Francie (nakonec okolo)

Brest. Tenhle název města mi učaroval a já přes zimu často stál u Alpinky v garáži a těšil se, až spolu zas vyrazíme na cesty. O Francii jsem věděl jen pár základních info a řeč samozřejmě neovládal. A tak jsem vyrazil a tady je ta cesta sepsaná.

Francie (nakonec okolo)

Kapitoly článku

Den 1. – úterý 5.7. 2011

Vzbudil jsem se ráno v 5 hodin, kouknul ven a bylo po náladě. Je hnusně zataženo, mrholí a občas sprchne. Jsou ty léta teď nějaký divný. Jsem doma sám, holky mám u babi a dědy, takže se plácám po baráku i po venku a krk už mám vyvrácenej, jak pořád koukám na nebe. Chci už jet, ale v dešti se mi nechce. Po 11 hod mě konečně někdo vyslyšel, uviděl jsem v mrakách díru a začal balit. Proviant mám nakoupenej, takže do kufrů a jedem!

Dneska si udělám takovej náskok. Chci dojet do na hranice s D, tam přespat a ráno vyrazit dál. Pojedu kochací jízdu směr Chrudim, Pardubice, Hradec Králové, Mladá Boleslav, Česká Lípa, Děčín a zakotvim v Tisý. Tam jsme byli s Evčou na svatební cestě v penzionku a moc se nám tam líbilo.
Zvykám si zas na plný kufry, ale jen chviličku a už jsme s Alpinkou sehraný. Jen jsem vyjel, začal chcavec a držel se až do Pardubic, kde konečně přestalo a vykouklo sluníčko. To je dobře. Jedu si jen tak volnou v hlavě plány a očekávání. Předjede mě pár střelců s holkama za zády, dost riskujou, nebo možná já stárnu. Cesta hezky ubíhá projel jsem okolo Bezdězu a Máchova jezera a jsem v Český Lípě, tam točim na Žandov, dál Benešov nad Ploučnicí a už jsem v Děčíně. V řece teklo nějak hodně kalný vody, tak tu pršelo dost. V Děčíně přehoupnu Labe směr Jílové, pak Libouchec a jsem v Tisý. Jedu najisto, ptám se jestli je volno a mám kliku. Nějaký lidi nepřijeli, tak bydlim.
Je 16,30 rychle si hodim věci do pokojíku, chvilku dám řeč s milou paní majitelkou, která si na mě dokonce vzpomene a jdu na dvě. Mám rád místa kde jsem už někdy byl. Stavim se tady a támhle a pak kráčim napojenej a nakrmenej “dom”. Vzpomínám, jak jsme prošli úžasný Tiský stěny až na Děčínskej Sněžník. Byla to krásná prochanda. A dlouhá. Já teď musim mrknout do mapy a vymyslet nějakou trasu. Chtěl bych projet přes D, NL do B, kde mi kamarád kamioňák domluvil spaní na jejich pobočce ve městě Ardooie. Chci dojet až tam. Je to štreka, uvidim jak to pojede. Takže dobrou. Ujeto : 230 km

Den 2. - středa 6.7. 2011

Ráno svítí sluníčko, tak honem oblíkat a jedem. Je 6 hodin a vyrážim. V Petrovicích natankuju a na přechod do D na Dresden. Vzpomenu si, jak jsem tudy valil loni z DK ze Skagenu celej promočenej na jeden zátah. Ale dneska je hezky a teplíčko, tak směle do toho. Volim dálnici kvůli rychlosti přesunu. Vím, že z D, NL ani B nic mít nebudu, ale to se nedá nic dělat. Vše je omezený. Dny dovolený a koruny taky a já chci vidět F a hlavně Brest.
Cesta odsejpá a vlastně neni o čem moc psát. Ráno jsem měl dálnici pro sebe, pak se jako mávnutím kouzelného proutku zaplnila a teď je to už nahusto. Jedu vymyšlenou trasou dál na Leipzig, Halle, Magdeburg, Braunschweig, Hannover, Osnabruck pak přechod Oldenzaal do NL. Tady jsou všude pastviny s krávama a hezký farmy. Podobný, jako jsem viděl v DK, ale tady jsou snad ještě upravenější. Nikde zbytečnej keřík nebo vyšší tráva, krávy čistý a prostě pořádek. Nehodnotim, jen srovnávám s našima JZD. Dál na Zwolle, Utrecht, Breda. Jedu taky přes pár kanálů kde plujou loďky i lodě. Voda je tu někde výš než okolní krajina. To jsou mi teda úkazy! Kroutim hlavou ze strany na stranu, jedu volnou, rozhlížim se, ať taky něco vidim a taky častěji mrknu nahoru na nebe, kde se asi chystá voda. To, že jsem v B, zjišťuju až podle ukazatelů na Antverpen. Tady je to prakticky stejný, jako v NL, jen v oknech visí záclony. Možná bych si to tu přeci mohl trochu projet, ale nechám to na zítra. Dneska to stihnu až do Ardooie, tak bych se měl ohlásit. Potřebuju tankovat, stavim u pumpy a pak volám klukovi jak to vypadá a kam mám přijet. Říká mi, že mě čeká, ať dorazim. Přespání zajištěný. Paráda. Odpočinu a zítra si tu udělám nějakej okruh. Dorazim na místo a vše je jak jinak, než jinak. Z přespání nic nebude, celej den je tam nějaká kontrola. Nebude riskovat. To nevěděl když jsem mu volal?! Ptám se ho na nějaký ubyt v okolí, ale neví nic. Vidí, že ho chci zabít do hlavy, tak mi dá dobrou radu : ubytuj se v hotelu. Nemám slov!
Tiše zuřim, je 20,30 a já začínám hledat ubyt. Zkoušim v Rosselare ještě v B, ale maj plno, nebo za moc. Přejedu do F do Lille a zkoušim dál. Hotely F1 jsou narvaný chlapama, co už maj v tuhle dobu dost pod kůží a přehnanej zájem o motku a obsah kufrů. Tady nebudu. Pak jeden hezčí hotel a tady volno je. Se nedivim za 210 E. To je dobrý, ale pro mě ne. Zas to moje spaní. Vždycky to takhle dopadne, hledám něco až je tma.
Tma jako v pytli a co teď? Už nebudu jezdit po městě! Dám do nav třeba Abeville a jedu a spoléhám na náhodu, jako už často. Nejsem ani tak ospalej a unavenej, jako otrávenej. Nejet do Ardooie, stihl jsem něco za světla a když ne, mohl bych si to aspoň sám.
Po motelu u silnice ani památky.Jsem v Arras a na konci města při výjezdu z kruháku zahlídnu popravu takovou hráz s cestou a tam stromy a keře. Udělám ještě jedno kolečko po kruháku a rozhoduju se. Přehoupnu obrubák a pomalu jedu po cestě ke stromům. O jeden opřu Alpinku a při baterce skouknu okolí. Tady by to šlo. Posunu motku ještě o kousek dál a už stavim stan. Načase. Je 1,30. Je docela chladno a já mám jen slabej spacák. Chvilku se ještě rozhlížim a naslouchám, písnu dom a pak spim.
Ujeto : 1.136 km


Den 3. - čtvrtek 7.7. 2011

Dobré ráno. Noc jsem přečkal až na tu zimu v poho. Asi v 5 ráno se na mě přišla mrknout srnka (čtyřnohá) docela jsem se lek. Víc mě ale leká počasí. Fouká studeno a je zataženo, jako že úplně. Něco snim, brnknu holkám domů a dopisuju si deník. Kouknu občas na nebe. A pak uvidim díru a mrkne na mě sluníčko. Sbalim, kuk do mapy a plán je. Někudy po pobřeží na pláže vylodění spojenců a pořád blíž k Brestu. Jedem.
Směr Abeville, Dieppe.
Dám do nav, že ne po dálnicích a hezky se vozim po všech městečkách a vesničkách. Tady to není takový uhlazený, jako v NL a krajina se vyhezkne až u pobřeží. Cedule u silnice mi říká, že jsem v Normandii. Je to tu všechno bílý, jakože kameny u silnice a na polích a taky skalky a kopce. Asi je tu vápenec, ale nejsem geolog. Silnice se zařezávaj do bílejch kopců. Je tu moc hezky.
Po cestě je hřbitov s pomníčkama v řadách, tak to bude z války. Zajedu blíž a přečtu si, že je to hřbitov britských vojáků z první světový. Smutný.
Příjezd do Dieppe je fakt bomba. Město jako na dlani a vzadu kanál La Manche. Zastavim a kochám se. Sjíždim dole kopcom úzkou uličkou až do přístavu. Spousta lodí a lodiček, lidí a lidiček a taky racků. Krása a romantika.

Popojedu ještě jinam, na místo, kde moře bije do útesů, seberu kamínek domů a užívám si to. A když se vynadívám je čas jet dál. Směr Caen. Nav mě tahá po všech čertech, jedu si jen volnou. Jedu přes krásnej most a pak je ještě jeden a ten je teda fakt obr a vede do Le Havre.
Tam ale já nemířím, dál se motám po malých silničkách a mám oči otevřený. Dneska už jsem kdoví pokolikátý zmoknul a vždycky, když se rozhodnu zastavit a nasoukat do nemoku, pršet přestane a vykoukne slunko. Teď před Caen, je ale nebe vážně celý černý a u silnice je motel. Zastavim, že se zeptám a vypadá to, že bydlim. Za 33 E. Kdybych včera narazil na něco takovýho, neváhal bych. Dneska jsem trochu na rozpacích. Pokoj je teda bídná díra, ale hlavně motka je vzadu na dvoře a nikde žádná brána.
Ty vole, snad se s ní nic nestane, nebo dokonce nezmizí! To se to bude spát a navíc po silnici jezdí jeden kamion za druhym. Ale to už začíná fučet vichr a prší, tak dost stížností. Rychle uložit věci na pokoj máznout řetěz a přikrejt Alpinku plachtou a šup dolů na dvě. Objednám si F pivo Leffe a jídelní lístek. Pivo je nedobrý, dalo by se říct hnus, takže zkusim Stella. Lepší, ale Pilsner to teda rozhodně není. Koukám ven z okna a vzpomenu si na film Na samotě u lesa na scénku “chčije a chčije” a šklebim se a dám si ještě jedno pivo.
A co zítra? Zítra chci jet na místa vylodění spojenců. Pláže Juno, Gold, Omaha a Utah. Přečet jsem tolik knížek a teď to všechno uvidim na vlastní oči. Nevim, jestli výraz těšim se je ten správnej, ale chci to vidět. Vidět, projít a zkusit se vžít do postav z knížek.
Sakra teď ale leje, jak bude ráno? Dám si ještě pivo, rozbalim mapu a plán je v mžiku na papíře. Dopoledne pláže a pak už na Brest.
Vidim, že vítr odfouk z Alpinky plachtu, musim to opravit. Dopiju a že budu platit a obsluha se ptá, co jako to jídlo. La Carte Menu jsem ale chtěl, když jsem přišel, teď si ho strč. Oni tu asi fakt žijou až po 20 hod, jak jsem slyšel. Blbý, když člověk nezná místní zvyky. Hlady neumřu, mám jídla dost, tak nahoře něco skousnu a zaleju jednou pohodou z Plzně v plechu. Dobrý a dobrou.
Ujeto : 342 km

Den 4. - pátek 8.7. 2011

Ráno po 5-tý hodině kouknu ven z okna, ale ani nemusim. Fučí vítr a leje. Ach jo. Mrknu na motku na dvůr, plachta drží a vše v pořádku. Ještě teda na chvilku zalezu a zavřu oko. Stejně ale poslouchám co venku. V 7 hod přestává, tak balim a vyrážim. Dám do nav Ouistreham a za chvilku jsem tam. Hezký náměstíčko s nezbytnym kostelem. Ty jsou vlastně všude a jsou to fakt nádherný stavby. Chci koupit pohled, ale otvíraj až v 9 hod. Cvaknu jen fotku a pojedu dál.

Chci podle pobřeží La Manche, ale nav mě pořád tahá někam dál od vody. Je to tu placka orientuju se podle kostela se dvěma věžema a vidim, že jezdim pořád tak nějak dokola. Dělá ze mě vola a to ne! Vypnout a podle čuchu a cedulí. No jasně, to je jiná. A už jsem tady. Pláž Juno Beach.

V městečku v ulici visí vlajky zúčastněných států na dni D. Tank Sherman na podstavci, zbytky bunkrů a opevnění, všude fotky s popiskama.
Chodim a prohlížim. Jdu po dřevěnym mole, hodim kousek chleba rackům, udělám si fotku života pod vodou (teď nad) a sleduju skupinu lidí na koníkách, co se projíždí po písku.
Taky tam jezdí traktory a myslim, že náváží odplavenej písek zpátky ke břehu. Na konci mola se nechám vyblejsknout od turistů.

A pláž Gold za kousek vedle. Vysoký útesy se tyčí nad vodou a odolávají vlnám. Museum, kam ale nejdu. I tak jsem takovou směs pocitů dlouho nezažil. Hrůza, obdiv, úcta, respekt ke všem těm vojákům, kteří se na vylodění podíleli. Znovu a znovu zastavuju a prohlížim si místa, kde se bitva odehrála, představuju si, jak vojáci skákali z plavidel rovnou proti kulkám z kulometů a všem ostatnim zbraním. Kolik jen mladých kluků zahynulo přímo na pláži, aniž měli možnost vyšplhat po kolmých útesech proti dalším salvám. Neskutečný!! Znovu si přečtu všechny knížky co mám doma a bude to úplně jiný. Smutnější. Sakra mám v očích slzy, asi jsem nějakej měkej. A na to všechno shlíží z vysokýho podstavce socha Panny Marie.
Chovaj to tu všichni ve veliký úctě, je to vidět i podle pořádku a tak. Žijou novym životem, všude je spousta kaváren a hotelů a obchodů a jasně, že i turistů, i když je hnusně pršavo. Na to, abych prošel všechno nemám už čas, budu muset jet dál. Mimochodem ve městě Arromanches jsem viděl poprvé v životě ženskou (teda holku,, a hezkou) popelářku. Jedu a stavim kousek dál v Longues sur Mer kde jsou tři velký betonový bunkry a v nich veliký děla namířený na La Manche.
Ty když spustily. Dneska sou už rezavý, ale při troše představivosti.. Pal!Pal! Nechápu, že některý “lidi” jsou dnes schopný zvedat pravačku před sebe a pochybovat o hrůzách války.
Na kopci u Longues sur Mer je nějaká budova obehnaná ostnáčem a všude zákaz vjezdu. Jedu polní cestou okolo, abych se mohl kochat pobřežím a trochu si utřídit myšlenky. Vyndám foťák, že udělám fotku a už se otvírá brána a přímo ke mě jede auto. Nečekám a beru roha. Asi je to nějaká tajnost nebo co. Nakouknu ještě na Omahua pojedu už pryč, jsem fakt hotovej. Takže dolů na St-Lo směr Rennes, kousek před uhnout doprava na Dinan a pak na St-Brieuc. Tady někde přejíždim nádhernej most a pak je další, ale na něj nejedu jen cvaknu fotku a jedu dál svým směrem, takže na Morlaix. Valim po bezplatný dálnici, tak to frčí. Je tu dost mostů a dole pod nima městečka s krásnou starobylou architekturou. Ale nestavim, protože jako magnet mě přitahuje cíl. Brest.
A ten se blíží. Vidim veliký město a za nim jen vodu. Jsem tu. Dokázal jsem to. Zastavim a moc si užívám tohle malý vítězství. Nasávám čerstvej studenej vzduch s vůní oceánu. A pomalu se vydám na projížďku městem.
Bude čas najít něco na přespání. Dneska to zase zkusim včas. Vydám se ještě kousek dál za Brest a dojedu do Le Conquete. To už je ale vážně konec světa. Malý krásný městečko na břehu oceánu. Fotim si obr výletní loď. Tady si to určitě musim projít. Zkusim hotel na náměstí, ale nějak se nemůžu domluvit. Pár slovíček ze slovníku prostě nestačí. Mizim. Na parkovišti kde stojí Alpinka se ke mě přitočí chlapík a ukazuje jako spát a tak kejvu a on obtelefonuje nějaký známý. Za chvilku kroutí hlavou, že všude je “komplet”, takže nic. Jasně, že jsem vůbec čekal něco jinýho. Skáču do sedla a vydám se po čuchu někam. Ujedu asi 2 km po pobřeží a uvidim cedulku “chambres d hotes”, tak to zkusim. Starší lidi mi hned ukazujou pokoj a sprchu a vedle hajzlík. Za 40 E. Je 19 hod, dál rozhodně nejedu. Je to balík, ale výhled na Atlantik, motka v garáži a postel s madracema, jak pro princeznu na hrášku. Beru.
Honem sprcha, kraťasy a triko, taky foťák a pár drobných a do města. Je tu nádherně i počasí se nade mnou ustrnulo a na chvilku se udělalo hezčejc. Obejdu si náměstí, projdu úzký uličky a nevynechám ani přístav s loďkama.
Nasávám ten “jinej vzduch” a je mi fajn. Koupim pohledy, pošlu dom a do hospůdky, kam chodim na dvě. A teď jdu na dvě tady. Knajpa s barem zařízená po námořnicku a obsluhuje chlapík, co by mohl bejt podle vzhledu z fleku pirát. No třeba je. Sednu si do kouta a napíšu ty pohledy. Pivo celkem ujde. Turisti se zvolna vytrácí a já se taky zvednu. Jdu k poštovní schránce a pak se courám “dom”. Udělám pár fotek, ať mám na památku. Tady v Bretani jsou všude nádherný hortenzie. Skoro u každýho baráku. Trošku se zamotám, ale už mám správnej směr. Ještě je světlo, tak seběhnu dolů k oceánu kde jsou pěkný vlny. Ochutnat vodu a taky najít nějakou mušličku pro holky. A taky nechat svou stopu v písku u oceánu.
Na památníku co tu stojí, čtu, že tu spadlo letadlo ve válce. Chudáci letci. No měl bych už vyrazit, než bude tma.
A už se hrabu do postele, slupnu konzervu a dopíšu deník. Ráno musim máznout řetěz, teď už nevylezu.
Vzpomínám, že jsem po cestě někde u St-Brieuc vyfotil ze silnice na dost daleko, takovej obr hrad. Určitě jsem prošvih něco hezkýho, ale všechno za pár dní prostě nedám. Musim mrknout do mapy co to bylo. (Zjistil jsem to až na netu doma. Byl to hrad Le Mont Saint Michel).
Když jsem u tý mapy, co zítra? Uvažuju o jednom dni odpočinku, ale zas se zatáhlo a prší. Odpočívat můžu doma. Sjedu kus dolů na jih, třeba se oteplí. Rozbalim mapu a doprdele, ta Francie je veliká. A už píšu. Quimper,Lorient,Auray,Vannes,Nantes,La Rochelle. A co dál Zatim nevim. A domů asi letadlem, jinak mi upadnou ruce. Zatracený karpály, to je věc! Dobrou.
Ujeto : 485 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.15
Známkováno: 26x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist