Jižní Francie

Den 1.

Trasa: Praha – Klatovy – Deggendorf – München – Schwangau.
Ujeto 503 km

Výlet na skútrech do jižní Francie jsme plánovali už minulý rok, ale kvůli onemocnění Michala z něj sešlo. Proto jsme letos víceméně navázali na již připravený koncept.  Přidal se k nám Roman se svojí GS 1200 a na jeho přání se do plánu přidalo vice horských tras. Trasa se tím prodloužila z plánovaných 8 na 11 dní. Roman dorazil do Prahy již ve čtvrtek 30.6. z Prostějova a v pátek ráno v 8 jsme měli sraz s Michalem na jižní spojce u McDonalda. V 8,30 vyrážíme směr Plzeň s tím, že odbočíme na Klatovy a do Mnichova přijedeme po dálnici od Deggendorfu, protože jsme tušili obrovské zácpy na příjezdu od Norimberka a od Regensburgu jednak kvůlii začínajícím prázdninám a také kvůli stavebním pracem na tomto úseku dálnice. Cesta ubíhala v pohodě, do Železné Rudy z Klatov vede krásná cesta, na které jsme byli skoro sami. V Železné Rudě dotankováváme plné nádrže. U naších tříkolek je to celkem jedno, s ohledem na malou 12 l nádrž tankujeme prakticky každých 250 km cca 10 litrů. U Romanové GS už to ale význam má, vejde se mu tam asi 27 litrů.  Od hranic do Deggendorfu je docela hustý provoz, často kvůli opravám řízený semafory. Naopak z Deggendorfu do Mnichova je dálnice celkem prázdná, tak za to trochu bereme. No bohužel je ukrutné horko a musíme často zastavovat na pití a vyvětrání oblečení, abychom se nezapařili. Okolo Mnichova už je velmi hustý provoz, a dálnice A96 na Memmingen už je jen pomalu se ploužící kolona aut. Chvíli se snažíme proplétat se mezi auty, ale Roman je limitován šířkou svých bočních kufrů, takže jsme z dálnice raději sjeli dřív, a spoléhaje se na nav;igaci jsme se nechali dovést okreskama až do cíle dnešní cesty, do kempu u Bannwaldsee. (cena 14,-€ za osobu +stan+moto). Postavili jsme stany a vyrazili na pivo do místní restaurace.

Den 2.

Trasa : Bannwaldsee – Hohenschwangau a zpět
Ujeto 12 km

Ráno se budíme brzy a po snídani vyrážíme jen na lehko do blízkého Hohenschwangau navštívit krásný hrad Neuschwanstein. Během vycházky a návštěvy hradu se začíná mračit a obloha nevěstí nic dobrého. Místní řidič autobusu, co vozí turisty nahoru k hradu, byl čech, a poradil nám, abychom do Švýcarska pokračovali údolím Lechu přes Rakousko. Vracíme se do kempu s tím, že něco pojíme, sbalíme se, a do oběda vyrazíme dál. Bohužel ani jsme nestačili dojíst a spustil se slejvák. Ve stanech jsme strávili skoro celé odpoledne. Pak jsme si šli prodloužit pobyt na recepci o další noc a zastavili se na pivo. Pršelo asi až do půlnoci.

Den 3.

Trasa : Schwangau – Reutte – Lech – Feldkirch – Vaduz – Chur – Raron
Ujeto  387 km

Vstáváme brzy a po snídani balíme promočené stany s podlážkama od bahna. Je krásné počasí, a to nám zvedlo náladu. Vyrážíme asi v půl deváté na další úsek naší dlouhé cesty, který vede přes Rakousko a Lichtenšteinsko do Švýcarska. Projíždíme údolím řeky Lech, což je nádherná trasa. Při vystoupání do střediska Zürs se ochladilo tak, že musíme zastavit a vzít si mikiny. Zapínám si zároveň vyřívání sedla a gripů. Brzy na to sjíždíme krásnými serpentýnami do městečka Stuben. Je už zase teplo, tak zastavujeme u pumpy, kupujeme benzín, jídlo, pití, dálniční nálepku a dáváme si pauzu na odpočinek. Pak vyrážíme na dálnici a krátce nato sjíždíme na Feldkirch a dále do Lichtenštejnska. Projedeme Vadúzem aniž bychom to zaregistrovali a už jsme ve Švýcarsku. Projedeme městečko Chur a směřujeme na silnici č.19 po které máme v úmyslu projet celé Švýcarsko. S ohledem na trasu jsme vypustili dálnice a rovněž tak z důvodu, abychom si nemuseli kupovat dálniční nálepku, která je ve Švýcarsku pouze celoroční a stojí 39 CHF, což bychom nevyužili. Cesta č.19 prochází krásnými misty a tak není co řešit.  Jako první horský přejezd zdoláváme Oberalppass kde se zastavujeme a další na trase následuje Furkapass, kde je vedle silnice ještě sníh. Potom pokračujeme údolím dál s tím, že bychom měli dnes dorazit do Raronu, o němž víme že tam jsou 2 kempy. Zastavujeme se ještě na občerstvení u McDonalds v městečku Brig, ale to už zbývá jen kousek do cíle dnešního putování. V Raronu je kemp Santa Monica, kde se ubytováváme. Oproti Německu je to zde o poznání dražší (18,50 CHF za noc), ale máme k dispozici veškerý komfort, o jakém se nám může zdát. Je tu otevřený obchod, buffet a restaurace v jednom, lze platit i s EUR – kurz je 1:1. Hosté sledují společně fotbal v televizi. Máme k dispozici superrychlou Wifi. Vyřídíme si telefonické pozdravy rodině a známým, vypijeme pivo a jdeme spát.

Den 4.

Trasa: Raron – Martigny – Chamonix-Mont Blanc – Megeve – Albertville – Grenoble – Gap
Ujeto 372 km

Vstáváme opět brzy asi v 6 hodin. Vaříme si snídani, následuje sprcha, balení stanů a věcí. Je super počasí – azurová obloha a začíná být vedro. Co bylo včera mokré perfektně uschlo. Před devátou vyrážíme. Projíždíme městečkem Sion směr Martigny.. Všude jsou obrovské plochy meruňkových sadů. Z nich tu prý vyrábějí vynikající likér. V Martigny se směrujeme mezi vinicemi do hor směr Chamonix. Asi 2 týdny po nás touto trasou vedla Tour de France. Přejedeme přes kopec a sjíždíme do Chamonix. Vedro je už docela nepříjemné. Uděláme pár fotek a pokračujeme po dálnici dolů do údolí. Z dálnice odbočíme do Megeve.V Megeve děláme přestávku znova u McDonalds. Původní plán vydat se do Alp a zdolat 17 průsmyků na trase Grandes Alpes redukujeme, vlastně vypouštíme. Uvědomujeme si, že naše skútry na takovou trasu nejsou stavěné a Roman a jeho GS to uznávají. Stanovujeme si tedy trasu přes Albertville do Grenoble a odtud potom krásnou krajinou po silnici N85 do městečka Gap, kde je kemp a kde bychom chtěli dnes nocovat. Kemp se jmenuje Dauphiné a je skromnější. Nocleh stojí 9€ a recepční mluví plynně anglicky. Objednáme si pivo potom si ještě koupíme 2 lahve vína, na které jsme se těšili, a které ještě večer s Romanem vypijeme. Plánujeme trasu na další den. Cílem je Avignon.

Den 5.

Trasa Gap – Avignon
Ujeto 180 km

Ráno obligátně brzké vstávání, snídaně, hygiena, balení stanů a věcí (už máme nacvičeno, a jak postupně ubývají konzervy, jde to lépe). Před devátou vyrážíme směr Avignon. Jedeme krásnou krajinou po D994 a cestu si užíváme, protože dnešní porce kilometrů je poloviční. V poledne přijíždíme do Avignonu a nedaleko centra se ubytováváme v kempu du Pont d'Avignon za 15€.  V kempu je k dispozici luxusní bazén, kam se jdeme hned vykoupat a s vychlazeným pivem v ruce nám nic nechybí. Odpoledne se pěšky vydáváme do města prohlédnout si památky. Přes řeku Rónu nás převáží zdarma převozník. Za 13,50€ si kupujeme sdruženou vstupenku na prohlídku papežského paláce a na aviňonský most. Navečer se zase přívozem vracíme do kempu, uděláme si večeři a jdeme se koupat do bazénu. Michal pořád opakoval, že si ještě  musíme prohlídnout římský akvadukt ale nevěděli jsme kde je. V bazénu potkáváme českou rodinu, která nám poradí cestu. Večer opět s Romanem zdoláme 2 lahve vína a jdeme spát. Strašně nahlas tu řvou cikády, ale únava nás přemohla.

Den 6.

Trasa Avignon – Pont du Gard – Avignon – Verdon – Sainte Maxime
Ujeto 331 km

Vstáváme brzo, nic nebalíme, a po snídani vyrážíme k akvaduktu Pont du Gard. Je to asi 25 km. Protože jsme se řádně neinformovali, zajíždíme na placené parkoviště, které stojí 12€ za motorku. Prohlídneme akvadukt, uděláme fotky a vracíme se do kempu asi v 11 hod. Do 12 máme sbaleno a kemp opouštíme směr národní park Verdon. Projíždime krajinou, kdy cesta je lemována lány levandule – typická Provence. Umět francouzsky – dovedl bych si představit tady žít. Kaňon projíždíme severní trasou a jsme z té přírodní krásy úplně unešeni. Na úzké točité silnici míjíme dopravní nehodu, jejíž obětí je cyklista, už tu stojí několik aut a lidé mu poskytují 1. pomoc. Po projetí kaňonu se stáčíme na jih a míříme do Sainte Maxime. Jsme na cestě už 6 dní a teprve přijíždíme k moři. Původní kemp se nám nepodařilo najít, a tak pomocí navigace nacházíme konečně kemp u cesty na Saint Tropez. Jmenuje se des Mures a my se tu ubytováváme na 3 noci, abychom si užili lenošení u moře. Kemp stojí 14€ za noc. Postavíme stany a jdeme se navečeřet do místní restaurace, protože konzervy už nám lezou krkem. Roman si dal pizzu a my s Michalem jsme si dali kachnu. Jídla v ceně 13€ byla luxusní, bohužel pivo za 6,50€ dává navědomí, že tady se pije víno.

Den 7.

Klid – lenošení na pláži
 
Kemp je situován přimo na pláži, kde parkují obytné vozy. My se stany jsme přes silnici a máme to asi 150 m do moře.
Velká radost že nemusíme vstávat tak brzo a že nemusíme nic balit. Jdeme na pláž. Potkáváme tu čechy, kteří sem jezdí už 12 let s obytným vozem a motorku si přivážejí na přívěsu. Je horko asi 33°C a moře je teplé, naproti pláži přes vodu se díváme na Saint Tropez. Silnice podél pobřeží je permanentně ucpaná, auta se pohybují krokem, po půlící čáře mezi auty  tu sviští motorky a skútry oběma směry. Večer si dáme sprchu a jdeme se navečeřet do restaurace. Dáváme si pro změnu pizzu. Večer zdoláme s Romanem obligátní 2 lahve vína a jdeme spát.
 

Den 8

Trasa Sainte-Maxime – Sait Tropez – Port Grimaud – a zpět
Ujeto 20 km

 Brzy ráno po snídani jen tak nalehko, jak je tady zvykem, se vydáváme do Saint Tropez. Náměstíčko s proslulou četnickou stanicí je po rekonstrukci, je z něj pěší zóna, četnická stanice je opravená a je v ní muzeum. Jinak přístav je napráskaný obrovskými luxusními jachtami, které stevardi pořád leští. Bylo pod mrakem časně ráno, ještě nebylo horko – ideální počasí na obhlídku městečka, které se tak proslavilo ve filmu. Četnické muzeum otvíralo až od 10 hodin takže jsme jeho návštěvu vynechali. Cestou zpět jsme se na doporučení zastavili v Port Grimaud, kde to trochu připomíná Benátky. Vyzkoušeli jsme si klasickou francouzskou snídani – kávu a croissant. Michalovi to nedalo a vrátil se zpět prohlédnout si četnické muzeum. Odpoledne jsme strávili na pláži a večer jsme si v restauraci dali Caesar salát. Den jsme zakončili dvěma lahvemi vína u stanu s Romanem.

Den 9.

Trasa: Sainte-Maxime – Monaco – Milano – Lecco
Ujeto. 500 km

Vstáváme brzy než bude horko, snídaně, sprcha, balení stanů a v 7,20 vyrážíme směr Monaco. Najíždíme na dálnici a jediné co dokonale otravuje jízdu je, že skoro co 10 km je mýtnice, a člověk pořád platí 3€. Stalo se mi že po zaplacení, než jsem si schoval kartu a rozjel se, mi pod otevřenou závorou projel zezadu místní motorkář a já musel platit znova. Po dálnici pokračujeme okolo Nice a sjíždíme z dálnice na Monaco. Parkujeme ve městě, kde je dost místa pro motorky a jdeme si obhlédnout městečko. Přístav je plný jachet. Silnice která jej obepíná se v místě původního bazénu opravuje a je celá rozkopaná. Značky aut v ulicích dávají najevo, že tady bydlí bohatí. Obejdeme si kasíno a míříme ke skútrům. Vyrážíme směr Menton a tam se zase napojujeme na dálnici. Na vjezdu do Itálie policie kontroluje auta. Nás na motorkách si nevšímá kromě Romana ale i jeho hned pouští. Pokračujeme po italské dálnici směr Janov. Dálnice vede střídavě po mostě a tunelem. Zastavujeme u pumpy a na občerstvení. Tankuji zde nejdražší benzín v životě – 8,15 litrů za 14€. (to je asi 47Kč za litr). Potom pokračujeme až skoro k Janovu a stáčíme se na sever směr Milano. Před Milánem zastavujeme u pumpy, protože Michalovi už svítí rezerva. Jenže pumpa je mimo provoz  - výpadek počítačů. Pumpařka mluví jen italsky čemuž rozumíme obtížně a že tedy k další pumpě je 33 km. Jenomže dálnice se větví a my nevěděli jestli bude pumpa v našem směru. Zároveň jsme nechtěli riskovat, že si budeme hadičkou přečerpávat benzín z Romanový bandasky, tak jsme sjeli z dálnice do vesnice a tam si natankovali. Automat nebral karty, ale desetieurovku mi spolkl. Tak jsme mohli pokračovat po obchvatu Milána na sever do městečka Lecco. Tam jsme našli kemp Riva Bella u jezera Garlate. Kemp stál 12€ a krásně jsme se vykoupali v jezeře. Bohužel osazenstvo kempu bylo velmi divoké a bujaré oslavy končily až nad ránem, takže jsme se moc nevyspali. Nějaký noční klid jako v Němcku italové moc neřeší.

Den 10.

Trasa Lecco – Bormio – Livigno – Innsbruck – Fusch
Ujeto 591 km

Ráno vstáváme nevyspalí a naštvaní balíme a vyrážíme na sever podél jezera Lago di Como směr Sondrio. Poté odbočujeme na silnici SS39 a následně na SS42. Cílem je vyjet si Passo di Gavia. Silnička je mimořádně úzká a dělá problém se minout s protijedoucím autem. Sjíždíme do vesničky Santa Catarina Valfurva, kde zastavujeme u obchodu a kupujeme si oběd. Venku u stolu se dáváme do řeči s manželi na bicyklech. Sdělují nám italsko anglicky že Passo Stelvio, které máme v plánu je zavřené kvůli cyklozávodu a bude se otvírat až v půl třetí. Holt je neděle. Projíždíme Bormio a u odbočky na Stelvio je opravdu zákaz vjezdu. Otvírat se má za hodinu a už se tu tvoří fronta aut a motorkářů. Dohadujeme co dál, ale tam, kam chceme – přes dolomity do Lienz – žádná jiná cesta nevede. Měníme plán a jedeme na opačnou stranu do Livigna. Tam lze levně nakoupit, tak dotankováváme plné nádrže za 0,94€/l a já kupuji lahev Metaxy na domů.
Pokračujeme podél jezera na sever do Švýcarska. Na hrázi nás zkasírují o 12€ za vjezd do tunelu. Za tunelem je celnice a švýcarští celnící šacují každé auto. Nás pouštějí. Projíždíme údolím řeky Inn vedoucím do Rakouska a za obcí Zernes se to stalo. Michalovi upadla nová kamera, ve které měl všechny záběry. Přeskočila obrubník a skončila pod náspem mezi kameny v řece Inn. Hodinu jí tam kluci hledali, ale marně. Pak už s Michalem nebyla moc řeč, jak byl naštvaný. Jeli jsme Rakouskem po dálnici. Pak jsme odbočili na Zell am See, kde jsme v obci Fusch našli ubytování v Kempu Lampenhausl za 14 €. Přijeli jsme pozdě, stany stavěli už byla tma. Tak jsme šli hned spát.

Den 11.

Trasa: Fusch – Grossglockner – Salzburg – Linz – ČB – Praha
Ujeto 562 km

Ráno bylo opět krásné počasí, zabalili jsme si a vyrazili na Grossglockner Hochalpenstrasse podívat se na nejvyšší horu Rakouska. Protože bylo brzo, cesta byla celkem volná. Projeli jsme si celou trasu až na Kaiser-Franz-Josefs-Hohe a zpět. Přestože je vjezd zpoplatněn pro motorku 25€, rozhodně to stojí za to. Byla to taková třešnička na dortu celého našeho výletu, neboť poté jsme se vydali k domovu. Stadardní trasa přes Salzburg – Linz do Prahy uběhla rychle. V průběhu cesty jsem dospěl ke zjištění, že vydat se na městském skútru dá i na takový výlet, bohužel to ale není ono. Vážně uvažuji pořídit si pro tyto účely cestovní enduro, neboť tento druh cestování si mě získal.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE