Korsika 08/2010

Kam se vydat letos na dovolenou? Chorvatsko již máme za sebou, i když po nás letos taky hodně pošilhávalo :) I přesto, že termín naší dovolené byl ve vražedném období, přímo uprostřed plné sezony, nakonec po dlouhém váhání a přečtení několika málo cestopisů, které pomalu měsíc co měsíc chrlí samou chválu na francouzský ostrov Korsika, padla nakonec volba na něj. Ptáme se známých, co již měli tu čest, na vše možné. Průvodce je samozřejmě už přečten, přečten hltavě, ale bohužel i ledabyle, a tím pádem dost turistických informací jeden nějak nezálohoval tam, kde měl...

Korsika 08/2010

Kapitoly článku

Den 1 12.8. 2010 Odjezd

Plán na dnešek je jasný, vyhnout se šílenému provozu na dálnici a užít si kvalitního asfaltu v Rakousku. Vyrážíme z hnízda kolem desáté s tím, že se zastavíme v Louisovi ve městečku Traun u Linze, dokoupíme nějaké to motovybavení a budeme pokračovat co čas a únava dovolí. První STOP děláme ve Vyšším Brodě na dotankování a dotažení batožiny na TOPCASEu. Po pár minutách usedáme opět na naše eSTépresso a nabíráme směr Louis. Cesta probíhá v pohodě až do Linze, kde v zájmu „zbytečného utrácení za dálniční známku“,míříme přes centrum města na silnici č.1. Bohužel bez dobré znalosti města; jo – byl jsem tu před 15 lety na víkend, nebude to problém, vždyť je to velké jak Budějky a to je jen větší vesnička ;) a bez GPS jen s vytisklou částečnou mapou, ukazující směr a cíl cesty. Nedá se svítit, trochu si pokufrujem – bez tak to není poprvé a ani naposledy! I to patří k životu na motorce.  Nakonec se trefujeme na správnou cestu a prodejnu nalézáme v místech, kde bychom ji i čekali.
Zde utrácíme mrzká EURA. Měli jsme kliku, chtěli jsme dokoupit hlavně motozámek a tankvak a obojí je na slevě! Což tedy zbývá, utrácíme ušetřená „ojra“ za další věci, která se můžou a budou hodit. Jenže! Když cesta dlouhá jen 100 km trvá více než 2,5hodiny a to k tomu nepočítám čas strávený v prodejně (další dvě hodiny), je třeba nastavit laťku „priorit“ jinam = dálnice! A to hned! Jinak pojedeme do Livorna týden! :( Vjíždíme na A1 a až na nejbližší možné čerpací stanici kupujeme známku na 10 dní. Cestou stavíme, na protáhnutí se, na benzínce někde před Salzburgem.
Po přejetí Německých hranic potkáváme a stavíme ve zcela typické německé dálniční „STAU“. Po 5ti minutách přijíždí a projíždí hasiči, včas uvolněným místem plechovkáři a za další minutku projíždějí „čerti“. Po dalších dvou minutách jsem se přemluvil a následuju čerty po bílé čáře. Po asi 5 km dojíždíme na konec, resp. začátek fronty a odstavujeme se ke dvěma německým HáDéčkářům, stojícími těsně za čerty a hasiči. Dva plechovkáři do sebe narazili. Škoda jen na plastech a plechách + nějaká ta tekutina. Po dalších 10 minutách jsme propuštěni jedním pruhem dál. Dalších 20 minut máme A1 jen pro sebe :) Pak začíná mírný provoz za podpory deště. H-Dmani to nějak nemohou ustát a zastavují na první čerpačce. My valíme dál dalších 50km. Dáváme oraz, protože voda prověřuje naší odolnost vůči „TO DÁME!“. Zdravý rozume, nikam neutekl a tak následuje 20 minutová pauza. Už jen poprchává, sedáme a valíme dál. Stále se střídá déšť s jen zataženou oblohou – 50 km deště na 20 km mračna, i tak to stačí k „proschnutí a vrácení nálady do normálu. Před 20. hodinou a Innsbruckem se začínáme poohlížet po kempu. Informační cedule na dálničním odpočívadle říká, že jeden by tu byl – Bahnhofstrasse 10, 6176 Völs, Österreich (Camping Pizzeria Stigger). 2 osoby + moto a stan – 30EUR. Stan stíháme dostavit téměř celý během mrholení. Pak následuje pro změnu lehký deštík, který nám už ale nevadí, my jdem do teplé sprchy a pak ochutnat místní pizzu. Cenu cca 11E za kus ucházející pochutiny jsme dali i rádi. Lezeme do spacáků, prší...

Den 2 13.8. 2010

Balíme za mokra. Posnídáme na stojáka sušenku, kterou zalejeme čistou vodou a už nasedáme. Ještě rychle natankovat, ať se moc nezdržujeme (25,49E/21l). Vymotáváme se na dálnici směr IT. Po zhruba 20km nastává placení mýta – 8E za projetí passu. Dálnice nám ušetřila nějaký čas a tak hned na hranici s Itálií odbočujeme na silnici, která ji jen kopíruje a to až do Campo Di Trens, kde odbočujeme na „kratší trasu do Livorna“. Je sice ještě užší, za to se však klikatí nahoru-dolu, doprava-doleva a znovu a znovu. Prostě vysokohorská klasika. Po menším bloudění v Mantově a za stálého střídání deště se zataženou oblohou, volíme „vydechnutí“ v McDonald´s a trochu se posilňujeme – asi nejdražší mekáč, co jsme kdy viděli! :( Znovu do sedel, krasojízda pokračuje po „trojkové silnici“, za to však s asfaltem kvality naší „první, max. druhé třídy“!!! A to nemluvím o panoramatech! :) Škoda jen toho deště ( studená a mokrá fronta, která atakovala celou západní Evropu a mířila si to na východ – kolem 17°C, se nás drží téměř až do Livorna ). Pro změnu zase bloudíme, navíc tímhle tempem - cca 30km/h - v Livornu budeme nejdřív kolem páté ranní! A to máme teprve 19hodin! Zastavujeme a koukáme do mapy, kudy tudy...
„BED&BREAKFEST!“ zazněl výkřik do západu slunce. Píved je vyhnána na průzkum, je to přeci ženská, která má domluvu vždy snažší (nemluvě o tom, že mluví plynně AJ! ) :) Po 5ti minutách se se slovy RYCHLE STARTUJ vrací. V pár vteřinách a s úsměvem povídá, že na otázku ohledně ubytování či kde je nějaký nejbližší kemp se ji ujal pán ve středních letech a lámanou angličtinou se snažil vysvětlit, kde onen kemp je :) Nezvládl to, nakonec vzdal i kreslení mapky a se slovy: „Follow Me!“ na nás počkal v autě. Pak nám razil cestu do kempíku. I kdyby se snažil to sebelíp nakreslit a vysvětlit, tak bychom to stejně nenašli :( :D Supr! Místo vcelku pěkné, samotný kemp byl z kopce a skládal se z několika karavanů a chatiček (někde byly tyto „ubytovny“ spojeny v jeden objekt). Vedli ho manželé kolem 50tky. Oba v pohodě. Nejdřív nám poradili, ať si dáme na jednu „terásku“ u chatičky stan s tím, že má přes noc pršet. Teráska byla jen tak tak na náš malý stan, překážel na pevno daný stolek. Po půlhodince od našeho příjezdu, zavelela paní „majitelová“, ať jdem za ní, že má pro nás „větší terásku“ :) Po druhé supr pro Italy! To by se asi jen tak někde nejspíš nestalo :(
Hygiena! Za celou naší nádhernou cestu, jsme narazili po většinou na „turecké“ záchody, na které jsme měli problém si zvyknout. Přeci jen už jsme trošku zhejčkaní civilizací :) Krom toho, když ho jeden spláchl tradičně jak měl (a nepoužil sprchu, která měla funkci nejen splachovadla, ale i bidetu!) a včas se neuhnul, měl vše co nespadlo do správného otvoru na nohou :( :) Naštěstí to nebyl náš případ, ale moc nechybělo!!! :) (Cena 21E.) Souřadnice a ani jméno bohužel neznám, ale bylo to někde na silnici, tuším, SS63 pod Regio Emilia, blízko Castelnovo ne' Monti.
Přes noc mělo dle majitelů pršet, nepršelo, navíc bylo vidět všechna možná souhvězdí – dokonce i Orion! Noc byla chladná, přeci jenom, byli jsme již uprostřed Toskánsko-Emilian Apeninského Národního parku. Jen tak mezi námi – doporučuju ho projet. Je to ráj, zejména pro cyklisty, ale i motorkáři si tu přijdou na své!!! :) Teda jestli jim nebude pršet, jako nám další skoro celý den! Kolem páté raní jsme se přioblíkali.


Den 3 14.8. 2010

Ráno, balíme ještě za sucha, posnídáme sušenku, čaj i instantní kafčo. Po nasednutí a ujetí zhruba 10km se opět do nás dává déšť. Máme cestovní moto, takže se jen malinko přikrčíme, aby do náhodných skulinek mezi naším motooblečením a holou kůží nepadla nějaká nevítaná kapka deštíku a jedeme dál. Máme časové zpoždění a tak voda nevoda, zdoláváme po úzké a velmi klikaté silničce s kvalitním asfaltem, další kilometry na jih směrem k Livornu. Byla to taková menší příprava na Korsiku :)
Konečně zdoláváme poslední kopce před mořem a před námi se rozprostírá toskánská rovina. Kupodivu na nás mrklo i sluníčko. Opravdu jen mrklo. Za 5minut se zase schovalo za mraky plné vody. Chvíli jedeme v dešti a dorážíme do turistického centra dění v Pise. I přes nepřízeň počasí, je to tu hlava na hlavě :( Začíná jen slabě mrholit, ale i tak je to lepší než déšť.
Věž je opravdu „křivá“, ani jeden z nás nečekal, že to bude až takový HardCore! :) Jenže turisti byli ještě horší HC a proto po pořízení nutného fota,mizíme na další rychlé občerstvení do mekáče. Už je to o něco levnější než při poslední návštěvě, ale i tak žádná sláva. Po „nasycení“ se mezinárodně známé pochutiny, razíme směr přístav, „zkratkou“ přes nějakou čerpačku na doplnění nádrže, neb zvěsti o francouzské drahotě nám byly dopředu známé :( Po doplnění oktanů, ještě na krátký nákup potravin a pak už nastává bloudění po Livornu k molu. Po cca 30minutách ho nacházíme, zakupujeme dvě plavenky u Corsica-Ferries = jen 29E za dva človíčky+moto v plné polní, vlastně asfaltní :) A také výborné capuccino a colu na probrání. Mimochodem, taky konečně přestalo pršet, mrholit a větřík pozvolna odfoukává celou studenou frontu dále na východ Evropy …Za další hodinku se naloďujeme do: "Kurva! To je parník!" :)
Po pár minutách strávených v „nákladovém“ prostoru, vybíháme po schodech na palubu a rozhlížíme se okolo. Krásný rozhled po městě, moři,a frontu aut,valících se stále do „našeho vodního kolosu“; nás dávají do příjemného naladění se. Ještě netušíme, zda-li nás nenapadne záludná mořská nemoc...
Po další hodince a kompletním nalodění celé dlouhé kolony aut (motorek vč. nás bylo asi jen 10 ) konečně vyplouváme směr LEPŠÍ ZÍTŘKY! :) ...mořská nemoc dala o sobě vědět jen částečně, resp. zlehka se mihla okolo píved (PanÍ VEDoucí). Po další hodince je vše v normálu. Začíná na nás doléhat únava z předchozích dní. Snažíme se usnout, ale v tom mumraji a hluku se nedá. Za další pár hodin se v přítmí začíná zjevovat velmi očekávaný ostrov. Na Korsiku, resp. Do jejího „hlavního“ města Bastie se dostáváme po půlnoci. Další hodinku trvá, než se vylodíme i my. Začíná hledání kempu! Vyrážíme směr sever – Cap Corse. První kemp „záměrně“ přejíždím. Jedeme dál, přinejhorším to bude na divočáka :) Bohužel pro nás, jediné pěkné místo bylo již plné stejně uvažujících turistů. Pokračujeme v krasojízdě v těsné blízkosti moře po asfaltce dále. Druhý kemp už mi neutekl, nebyl problém se domluvit v AJ, bohužel byl plný. Ale poradili nám, že za dalších 5km je další. Byl. A byl nejlepší za celou naši dovolenou! (la-pietra.com) To už je ale půl druhé ráno. Konečně máme postavený stan, jsme „zkulturněný“, dokonce i záchody tu mají na středoevropské úrovni – cena pro nás, vždyť tu budeme smrdět pouze 8hodin – 26E! Naše usínání nám zpříjemňuje šumící moře... . Ráno vidíme v kempu i udržovaný bazén. AJ tu samozřejmě není problém.

Den 4 15.8. 2010 1.den na Korsice

Po desáté vyrážíme z kempu po silnici D80. Jedním slovem nádhera, každou chvíli zastavujeme a fotíme panorámata :) Rovinky tu nejsou, a zatáčky se střídají z kopečky v nepravidelných intervalech :) Až na kvalitu asfaltu, popř. vhodnost našeho stroje na místní úsek, by to byla jedním slovem paráda. Kecám! Je to PARÁDA!!!
Po pár desítkách km se asfalt mění v drť, to už jsme ale byli „nuceni“ zahnout po D80 směrem na střed Capu Corse. Někde za Roglianem zastavujeme a děláme v lesíku oběd.
O několik desítek minut později, v Botticelle odbočujeme dolu, vlastně na sever ostrova. Valíme to po „východní“ silnici do vesničky jménem Barcaggio. No vesničky! Je to pár chaloupek a z toho jich ještě pár jako restaurace či penzion :) Jdem se trochu protáhnout a projít po okolí. Vesnička je hezčí než druhá nejsevernější vesnička jménem Tollare - vzdálená asi 2km, i s věžičkou :) Nezastavujeme a pokračujeme dále. Zpátky na D80. Cesta nás přivádí k větrnému mlýnu „Matěj“ - Moulin Mattei. Opět přenádherné výhledy do širokého okolí.
V mlýně se dá zakoupit nějaký ten menší suvenýr, z jehož ceny je financována obnova mlýna. Vstup je grátis a v „patře“ je pár okýnek na zkouknutí okolí. Malé upozornění pro cestující. Mějte dostatek vody, nedá se jen tak někde koupit. Popř. se koukejte cestou po studánkách, petku má s sebou asi každý :) Jedeme dál po D80 a nemůžeme se vynadívat.
Míjené vesničky jsou povětšinou plné turistů, nic pro nás, jen je projíždíme . Když zastavíme, tak jen ve stínu stromů, rychle se protáhnout, doplněnit vodu ze studánek do petek a nás. Začínáme před sebou „tlačit“ Frantíky v autech. Provoz nám je nedovolí předjet. Až tu náhle první rovinka! A hned 300m! To se musí podporovat! :) V protisměru volno … 5 aut, co nás brzdilo, úspěšně necháváme za sebou. Před námi se ale objevuje milovaný kruháč! Kdo tohle vymyslel?! No nic. Konec D80, a vjíždíme na D81, která vede z Bastie do St. Florent. Úsek, který jsme „vynechali“, má být také nádherný. Nám se nedostává času (aspoň je další důvod se sem vrátit! ), pro změnu :(
Příjíždíme do St. Florent. Přetéká turisty. Hnus! Není se co divit, je místní svátek, krom toho sezóna vrcholí. Městečko co nejrychleji projíždíme a začínáme hledat kemp. Ten se záhy objeví, bohužel je plný – kreténi! Je k němu zajížďka po asi kilometrový polňačce a nemůžou to dát ke vjezdu u hlavní silnice?! No nic, začínáme se otáčet. Bohužel, dávám málo plynu, za to však plnej rejd i s náklonem. To byl nápad! Motor „chcípnul“. Motorka něco váží, tak ji pozvolna pokládám a se slovy HONEM SKOČ! hulákám na píved přes přilbu. Nestihla to :( Naštěstí nepadáme jako řítící se skála. Jen „něžně“ pokládám sebe i motorku. Tu zachraňují výborně vymyšlené padáky a nás parakotouly :) Se slovy, které se dají přirovnat ke spoustě nemilým titulům, se oprašujeme a zvedáme motorku. Mám silnou ženu! Sám bych to nezvládl :( Motorka má jen ze spodu lehce odřený plastík na padáku a to samé se dá říci o spodním víku na kufru. Já mám nerf a píved má na pár km pocuchanou důvěru v mé polovodičské umění :( Rychle z místa ostudy! Přijíždíme k hlavní silnici, ze které jsme předtím odbočili do leva. Nyní jedeme rovně. Další kemp. Velká cena. Další kemp, nelíbí se umístění. Až ten poslední v řadě. Acqua Dolce. Je sice dost plný,a le i tak ho bereme. Vybíráme nehezké, ale vcelku „volné“ místo. Po postavení stanu jdem na čumendu k moři. To není moc teplé. Píved se obětuje až po kolena.
Fotíme St. Florent z našeho břehu a pak se jdeme najíst do restaurace v kempu. Vařili vcelku obstojně. 27E vč. spropitného. Pro našince nic extra. Komáři se s nadcházejícím večerem dostávají do ráže a my do jejich jídelníčku. Svině jedny mrňavý, štípavý – vidět je skoro není (na štěstí byli jen v této oblasti!) – jsou menší (cca 5mm max!) než ti „naši“. Jdeme se umýt. Hnedle je líp a komáry už tolik nepřitahujeme :) Pročítáme průvodce i mapu, dopisujeme deníček, posíláme sms dom, a na kutě!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.13
Známkováno: 23x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist