoň hlt vody. Smutně koukám do lahve od magnezie, co vypadala jako arktický ledovec s plátky citronu. Umírám žízní. Tiše závidím hloučku lidí, co sedí u jezera a nasávají z čutory zteplalou vodu.

Považuji za zázrak, když jsme se všichni doškrábali nahoru ve zdraví bez vyvrknutého kotníku.

 Nahoře panoval naprostý klid a bezvětří. Leželi jsme v sametové trávě, užívali si sluníčka a pozorovaly krávy. Zvířata se tu musela snad narodit, není sem žádná přístupová cesta pro tak velký dobytek. Pohled dolů na obrovské kameny a vysoké borovice, které jsme viděli z blízka před pár hodinami. Vypadaly shora malinké jako sirky. Takovou výšku jsme překonali. A ještě jednou opakuji, po druhé bych tam bez batohu 2 litrů vody a pořádných bot a svačiny nešel ani náhodou.

Cesta dolů byla mnohem horší, než když jsme se škrábaly nahoru. Kameny klouzaly a vyvrknutí kotníku bylo mnohem pravděpodobnější. Vzájemně jsme dávaly pozor jeden na druhého. Netuším, jak někoho z nás dostat takovou dálku dolů s podvrknutým kotníkem. Přes všechno to úsilí byla skvělá odměna vidět jedno z 5 nejkrásnějších horských jezer se zvláštně zabarvenou vodou na Korsice.

Skvělý den jsme završily návštěvou supermarketu cestou zpět do Algajoly. Nestačili jsme se divit. Vysoké ceny potravin nás deprimovaly. Při troše dobré vůle a pevných nervů se podařilo nakoupit potraviny, které byly jen o něco dražší než v České republice. Většinou se jednalo o akční produkty CASINO.  Nebyl problém koupit si třeba kilo citronů za 4 eura. Nebo tvrdý sýr za 25 euro 500 gramů. Vanička salátu s mořskými plody klidně 9 euro. Ceny příliš vysoké na naší peněženku.

Doporučuji základní potraviny přivést. Nebo pečlivě vybírat podle cen ve velikých supermarketech. Pak se nakupování potravin dá přežít. Přesto však, je nutné počítat s mnohem vyššími náklady než například v Italských alpách nebo Francouzské riviéře Provence-Alpes-Côte d'Azur. Vrátily jsme se z tripu. Společně obdivujeme Kristýnku, jak kouzlí z nakoupených potravin svíčkovou na smetaně. Parádní dobrota, která zaslouží pochvalu.

6 den: ALGAJOLA » OKRUH kolem MONTE CINTE (Korsika).

Dnešní den nás probudilo opět krásné počasí. Ovšem energie většiny osádky po včerejším extrému byla vyčerpána. Při velkolepé snídani jsme se domluvili, na oddechovém dni! Nikdo z nás nečekal, že dnešní den uvidíme rozbitou motorku i chudáka motrkáře. Nemám oblibě vyzdvihovat motocyklové nehody. Berte to spíše jako varování.  

Já se ženou se pro dnešek spojíme Michalem a Tomášem, kteří jsou rovněž ubytováni v jednom z apartmánů a mají rádi bohužel pouze rychlou jízdu bez zbytečných zastávek. Fotografování nebo video berou jako násilnou činnost. Jsou z druhé skupiny, která přijela ve stejném termínu. Po domluvě jsme rozhodly. Dnes žádné procházky jen svižná jízda horami. V 10.00 hodin, vyrážíme, jedeme bez jakéhokoli cíle. Plán byl zřejmě jediný. Přežít okruh kolem nejvyšší hory Korsiky Monte Cinto. 

Po zadání trasy do navigace bychom měli ujet 237 km a cesta by měla trvat 5.06 hodin. Po ujetí 50 kilometrů se ukázalo, že máme všichni tendenci jet společně ve vysokém cestovním tempu a zatáčky projíždět se stupačkou na zemi. Mne to nějak zvláště nevadilo, když provoz byl téměř nulový. Občas jsme potkali nějaké auto.

Přesto se mi nechtělo jet jako první. Prasata na cestě přes hory mne k smrti děsila. Chybějící polovina silnice s utrženými svodidly není na Korsice ojedinělý jev. Tempo bylo fakt na hraně. Žlutá silnice z rozježděného trusu prasat se jevila jako zaprášená. Dobrý pocit jsem vůbec neměl, když vidím několika set metrové srázy u silnice. Po hodině jízdy jsme si daly pauzu.

Pohled na pneumatiky KTM Adventure 990, které byly na krajích odrolené, mne opět přesvědčily o kvalitě tohoto stroje. Jízda to byla nebezpečná. O tom žádná. Byl jsem rád, že jsem nejel první. Asi po 4 hodinách jsme byly téměř u konce tripu a hlavou mi probleskují uhynulé rozervané zbytky prasat ležících podle silnice, co jsou zde v horách poměrně často vidět.

Dojíždíme zběsilého místního hocha v triku a kraťasech. Nemilosrdně skládal svůj stroj s malými pneumatikami v zatáčkách daleko za hranici jeho možností. Rozhodl jsem se natankovat na další čerpací stanici v horské vesnici. Po doplnění paliva hladových motorek ujedeme pár kilometrů a před sebou vidíme na zemi ležet Skútr bez řidítek. Okolí bylo posázeno kousky stroje a kapotáže. Dvacet metrů opodál bezvládné tělo hocha, za kterým jsme jeli před chvílí.

Ležel na boku bez bot, s prošoupanou patou až na kost. První pomoc mu již poskytoval řidič osobního vozu, se kterým se srazil. Otřesný pohled, vidět místo nehody kde mohl být nyní kdokoli z nás.  Byla to jediná cesta, kterou můžeme jet. Nechceme projet kolem nehody, kde se kupí davy lidí, tak odstavujeme stroje za kraj silnice, aby mohla projet záchranka a policie.

Mladík nejevil absolutně žádné známky života, ale byl při vědomí. Myslím si, že má poškozenou páteř a nemohl se pohnout. Po 40 minutách dorazila do hor záchranka z nejbližšího města, které je vzdálené 30 kilometrů. Stále se nehýbe.  Nevím proč, ale mladíka nenaložily a nechaly ležet na místě. Čekali na policii, která přijela čtvrt hodiny po záchrance. Hasiči kvůli odstranění helmy dorazily během dalším půl hodiny. Ustarané pohledy záchranářů naznačovaly komplikace.

Bez ohledu jestli to je morální nebo není, vyndal jsem kameru a vše natočil. Video mám doma. Občas si připomenu, jak vypadá pocit bezmoci ležet na zemi a doufat že se stane zázrak. Vůbec mi nedošlo, že kdyby někdo velmi vážně havaroval. Bylo nutná okamžitá operace, tak na Korsice vrtulník v horách nepřistane, nemá kde. Pár heliportů v horách sice je. Ale stejnak. Sanitka může jet do místa nehody klidně i 2 hodiny pokud je to někde daleko v horách.

Se zkaženou náladou o 2.5 hodiny později odjíždíme od nehody objízdnou trasou. Za jednou zatáčkou objízdné trasy chybělo více jak polovina cesty v délce 15 metrů. Strom i cesta ležely o 100 metrů níže. I takovéto překvapení vás může potkat na Korsice. Dorážíme do Algajoly. Jsem rozhodnut, že další cestování na Korsice budu mnohem opatrnější při broušení stupaček.

Večer jsme si dopřáli kaštanové pivko a tvořily plán. Zvažovali jsme, kterými silnicemi se dostat zítra co nejrychleji na jih ostrova a navštívit nádherné Bonifácio a Bavellu. Po pár pivech při plánování se k nám přidali i dva kluci z druhé skupiny. Prozkoumávat jih Korsiky budeme zítra v hojném počtu pěti motorek. Po zkušenostech je jasné, že výlet musí být dvoudenní a někde cestou přespíme.

Počasí je perfektní, tak se nabízí možnost přespat venku. Navíc je obrovská šance, že na Bavelle nebude mlha A podíváme se cestou i tam. Dnes by bylo na místě řádně se vyspat. Zítra a pozítří nás čeká náročný výlet. O pár hodin později bohužel, totálně opilý usínáme v židlích.

7 den: ALGAJOLA » BONIFACIO (Korsika).

Dnešní ráno je excelentní, všichni nevyspalí. Uklízíme rozházené plechovky v okolí bungalovu. Krátce posnídáme, bereme spacáky, trochu jídla. Pepíček sází do kufrů 10 litrů Džusu ☺ a kilovou šišku vysočiny. Cesta na jih Korsiky byla myšlena jako rychlý přesun. Měla být dlouhá 230 km a dle plánu v Bonifáciu budeme zhruba za 4 hodiny. Použily jsme rychlé komunikace, na kterých není nic k vidění N197, N1197, N193, N200 a N198. Přesto že to byla nuda, užívali jsme si ji plynulou jízdou v zipu. A zdokonalovali cestou techniku, kdy se mezi nás nedostane žádné auto.

Všichni rychle pochopili, že pokud se jede plynulou jízdou o 30 rychleji nad povolený limit. Bez záměrného provokování automobilu, které nás brzdí, a rovnou začneme předjíždět. Ve většině případů auto uhne stranou, zpomalí a nechá nás projet. V některých případech prostě zrychlí. Musím uznat, že přesun byl perfektní.

5 motorek stálo v 9.00  na útesech v řadě, za kterou by se nestyděly ani Aragonští vojáci, kteří v dobách obléhání města Bonifácio. V roce 1420 prý potřebovali pouze jednu noc na postavení Aragonských schodů, které vytesaly přímo v útesu. Zíráme s odevřenou pusou na jednom z krásných míst na Korsice odkud máme Bonifácio jako na dlani. Sedíme na bílé skále u konce stezky. Na stezku se nám podařilo zajet na motocyklu, a pozorujeme kroužící ptáky. Moc se těším na západ slunce, který odsud bude určitě romantický. Rozdělujeme se na 2 skupiny. Jedna skupina jde prozkoumat město a druhá skupina hledá nejlepší místa pro svoje fotografie západu slunce. Objevil jsem perfektní místo, odkud natočím západ slunce s  Bonifácem v pozadí.

Jdu se podívat na již zmiňované Aragonské schody, které jsou vytesané do kolmého útesu a místy i převislé skály. Nic tak šíleného jsem neviděl. Po schodech se posouvají unavené osoby, co křečovitě svírají zábradlí, které používají jako oporu. Schody jsou velmi dlouhé. Mají vyšší stupně oproti běžným schodům a chůze po nich je značně vyčerpávající. Vstup na schody je placený 3,5 Eur.

Dozvěděl jsem se informaci o původu schodů. Informace původu je nejasná, schody údajně vytesali místní obyvatelé, jelikož jediný přístup k tehdejší zásobárně vody je z jeskyně přímo pod Bonifáciem.  Úžasné místo, které jsem nafilmoval a budu rád vzpomínat. Sjistotou vím, že jsem pojedeme ještě jednou na konci naší dovolené.

(přehrání videa jsem natavil od místa kde můžete shlédnout Bonifácio)

 

Západ slunce se blíží, jdeme navštívit samotné město. Samotné historické jádro, které je tvořené úzkými uličkami sevřenými vysokými domy, není nikterak rozsáhlé. Tvoří ho v podstatě jen něco kolem 15 ulic. Nicméně je velmi malebné a fotogenické.  Přímo nad hlavami chodců vedou  opěrné obloukové pilíře, které sloužily a slouží k zachycování a odvádění dešťové vody. Město má díky nim příjemnou atmosféru a zajímavý Genius loci. Když to shrneme, tak Bonifacio je opravdu nádherné místo, které má na Korsice punc určité výjimečnosti a luxusu.

Často se právě sem sjíždí ta nejbohatší klientela, která se kochá nejenom přírodními a historickými krásami tohoto místa, ale často využije i některý ze zdejších kvalitních hotelů. Krásné čluny, plachetnice a ženy to je to co v přístavu nechybí.

Vrátíme se na turistickou stezku, která vede přímo po hraně útesů, a je jen na nás, jak dlouhou si po ní uděláme procházku. Z této stezky jsou nádherné výhledy jak na moře a skály, tak na samotné město. Cestou potkáváme pramen, kde se zdarma dosytnosti občerstvíme a zchladíme rozpálený obličej. Právě ze stezky si pořídíme ony kýčovité fotografie nádherných Bonifáckých domů, které doslova visí na skále nad mořem. Slunce se pomalu začíná dotýkat moře a obloha i město mění vzhled hodný pozornosti.

Rozhodly jsme se, že přespíme přímo na útesu. Byl to zážitek! Motocykly jsme nechali u silnice, která je dělena jen 30 cm valem ušlapané hlíny. Val jsme mohly bez problému přejet. Bonifácké útesy jsou však přírodní rezervace s přísným zákazem přenocování. Nechtěli jsme více provokovat. Usínám ve spacáku bez karimatky přímo na útesu jen tak na trávě. Poslouchám písničky z jachty pod útesem a těším se na ráno. Zvuk z jachty Pepíčka evidentně rušil a čekal jsem, že jim vrhne na jachtu šutr.

8 den: BONIFACIO » BAVELLA » ALGAJOLA  (Korsika).

Ráno mne probudilo slunce, které pomalu nabíralo na intenzitě. Ležím ve spacáku. S velkým nadšením pozoruji, jak se mění barva útesů, na kterých stojí Bonifácio. Jedno z nejkrásnějších probuzení, které jsem za poslední dobu zažil. Vaříme kávičku, a vychutnáváme snídani přímo na útesu. Toto jednoznačně označuji jako cool zážitek!!!

 Po snídani zabalíme vařič, spacák a odjíždíme na Bavellu. Cestou bychom měly stoupat po příjemné horské silnici D59, která se napojuje pod Zonzou na legendární D268. Která nás dovede k našemu cíli. Col de Bavella. Příjemná oblast, která se pyšní překrásnými scenériemi skalních věží a je opravdovým rájem pro pěší turistiku. Ve výšce 1 218 m se nachází sedlo, kolem něhož se vypínají skalní věže „jehly“ zvané Aiguilles de Bavella. Tyto žulové špice mění během dne svou barvu od okrové po zlatou.

Bezprostřední okolí průsmyku obklopuje nádherné panorama vrcholů a bohatých lesů. Bohužel nepřálo nám štěstí. V husté mlze jsme hledali jeden druhého. Bavella se rozhodla, že nám neodhalí své panoramata. Při pohledu na vlastní špičku boty, kterou jsem jen stěží mohl spatřit, mi čekání připadalo zbytečné.

Odjíždíme smutní z průsmyku a dobře vím, že my máme dostatek času, se sem vrátit. Jsme tu na 18 dní. Cestou dolů mi zkřížilo trasu obrovské prase. Stálo hrdě uprostřed silnice. Výška hřbetu prasete byla zhruba kolem 110 cm. Bál jsem se prase objet. Vypadalo, že nás z motorky rozhodně shodí. Ostatní rovněž opustily sedla a úžasem koukaly na mega prase.

Jak se později ukázalo, byl to opravdový miláček s nedostatkem citu pro kontakt. V jednu chvíli do mne strčilo. Válel jsem se po zemi. Ucítilo dobrotu v mé kapse a neodbytně mne následovalo. Nenechalo se odbýt pouhým „já nic nemám čuníku“ Sežral mi celou svačinu do posledního drobku.  Odešlo až poté, když jsem v kapse neměl vůbec nic.

Odměnou pro mne bylo natočit si tohle monstrum v akci obtěžování přihlížejících. Kristýnku okukovala malá prasátka, systematicky ochutnávající boty do té doby, než jim odevzdala všechny dobroty, co měla. Cesta zpět do Algajoly byla vcelku příjemná, ale zdlouhavá. Vrátili jsme se kolem 18 hodiny naprosto vyčerpáni. 

(přehrání videa jsem natavil od místa, kde můžete shlédnout akci mega prasátek na Bavelle)

9 den: ALGAJOLA » PORTO » Výlet extremně rychlým motorovým člunem.  (Korsika).

Částečně rozespalý vypínám budík. Hodinky ukazují 5 hodin ráno. Letmým pohledem z okna sleduji, že dnešní počasí bude opět slunečné. Na dnešní výlet se moc těšíme všichni. Počasí musí být dobré, aby se mohl uskutečnit výlet na moře a užily jsme si ho. Rezervaci u společnosti „Excursions martimes CORSE EMOTION“ jsme zařídily na první projížďce při návštěvě Porta. Kam po snídani právě kvůli tomuto zážitku dnes znovu pojedeme.  Balíme pouze trochu jídla a vodu nepotřebujeme.

Během pobytu na Korsice jsme zjistily, že balená voda, která je chutná stojí 2,5 EUR. Čerpáme vodu na projížďkách z místních pramenů u silnic a dochucujeme ji citronem. Následně necháme zamrazit do formy ledu. Zpravidla ještě večer při cestování vychutnáváme skvělý nápoj s ledovými kousky. Voda z pramenů ochucena citronem a ledem je velmi osvěžující.

Je 5.30 hod a odjíždíme natěšení směr Porto.  Trasu o délce 100 km pojedeme již po druhé. Stavět budeme pouze v případě, že uvidíme něco výjimečného. Ranní klima pobřežní cesty, a světlo rozlévající se na vrcholky hor barvících se do okrového odstínu. Označuji jednoznačně za nepopsatelný zážitek. Západní strana ostrova pro ranní projížďku je přímo zrozena. Několikrát jsem zastavil a musel jsem si vychutnat pohled na okrové vrcholky tyčících se ze světle modrého moře hladkého jako samet. Absolutní ticho rušily jen zvuky svolávajících se koz. Silnici do Porta, nám mrtvé roztrhané kusy uhynulých prasat, které míjíme, připomínaly, že je třeba se mít na pozoru.  Zhruba kolem 7 hodiny stojíme na útesu, s výhledem na celé Porto a přilehlý malý přístav.  

Po příjezdu do Porta míjíme stánek „CORSE EMOTION“. Motocykly máme prý postavit na parkoviště, které je zdarma. Bylo nám sděleno, že o stroje si nemusíme dělat starost. Nic se jim nestane.  Všichni jsme se vyletnily do trika a kraťasů. Připravuji si kameru se stedicamem  a velmi mne mrzí, že nemám 4 ruce, abych mohl vzít i fotoaparát. Kapitán nás poznal již z dálky. Hlasitě křičí „SOBOTA“ Ozvěna se nese přístavem a několikrát se vrátí ze všech stran. „Sobota“ je jediné slovo, které jsme ho během rezervace naučily. Kristina právě používá veškeré ženské přednosti k vyjednání lepší ceny a podmínek. Dalo by se říci, že mít sebou okouzlující ženu má jisté výhody.

Byl nám nabídnut 4 hodinový výlet, s koupačkou. Návštěva unikátních míst jako je Réserve de Scandola, Calanch de Piana, Grottes, Capo Rosso a Girolata.

Většině z nás názvy neříkaly nic. (ve videu uvidíte, co tyto místa skrývají).  Z internetu jsem se dočetl, že většinu z nich nelze navštívit jinak než z moře.

Případně vydat se na těžkou a dlouhou cestu Korsickými stezkami. Spolehlivě jsem však věděl, že právě na tyto místa jezdí hojně fotografové. Mezi tím, co jsem si krátil chvíli surfováním po internetu, tak díky Kristince nám kapitán udělal cenu pro 4 lidi 188 EUR místo původních 220 EUR. 

Přemýšlel jsem proč, jedeme člunem o výkonu 600 koní, když se jedná pouze o návštěvu  podbřeží.  Později jsem pochopil, jak velmi jsou od sebe místa vzdálená a vlny nejsou rovněž malé. A jak šílený je sám kapitán, o tom není pochyb.  Obkročmo sedíme, na jakých si polstrovaných sedátkách rukama se držíme za řidítka před námi. Pozorně posloucháme. Nic vás tak neuklidní, jako bezpečnostní instruktáž kapitána.

Tlumení nárazů nohama při doskoku člunu na vlnu je podmínkou. Nárazy jsou tak silné, že ani půlmetrové polstrování není schopno absorbovat nárazy.  Musím říci, řítit se na člunu s bočními gumovými plováky. Kompletním ocelovým skeletem z centimetrového plechu a obrovským přítlačným křídlem rychlostí přes 100km/h je adrenalinový zážitek.

Po domluvě s kapitánem jsem použil stedicam, který mi připadal nebezpečný pro ostatní. Bez něho by se tato jízda vůbec nedala natočit, jelikož bych kameru prostě ztratil. Jízda byla impozantní, pár lidí včetně mne několikrát málem opustilo nedobrovolně člun a někteří i zvraceli, díky zběsilým manévrům šíleného kapitána. Držet se pouze jednou rukou je nedostatečné. Občas šéfik jízdu zpestřil brutální otočkou ve vysoké rychlosti. Odstředivá síla byla, tak obrovská, že vytvořila modřiny na vnitřní straně stehen. Modřiny jsme měli všichni.

(přehrání videa jsem natavil od místa, kde můžete shlédnout extrémní jízdu 600 hp člunem)

Proplouvání kolem břehu byl nevšední zážitek s pohlazením na duši. Tato přírodní oblast s dramatickým geologickými formacemi a bohatým podmořským životem na západním pobřeží Korsiky. Je součástí přírodního parku Parc Natural Regional de la Corse, který zabírá poloostrov Scandola, působivou skalní masu, tvořenou sopečnými porfyry, s typickým středomořským křovinatým porostem.

Faunu hojně zastupují raci, kormoráni, mořští orli. Průzračná voda s ostrůvky a jeskyněmi jsou domovem četných mořských živočichů a možnost spatřit delfíny je reálná. Golfe de Porto je jeden z nejkrásnějších zálivů ve Středozemním moři, jenž byl kvůli své flóře a fauně zařazen do seznamu světového přírodního dědictví UNESCO.

Zcela mne ohromil pohled na velkolepé Janovské strážní věže. Po pár kilometrech projíždíme Calanche. Úžasné skalnaté mořské zálivy hluboko zaříznuté do pobřeží. Třísetmetrové útesy z červené žuly se strmě svažují do moře. Při pohledu na ně se člověku jen tají dech. Výlet na 4 hodiny se 2 zastávkami v přístavu Girolata a Porto hodnotím jako excelentní zážitek.

Pohledy ze silnice nebo břehu jsou překrásné. Nemáte však ani tušení co se dá vidět z moře. Přístup kapitána je naprosto individuelní. Nechá turistu řídit loď, zpomalí, když vidí, že někdo fotí a rychlost je vyšší než potřebuje. Správný člověk na správném místě. Tak bych to řekl.

Nelze zpracovat tolik vizuálních informací za tak krátkou dobu. Podívaná je neskutečně nádherná, zajisté se tam příští rok vrátím a vezmu si tentokrát fotoaparát. Po ukončení výletu jsme se rozloučily s kapitánem Kevinem. Nyní je mým přítelem na Facebooku, domluva na příští rok možná bude jednodušší.

10 den: ALGAJOLA »  a přesun do Cargesé druhé ubytování.

Dnešním dnem končí ubytování v Algajole, jdeme se rozloučit na pobřeží a posouváme se o 126 km níže do Cargesé. Zde by nás mělo čekat mnohem příjemnější ubytování. Opět volíme pobřežní cestu pro její krásné scenérie  D81b, která je sice hrbatá a rozbitá ale je tam skvělá pizzerie do jaké se odváží jen otrlí gurmáni. Dále se na ní napojující silnici D81 Tyto dvě silnice patří mezi nejvíce působivé na Korsice.

Cesta plná zatáček nízký provoz v 7 hodin nás potěšil. Užíváme si jízdu, jak jen si Český pilot může užít. Počasí je opět slunečné s teplotou přes 35 °C. Vane příjemný vítr a po pár hodinách fotoworku, neustálého zastavování a popojíždění se dostavuje hlad. Míříme k bezzubé bábě, tak by se dala vystihnout paní v pizzerii. Má dohromady i s kuchařem 10 zubů. Ale neskutečně vynikající pizzu.

( restaurace Le Prince Pierre 42.487753, 8.684755)

Mimochodem, když jsme u kvality pizzy na Korsice. Porovnávat Korsickou a Italskou pizzu nemá smysl Pizza na Korsice je gastronomický zážitek, na kterém se nešetří ingrediencemi. Na stole nechybí ostrý olivový olej s plovoucími paprčkami a kořením. Nepochybně zažíváme kulinářský orgasmus. Po obídku máme spoustu času, jelikož ubytování v Cargesé můžeme započít až mezi 17- 20 hod. Využijeme pár hodinek času a posuneme se na skvělou pláž nachytat zdravou barvu. Vlny jsou dnes gigantické je na co se těšit.

Motocykly na Korsice nemusíme vůbec řešit. Zamykám helmu na řidítka, oblečení protáhnu lankem a boty nechávám u motorky. Není to jako v Itálii. Tady se o motorku nemusíte obávat, i v případě, že na ní není vidět. Nejhezčí pláže jsou vždycky hůře přístupné a musíte vědět kde je hledat. S nadšením se jdeme koupat.  Při pohledu na moře vidíme, že dnes nebude jednoduché z moře vylézt. Teplota vody letos je extrémní něco mezi 24 a 33°C což je neuvěřitelně teplá voda moře.

Vlny mají něco mezi 2 až 3 metry chvílemi i větší. Síla příboje a hluk je ohromující. Oblázky velikosti vejce tvoří poměrně vratkou základnu pro chodidlo, vracející se vlna zpět do moře oblázky rychlým tempem vtipně vymílá pod nohama a vlny tahají zpět do moře nevídanou silou. Nakonec nám nezbude nic jiného, než se nechat vyvrhnout na břeh velkou vlnou jako vorvaň. Potom zbývá jen  krátký okamžik na vyhrabání se po všech čtyřech z dosahu další vlny. Jinak můžeme proti svojí vůli pokračovat v pití mořské vody. Přesto všechno topení a dřinu, vlny jako takové je nádhera třeba jenom pozorovat. Po 4 hodinách opalovačky a adrenalinového koupání a topení nasedáme a pokračujeme dále.

Projíždíme Porto a nakukujeme na krásnou pláž, kterou bylo možné shlédnout z útesu 200 metrů nad Portem.  Malinko mi připadá, že vlny ještě nabírají na síle. Dva odvážlivci se rozhodly vykoupat a tak čekáme, jestli to přežiji. J Ty už do vody nevlezou. Málem ve vodě zhynuli.

Při cestě z Porta po silnici D81 se raduji a přemýšlím, proč mne asi 10 lidí odrazovalo z návštěvy  Korsiky na motorce na přelomu sezony. Vždyť je to tu nádherné. Auta jsou, ale jen na pobřeží a to jen v určité hodiny. Projíždíme Pianu a Scandolu. Neuvěřitelné pobřeží. Od ubytování tuto nádhernou scenérii máme vzdálenou pouze 30 km. Některý den bych si rád zde vyfotografovat oblast za rozumnějších světelných podmínek k dané lokalitě a budu doufat, že někdy budou i mraky. Projely jsme Scandolu a pokračujeme po silnici D81, která v úseku 30km mezi Piana a Cagrese  připomíná závodní dráhu.

Měl jsem štěstím, chytl jsem se Korsičana a zřejmě místního závodníka. Takhle dobře jsem si nezajezdil dlouho. Není nad to nechat se vést a vědět kde jet pomaleji kvůli zvěři nebo zrádným zatáčkám a kde to valit. Tleskám skvělý úsek a obroušené padáky KTM mne vůbec nemrzí. Blikačka za skvělý závod je na Korsice jako projev díku a odvahy od místních hochů závodníků. Jejich pomníčků u silnic je požehnaně. Na to je dobré občas pomyslet. Přijeli jsme do Cargesé a dle očekávání ubytování peckové. Sice menší, ale skvělý výhled z terasy na moře pod útesem. Do impozantního městečka pár set metrů. Nadšení všech se zvrhlo v chlastačku v bazénu na oslavu dalšího skvělého dne.  

11 den, 12 den, 13 den, 14 den: CAGRESÉ »  KOUPAČKY

Relaxační 4 dny. Projížďky po pobřeží, koupání, opalování. Teploty po 4 dny 34 °C. Jeden den jsme dokonce viděli i krásné formace mraků. Musím říci koupání na Korsice je kouzelné, nelze srovnávat s Chorvatskem, Itálií nebo Francouzkou rivierou. Nepřeháním a tvrdím, že koupání zde je opravdu výjimečné. Pokud si před dovolenou najdete čas a vyhledáte na mapách soukromé malé pláže, které byste nikdy náhodou nenašly. Užijete si to stejně jako my. Ne některých jsme v sezoně byly dokonce úplně sami. Pepíček sebou vozil na motocyklu slunečník. My jsme měli samo rozkládací přístřešek. Bez stínu se v takovém vedru nedá vydržet. Na Korsických plážích většinou chybí stín a sprchy. Oboje jsme vyřešily. Na soukromých plážičkách, které nejsou u silnice nýbrž pod pozemkem, má každý Korsičan sprchu. Některý přímo u moře, jiný zase na zahradě.

„hit jednoho z plážových dní“. Po 3 dny se mi podařilo plážový přístřešek složit, ale poslední den jsem ho po hodině vzteky nakopal do moře. Sranda to byla ohromná. Bohužel jen pro fandící dav na pláži. Z toho plyne jen jediná rada. "Nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci".

Přístřešek za 500 Kč jsou vyhozené peníze oknem. Musím uznat, že po prvé za 5 let jsem zahrnul 4 následující dny po sobě koupací, relaxační a odpočinkové. Z motodovolené, se stává rázem super pohodová dovolená bez závodu s časem. Na očích drahé polovičky jsem viděl spokojenost. Možná jsem u ní i stoupl v ceně. Baby prostě mají rádi, když jim začleníte povalování u moře a dokonalé koupání na krásných plážích s vlnami do dovolené.

(Jedno ze dvou videí, které můžete shlédnout od začátku)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE