K moři na motorce

1. den 13.7.2014

Jelikož nás čas opravdu tlačil, nemohli jsme si dovolit už žádné zpoždění. Po odpracování noční směny dávam budík na čtvrtou hodinu odpolední. Vypiju kafe zkontroluju věci, rozloučim se doma a dáváme si sraz s Bobanem. Kolem páté hodiny vyjíždíme z Kralovic směr Plzeň. Sotva ujedeme dvacet kilometrů a hned potkáme první nehodu. Záchranáří oživují na zemi řidičku automobilu. Opravdu pěkný pohled a to nás čeká ještě pár tisíc kilometrů. Pokračujeme směrem na Klatovy, překročíme hranice do Německa. Pro dnešek máme cíl dojet do Rakouska a před Alpama přespat. Časově vše parádně vyšlo a hledáme místo na přespání. Nacházíme plácek v lese u silnice. To však moc dobrý nápad nebyl. Praskání větví kolem stanu a různé skřeky, které se ozývali od lesní zvěře ke spánku moc nepřispěly. Řekl jsem si, že neusnu, čekám každou chvíli až proběhne nějáký divočák stanem a tak mi to nedalo usnout. Naštěstí kolega usnul a jeho chrápání přehlučilo všechny okolní pazvuky a mě se povedlo, sice nevím jak, taky zalomit.

2. Den 14.7.2014

Vztáváme kolem páté ranní, zbalíme věci a vyrážíme. Zastavujeme na nejbližší benzíně, dotankujeme a pokračujeme v cestě. Dneska máme v plánu přejet Alpy a dostat se do Benátek. Dnešek bude velká zkouška pro mojí motorku. Už před odjezdem mi všichni říkali, že ta Yukina se přes Alpy nedostane, no uvidíme. Po chvíli se před námi objeví horské masivy. Pokračujeme do hor a míříme na nejvyšší horu Rakouska Grossglockner. Počasí moc nepřeje, celkem mrzneme a ještě k tomu není skoro vidět a prší. mých 7 kilowat tomu vůbec nepřispívá a tak cesta ubíhá velmi pomalu. Zdoláváme Grossglockner a pokračujeme dále směrem k Italským hranicím. Po chvíli se mi začne dusit motor až nakonec chcípne a z kopce dojedu na parkoviště. V hlavě mi proběhnou slova všech mých známých, kteří říkali že to nedojedu a já si říkam co budu dál dělat, jestli to nepojede. Motor chýtá napodruhé a já vesele pokračuju dál. Po chvíli se vše znovu opakuje, ale já se nedam. Znovu štastně nastartuju a pokračujueme přes Italské hranice.

Začíná se značně oteplovat a my máme pro dnešní den to nejhorší za sebou. Přijíždáme do Benátek, kde parkujeme na nehlídaném a neplaceném parkoviští pro motorky, kde stojí i napůl rozebraný Hornet, kvůli kterému se nám nechce opustit motorky. Nakonec to riskneme a jdeme na skok udělat pár fotek. Všude je neskutečné množství lidí. Dokonce máme i to “štěstí” vidět jednoho italského řidiče jak přejede kolemjdoucí ženě kotník. Okamžitě se seběhnou vojáci na pomoc. Bereme to jako znamení, že se tu nemáme zdržovat a mizíme hledat místo, kde budeme spát. Po zkušenosti z minulé noci necháme divočinu divočinou a hledáme kemp. Štěstí zkoušíme kousek pod Benátkama v Rosolina Mare. Po dvou odmítnutí konečně nacházíme volný kemp. Chlápek (Džuzepe) na golfovém vozítku nás dovede na místo, kde si můžeme postavit stan. Po malém občerstvení se jdeme ihned zchladit do moře. Trochu se zkulturníme a razíme se podívat po okolí. Útočiště nacházíme v nedalekém baru kde ochutnáváme zlatavý mok místní výroby. Po degustaci docházíme k závěru, že pár kousků zvládnem. Spokojení odcházíme do stanu.

3. Den 15.7.2014

Vztáváme opět kolem páté ráno, Dneska chceme vidět Šikmou věž v Pise. Yukina jak mnozí z vás určitě ví je línej stroj a raději po snídani hned vyrážíme. Původního plánu dojet do San Marina se vzdáváme a pokračujeme napříč Itálií do Pisy. Blížíme se k cíli a z dálky už je vidět věž. Přijíždíme do města, kde necháváme motorky na soukromém parkoviští u pumpy pod dohledem ochotné paní, která zde pracuje. Jdeme si vyfotit věž, kde se plno lidí snaží o ni “opřít.” Pořizujeme pár fotek, kupujeme suvenýry a vracíme se zpět. Motorky jsou na původním místě a my spokojeně vyrážíme hledat místo na přespání na západním pobřeží Itálie. Bereme hned první kemp co najdeme. Jednu věc bych si neodpustil, navštívit Itálii a neochutnat pravou Italskou pizzu. A tak se jde do Pizzerie, kterých je tu opravdu hodně. Bereme asi třetí, kterou jsme potkali. Já volím quattro formaggi a Boban margharitu, na kterých se nedá nic pokazit. Pizza byla opravdu skvělá a teď je na čase to řádně spláchnout. Pivko dáváme v našem kempu a jdeme spát.

4. Den 16.7.2014

Nečekaně vztáváme brzy ráno ještě za tmy. Dneska bychom chtěli dojet až do Saint Tropez. Vyrážíme podél pobřeží. Všude je plno skůtrů, se kterými se vždy na semaforech řadíme před kolonu aut. Projíždíme Janovem, kde mě pilot skůtru upozorňuje na rozeplou tašku. Podél pobřeží pokračujeme až do Monaca, které si projedeme. Vzápětí se s náma přestane navigace kamáradit a my se trochu zamotáme. Po mírném zdržení pokračujeme přes město Nice. Do Sait Tropez je to necelých dvě stě kilometrů což se nám dneska už jet nechce a tak hledáme kemp na přespání. Ubytujeme se a jdeme zkusti francozské moře. Po pár metrech nevystačíme tak si i zaplaveme. V kempu dáváme pizzu, která nejde srovnat s tou z minulého dne. Ochutnáváme pivo, které je taky nic moc a po dvou kouskách jdeme spát.

5. Den 17.7.2014

Dnešním dnem se naše cesta zlomí a my se budeme vracet zpět k domovu. Po takové dlouhé cestě už to musíme zvládnout. Přijíždíme do Saint Tropez, kde si fotíme četnickou stanici a na benzíně kupujeme místní víno. Vracíme se zpět kolem Torina, příjíždíme do Milana kde se trochu ztrácíme, už je tma a tak jsou všude kolem silnic prostitutky. Po výjezdu z Milánu pokračujeme dál ale zastavujeme čím dál častěji, poci´tujeme na sobě velkou únavu. Zastavujeme na parkoviští, kde si chvíli lehnem abychom narovnali záda. Po chvíli kouknu na Bobana a co se nestane. Usnul jak mrtvola. Probudím ho a říkám, že už dneska nikam nedojedeme a že najdeme něco na přespání. Přes silnici byl keř, kam nebylo ze silnice vidět, takže jasná volba. Odtlačíme motorky, nevybalujem stan ani spacáky, lehnem jen tak do trávy a okamžitě oba usínáme

6. Den 18.7.2014

Budíme se jak jinak než před svítáním, sundáme slimáky a mizíme směrem k domovu svěží a plní energie. Po cestě koupíme za poslední Eura snídani a pokračujeme přes Alpy, projíždíme Insbruckem, překračujeme hranice do Německa kde se jede krásně a moje rychlost dosahuje místy dokonce 110 km/h. Poslední zastávka je v Plzni kde si dáme náš oblíbený kebab a nakonec doražíme do sladkého domova živí a zdraví.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE