Francouzské Alpy

Po loňské vydařené cestě plánujeme letos cestu ještě kousek dále. Hynek jakožto cyklista má teoreticky projety všechny francouzské alpské průsmyky z Tour de France. Tentokrát se s námi vydává i moje žena Martina na banditovi 600, ale s tím, že pojede jen k příbuzným do Švýcarska. Tomu také přizpůsobujeme plány. Máme 3 dny na cestu tam, 3 zpátky a necelý týden ve Francii. Cílem jsou nejvyšší průsmyky v Savoi a Haute Provence a dojet až k Canyonu Verde. Pobřeží Cote d`Azur vynecháváme. Turistické oblasti nepotřebujeme. A tak v sobotu 28.6 vyrážejí naše 2 Banditi a Hynkovo BMW. Za většinu fotek v tomto článku vděčím Hynkovi.

Francouzské Alpy

Kapitoly článku

1. a 2. den – přejezd do Alp

S Hynkem máme sraz opět v Rudné, 8.30 tankujeme a vyrážíme po dálnici na Plzeň, Folmavu, Cham a Regensburg. Zde ale tentokrát odbočíme na Ingolstadt a po silnici 16 dojedeme přes Augsburg po 23 do  Ga-Pa. Až po Schongau je to nudná cesta. Odtud až do Oberau se za sluníčka poprvé projedeme po Alpenstrasse.

V Ga-Pa zjišťujeme, že trasa je úplně stejně dlouhá jako jižní cesta přes Landshut a Mnichov. Na obloze nad Zugspitze naším směrem vidíme mraky, ale zatím jsme suší, tak jedeme.
 


První přeháňka nás potká za Lermoosem cestou na Fernpass (1209 m). Nahoře je pěkná bouřka. Přečkáváme ji pod stříškou a za sluníčka dojíždíme za Imst a v Milsu se ubytováváme. Máme 613 kilometrů a jsme v pohodě. Máme bojovnou náladu, a i když předpověď zní deštivě, tak se chystáme na Stelvio.  

2. den vyrážíme za sucha, ale hned za Landeckem v Pfundsu tankujeme.

Martina dojela na rezervu. Rovnou jdeme do nepromoku. Za drobného mrholení projíždíme obligátní trasu přes Reschenpass (1508 m), sjíždíme do Prada a zastavujeme na hraně Stelvia. Prší soustavně, ale po kafi se rozhodujeme jet nahoru. Moc možností stejně nemáme, objet Stelvio je na desítky kilometrů.
 

 

 Proti loňsku je silnice skoro prázdná a docela bez problémů dorážíme na vrchol (2757 m) ještě před 11 hodinou. Cesta dolů do Bormia je přehrazena policií. Prý bude uzavřená až do 1 hodiny odpoledne, kdy má vyjet 1500 motorkářů. Déšť již padá se sněhem, a tak na Tibetu (znalci tuto restauraci znají) dáváme gulášovku a plánujeme co dál. Naštěstí zjišťujeme, že cesta do Bormia je uzavřena jen pro auta, a tak se pouštíme dolů úplně prázdnou silnicí. V Bormiu ani nezastavujeme a přes Passo di Foscagno (2291 m) sjedeme do Livigna (1816 m). Zde jsme již ve 2 hodiny, natankujeme a uháníme do Švýcarska směrem na Berninapass (2328 m). Pod vrcholem v mlze jedeme krokem a zatáčíme na Itálii. Do Tirana dojíždíme v pohodě, pokračujeme v dešti na Sondrio a stáčíme se k Lago di Como. Ještě není sezona proto se ubytováváme někde u Vignola v prázdném penzionu. Vše v hrozném dešti. Večer déšť ustává a i předpověď nám rozjasňuje náladu. Tak místo pivečka dáme bílé vínko, vysoušečem se snažíme dostat vodu z oblečení (vše kromě rukavic a bod drží) a uléháme po „jen“ 312 km.

3. den – začíná Francie a Route des Grandes Alpes

Jelikož by snídaně byla až v 8, tak vyrážíme za krásného slunečného dne směrem na Lugano.
 


Tato ranní bezsnídaňová etapa se nám ještě několikrát osvědčí. Cestou se zastavujeme ještě v Itálii na kafe a rohlíček. Je všední den a tak kolem Lago di Piano je čilý provoz.
 


Projíždíme Luganem a mimo dálnici tankujeme v Bellinzone. Údolím Ticina stoupáme na Gotthardpass (2108 m).
 

  Je pěkná zima, ale naštěstí sucho

 Ještě před polednem sjíždíme do kantonu Uri, po pravici necháváme Andermatt a vyjíždíme na hlavní bod dnešního dne – Furkapass (2431 m).
 

 Rychlé foto a dolů se zahřát. Oběd si dáváme v Ulrichenu a po 3 hodině a cca 140 km klesání podél Róny tankujeme v Martigny (471 m). Zde se loučíme s Martinou, která to má asi 60 km k rodině. My stoupáme svižně na Col de la Forclaz (1527 m).
 


Sjíždíme do Chamonix. Zde poprvé využíváme konečně vybudovaného objezdu Chamonix a po hlavní sjíždíme na Passy. Míjíme údolí Arly, dáváme rychlý kebab a v Cluses (470 m) zatáčíme na Col de la Columbiére (1618 m).
 


Hraje se fotbal, a i proto je možná silnice úplně prázdná. Zde se poprvé napojujeme na Route des Grandes Alpes. Při sjezdu nacházíme ubytování v lyžařském středisku Grand Bornard. Po 420 km opět domlouváme ranní brzký odjezd bez snídaně.

4. den – přes Francii zpět do Itálie

Ráno je nádherně, a tak jsme již v 6.30 na cestě


Dojíždíme na konec údolí, v Saint-Jean-de-Sixt se napojujeme na hlavnější Route d`Annecy, projíždíme spícím lyžařským střediskem La Clusaz a stoupáme na Col des Aravis (1487 m).

Tam jsme již před sedmou, fotíme masiv Mont Blancu a pádíme (no spíš na jedničku vytáčíme) na Flumet (854 m). Zde se odpojíme z hlavní D909 a vystoupáme do lyžařského střediska Les Saises. Col je výšce 1633 metrů, ale je plný hotelů. Takže nic moc, jen povinné foto a dolů do Beaufortu.
 

 Opět padák, město je jen v 683 m. Zde si dáváme konečně snídani. Kolem jezera Roselend na stejnojmenný Cormet (1968 m), opět dolů do Bourg-St-Maurice.
 


Tankujeme v 9.30 po neuvěřitelných 120 km většinou na jedničku nebo dvojku. Opět se napojujeme na hlavní D902 a stoupáme okolo Lac du Chevril k Val d`Isére. Tento úsek se dá pálit i 90, cestou začínáme potkávat spoustu cyklistů. Brzy se dozvíme proč.
 

Městem projíždíme co nejrychleji a šplháme na Col de l`Iseran (2770 m). Zde poprvé potkáváme více turistů, ale v porovnání s nám bližšími Alpami jako Furka, Stelvio se to nedá srovnávat.

 

Údolí Isére je krásně vidět většinu stoupání. Nahoře je cítit, že jsme skoro v 3000 m. Na horní sedačce se ještě lyžuje a sníh ani není moc rozbředlý. Blíží se jedenáctá a tak sjíždíme dlouhý sjezd až do St-Michel-de-Maurienne (700 m). Tím vynecháme přejezd do Itálie přes Col du Mt. Cenis. Dalším cílem je Galibier, známý z Tour de France.  Prvně trpíme na Col du Télégraphe (1566 m), jelikož celou cestu nahoru je vyfrézovaná vozovka. Zde se jela již 28x Tour. Před Galibierem ještě sjíždíme do Valloire (694 m) a pak na Col du Galibiere (2642 m). 

 

Je to pátý nejvyšší vrchol francouzských Alp. Zde potkáváme krajana na kole a ten nám vysvětluje důvod nezvyklého množství cyklistů.  Chystají se na sobotní závod La Marmotte (svišť) – 5000 metrů převýšení na 174 km. Startuje se 3 hodiny – skoro 8000 účastníků. Hynek jako cyklista to prožívá. Já říkám rychle pryč. To nevíme, že je potkáme ještě jednou a důkladněji. Turistických center ubývá, města začínají být i 20-30 km od sebe.
 


Sjíždíme dolů na kafíčko na Col du Lautaret (2058 m). Tam se šplhají cyklisti na Tour i letos.  A pak až dolů do Brianconu. Krajina se mění. Čeká nás nejnáročnější část dnešního dne. Ještě v pohodě přejíždíme Col d`Izoard (2360 m), abychom stoupali k Col Agnel (2744 m).
 

Již cestou nahoru se ochlazuje, přicházejí mraky. Na vrcholu přímo na hranicích je již mlha, že je vidět s bídou na přední kolo.

 

Proto je asi silnice jen na podrobných mapách. Ale doporučuji ji všem. Sjíždíme krokem do Itálie. Na vrcholu jsme až v 5 odpoledne a tak se u Lego di Castello rozjíždíme co se dá. Cíl máme až v Cuneo a to je kus cesty. Cestou přes Casteldelfino nepotkáváme až do Venascy skoro nikoho. Cuneo nás překvapuje svou velikostí. Má 55 tisíc obyvatel a klesli jsme až do 534 m. Skoro již cítíme vůni moře. Za Cuneem (jak se tohle dá skloňovat?) je Borgo San Dalmazzo. Zde nacházíme BaB. Paní mluví alespoň trochu francouzsky a tak se rychle domlouváme. Je po 7 a máme v sedle neuvěřitelných 457 km. Rychle jdeme na pizzu, pivko a spát.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.80
Známkováno: 15x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist