Francie na Pinckoj

Po úspěšně složené maturitě nás čekaly nejdelší prázdniny v životě. Proto jsme se rozhodli pro dlouhou cestu do Francie. Hlavními cíli jsme zvolili Brusel, Omaha Beach a Paříž.

1.den - sobota 9.7.2011, Vojice – Jičín – Horní Slavkov, 242 km

První den naší cesty jsme se sešli ráno před devátou hodinou u Martina S. Dobalili jsme poslední věci a připravili jsme se na cestu. Bez větších problémů jsme jeli po naší známé trase přes Mladou Boleslav, Mělník, Slaný, Rakovník… Odpoledne jsme se ubytovali u dědy Martina S. Pincky jsme zaparkovali v nedaleké garáži. Ještě jsme je před večeří trochu poštelovali. K jídlu jsme dostali výborný guláš.

2.den - nedělě 10.7., Horní Slavkov – Zella-Mehlis, 266 km

Ráno jsme vstali po 7. hodině, hned po snídani jsme se sbalili, rozloučili a vyjeli směrem na Kynšperk nad Ohří. Cesta byla příjemná. V Aši jsme nakoupili zásoby oleje – 6 litrů M2T. Před hranicemi jsme natankovali poslední český benzín. Jako u každých hranic byly na každém rohu nějaké nevěstince. V Německu jsou relativně špatně značené uzavírky. Několikrát jsme přijeli až před zákaz vjezdu a museli jsme ho složitě objíždět. Dalším problémem bylo to, že jsme neobjevili žádný otevřený supermarket. K obědu jsme měli zbylé řízky. Hezký zážitek mám i z mostu, když jsme ho přejížděli, zrovna jel pod námi vlak naložený dřevěnými pilinami. Celý most krásně voněl. V pozdním odpoledni nás zastihl déšť. Poměrně dlouho jsme hledali něco, kde se můžeme schovat. Docela jsme promokli. Zachránil nás až přístřešek pod garáží u letního domu (kde zrovna nikdo nebyl). I když byla v jednom místě děravá střecha, zachránilo nás to. V suchém oblečení jsme povečeřeli dvoje polévkové nudle na sucho a jedny sušenky.

3.den - pondělí 11.7., Zella-Mehlis – Kirchsahr, 402 km

Ráno jsme vstali po 6. hodině. Rychle jsme se sbalili a odjeli. První zastávka byla u supermarketu v Suhlu, kde jsme posnídali. Ve stejném městě jsme ještě doplnili zásoby vody na benzínce. Mokré oblečení nám uschlo poměrně rychle.

Po poledni jsme si zastavili na polévku. I když nejbližší plodinou bylo obilí, vařili jsme hrachovou. Stále se nám jelo příjemně, tedy až na některé od sedla otlačené části těla. Při sjezdu z jednoho z mnoha větších kopců bodla Martina V. včela. Zpočátku jsme tomu moc nevěnovali pozornost, ale ukázalo se to jako chyba. Město Bad Neuenahr-Ahrweiler jsme si prohlédli trochu více zblízka, kvůli částečně nefunkční GPS navigaci. Nakonec jsme se vymotali. Nabrali jsme směr na krásné údolí plné vinic. Pomalu se blížil večer a my jsme se utábořili pod plachtou mezi Pincky na louce za Kirchsahrem.

4.den - úterý 12.7.2011, Kirchsahr – Sint Truiden, 174 km

Jako prvního mě ráno probudila zima. Ostatní ještě spali. Po krátké ranní očistě jsem se během zahřál a přitom jsem si prohlédl okolí. Po dlouhém přemlouvání jsem Martiny vytáhl z pelechu. Po chlebové snídani jsem vyčistil výfuk a vyjeli jsme. Během cesty ve městě nás předjeli dva policisté na motorkách. Nechtěli jsme s nimi mít zbytečný kontakt, proto jsme zastavili u LIDLu na doplnění zásob a zvolili jsme jinou trasu než oni. Přijeli jsme do Belgie. Po chvíli jízdy nás zastavil déšť. Pozdě, ale přeci jsme se schovali do dvou autobusových zastávek. Déšť přešel a my jsme se zase dali na cestu, když jsme vyjeli, zmokli jsme znovu. Chvíli jsme marně hledali kam se schovat. Po marných pokusech s plachtou v sadu jsme uviděli posed. Po bližším prozkoumání jsme utábořili pod pravděpodobně mysliveckou chatou. V noci nás navštívil opět několikrát déšť. Okolo půlnoci jsme přendali plachtu ze střechy dolů. Mohl ji totiž utrhnout silný vítr, který v noci foukal.

5.den - středa 13.7., Sint Truiden - Waterloo, 135 km

Ráno nás probudila vlhkost spacáků. Rychle jsme sbalili věci a schovali jsme se před deštěm v nedalekém posedu. Teplá polévka byla v deštivém počasí ještě lepší než obvykle. S navléknutými pláštěnkami jsme vyrazili na cestu. Poprvé jsme zastavili kvůli Martinově poruše na Pinckovi. Protože měl od včelího bodnutí oteklé jedno oko, tak jsme závadu odstraňoval já s druhým Martinem. Pravděpodobně mu odešel kondenzátor, ale opravili jsme více věcí než to zase jelo. Při rozjezdu se utrhlo spojkové lanko. Ihned jsme ho vyměnili. Další zastávku jsme udělali před lékárnou, kde si Martin koupil lék na zklidnění otoku. Vše se hned lepšilo, tedy kromě počasí, takže jsme museli několikrát přečkat déšť v autobusové zastávce. V Bruselu nás konečně čekala lepší silnice (všude jinde v Belgii jsou betonové drncačky). Nejprve jsme se vyfotili u paláce královské rodiny. Následně jsme jeli k Atomiu. Objeli jsme ho dokola a několikrát jsme se vyfotili. Ve městě jsme bohužel nepotkali žádné Čechy. I přes to se našlo pár našich obdivovatelů. Z města jsme viděli jenom malou část, ale i pře to jsme shlédli spoustu soch u cest a náměstí. Z nekonečného drncání a ustavičného popojíždění spadl Martinu V. řetěz. Ze sedla Pincka jsme zpozorovali i černocha, co mlátí svojí taškou o dopravní značky. Vyjeli jsme směrem na Waterloo. Na benzínce jsme umyli ešusy. Martin S. si zatím popovídal s místními policisty. Ptali se ho na řidičák, ale mimochodem i na hajzl papír. Sochu lva, která stojí v místě Napoleonova posledního boje, jsme si prohlédli pouze z dálky; vstup k ní byl hlídaný a už měli zavřeno. Při odjezdu z obce si Martin V. všimnul starého domu, kde bychom mohli nocovat. Důkladně jsme si to zde prošli a v nejpříhodnější místnosti jsme zaparkovali stroje a sami si lehli před ně. V noci nás rušili snad jenom projíždějící auta z blízké silnice.

6.den - čt 14.7., Waterloo – Lé Tréport, 283 km

Ráno jsme se rychle sbalili a vyjeli jsme na trasu, než začne pršet. První déšť nás zastihl ještě v Belgii. Přečkali jsme ho v autobusové zastávce. Další pokračování deště bylo na uvítaní hned ve Francii a to několikrát. Zimu jsme zaháněli běháním v okolí zastávek a vařením polévek. Byl to hodně krušný den. Za celý den jsme si tepla moc neužili. Při zastávce na jedné z benzínek jsem dával Pincka na stojan, ale sám jsem nějak ztratil rovnováhu a stroj mi spadl na zem. Nic se mu nestalo. Další lehce kuriózní pád se mi stal na rovné silnici, kde se mi zamotala tkanička od boty mezi kolečko na sekundárním řetězu a simerink. Když jsem to zjistil, zastavil jsem. Nevyšel mi pokus couvaní s Pincekem. Myslel jsem si, že se mi to zpětně rozmotá. Nestalo se, jenom já jsem se sbíral ze země. Počasí se zlepšilo až k večeru, kdy jsme dojeli k moři. Ale to už slunce zapadalo za obzor do velké louže. Tento den jsme si ho moc neužili. Noc jsme strávili na poli s pšenicí.

7. den - pátek 15.7., Lé Tréport – Douvres-la-Delivrande, 237 km

Ráno jsme vstali, až když slunce osušilo naše orosené stroje. Pokračovali jsem stále směrem na Omaha Beach. Na první ranní zastávce u supermarketu k nám přišel klaun a zval nás do cirkusu. Dostali jsem hezky barevný letáček CIRQUE, ale nic víc jsme nepřeložili. Jelo se nám líp než předešlý den, protože nepršelo. Ale nepříjemný byl i studený vítr, který foukal proti nám. Trochu jsme si odpočinuli v městečku Dieppe, které nám nabídlo nádherný výhled na svoje historické centrum, blízký hrad a několik kilometrů dlouhou pláž. Po mnoha svačinových zastávkách či tankovacích zastávkách jsme si udělali také první koupací. Voda byla docela špinavá, ale stejně nám víc vadil studený vítr, který foukal. Nikdo z nás ve vodě dlouho nevydržel. Najedli jsme se, vyprali špinavé prádlo a jeli jsme dál. Hodně času jsme strávili v kolonách. Nepomohlo ani velké množství kruhových objezdů, které mají urychlovat dopravu. Když začalo drobně pršet, Martin V. si všimnul dřevěného altánku u supermarketu HYPER U. Zde jsme přenocovali.