Francie a Saint Tropez za řídítky motorky

Den čtvrtý

...byl vyloženě nemotoristický. Bylo cca 20 stupňů a v pozdějším odpoledni asi 25. Oproti mrazu v té zmrzlé díře u nás v centru Evropy, to byl výrazný posun k lepšímu. Zásadní nutností bylo se jít vykoupat do moře. Ačkoliv bylo opravdu ještě studené, byla to téměř povinnost. Lepší byl ten pohled kolem. Zatímco u nás v díře chodily ženské zabalené do hadrů od hlavy až k patě, v ST si užívaly sluníčka a tak byla veliká kochačka. Nalodili jsme se na výletní loď a projeli jsme se kolem ST a pěkný den byl za námi.

Den pátý

Tento den byl ve znamení odjezdu ze Saint Tropez. Cesta nás vedla pěkně po pobřeží nekonečnými kolonami po Azurovém pobřeží, přes Saint Raphael, Cannes, Nice do Monaka. Znovu jsme si ověřili, že kolonami se v jižní Francii dá proplétat naprosto luxusně. Všichni řidiči jsou tolerantní a každý dělá dostatek prostoru. A i když si myslíte že jste rychlí, vždy je někdo na skůtru, v obleku a s kravatou mnohem rychlejší.
Jen těsně podél pobřeží to není až taková kochačka. Je tam všude moc rušno a veliký provoz. Napříště bych volil cestu kousek od pobřeží, tedy alespoň pár kilometrů, pokud by bylo kudy. Ale i tak to bylo fajn. U Nice a v Monaku už byl provoz natolik hustý, že jsme byli rádi že jsme to uhnuli na sever a poblíž Limone jsme překročili hranice do Itálie. Tento úsek byl naprosto super. Jeli jsme horským venkovem, sem tam na kopcích byla vesnička o několika číslech, sem tam ležel přes cestu pes a všude byl skvělý vyhřátý asfalt výborné kvality.
Klikatili jsme se nekonečným množstvím zatáček. Po okreskách jsme se doklikatili až k Turínu, kde jsme využili neplacené Italské dálnice a přejeli po ní až na sever Milána. Dálniční přesuny tedy nejsou nic moc. To nekonečné držení motorky pod krkem je úmorné. Když jsem nasadil 130 a držel to nekonečně dlouho, slyšel jsem v tom snad už všechny permoníky. Holt, jednobuch není ideální na dlouhé cesty. Ale ani jedno BMW nezklamalo.
Na sever od Milána jsme projeli nekonečnými tunely kolem jezera Lago di Como a zastavili u jezera Lago di Mezolla. Zaujal nás hotýlek u cesty, pěkně schovaný, kde se bude našim motorkám líbit.
Po ubytování nás přišel navštívit majitel hotelu, který by jako z oka vypadnul Danymu de Vito. Malej, kulatej a srandovní. A italsky do nás hustil, jak že bude skvělej večer, že bude veliká společnost, brazilský mistr kuchař bude péct osm druhů masa na rožni po brazilsku, budou go-go tanečnice a prostě skvělá zábava. Tak jsme po chvíli otálení a krátkém odpočinku svolili a sešli jsme do spodního patra hotelu kde nám málem spadla brada. Patro plné švýcarů. Stoly se prohýbaly pod množstvím jídla všeho druhu, brazilský mistr kuchař osobně tančil tu s rožněm skopového, tu s rožněm telecího, za chvíli zase s krůtím. A tak pořád do kola. Go-go tanečnice kroutily oplácanými zadky a přiteplenej šprcgumič zřejmě mužského pohlaví jim k tomu asistoval. Skvěle jsme se pobavili. A zábava pokračovala když nám Dany de Vito přinesl účet na 260 éček :-D
Ve výsledku jsme se shodli, že kam se hrabe Saint Tropez. Společensky unaveni jsme se odpotáceli do postele.

Informace o redaktorovi

Dušan Hájek - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE