Jak na cestování po Francii

Naše poznatky z cesty po Francii:

K návštěvě Francie je optimální termín na přelomu července a srpna už - v tuto dobu je v dolní polovině Francie nejmenší pravděpodobnost deště a v noci je zaručeně teplo, takže většinou není nutné stavět stan. Nevýhodou by snad mohl být vrchol turistické sezóny a s tím související přeplněnost silnic, kempů a turisticky atraktivních míst, ale přeplněné silnice motorkám až tolik nevadí, v kempech jsme stejně nakonec nespali, takže no problem. Pokud byste plánovali cestu do Francie, raději vynechte podzim. Po druhé půli září totiž začíná lovecká sezóna, každý pravověrný Francouz vytáhne ze skříně pušku a vyrazí do lesa s heslem "Hýbe se to? Sundej to!", takže přespat v lese by nemuselo dopadnout dobře. Pokud se dostanete do centra nějakého atraktivního města a na prohlídku máte jen chvilku nebo se vám nechce ve vedru plahočit po městě, zkuste si v centru vyhlédnout vyhlídkový turistický autobus, zavěsit se za něj a pomalu si za ním projet jeho trasu - obvykle uvidíte vše co je v daném městě k vidění. V Mnichově to fungovalo, v některých městech ale jezdí spíš vyhlídkové lodě (např. Paříž) Benzinky ve Francii - mají kromě opravdu velkých stanic u dálnice dlouhou polední pauzu a večer zavírají klidně již v šest. Stojany zůstávají v provozu pro nákup na kartu, ale obvyklé kreditky neberou. Ukazuje se, že ve Francii si pro tyto účely člověk pořídit jakousi předplacenou (asi) kartu Carte Bleu, která se kupuje nikdo neví kde. Stravování ve Francii. Po celou dobu našeho putování jsme používali osvědčený scénář, kdy jsme každý den okolo poledne zajeli k některému z velkých supermarketů na krajích větších měst a nakoupili potraviny na daný den plus něco málo na snídani druhý den. Od supermarketu jsme obvykle popojeli na nějaké hezké místo ve stínu, kde jsme uspořádali pořádný piknik. Při tomto způsobu nákupů je třeba dát pozor pouze na otevírací dobu obchodů - ve Francii mají odpoledne cca 3-4 hodiny zavřeno - zavírají mezi dvanáctou a jednou a otevírají mezi třetí a čtvrtou. V neděli je všude nekompromisně zavřeno, takže sobotní nákup musí být na dva dny. Jediná síť stále otevřených supermarketů jsou obchody LeClerc, které jsou otevřeny i přes poledne i vneděli, pravděpodobně proto, že se v jejich areálu nachází i řada malých obchůdků a butiků a asi by bylo složité to vše vyklidit? Tento způsob stravování je vcelku levný, člověk se velmi dobře nadlábne francouzskými specialitkami. Navíc se u každého většího marketu obvykle nachází také benzinová pumpa s levným benzínem (okolo jednoho eura, někdy i pod, jinak cena u větších pump okolo 1,1-1,2 Eur - a to i v Německu - platilo v létě 2003).
V Francii máte možnost si opravdu vychutnat sýry, saláty, víno a bagety. Co se baget týče, je nutné rozlišovat mezi Baguette (bagetka - dlouhá veka z velmi vzdušného těsta, většinou 200g váhy, sníte jednu na posezení, cena 0,30-0,45centů) a Pain (chleba - pro Čecha vypadá téměř stejně jako bagetka, ale je tlustější a podstatně hutnější, většinou 600 - 800g váhy, ve dvou jsme málokdy jeden snědli najednou, cena 0,60-0,70 centů). Obvykle jsme tedy kupovali 1 veku chleba a 1 veku lahodnější bagetky na den. Francouzi mají v každém supermarketu velmi levnou balenou vodu v ceně 0,12 - 0,17 centů za litr (tedy do 5 Kč), takže jsme veškerou vodu kupovali a jen občas si někde natočili pitnou z kohoutku. Je pouze nutné dobře odhadnout spotřebu vody ve vedrech, obvykle jsme brali 3 litry na osobu a den. Celý takový nákup jsme obvykle pořídili za průměrně 8 EUR, takže jsme za jídlo paradoxně utratili snad ještě méně než doma v Čechách. Pokud byste chtěli poznat francouzskou kuchyni, zavítejte někde mimo hlavní turistické oblasti do restaurace, před kterou stojí velká cedule MENU spolu s inzerovanou cenou okolo 15 Eur, ale někdy i méně. Vychutnáte si francouzský oběd o několika chodech zakončený zákuskem a sýrem, přičemž někde je v ceně i víno nebo nealko pití.

Užitečné tipy a rady:

Magnetický tankvak je super věc. Není nutné ho nijak vázat, těžké magnety se přitom dají odepnout a lehkou tašku si můžete vzít sebou třeba na procházku městem. Na druhé straně jsou v dnešní elektronické době magnety dost nebezpečnou věcí. Během dovolené jsem zjistil, že neustále musím hlídat, aby se k magnetům nedostalo pouzdro s doklady obsahující magneticky choulostivou kreditní kartu, pak si taky nejsem úplně jistý magnetickou odolností klíčů se zabudovaným čipem Hondího immobilizéru H.I.S.S (téměř jistě by to klíči neublížilo, ale chce se mi to zkoušet?), no a největší starost nám dělalo riziko vymazání paměťové karty digitálního foťáku. Což o to, foťák sám o sobě by to asi přežil, ale jaké by asi bylo přijít na konci dovolené o 870 fotek, co jsme za ty tři týdny nastříleli??? Výsuvná sluneční clona v helmě - pro obrýlence asi jediná šance, jak přežít jízdu v alpských tunelech. Pokud totiž jedete ve slunečních brýlích, v tunelu prvních pár vteřin nevidíte NIC. Můžete se pokusit sledovat silnici mezerou nad brýlemi, ale pokud máte brýle navíc dioptrické, je jediným východiskem sklápěcí sluneční clona. Na výlety se stanem sebou obvykle vláčíme velký deštník. Když spíme jen "pod širákem" a přijde slejvák, jednoduše shrnu spacáky a věci okolo Lenky, která nad sebou drží deštník, a já mám klid na stavbu stanu. V dešti se takový deštník hodí i při cestě ze stanu na záchod apod... Za slunečného počasí pak skvěle poslouží jako slunečník na pláži, protože tam rozhodně žádný jiný stín nenajdete a zůstat přes poledne na slunci, mohli by mě z deky seškrábat. Navíc jej lze použít tzv. veřejné osvětlení, kdy jsem nad alumatkami, na kterých v pololeže hrajeme karty, vztyčil deštník a do jeho vrcholku zespodu upevnil čelovku a nasměroval ji na deštník, takže odražené rozptýlené světlo teď rovnoměrně osvětluje okolí a na karty (vaření, balení...) je krásně vidět. Další věc, co vám může zpříjemnit cestování, je taková ta velká igelitová garáž (k dostání u Louise za cca 10Eur). Hodí se na noc, kdy na motorku nandáte všechny věci i helmy a přes všechno přetáhnete zmiňovaný igelit. Nic vám nezmokne, věci nejsou vidět a nikdo je neukradne. Není tedy nutné mít velký stan s předsíňkou pro boty, helmy atd. Další využití je ve velkých městech, kde se odhodláte opustit na pár hodin motorku a vyrazit na procházku. V takovém případě jsme dlouhým cyklistickým zámkem k motorce zamkli i motobundy a helmy položené na sedle a přes vše jsem ještě přehodil zmiňovanou igelitovou garáž a dole ji stáhnul gumicukem. Prevděpodobnost ukradení věcí či mašiny se tím dost snižuje, protože to celé rozbalit nějakou dobu trvá. Rozsáhlý cestopis o cestě Francií si můžete přečíst zde.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)