Korsika 2017

KORSIKA 6.9-17. 9. 2017

V roce 2016 jsem měl velkou moto dovolenou v Dolomitech a okolí. Bylo to povinnostní sjet slavná pasa na "novém stroji". Byl jsem se Sedlim, pro něj to byl první trip v životě…. Bylo to super. Po návratu domů ale přišla každoroční otázka, kam další rok? Zapíchl jsem prst do mapy, KORSIKA! Tak se začal rodit první plán. Sedli má nucenou dovolenou v půlce letních prázdnin, tak pojedeme v tom termínu. S sebou jsme přibalili Kamila na BMW, jakožto člena party. Čas ubíhal, už byl březen a bylo na čase začít plánovat. No a Sedli se vykroutil.... Takže Kamil v opilosti narazil Michala a ten v opilosti řekl "jedu"… A bylo vymalováno, teď už se nevykroutím ani já. Termín se posunul z hektických prázdnin na začátek září. Prý tam je o prázdninách přeplněno. Datum padl na 6. 9- 17. 9. 2017. Trajekt 7. 9 v 19:30 z Pionbino- Bastia a zpět 12. 9 21:30 z Porto Veloche- Nice. A od tam po Route grande des Alpes pomalu domů.

DEN 1.0 Najeto +900... (dálnice 95%)

Byli jsme domluvení, že 6. 9. 2017 v 15:30 budeme u mě a od tam vyjedeme po dálnici směr Pionbino. Blížil se den odjezdu a ti dva začali mít strach, že to nestihnou, že není žádná rezerva na poruchy.... 28 Hodin na ujetí 1100km, po dálnici... to je rezerva až až.

Já o den dřív nejedu, musím být v práci. A navíc beru cestu jako transport, takže nic po cestě mě nezajímá! Našel jsem místo na spaní podle satelitních snímků, někde za Bologni. Při výjezdu mi GPS ukazovala příjezd 21:45 a 930 km. Ok, ti dva jeli v úterý.  Já vyjíždím ve středu cca 12:30 sám, po dálnici směr Vídeň, Graz, Tarvisio, Bibione (cca v 19.00) a před Bologni jsem byl v 20:30. Na místo určení dojíždím se zpožděním oproti GPS 15 minut.... cca 22:00. Dálnice Tarvisio- Bologne pro motorku vyšla na 31 euro. Stan nestavím, bylo to místo, kde kdysi byl most pro pěší přes vodu, most nebyl a cesta slepá. Asi hodinu po mě přijíždí zbytek skupiny, co měl strach, že to nestihne a vyjel o den dřív. Nejeli moc po dálnici…. No nic, povinnostní večeře, piva a "Dobrou noc".

DEN 2.0

Trajekt jede z Pionbína a v 19:30. Plán je takový, že pojedeme přes Toskánsko, mimo dálnici do Pisi cca 170km. Po chvilce se odděluji, protože jsem byl kousek napřed a po 15timunutovém čekání jsem prohlásil, že na ně čekat nebudu.

Jedu do Pisi sám, pošlu jim souřadnice. Pisa super, byl jsem tam deset let zpátky. Teď tam nebylo moc lidí. Každý si podpíral věž a snažil se o dokonalou fotku. Chvíli jsem se bránil, nebudu jako ostatní. No a už jsem stál na patníku a podpíral taky…. Všude vojáci a zátarasy. Není se čemu divit, nechtějí tam jezdící náklaďáky po davu lidí. Italská pizza (jídlo) pěkně hnusná, nedoporučuji. Při odjezdu jsem zjistil, že mi nějaký kolemjdoucí ulomil levé zrcátko.

Odpoledne vyrážíme na pobřeží a podél něj do Pianbina. U trajektu jsme moc brzo, vyhodili nás. Tak jsme si šli dát večeři a konečně koupel v moři. Dvě hodiny před vyplutím jsme byli na značkách a čas nám zkracoval Michal David a jeho oldies. Taloši na nás divně čuměli, co to posloucháme za hudbu… škoda, že jsme neměli duet s Pavarittiím. Motorky nám zakurtovala posádka, žádná věda. Motorka na bočáku a kurtnou se přitáhla k boku lodě. Byli jsme překvapeni, když loď měla mezizastávku na Elbě. Nicméně místní Napoleonův přístav je pecka. Na lodi jsme se domáhali nálepek Korsika Ferries. Ty jsme dostali, ale na pevnině jsme zjistili, že je tam napsáno Elba ferries…

Asi 15minut před doplutím na Bastie vypukl totální ceďák. Já sem hledal podle satelitních snímku nějaké místo na spaní. Nějaké tipy jsem měl. Naštěstí déšť ustal, tak jsme se vydali do hor nad městem za nalezeným místem. První místo bylo soukromé, druhé bylo slibné. Jel jsem sám napřed po kamenité cestě, že dám klukům echo, jestli jet. Za chvíli telefonát "útočí tady na nás hejno agresivních koz (zvířat MÉÉÉ…), jedeme za tebou". Byl tam plácek 3x3 metry, hned vedle rozstříleného přívěsu. Výhled na Bastii byl luxusní. Ve stanu spím sám. Kamil s Michalem spolu, na tři stany tam nebylo místo.

DEN 3.0

Ráno všude mokro, déšť nás dohnal. Povinnostní snídaně, nějaké fotky panoramatu na Bestii, a hurá do prvního dne na Korsice. Sjíždíme dolů do města a jedeme po pobřeží. Na severní cíp ostrova. Chvíli si připadám jak na Chorvatském pobřeží, milion aut a jedna velká kolona. Chovám se jako místní skůtraři. Po vyjetí z města jsem nechal zbytek daleko za sebou. Přede mnou se otevřela prázdná silnice, jak z ráje pro motorkáře, tak i pro fotografy a romantiky. Pobřeží lemují strážní věže z dob dávných časů. To když se spojí s klikatou silnicí, jiskřícími stojany a srázem do vody…. Co budu vykládat. Paráda, tak jsem si to představoval. Proto jsem tady!! A to jsem ujel teprve 60 km.

Nejedeme přes celý cíp, ve dvou třetinách se vydáme přes kopec na odvrácenou stranu cípu. Nahoře zastávka u Chapelle Santa-Lucia. Kde zrovna probíhal nějaký rituál. Trochu jsme jim ho narušili, když jsme přes kapli každý třikrát proběhli s telefon v ruce. Druhé pobřeží bylo úplně jiné. Cesta vedla vysoko nad vodou a vše tam bylo sopečného původu, všechno bylo černé a tmavé. Za chvíli zastavujeme na první koupání. Byly tam největší vlny, do kterých jsem kdy vlezl. Kamilovi hned strhly „agresivní“ vlny brýle, ke kterým měl silné pouto (oplakal je a večer je zapil). Zvláštní pláž, samé černé, kulaté kameny. Míříme do vnitrozemí, silnice se zužuje…. Přirovnal bych to spíše k vetší cyklostezce. Po asi 15km bez aut přijíždíme na vrchol kopce, kde je uzavírka. Tak se otáčíme a potupně jedeme zase dolů (ne že by mi to vadilo, 0 aut silnice 8/10b). Za chvíli jsem ty dva zase ztratil. Samozřejmě zase někde stáli, dělali selfíčka s krávama a jak náctiletý holky to hned dávali na FB… Nic, jedu sám směr Calvi, dobře jsem udělal. Silnice D81, nazval bych ji závodním okruhem (10/10b). Žádné auto, excelentní panoramata a skvělý asfalt. Kufry jsou ale jiného názoru….

Jak bych popsal Calvi, centrum je jedna velká pevnost. Doporučuji si ji projít ,a když člověk zapátrá na googlu, zjistí, že hned před pevností leží ve vodě B-17 z druhé světové války. Bohužel zde není o tom žádná zmínka, že tu leží. Za dvě hodiny dojíždí kluci, nakupujeme, hledám místo na spaní. Zvedám hlavu a nad městem je na kopci kostel. Říkám, tam něco najdeme. Byla to písčitá cesta asi 2km za kostel. Dostali jsme se skoro na vrchol, kde se rozdělovaly cesty pro turisty. Tady jsme rozložili tábor. No rozložili…. Spalo se pod širákem. Každý hezky u své motorky.

DEN 4.0

V noci to vypadalo, že bude pěkně pršet. Vylézám ze spacáku, fotím východ slunce nad Korsikou a v rámci rozcvičky se jdu projít na samý vrchol kopce, samozřejmě se snídaní v ruce. Nemusím popisovat výhled….

Miluji takovéto výhledy, ještě když jsi široko daleko jediný. Kolem bivaku začínají chodit první turisti s hůlkama a první ranní běžci. „Bonžórno“ přikyvujeme… Balíme a jedem po silnici 81 směr Porto. Prvních 50km bylo za trest, připadal jsem si jak v Čechách na silnici třetí třídy. Ale od Galérie po porto, excelent grandióózo… Široká silnice, minimální provoz, co budu vykládat… Poser pruhy nejsou, strach taky ne. (12/10b) Paráda, proto jsem tady, už teď můžu říct „adyjos Alpy“.

Nasadil jsem si GoPro na boční kufr, v jednom místě se silnice tak zúžila, že jsem ji o patník urazil, naštěstí bez ztráty kytičky na straně kamery. V Porto se koupeme, zase rasistická (černá) pláž, má to svoje kouzlo toto. Povinnostní oběd (jídlo mě nebaví, chci jezdit!). Máváme moři a jedeme po silnici D84 směr Corte. Kdo má strach, nic pro něj. Cesta leze dost hlubokým kaňonem a zábrany nic moc. Opět Korsika ukazuje své kouzlo, celý kaňon má červený nádech, magický pohled. Když tohle skončí, čeká nás další překvapení. Všude kolem silnice se valí prasata, ale halda prasat a to na úseku asi 20km. Ti dva nedělali zase nic jiného, než že spamovali FB fotkami s prasaty. Čekám nahoře….  Ráz krajiny se opět mění, pusté pláně, připadám si jak ve Skotsku. A první kolona, jenže v takové koloně ani na motorce neprojedeš. Musíme čekat.

Do Corte přijíždíme pozdě odpoledne. Hledáme něco na jídlo. Jenže tady to je s pracovitostí ještě horší jak v Itálii, tam se člověk aspoň nají, jenže tady mají siestu všichni kuchaři od-do… Ve městě je aspoň docela zajímavý hrad, když už nic. Začíná se zatahovat a plán dojet až do Ajaccia zavrhujeme a jdeme hledat první kemp. Spíme v Camping Le Soleil, cena 6 euro za noc mi přijde děsně směšná. Itálii, Rakousko a okolí nejde pod 20 euro za noc. V noci byl pěkný ceďák, já věděl, proč jít do kempu.

DEN 5.0

Připadáme si tady jak na Václaváku, samý Čech a dokonce brněnský autobus horalů… Najděte jedno místo na světě, kde nebude nějaký Čech prosím! Povinnostní JumiJum snídaně. Balíme mokrý stany (tady snad slunko nikdy nesvítí). Je pěkná kosa, míříme směr Ajaccio po silnici D69, což je podle tripAdvisoru nejhezčí silnice na Korsice. Jde o to, co kdo hodnotí, bylo mokro, naplaveniny na silnici, takže jsem se nesvezl a silnice se mi nelíbila. Podívám se na to okem Romantika a musím říct, že dobrý (dobrý je za 3). Téměř celou dobu se jelo borovicovým lesem, má to svoje kouzlo, toto mě baví. Dneska toho moc nenajedeme. Bude to první poznávací den. Ajaccio je rodné město Napoleona.

Po povinnostní pizze (jídlo) jdeme přes celé město k památníku, že zde žil ten a ten. Navštívíme i rodný dům, no navštívíme…. Projdeme kolem něj. Jediný čím se to lišilo od jiných domů bylo to, že tam prodávali postavičky Napoleona. Na Pernštejně v Nedvědicích si koupím větší vojsko olověných vojáčků jak tady. Na mapě jsem našel na západním cípu za městem zříceninu Tour de la Parata. Cesta asi 15 minut pěšky za to stojí, foukal dost vítr, takže podívaná a lámající se vlny o skály stály zato. Jinak tam bylo docela dost lidí, nechápal jsem, kde se tam tak najedou vzali, když celkově na Korsice nikdo není. Je odtam vidět na Krvavé ostrovy. Je to první Korsický místo, na který připluli vůbec první piráti (Alžířané).

„Zvedáme kotvy“, já sem stihl narazit do sloupku, co se schoval před skútrem a rozbil jsem si masku pod světlem. Jedem do hor, kde budeme hledat spaní. Ještě že už není roaming a vodafoun mě uštědřil 7Gb dat. Na snímcích jsem našel lokace na spaní, vyšlo druhé místo, které končilo plotem k „agresivním“ kozám. Po chvilce jede pasáček ve vitaře. Ochotně předsuneme Kamila jako vyjednávače, ať zjistí, jestli tady můžeme spát. Prý jo, ale před plotem, ne za, že by nás ty kozy sežraly. Stavím stan co nejdál od Kamila, bude to jak na klouzačce, je to dost z kopce. Celou noc to bude jeden velký zářez… Večer debatujeme a vymýšlíme různé verze útoku „agresivních“ Korsičanů na nás. Z povzdálí je slyšet, jak se kozy shlukují a zvonečky se přibližují k plotu, aby nás sežraly. V noci klasicky prší….

DEN 6.0

Přežili jsme, kozy nás nesežraly. Dlouho jsme čekali každý v brlohu, než přestane pršet. Stany opět balíme mokré. Dnes je opět kulturní den, jedeme na Menhiry. Filitosa, prý největší široko daleko. Nic mi to neříká, ale je to docela zajímavé. Připadal jsem si jak v tom filmu RRRrrr. Čekal jsem, kdy někdo vykřikne „Bude noc! Drž hubu!“ Trochu jsme nechápali, jak mohli s takovým kamením vůbec pohnout v té době. Každý jsme si udělali selfie s miliardu let starýma sochama, který tam tak vyzdvihovali. Poté míříme opět do hor na silnici D420. Jestli mě něco dostalo, tak to byla právě tato silnice. Úsek cca 45km. Žádné auto, žádná díra, silnice jen naše. Těžko se to popisuje, marně hledám podobnou silnici v Alpách nebo Karpatech. Jediný, co mě napadá, je Trans alpina z jihu na sever. Prostě ráj, div mi ještě neteče do kufru.

Cíl byl dostat se někde k Bonifaciu. Našli jsme tam kemp cca 15 km od města, za opět směšnou cenu. Jsme tam brzo. Fouká dost „agresivní“ vítr. A je docela chladno, takže se ve vodě moc nedalo být. Opravdu jen povinnost. Směr Bonifácio jsem našel nějaké pevnosti z války na útesech. Doporučuji navštívit. Je od tam pěkný výhled na město, jak se tyčí na útesu. V tom uragánu se tam ani nedalo pořádně fotit.

DEN 7.0

Dneska toho moc není v plánu, trajekt jede z Porto Vecchio 21:30. Jedeme do Bonifacia. Nevím, jak bych to město popsal. Rozhodně stojí za návštěvu. Je to jedna velká pevnost na cca 70 metrů vysokým útesu. Na konci města je pevnost z války. Vítr tady byl tak silný, že lidi zakopávali a ti odvážnější se nakláněli proti němu. Docela sranda. V místním přístavu byla samá jachta nějakých „chudáků“, docela jsme slintali. V jenom místě se dá za 3 eura sejít dolů k vodě po cca 190 schodech. Dost velkých schodech. Dole je v útesu vytesaná cesta, taky doporučuji, ve vstupence je i vstup do věže pevnosti.

Odpoledne jedeme na prý nejhezčí pláž na Korsice. Palombaggia, tím jak foukal vítr, tak to tolik nevyniklo, ale musím uznat, že voda tam byla fakt čistá, asi nejčistší, co jsme na Korsice viděli. Jakožto děti jsme si museli postavit hrad z písku, ten byl taky jiný než jinde, byl jak na beach volejbal. Před trajektem jsme moc brzo, kupujeme něco na jídlo. Sníme to u vody.

U trajektu jsme o dvě hodiny dříve. Máme čas si pouštět Michala Davida. Další motorky začali najíždět až později. No… „Motorky“ ,12 motorek a z toho 10 BMW. Ve výsledku před vyplutím bylo skóre asi 18/13. Loď přijela pozdě, ale byla to opravdu LOĎ. Věci jsme si nachystali do tašek, protože budeme spát někde na zemi na palubě. Tím, že loď plula ze Sardinie, tak už byla všechna dobrá místa obsazená. I dětský koutek a schodiště bylo plný nocležníků. My jsme loď prošli asi 10x a nakonec jsme si lehli v zadní části vedle nějaké nóbl restaurace na zem. Ze stupínku na nás koukala z pozlacených židliček delegace vyvolených s kafíčkem, jak rozkládáme karimatky. Čeká nás deset hodin plavby do Nice.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE