sumoto_leden



Přes Mont Blanc na Rivieru aneb jarní La Route des Grandes Alpes

průjezd francouzskými Alpami, Mont Blanc, Monaco, Grand Canyon Verdon, Provence

Kapitoly článku


Čerpáno 13x, spotřeba 6,25 l/100 km, průměrná cena benzínu 40,11Kč/l.
Ubytování camp: 10 EUR/osoba,   hotel, penzion cca 20 EUR/osoba
              ******* Link na video na Youtube na konci 3.kapitoly ********

Na jaře jsem měl už všeho dost. Práce mi lezla na mozek a tak jsem si řekl, že než dám výpověď, udělám si ještě pěknou dovču –jako takovou generálu na klidnější život…. Měl jsem jasno kam, protože batůžek, tj. má oficialitka, ležela celou zimu v knihách a na Motorkářích, a jinam než do Alp a do Provence nechtěla ani slyšet. Jezdil jsem doposud sám (tedy s batůžkem) trasy  do 1000 km jedním směrem a proto jsem vyvěsil na motorkářích nabídku na spolujízdu. Zájemců přibývalo, ubývalo a ve finále po pár telefonátech se k nám přidal dosud neznámý Honza, který měl před naším startem již náskok 500 km z domu k nám. Byl úplný začátek června, lilo už 14 dní a vyhlídky na lepší počasí nikde. Takže nepromoky z obchodu pracovních oděvů a vyrážíme směr západ. 


2.6.2013 -1. den  odjezd z Třeštice

ujeto: 270 km
V 9,00 výjezd z Vysočiny, z vísky u Telče. Teplota nic moc, tj. 8 stupňů pana Celsia. Přes Jindřichův Hradec, Vodňany a Vimperk jsme se brodili k přechodu Strážný.Tady už Honza vyléval vodu ze svých nových, italských superbot. Déšť nám dával záhul. Bylo nám už jasné, že nám chybí nepromoky na boty a rukavice…. V 15 hod. jsme překročili hranice směr Passau, ale vody už bylo tolik, že město bylo od 12,00  uzavřené. Objížďkou jsme se dostali na dálnici A3 na Regensburg, ale po 10 km jízdy ve vodním mraku s viditelností 20 m raději sjíždíme. První pád Honzy, který neodhadl terén pod nohou při zastavování, ale vše je O.K. . Promrzlí vjedeme do Egingu, penzion Mariandel, kde se ubytujeme a prosíme o zatopení v krbu. Je čas se usušit.

2. den Eging(D)- Luzern (CH)

590 km
Ráno zjišťuji, že bezva laciné interkomy asi nemají rády vodu a proto zhasly a je po nich! No co, dá se i bez nich. Výjezd v 8,30 na Mnichov, lehce poprchává, za Mnichovem  už jen oblačno. Je docela kosa (12st.C), takže vypouštíme trasu okrskami a valíme dálnici kolem Bodensee, kde lepíme známku, přes Zurich do Luzernu, tam se v 19 hod ubytováváme, stavíme stany a v poloprázdném campu v +10 st.C usínáme.

3. den Luzern (CH) – Broc (CH) 

184 km
Po snídani mezi želvami (majitel na nich asi ujíždí) ladíme navigace. Honzův p.Garmin nás nutí jet po kolmé stěně kamsi do skal a naopak cestu, kterou vidíme, odmítá zobrazit. Má navigace v mobilu mi píše, že končí do té doby, než zaplatím licenci….. jako naschvál :( . Vypínáme oba výdobytky digitálního světa, vyndáváme starou dobrou mapu a propisku a vyrážíme směr Interlaken, kde nám domácí dědoušek doporučí místo výletu na  profláklou Jungfrau, kde nic není, výjezd  do Stechelbergu a odtud lanovkou na Schilthorn (2970 m.n.m.), kde jsme si prohlédli okolní panoráma v otočné restauraci.

Pokračujeme do vnitrozemí směr Spies a na první pass Jaunpass (1509 mnm). Abychom zredukovali náklady na ubytování, domluvíme si nocleh na zahradě rodinného domku na okraji městečka Broc, kde po posezení s příjemnou rodinou domácích usínáme za vytrvalého cinkání  zvonců všude přítomných krav.


4.den  Broc – Flumet (F)  

192 km
Ráno se rozloučíme a sjedeme k továrně Nestlé přímo na okraji města. Čokocentrum  pro turisty je ještě zavřené a tak pokračujeme směr Chateau d´Oex, Aigle, pár menších passů, Martigny a do Chamonix. Lanovkou vyjíždíme z + 22st.C k Mont Blancu -3 st.C. 2 hodiny poté horskou cestou míříme více na jih, ale je docela chladno, ubytováváme se proto v hotýlku Le Panoramic s vyhlídkou na Mont Blanc a stáda pasoucích se ovcí a krav. Pod oknem nám dupe černá kobyla. Pan domácí se nám chlubí svým GSem a pak nám proškrtává naší trasu a vyřazuje ještě neprůjezdná passa. Zima se prý protáhla o 3 týdny. Honza počítá, kolik cingrlátek mu odpadlo ze superbot.

5. den Flumet – Oulx (I)

225 km
Směrem na Albertville odbočujeme na horskou silničku k vísce Hautelauce a Beaufort,  kolem vrcholu Massif de Baufort  (2188mnm), přes La Roselié po silnici 902  do Val d Isere, přes Col de Iseran (2770mnm) na Col du Mt Cenis (2083mnm). Před ním hledáme místo na oběd. Městečko Lanslebourg není velké a na hlavní ulici půvabná restaurace s předzahrádkou přímo volá k zaparkování. O to větší překvapení je, když žádám o jídelní lístek v AJ nebo NJ a půvabné děvče za barem mne osloví, že můžu i česky!!! Bomba. Restauraci s pensionem LÁUBERGE DORÉE- doporučuji, vlastní ji holčina ze Slovenska a neskrývala obrovskou radost, že si s někým může popovídat ve skoro rodné řeči. Měli jsme super oběd a nakonec, jako milé překvápko, něco „na mls“ na účet podniku. To se neodmítá!!! A jedeme dál. Za 2 hodiny máme dost a tak sjíždíme po silnici 1006 přes Susa do kempu v italském Oulxu. S ochotným správcem domluvíme nocleh a wifinu, abychom pohovořili s domovem.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (41x):


TOPlist