Korsika 2016

Máte rádi divokou přírodu, průzračné moře, liduprázdné pláže a nádherné hory? Pak určitě navštivte Korsiku, protože tam všechny tyto krásy splývají v jeden celek, a pokud vaše srdce alespoň trochu zasáhlo putování v jedné stopě, nebudete určitě litovat. Tisíce zatáček, kvalitní povrch silnic, úžasné výhledy z všudypřítomných hor na malebné zálivy s opuštěnými plážemi, to vše tu najdete a toho všeho se nebudete moct nabažit. My to zažili a jen tak se nám to z paměti určitě nevytratí, stejně tak jako bílá páska uvázaná na čele tmavé hlavy Maura, která je zdejším národním symbolem a se kterou se setkáte na každém rohu.

Korsika 2016

Kapitoly článku

Naše plánování začalo už někdy v zimních měsících tohoto roku a rozhodovali jsme se mezi Sardinií a právě Korsikou. Ta nakonec, hlavně díky zmiňované úžasné přírodě a nespočtu klikatících se cest zařezaných ve zdejších horách, zvítězila. Pro motorkáře je to doslova ráj na zemi, a ne jen pro ně. Své si tu najdou také příznivci cykloturistiky, pěší turistiky v horách (vede tudy skrz celou Korsiku tzv. horská magistrála GR-20), potápění a nebo třeba canyoningu. Celý ostrov se nachází pouhých 83 km od italského pobřeží, na délku má cca 180 km a na šířku zhruba 80 km, leží v Janovském zálivu a od Sardinie je vzdálen jen 12 km, tak že z jižního pobřeží je při dobré viditelnosti Sardinie krásně v dohledu. Stálých obyvatel tu žije něco přes 320 tisíc, mladí klasicky ostrov opouštějí a míří na pevninu za prací. Domluvíte se tu samozřejmě francouzsky, často také italsky nebo korsicky, ve větších městech i anglicky. Hlavním a zároveň nejlidnatějším městem je Ajaccio. Korsika spadá pod Francii, panuje tu klasické středomořské podnebí s četnými srážkami hlavně ve vyšších polohách, čehož jsme byli prakticky denně svědky. V horských oblastech nejsou časté bouřky žádnou vyjímkou a jak rychle přijdou, tak rychle odezní. K moři na pláže však většinou nedojdou a tak se v klidu opalujete na sluníčku u moře a pár kilometrů vzdušnou čarou od vás zuří bouřka jak v apokalyptickém filmu. Nejvyšší horou je Monte Cinto, která dosahuje výšky 2706 m n. m. Teď už ale k samotné cestě.

 

V neděli 4. září plníme naše 3 kufry vším nutným, co v následujících zhruba dvou týdnech budeme nezbytně potřebovat, a poté vše nastrojuji na svého Crosse. Ještě přidělat motoválec na zadní TopCase a v pondělí 5.9. ráno vyrážíme za naším cílem. Lístky na trajekt ze Savony jsem objednal přes internet teprve před necelým týdnem a máme pohodové dva dny na to, abychom se sem včas dostali. Není tedy nutné nijak spěchat, Německem tedy až pod Mnichov uháníme po dálnici, pak ale sjíždím na Bad Tőlz a po silnici B181 jedeme kolem Achensee na Buch in Tirol a dále pak po silnici č. 171 při řece Inn na Innsbruck. Celé Rakousko si tak užíváme pohodovou jízdou skrz překrásné Tyrolské alpy. Celkovou idilku narušuje jen střídavý déšť a tím zhoršená viditelnost okolních překrásných vrchů, ale to nám náladu pokazit nemůže. Na dálnici najedeme zase až v Itálii za Brennerem a zbývá nám necelých 200 km k jezeru Garda, kde strávíme naší první noc.

Ubytujeme se v Malcesine v kempu Alpino za necelých 20EUR. I zde na Gardě je hodně znát, že už ta nejsilnější sezóna odezněla a proti červenci nebo srpnu je tu logicky mnohem méně lidí, což je pro nás velmi příjemné, a také jsou zde mnohem příznivější ceny ubytování.

Počasí stále krásné, jen k večeru už je to někdy na svetřík.Z dnešních 655 ujetých kilometrů jsme celkem unavení, a tak kolem desáté večer dopíjíme pivko u stanu a jdeme spát, zítra nás čeká přesun do Savony a noční jízda trajektem na Korsiku.

Ráno nás probudí sluníčko a po pohové snídani vyrážíme lehce po desáté hodině po dálnici směr Savona. Tento nudný, ale rychlý, přesun zpestřuje až necelých 40 km před Savonou klesající úsek dálnice s nesčetnými průjezdy tunelů a přejezdy mostů. Kolem čtvrté odpolední jsme v Savoně, a jelikož trajekt odjíždí až půl hodiny před půlnocí, máme dostatek času na koupání v moři. Odpoledne tak trávíme na pláži a až po 18. hodině přijíždíme k dokům Korsika Ferries, odkud budeme vyplouvat.

Čas si krátíme pohledem na moře s připlouvajícími loděmi do přístavu. Na tu naší se naloďujeme po osmé hodině večerní spolu s dalšími zhruba deseti motorkáři převážně z Německa a Francie, a zhruba dvěmi nebo třemi desítkami aut. Z motorky si bereme jen spacáky a samonafukovací karimatky, jelikož dnešní noc budeme trávit na palubě. Pohodovou, více jak sedmihodinovou plavbu prakticky prospíme a zhruba v půl osmé ráno vyjíždíme z útrob lodi už na korsické pevnině. Včerejším přesunem do Savony nám na tachometru přibylo dalších 397 km.

Je středa 7.9. ráno a my se ocitáme v přístavu v Bastii, kde jsme se právě vylodili. Je teplo, obloha je ale zatažená a rozjasní se až v pozdním odpoledni. Na dnešní přejezd směr Calvi skoro ideální počasí. Jen co se vymotáme z Bastie, hned ochutnáme zdejší silničky. Jedeme po D81 přes Saint-Florent a později se napojujeme na T30. Jedna zatáčka střídá druhou a my se pomalu blížíme k dnešnímu cíli, k městu Calvi.

Před polednem jsme už ubytovaní v kempu International (cena opět nepřesáhla 20EUR) kousíček před Calvi a s odstrojenou motorkou se chystáme na prohlídku města. Toto nevelké přístavní městečko se krom zachovalé citadely pyšní také krásnými písčitými plážemi. Je jedním z možných rodišť Kryštofa Kolumba. Calvi vede letitý spor o rodné město s Janovem, který si tuto skutečnost také připisuje. Pravdu už se asi nikdo nedozví, jelikož místní matrika zcela vyhořela a Janov ji postrádá taktéž, ale nikdo z místních o tom nepochybuje. Zajimavostí také je, že kousek za městem je rozsáhlá základna, náborové středisko a sídlo velitelství cizinecké legie, která byla na Korsiku přesunuta v roce 1962 po odtržení Alžíru od Francie. Po prohlídce města se jedeme ještě projet při pobřeží po D818 směrem na jih. Silničky jsou zde uzoučké, plné zatáček, často na samém okraji hlubokých srázů, s krásným výhledem na moře. Necháváme motorku na jednom odstavném plácku a slezeme posvačit kousek níž pod silnici na útesy tyčící se nad průzračným mořem. Kocháme se tím nádherným pohledem a nasáváme vzduch vonící mořem.

Je tu krásně. Zhruba o hodinu déle mi idilickou náladu na chvilku překazí jen fakt, že se mi na jednom písčitém parkovišti u pláže podaří téměr v nulové rychlosti položit Crosse na bok. Přední kolo, které mizelo v hlubokém písku, ujelo do strany, a já už mého kolose neudržel. Krom lehce odřeného víka motoru a padacího rámu na pravém boku se vůbec nic nestalo, jen mé srdce to těžce neslo, ale nezbývalo, než se s faktem nechtěného křtu smířit :-) Z nedaleké hospůdky (Restaurant U Nichjaretu v zálivu Baie de Nichiareto – kdo by si chtěl to místo najít :-) ) na nás koukalo pár přihlížejících jako na blázny, tak jsem dělal, že se vůbec nic neděje a že to tak dělám běžně v rámci tréninku :-). K večeru jsem si dal ještě sólo výjezd k Notre-Dame de la Serra, což je malý kostelík čnící vysoko nad městečkem s překrásným výhledem na celé okolí.

Dělám pár fotek, opět se kochám krásou zdejší přírody a pak už uháním zpět do kempu. Dnes jsme najezdili 146 km a prvně ochutnali krásy Korsiky.

Následující den pokračujeme dále při západním pobřeží na jih po D81 až do Porta, jen s malou zastávkou na kávu a croissanty v městečku Cruzo.

 Porto se nachází mezi rezervacemi Scandola a Calanche a nedaleko odtud je také vesnička Piana, která se pyšní titulem nejkrásnější obec Francie.

To ovšem nemohu potvrdit, protože naše cesta nás vedla trochu jiným směrem, a tak jsme Pianu nenavštívili. Kolem poledne jsme už rozestavění v kempu Sole E Vista (19,50EUR) a jedeme se vykoupat na jednu z nejbarevnějších oblázkových pláží na ostrově nacházející se na okraji Porta.

Cestou tam si městečko projdeme, Crosse necháme v přístavu na parkovišti vyhrazeném pouze pro motorky, a pak už si užíváme sluníčko a moře. Nad ústím řeky Porto do moře se tyčí janovská strážní věž. Za nízké vstupné (2,50EUR) se sem můžete podívat a nechat se unášet nádherným pohledem na okolní krajinu, které dominuje skalnaté Tre Signore, a městečko s pláži a přístavem. Samozřejmě jsem neodolal :-). Strážních věží naleznete po celé Korsice nespočet, největší koncentrace jich je na severu ostrova na mysu Cap Corse. Některé jsou v lepším stavu, některé v horším, s kruhovým čí čtvercovým půdorysem, každá ale má své kouzlo. Největší stavební rozmach zažily mezi 14. až 18.stoletím a jejich posláním byla vždy obrana.

 Vydáte-li se proti toku říčky Porto, naleznete u vsi Ota jeden z nejpovedenějších janovských mostků na ostrově. V Portu žije pouze minimum stálých obyvatel a nenachází se tu jediný kostel, což je celkem neobvyklé.

Po šesté hodině se zvedáme odpočatí a vyhřátí z pláže, a vracíme se do kempu. Lahvinka vína a výtečný místní sýr a šunka – tak završujeme dnešní den u stanu. Na tachometru přibylo za dnešek pouze 83 km.

Kolem desáté dopolední máme v kempu zaplaceno a chystáme se na dnešní přejezd do hlavního města Ajjacia. Přesunujeme se po úzkých silničkách (D70, D81, D61) s úžasnými výhledy na překrásné hory. Mnohokrát musíme stavět kvůli hospodářským zvířatům na vozovce. Místní kozy, ale také krávy nebo prasata se tu spokojeně pasou při silnicích a nebo se jen tak promenádují po silničkách, aniž by si cokoliv dělali z projíždějících aut.

V Col Saint-Antoine stavíme na protažení a malé občerstvení a před druhou hodinou se již ubytováváme kousíček za Ajacciem v kempu Barbicaja (17 EUR), kde plánujeme strávit 2 dny. Na pár hodin si jdeme odpočinout na nedalekou Coté Plage a v pozdním odpoledni se zajedeme podívat po D111, která se táhne při pobřeží, na 8 kilometrů vzdálený mys La Parata s vyhlídkou na čtyři Krvavé ostrovy (Iles Sanguinaires), které byly v minulosti útočištěm pirátů a psanců. Výhled na ostrovy z Tour de la Parata, což je další zachovalá janovská strážní věž připomínající šachovou figurku, je uchvacující. Stavba je 20 metrů vysoká se vstupním otvorem 9m nad zemí, do kterého se stráž dostávala pomocí provazového žebříku.

 Na ochoz věže s výhledem vedl další žebřík umístěný tentokrát ale uvnitř věže. Když se dostatečně nabažíme nádherného okolí, vracíme se pomalu na odstavné parkoviště, kde máme motorku, a jedeme zpět do kempu. Po naší klasické večeři v podobě křupavých baget, výtečné šunky a sýrů, prokládané pivním mokem, jdeme spát. Zítra nás čeká samotná návštěva Ajaccia a odpolední výlet na megality a menhiry ve Filitose. Za tento den naježděno 132 km.

Po deváté hodině ranní už jsme v centru Ajaccia, šedesátitisícového města a významného přístavu, nacházejícího se v hlubokém mořském zálivu, což zde způsobuje jedinečné klima s teplotou i v zimě jen zřídkakdy klesající pod 14 stupňů, a s 3000 hodinami slunečního svitu za rok. V samotném centru města naleznete četné množství pláží, ze kterých se vám naskytne pohled na výstavní domy s nádhernými subtropickými zahradami, a na nedaleké horské hřebeny. Ajaccio je rodným městem nejslavnějšího Korsičana – Napoleona Bonaparta.

Po návštěvě městského trhu plného nejrůznějších potravin z místní produkce, který se koná na náměstí Place Foch, dojdeme k přístavu Charlese Ornata, a odtud se vydáme k rodnému domu císaře, a poté k několika jeho zdejším sochám. Ta nejstarší se nachází na již zmiňovaném náměstí, další pak na náměstí Place General de Gaulle, kde je

Napoleon ztvárněn na koni, a třetí velká socha zobrazující Napoleona jako generála v jeho nezaměnitelném klobouku vévodí náměstí Place D´Austerlitz. Po zhruba dvouch hodinách máme prohlídku za sebou a jedeme na nejznámější korsické prehistorické naleziště ve Filitose. Jak zmiňuji, nejznámější, ne jediné, jelikož na Korsice je takových nalezišť více. Toto se nachází nedaleko silnice T40 vedoucí z Ajaccia do Sartene, zhruba 20 kilometrů od přístavního města Propriana. Historie Filitosy je 8000 let stará a dělí se do tří epoch.

 Celé naleziště se rozkládá na rozlehlé ploše. Účel zdejších staveb a menhirů je opředen tajemstvím, a je na fantazii každého z návštěvníků, jak si ho vysvětlí. Největším zdejším lákadlem je asi 5 menhirů - vojáků, stojících pod prastarým olivovníkem, z nichž nejznámější je tzv. Tappa, který je prý vidět až na vzdálenost 500 metrů.

 My to nezkoušeli :-) Menhiry mají na sobě vyobrazené tváře bojovníků nebo falické symboly. Prohlídka celého naleziště nám zabrala zhruba hodinu a poté jsme se již dosti hladoví přesunuli k pobřeží do vesničky Porto-Pollo na vynikající Corsicaburgery. K Ajacciu se vracíme při moři po D155 a dále pak D55, stavíme jen na koupání poblíž Ghiatone a zhruba po hodině pokračujeme zpět do Ajaccia. Zbytek dne pak už trávíme na naší pláži u kempu a užíváme si moře a sluníčko. Naskákáno dalších 153 km.

Dovolená se nám přehoupnula do své druhé poloviny a my se dnes posuneme opět o kus níž na jih po silnici N196 vedoucí do Sartene do kempu L´Avena u městečka Tizzana (19,30EUR), kde opět strávíme dva dny. Cestu sem nám zpříjemňuje, jak jinak, než zastávka na výtečnou kávu v Petreto-Bicchisanu a pořizování snímků fotogenického městečka Olmeto, které se rozprostírá jen pár kilometrů před Proprianem.

Při průjezdu Propriana vidíme krásné pláže ze žlutého písku bez živáčka, ostatně tak je tomu skoro všude po Korsice, tedy alespoň mimo hlavní sezónu. Propriano leží na konci zálivu Golfo di Valinco u ústí řeky Rizzanese a jedná se o malé přístavní městečko s množstvím obchůdků, restaurací a barů. Do kempu u Tizzana přijíždíme kolem poledne a až do pozdního odpoledne trávíme den na krásné pláži, pouhých 400 metrů od stanu. V jedné ze zdejších restaurací si dáváme vynikající oběd v podobě mořských plodů. K večeru jedeme na prohlídku snad nejprovonějšího města, jaké jsem kdy zažil, do Sartene. V tomto vnitrozemském žulovém městečku naleznete prehistorické muzeum s nálezy z megalitických oblastí, o kterých jsem se již zmiňoval, především však z oblasti Cauria. Ve městě se každoročně konají nejznámější korsické velikonoční slavnosti zvané Catenacciu (spoutaný řetězem), což vám dokazuje i kříž a řetězy, které jsou součástí těchto procesí, a které se nachází na náměstí Place-de-la-Libération v katedrále Sainte-Marie. O městu se také traduje, že ho kdysi rozdělila vendeta na dva nesmiřitelné tábory dvou rodin, které se vzájemně nelítostně vraždili celých 33 let. Tyto krevní msty zastavil až oficiální dekret, který je postavil mimo zákon roku 1834. I díky vendetám se v minulosti na Korsice dožilo jen malé množství mužské populace pokročilejšího věku.

Smrt byla chápána jako součást života. Vesnice i města zde proto zdobí nákladné rodinné hrobky obvykle postavené na významném místě s nádherným rozhledem. Sartene má své úžasné kouzlo, je protkáno spoustou uzoučkých uliček plných krámků a obchůdků, ze kterých se linou nejrůznější vůně. Některé uličky jsou tak uzoučké, že se jimi jen stěží protáhnete. Město opouštíme až v noci a za hluboké tmy se vracíme zpět do kempu. Při cestě z umýváren ke stanu nás ještě překvapí skupinka divokých prasat, která se sem za plot kempu chodí krmit zbytky jídel, která jim turisté házejí. Najezdili jsme 142 km.

Dneska chceme zdolat průsmyk Col de Bavella se sedlem nacházejícím se ve výšce 1218m, kterému dominují skalní věže zvané Aiguilles de Bavella. Naše cesta vede přes horskou vesničku Zonza, kde posnídáme, a odtud pokračujeme po D268 ke zmíněnému sedlu. Zatáčka střídá zatáčku, z odstavných plácků při silnici se můžete kochat pohledem na krásné hory. Po chvilce jsme na místě. Počasí není úplně ideální a okolní skalní masívy jsou schované v mracích. Děláme alespoň pár fotek staletých borovic a bílé sošky Madony Notre-Dame-des-Neiges, a pokračujeme po silnici dál směrem k sedlu Col de Larone.

Silnice nyní prudce klesá do údoli a opět se klikatí ze stany na stranu. Užíváme si každou zatáčku, je to paráda. Zhruba v polovině cesty se u silnice nachází velký staletý dub obrůstající ohromný balvan. Jen pár metrů odtud teče říčka Polischellu. Tvoří jí soustava vodopádů a křišťálově čistých tůní. Jdeme kousek proti toku říčky a koupeme se v tůních, voda je chladná, ale příjemně osvěžuje v parném dni.

O kousek dál pozorujeme skupinu lidí, kteří zde jsou na canyoningu a právě zdolávají jeden z vodopádů sklouznutím a následným skokem do tůně pod vodopádem. Strávíme zde zhruba hodinu a pak se vracíme zpět přes sedlo Bavella do Zonzy a odtud po D368 směr Porto-Vecchio. Míjíme přehradní nádrž Ospedale a zdejší rozsáhlé lesní porosty a mohutné zvětralé načervenalé skalní stěny. Pomalu sjíždíme stále níž k moři,

až dojedeme do Porto-Vecchia, což je celkem významné přístavní město na východním pobřeží. Okolní pláže jsou díky svému bělostnému jemnému písku a barvou moře jako v Karibiku velmi vyhledávané a táhnou se jižně od města až k Bonifaciu na samém jihu ostrova. Nás dnes láká oblast přírodní rezervace Roccapina se svou nádhernou přírodní pláži. Dominantou rezervace je žulová skála Lion de Roccapina připomínající ležícího lva a kousek za ní stojící další, tentokrát polorozbořená, strážní věž. Oblast se nachází cca 20km jižně od Sartene směrem na Bonifacio.

Na pláž se dostáváme po nezpevněné a neupravované cestě podléhající dosti erozi. Z hlavní silnice je to po této cestě k pláži zhruba 3 kilometry. Koupeme se v křišťálově průzračném moři a z nebe na nás přitom z poloviny svítí sluníčko a z poloviny prští ze zatažené oblohy z vnitrozemí, kde opět v pozdním odpoledni řádí bouře.

Přes sklaní hřeben s ležícím lvem se dostanete na 2,5 km dlouhou nudistickou pláž Erbaju, kam dosud nevede žádná příjezdová silnice a dostanete se sem opravdu pouze pěšky stezkou v bujném porostu.

 Pláži dominují tvarované žulové balvany a zdejší oblast je asi jednou z mála, nebo možná i jediná, kde můžete strávit noc, aniž by vám v tom někdo bránil. Po celé Korsice je jinak přespávání,vyjma kempů či hotelových zažízení, zakázané, veškeré pozemky jsou soukromé. Fotím si ze skalních hřebenů nádherný záliv s plážemi, pak ještě poslední osvěžení v moři a vracíme se po dlouhém, ale úžasném dni zpět k Tizzanu. Dnešní okruh měřil 219 km.

Úterním dopolednem se přesuneme nedaleko Bonifacia do kempu Pian del Fosse (18,20EUR) u Gurgazu. Pár hodin opět odpočíváme na přírodní písčité pláži a odpoledne se vydáme na prohlídku

Bonifacia, významného přístavního města na jihu Korsiky. Město se nachází na bílém vápencovém útesu až 80 m nad hladinou moře a pohledy na něj jsou fascinující. Je odtud vidět nejjižnější mys ostrova Capo Pertusato a známá skála, tzv. Zrnko písku.

Dělí se na přístavní město a Staré, nebo také Horní město. To je opevněné hradbami dlouhými přes 3km, které zde vystavěli Janované mezi 11. s 13. stoletím. Rozprostírá se na ploše 1500 x 200 metrů a žije v něm 80% zdejšího obyvatelstva.

Bonifacio je určitě nejpůsobivější město Korsiky a nasvědčuje tomu, krom jiného, i vysoká návštěvnost. Od brzkých dopoledních hodnin až do večera to tu žije a v největším náporu musí policisté regulovat vjezd do Starého města, jelikož místní parkoviště praská ve švech.

Staré město si procházíme pomalu celé od kaple Saint-Roch, která je jen kousek od schodiště sv. Rocha, po kterém se dostanete do přístavu, až po starý námořní hřbitov plný množstvím nádherných starých rodinných hrobek, který se nalézá na samém konci útesu. Pohledy odtud na moře, okolní útesy a lodě připlouvající do přístavu nějčastěji z blízké Sardinie, jsou úchvatné. Jen opodál stojí věž bez zvonů gotického kostela

Église Sainte-Dominigue, který je nejhodnotnější gotickou stavbou na ostrově. V centru je pak románský kostel Église Sainte-Marie-Majeure se čtvercovou zvonicí, pod níž se nachází nádrž na dešťovou vodu, která byla nezbytná v dobách obléhání města. Třetím kostelem je Église Saint-Erasme s dřevěným interiérem. Po několika hodinách, už za šera, se vracíme k motorce a jedeme zpět po D58 do našeho kempu. Na zítra si plánujeme návštěvu přístavu, výlet lodí podél pobřeží a návštěvu Aragonského schodiště.

Dnes najeto pouze 86 km.

Následující den v devět ráno už máme koupené jízdenky na zhruba hodinovou projižďku lodí podél jižního pobřeží (17,50EUR/osoba). Výběr je ze dvou hlavních okruhů, my si vybíráme z důvodu úspory času ten kratší a levnější bez výstupů na ostrůvcích.

Při vyplouvání z přístavu míjíme červený maják a loď zajíždí krom jiného například do Dračí jeskyně (Grotte du Stragonato), která má ve stropě přirozený otvor ve tvaru obrysu Korsiky a pod vodní hladinou zde můžete spatřit množství barevných řas a mušlí, které při správném osvětlení vytváří svými barvami úplný orientální koberec.

 Dále zajíždíme do zátoky Baie et Ȋlots de Fazzio s krásnou pláží, za kterou se pak loď pomalu otáčí o pluje zpět kolem Bonifacia na druhou stranu pod východní útesy s výhledem na město. Zde vplouváme do další jeskyně Grotte de Saint-Antoine s tvarem typického

Napoleonova klobouku, dále pak kolem Schodiště krále Aragonského (Escalier du Roi d´Aragon) až ke skále Zrnko písku (Grain de Sable), kde se loď obrací a pomalu se vrací zpět do přístavu. Zmiňované Schodiště krále Aragonského si pak ještě za poplatek 2,50EUR/osoba sejdeme po 187 schodech až dolů k moři.

Pověst praví, že ho sem do skály za jedinou srpnovou noc roku 1420 nechal vytesat aragonský král Alfonso V., který dobil Sardinii a toužil také po dobití Korsiky. Odpoledne pak zajedeme k majáku Phare de Petrusato, který je dominantou mysu Capo Pertusato vzdáleného od Bonifacia zhruba 5 km a jdeme procházkou stezkou klikatící se bujným porostem dále podél pobřeží.

Kocháme se krásnou přírodou a průzračným mořem a cestou zpět pak sejdeme na pláž Saint-Antoine, která se nachází pod majákem Phare de Petrusato u skalního útvaru připomínající údajně ztroskotaný koráb.

Úžasné koupání završuje náš předposlední slunečný den na Korsice. Večer se ještě projdeme krásně osvětleným přístavem v Bonifaciu a prohlížíme si spousty obchůdků, v některých nakoupíme drobné dárky dětem domů. Loučíme se s tímto úžasným městem a jedeme se vyspat poslední noc do našeho stanu. Tachometr ukazuje 43 najetých kilometrů, dnes jsme toho skoro více nachodili :-)

Je čtvrtek, 15.9.2016, poslední den, který strávíme celý na Korsice. Podél východního pobřeží se přesunujeme zpět do Bastie, odkud nám zítra v sedm ráno vyplouvá trajekt, kterým se dostaneme zpět na italskou pevninu. Kemp Pian del Fosse opouštíme kolem desáté dopolední a jedeme po T10 přes Porto-Vecchio až do Alérie. Tato silnice je opravdu jednou z mála, která je v podstatě úplně rovná, bez desítek ostrých zatáček. Cesta rychle ubíhá, po pravé straně máme moře, na levé ční krásné hory, ve vzduchu je cítit vůně borovic a eukalyptů, projíždíme také kolem plantáží korkových dubů. Za Alérii odbočíme do leva a po silnici T50 zajíždíme do jediného univerzitního města na Korsice, do Corte. Mezi Alérií a Corte stavíme jen u fotogenického mostu Pont d´ Altiani s kostelíkem Chapelle St. Jean Baptiste, kde se protáhneme, uděláme pár fotek, a pokračujeme dále. Město Corte leží na soutoku čtyř řek Orta, Badello, Tavignano a Restonica a nachází se uprostřed impozantní krajiny přímo v srdci ostrova.

 Je zde jediná vnitrozemská citadela a množství různobarevných nepříliš udržovaných vícepatrových domů. Po obědě v podobě čerstvé plněné bagety dotankujeme plnou nádrž a při říčce lemující silnici T20 ukrajujeme další kilometry k Bastii. Ve městečku Ponte Novu fotím starý rozpadlý most a malou repliku kamenného městečka, kterou zde vytvořil nějaký místní kutil.

Zbývá pár posledních kilometrů a před čtvrtou odpolední jsme v Bastii. Hledáme nějaký kemp poblíž přístavu. První nalezený se nám nelíbí a v tom druhém nás odmítají ubytovat, jelikož ho potřebujeme opustit kolem šesté ranní a to pro místní provozovatele nepřipadá v úvahu z důvodu rušení ještě nočního klidu. Obloha se zatahuje, vypadá to na pěkný noční liják, tak se rozhodujeme, že si uděláme poslední noc pohodlí a ubytujeme se nakonec pouhé 2 km od přístavu v hotýlku Pietracap (San-Martino-di-Lota) s nádhernou zahradou, krásným bazénem a úžasně pohodlnou postelý, kterou po tolika dnech ve stanu oceníme nejvíce (cena za dvoulůžkový pokoj necelých 100 EUR).

Prohlídku Bastie i koupání v hotelovém bazénu nám znemožní hustý déšť, který skutečně přišel, a tak se válíme na pokoji, popíjíme pivko, cpeme se nejrůznějšími dobrotami, které jsme si nakoupili, a sledujeme nějaký francouzský televizní kanál, i když tomu vůbec nerozumíme :-) Libujeme si v tom, že nebudeme za deště a ještě po tmě muset balit stan a vše potřebné okolo, a prospíme se minimálně o hodinu déle. Jelikož v přístavu musíme být nejpozději hodinu před odjezdem trajektu, nařizuji budík v mobilu na půl šestou ranní a upadáme do říše snů. Dnešní přesun měřil 236 km.

Ráno zvoní budík.....oblečeme se, umyjeme, nacvakám boční kufry na Crosse a před šestou jsme mezi prvními stojícími a čekajícími na trajekt v přístavu. Kolona se pak ještě rozdrobí, protože je zde několik lodí odplouvajících na různá místa. Na cestu zpět jsem si objednal o něco dražší, ale mnohem rychlejší trajekt, který nás za 2 a čtvrt hodiny dopraví do Piombina kousek pod Livorno (trajekt Savona – Bastia 64EUR/2 osoby/motorka, Bastia – Piombino 83,28EUR/2osoby/motorka). Cesta ubíhá opravdu rychle,

chvilku před devátou trajekt ještě staví v Portoferraiu na Elbě a v půl desáté se již vyloďujeme v Piombinu. Počasí na moři bylo větrné a deštivé a naše obavy z toho, jak bude na pevnině, byly oprávněné. Před Livornem se navlékáme do nepromoků, jelikož obloha vypadá hrůzostrašně a najíždíme na dálnici. Dnešním cílem je už náš domov a navigace ukazuje krásných 1174 km do cíle. Tam také ve 23.15 přijíždíme. Cesta zpět byla očistec, jelikož jsme přes 800 km jeli v totální průtrži mračen, kdy nebylo vidět na pár metrů a z motorky jsme slézali pouze kvůli tankování zhruba po 300 kilometrech. Od Livorna jsme jeli směr Florencie, Bologna, Modena, Mantova až k Veroně u Lago di Garda, a dále klasicky kolem Trenta a Bolzana k Brenneru. Odtud po rakouské dálnici A13 k Innsbrucku a poté směr německý Mnichov, Regensburg až na Rozvadov, odkud to máme domů už jen co by kamenem dohodil. Nepromoky už dávno promokly :-), tak že jsme byli jak dva vodníci a volba, někde to zapíchnout a přespat, nepřipadala v úvahu, jelikož by nám nic stejně neuschlo, a navlékat se druhý den do těch promáčených hadrů se nám vůbec nechtělo. Předpověď navíc hlásila jen další déšť, tak jsme to chtěli mít zkrátka za sebou a dotáhnout to až domů, což se nám ve zdraví podařilo.

Dovolená to byla úžasná, poznali jsme překrásná místa a v hlavách nám zůstalo mnoho zážitků, na které nezapomeneme. Celkem jsme ujeli 3466 km, Korsiku jsme objeli prakticky dokola od severu po západním pobřeží na jih, a zpět od jihu po východním pobřeží na sever, párkrát jsme si zajeli do vnitrozemí na prohlídku nádherných hor. Zdaleka jsme ale neviděli všechny krásy, které Korsika uchovává. Jedna návštěva to zkrátka nespraví... Lidé jsou zde velice vstřícní a ochotní, příroda krásná a drsná, ještě ne tolik poznamenaná člověkem. Ceny celkově vyšší. Pohonné hmoty mezi 1,2 – 1,4 EUR/l, ceny potravin 3 – 5x vyšší než u nás. Nejmarkantnější rozdíl je samozřejmě v cenách v restauracích a v cenách za ubytování v hotelech. Ceny potravin v supermarketech také dražší, ale rozdíl oproti cenám u nás není tak rapidní, i když je třeba někdy zvolit ten správný obchodní řetězec. Zkrátka si za to vše tady trošku připlatíte, ale rozhodně to stojí za to a nebudete litovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.10
Známkováno: 20x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist