H-D Night Train Adventure II

Ke vzpomínkám na Provance z konce léta 2015 nám pomohli rady od kolegy, korsičana s českými kořeny, kterého tímto srdečně zdravím:-)

H-D Night Train Adventure II

Kapitoly článku

Cíl letošní cesty byl jasný již dříve ale sladit ho s  rozdílnými  požadavky  mými  a  přítelkyně  bylo možno  za předpokladu, že  H-D  dopravíme  co  nejpohodlněji   tam   kam  se  budeme  po  cca. 200km vracet  a  navštěvovat  tak  různá  místa  střední   Provance.          

Po  návratu  z   ostrova  Man 2012,  který  byl  velmi  inspirativní,  jsme se  rozhodli   zopakovat  si  ve stejném duchu   cesty  na  další  světové  závody   Le Mans,  Monako  a  Bol d´Or  v  Le Castellet.    Inspirací  byla také  kniha  ´Alpský  motorkářský  průvodce  Alsasko-Burgundsko a Provance´  od  Petra Fryče  z  r.2014 navazující  na článek  z  Motocyklu  10/2005.  Loni  jsme podle nich  jeli   z  Monaka  na  Verdon.   Cesty  po   střední   Provance   vyžadují   trochu více času.  Naplánovali  jsme  si  proto  další  cesty  za   cca.  800km  vzdálenými  cíly  Camerque, Ardache, Mont Ventoux a Bol d´Or až  letos.

Na  cestu  do Provance   jsme  měli  cca.9 dní  včetně převozu motorky do kempů  Tartarin v Tarascon   ( 43.808496/4.6557946/12€/2os.den) a  loni navštíveného  kempu  Le Moulin v Cucuronu  vzdáleného  od sebe  cca.80km (  43.756167/5.445489/15€/2os.den). Pobyt  v  kempech  byl  v obou případech elektronicky zabookován  přes  stránky  kempů  a  stvrzen   mailem,  který  byl  předložen   jako doklad  při  ohlášení.  Vlastní  ubytování  pak  proběhlo  velmi  vřele.  Cestu  tam  (1400km) jsme  jeli  úsekem  Freiburg/ Lyon (+3H) mimo dálnice a  zbytek  po  dálnici (-3H/28Euro za 160 km) celkem 42h ( dvě  noci  v autě pro ranní příjezd do kempu vč. 3h návštěvy  Avignonu).  Zpáteční  cesta  komplet  po dálnici  z  Cucuronu   trvala  28h (1 noc  v autě)  s poplatky  84Euro za 565 km. V autě  i na motorce  používám  dvě  navigace.   TomToma  950 usazeného do DomaDo  držáku  a  zálohu  Navigator Free  v mobilu  usazeného  do  motodržáku pro Galaxy III.

Okruh první  cesty  cca. 150km byl  jako  všechy  ostatní  naprogramován  do  jedné ze dvou navigaci   již  doma.  Prvním cílem byla návštěva  oblasti  býčích zápasů,  bílých koní  typických pro tento kraj , plameňáků  v  ústí  Rhoeny,  antických památek apod.  Z  Tarascon  vedla  cesta  do  centra  Arles  na  vygooglované  parkoviště přímo  vedle  římského kolosea  a  přilehlého amfiteátru  v  jehož  okolí  je několik  možností  jak si  vychutnat   vůni  pressa .  Poloha  kavárny  výrazně  přispěla  k rozhodnutí  že  ušetříme  2x12€  za vstup  do  každé z  obou  památek:-).

Dalším cílem byl   Saintes  Maries-de-la- Mer   s  pláží  přímořského  letoviska   vybízející  k relaxaci,  tím  spíše  že bylo velmi  slunečno  a  po více než  dvoudenní  cestě bez koupele nebylo o čem přemýšlet.   Voda    byla   více než  příjemná  a rekreanti  resp.  rekreantky  se nechali  počítat na prstech jedné ruky:-).                                                                              Camargue  v  tomto  směru  vůbec  nezklamalo.  Z plánované  návštěvy  ´Seaaquaria´  tak  sešlo  a rozhodli   jsme  se že  využijeme  při  zpáteční  cestě upoutávky na  návštěvu  reservace  Méjanes  s  býčí  arénou  do které  jsme  se  alespoň  jednou  chtěli  podívat.

Arény  jsou  v  této oblasti v každém větším městě,  což  je  často na první  pohled zřejmé ze sousoší  umístěných  na významných místech  měst, čímž  obyvatelé  okázale upozorňují  na to na  co jsou pyšní:-).  Rovnou  dva  býci  vč. arény  jsou  v sousedícím  městě  výchozího Tarascon,  Beaucaire. Města  spojuje  hned  několik  mostů.

V  reservaci  Méjanes   i na četných jiných místech  je  možné  vypůjčení  camarquiských  koních  a  s  větší  pravděpodobností  se  setkat   s plameňáky  v kanálech  Rhoeny …   na nás  ale  čekalo našich  70  Softail  koníků :-)

        Druhý den byl věnován  kaňonu  řeky  Ardache,  ke  kterému vedla  cesta  kolem  Pont du Gard  resp.   aquaduktu   kterým  římané  kdysi  chtěli  přivést  pitnou  vodu z  města  Uzes  do  města  Nimes.  Historie  etap  výstavby  aquaduktu   je  zpřístupněna  v  moderním  vstupním  komplexu,  který rozhodně stojí  za  pozornost.  Součástí  komplexu  je navíc  velmi  působivá    expozice klasických  fotografii  českého fotografa  Josefa  Koudelky ,  mapující  antické  památky  středomoří.

Vstupné  pro  2 osoby včetně parkoviště bylo  22€.  Cesta  dále pokračovala  na sever   přes  Uzes  do  Vallon s velice řídce osídleným  krajem  cca. 60 km.

Vallon  je  vstupní  branou  do kaňonu  řeky  Ardache   s přírodním  mostem   Pont d´Arc,    podobným  Pravčické  bráně  s tím,  že  pod  francouzským  mostem protéká  řeka,  která  je  vodáckým  rájem  končícím  ve městě  Pont-Esprit po cca. 45 km.

Průjezd  kaňonu  včetně návratu  z  240km trasy  byl  již za  deště  podél  řeky  Rhoeny  s trojím přejezdem stavidel nad Tarascon.

 Třetí  den  byl  věnován  přesunu do  kempu  v  Cucuronu  pro snazší dosažitelnost dalších cílů a poloze kempu  obklopeném   vinicemi  s hrozny  kterých  si nešlo  nepovšimnoutJ.   Večer  proběhla  návštěva  městečka   Cucuron  se   stylovou  restaurací  kde nám loni tak chutnalo.        Číšník  nesl  vepřový  steak  ´Pluma de Porc  Iberique au gros set´  za 2x20€  a  věděl  že tomu  tak  bude i  letos:-).

Čtvrtý den jsme  věnovali  cestě do etapového cíle Tour, hoře Mont Ventoux.  Od rána nás doprovázel déšť  o  proměnlivé  intenzitě.

Minuli  jsme město  Apt,   projeli  kaňonem  z  Villes s´Auzon   do  Sault  resp. přijeli  pod  jižní  úpatí  Mont Ventoux.   Další cesta  ze  Sault  na  vrchol  cca.20km  již byla  výhradně  do kopce.  Po  10km bylo pro  omezenou  viditelnost   možno  pokračovat   bezpečně  jen  na   ¼ plnu  a  jedničku  podél  krajní  čáry.  Pod  vrcholem  jsem  i  tak  málem  srazil cyklistu  který  se blížil k vrcholu podobně jako my.   Na  závodní  kola se  zřejmě  s montáží  blikaček nikdo nezdržujeJ.  Vrchol   překonal  všechna  očekávání.  Ještě   že  jsem  loni  v  přímém  přenosu  viděl  dojezd  etapy  Tour  až na vrchol a   viděl  jak  Froom  jede  poslední  metry  do cíle etapy  pravou  vracečku   na  45°.  Motorku  bych nejspíš  už   nenašel…

                       

Po  zážitku  na který  se nedá  jen tak  zapomenout,  sotva   kilometr  pod  vrcholem  s  nebem bez  mráčku  jsem  vyslechl  z  hovoru  stoupajících  cyklistů ( min.z ¼ ženy),  že  vrchol  pokoří  za  2 ½ hodiny.  Po  poznámce  přítelkyně  ať  to zkusíme  ještě  jednou   vyjet  když  už  je  tak  pěkně  ???   jsem  se  jen  zhluboka nadechl …

Dojezd  zbývajících cca. 150 km do  kempu  proběhl  přes  města  Carpentras,  Pernes   a  L´Isle  naprosto  v pohodě…  Po  návratu  do kempu  jsme   zalistovali v původci  a  pokochali  se výhledy  z  vrcholu:-)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.64
Známkováno: 11x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist