Francie 2010

Den 7.

Původně jsme měli v plánu před návštěvou Saintes-Maries-de-la-Mer udělat malé odbočení do vnitrozemí a navštívit města Avignon, Orange, Nimes a Arles kvůli zdejším pozůstatkům římských památek. Jednodenním zdržením způsobeným prohlídkou Monaca jsme ale byli trochu pozadu oproti původnímu plánu, tak musíme tato města vynechat a doufat, že se sem podíváme někdy příště. Saintes-Maries-de-la-Mer je přímořské městečko.Každoročně se tu v květnu koná romská pouť, kdy se sjíždí tisíce Romů, aby zde slavili příběh jedné staré legendy, podle které se zde vylodily svaté Marie - Marie Salomé a Marie matka Jakubova v bárce bez vesel, na které připluly z Palestiny, kde byly pronásledovány Židy. Podle toho je odvozen název města, který v překladu znamená Svaté Marie z moře. S nimi připluli Lazar a černá Sára, jejich služebná, která se později stala patronkou cikánů. Městečko je malé, k vidění je zde aréna na koridu, která se však odlišuje od té španělské tím, že toreádor býka nezabije, pouze se snaží získat kokardu umístěnou mezi jeho rohy. Dále je zde kostel Stes-Maries, který dříve sloužil také jako pevnost. Spousta malých uliček plných krámků s místními specialitami vede k tomuto kostelu. Když jsme sem přišli, než jsem se stačil vzpamatovat, už jsem měl na bundě připíchnutý odznáček se Svatou Marií a stará cikánka za to požadovala nemalý obnos. Nezbývalo, než jí ho připíchnout zpátky :-) Nás do této oblasti přilákala hlavně okolní příroda. Nachází se tu národní park Camargue rozkládající se mezi Malou a Velkou Rhonou a Středozemním mořem. Silnice tu protkávají rozsáhlé bažiny, slaniska, pastviny a duny.Na vodních plochách lze vidět hejna volně žijících plameňáků a volavek, na pastvinách se pasou krásní bílí camargueští koně, původně divocí, které tu chovají v místních farmách zvaných manades venku bez ustájení. Za poplatek se můžete na těchto koních povozit krásnou krajinou při pobřeží moře, je to hodně romantické. Také se zde všude pasou v ohradách černí býci chovaní právě k bojům v koridě. Je to tu opravdu nádherné, relaxujeme na velkých balvanech u pobřeží a posloucháme šumění moře. Nekonečné písčité pláže se táhnou až kam oko dohlédne, prostě romantika jako z filmu.
Jen těžko se nám toto místo opouští, ale čas nás opět žene dál směr Montpellier. V tomto historickém městě stavíme jen krátce, protože v plánu máme prohlédnout si nejzachovalejší starověké pevnostní město v celé Evropě - Carcassonne. Kousek za městem Narbonne nás stihne za jízdy krátký deštík, ale není třeba ani nasazovat nepromoky a už je zase krásně. Město Carcassonne bylo v roce 1997 zařazeno na seznam památek organizace UNESCO. První sídliště na místě dnešního Carcassonne založili Keltové. Z jejich řeči pochází i název Carcaso. Legenda však pojednává o pětiletém obléhání města Karlem Velikým.Městu pomalu docházeli zásoby jídla a nezbývalo, než se brzy vzdát. Hradní paní byla žena saracénského krále Balaacka, Carcas. Aby hrad zachránila, uchýlila se ke lsti. Z posledních zásob nechala vykrmit prase a když bylo dostatečně tlusté, shodila jej z hradeb přímo před Karla Velikého. Obléhatelé byli již sami na hranici vyčerpání a tak si při pohledu na vykrmené zvíře mysleli, že na hradě musí být jídla víc než dost. Zdrceně se tedy obrátili na cestu k domovu. Rozradostnělá tímto úspěchem nechala Dame Carcas znít všechny městské zvony. Karlovo vojsko si na odchodu jenom povzdechlo - Dame Carcas sonne, což znamená Dáma Carcas zvoní. A tak přišlo Carcassonne podle legendy ke svému jménu.
Zastavujeme kousek od vstupní brány do pevnosti, parkovací automat na parkovišti pro auta nás nepouští, závora se prostě nechce zvednout, a za námi se opět tvoří fronta aut. Od obsluhy se dovídáme, že parkoviště pro motorky je opodál. No, parkoviště, je to prostě kousek vyhrazeného chodníku, ale motorky nemusí platit žádný poplatek, což je pro nás potěšující. To funguje prakticky po celé Francii a motocykl si můžete nechat zaparkovaný prakticky kdekoliv, aniž byste museli mít strach z pokuty. Po prohlídce města jedeme hledat nocleh a ubytováváme se v pěkném kempu La Pujade v Alzonne za 12,40 EUR. Po předešlé, skoro probdělé noci, se těšíme, jak se vyspíme na měkkém podkladu, je tu všude tráva. Obloha je pěkně zatažená a vypadá to na pořádný liják, ale nakonec nespadne ani kapička. Povečeříme křupavé bagety se sýrem a šunkou a šup do hajan. Dnes přibylo na tachometru 379 km.

Den 8.

Dnes se pokusíme dostat k západnímu pobřeží k Atlantiku. Vyrážíme nejprve do Toulouse, kde si dopřáváme ranní kávičku a pak míjíce Montauban zastavujeme až v Castelsarrasin. Podruhé za cestu dotahuji řetěz, který se od teď bude ozývat každých zhruba 500 km a pořádně ho sprejuji olejem.Zadní pneumatika dostává také pořádně zabrat, připadá mi, že mizí doslova před očima, a to má před sebou ještě zhruba jednou tolik kilometrů. No nic, snad bude vše OK. V Castelsarrasin fotíme místní kostel, procházíme si střed města, pak něco k zakousnutí a dále francouzským venkovem směr Bordeaux. Jedeme malebnou krajinou, která oproti jižnímu pobřeží změnila podstatně svůj ráz. Je protkána kukuřičnými poli, poli se slunečnicemi a vínem. Skoro v každé vesničce je něco k vidění. Silničky jsou v bezvadném stavu, vše krásně upravené, na křižovatku člověk prakticky nenarazí, kde je to jen možné, všude je nahrazují kruhové objezdy vzorově upravené zastřiženým trávníkem, květinami nebo třeba i vystaveným letadlem.Podél silnic vysekaná tráva, políčka vzorově upravená, většinou zavlažovaná rozstřikovači napájenými z protékající řeky La Garonne. Vše hraje barvami, provoz skoro žádný a tak cesta příjemně ubíhá a my se kocháme krajinou kolem sebe. Pobýt zde alespoň týden v kuse a relaxovat, to bych klidně bral. Míjíme Agen, ukazetele při silnici naznačují, že se pomalu, ale jistě, blížíme k Bordeaux. 40 km před městem ještě zastavujeme na jídlo opět v Mc´Donalds a pak už hurá do tohoto přístavního města ležícího na řece Garonne v departementu Gironde, regionu Akvitánie, které patří mezi přední světová vinařská průmyslová centra. Řada významných památek zapříčinila zapsání města v roce 2007 do seznamu UNESCO. My jsme zaparkovali motorku nedaleko katedrály sv. Ondřeje a pozorovali jsme život v tomto pozoruhodném městě. Při projíždění městem nás trochu prudilo, tak jako později třeba v Paříži, že dlouhé ulice prošpikované křižovatkami měly tak zhruba po 80 metrech semafory. Jízda zde vypadala tak, že jste se rozjeli na zelenou a po pár metrech zastavili na semaforu na červenou. Poté hned naskočila zelená a tak to šlo třeba 10 semaforů v řadě za sebou. Ideální pro začátečníky, aby se naučili perfektně rozjezdy. Nám to lezlo na nervy, ale okolní řidiči vypadali absolutně v pohodě, a smíření, a asi i zvyklí, v poklidu popojížděli po pár metrech od semaforu k semaforu.Přejíždíme most Pont-de-Pierre a míříme do Saint-André-de-Cubzac, kde se ubytováváme opět v příjemném kempu s rybníčkem za 12 EUR. Večer si dáváme výborné, tmavě červené víno z místní oblasti a probíráme dosavadní zážitky. Ujeli jsme dnes 378 km. 

Den 9.

Po deváté hodině ráno vyjíždíme směr Saintes, za městem najíždím na dálnici, jelikož se chceme co nejdříve dostat do La Rochelle a odtud přejet most spojující město s ostrovem Ile de Ré. Cesta po dálnici je nudná, ale rychle ubíhá a kolem poledne jsme na místě.Cestou nás zastihne jedna malá dešťová přeháňka, ale bez problémů ji zvládáme. Za 2 EURA za motorku přejíždíme most o délce 2,9 km a jsme na ostrově, oba prvně u Atlantiku. Právě je odliv a tak máme možnost si nasbírat nějaké pěkné mušle na památku, které tu zbyly v písku. Je krásně teplíčko a od oceánu vane příjemný vítr. Projíždíme si celý ostrov až k nejzápadnějšímu úpatí, odkud je překrásný pohled na oceán a přilehlé nekončící přírodní pláže.
 Ubytovat se zde na ostrově není problém, jelikož se tu nachází spousta kempů. My ale nocleh plánujeme o mnoho kilometrů dál a proto se, nasyceni oceánským vzduchem a vůní, vydáváme po dálnici kolem měst Niort, Poitiers, Chatellerault až za Tours, kde sjíždíme a v městečku Cormery nocujeme za 7,50 EUR, což je absolutně nejlevnější ubytování za celou cestu. Celý kemp máme pro sebe, je zde pouze jedna rodina v obytném karavanu, jinak vůbec nikdo. Stavíme stan, parkuji Horneta a zjišťuji, že dnes to byl zatím nejdelší přejezd, najeto 446 km. Dáváme si sprchu a pak jdeme na procházku po okolí. Je to tu moc hezké. Samotný kemp leží v parku u řeky L´indre, která tudy protéká. Nakupujeme si nějaké zásoby na cestu v místním krámku a velice nás překvapuje perfektní angličtina příjemné prodavačky, se kterou se dáváme na chvíli do řeči.
I když je neděle, soukromníci mají krámky normálně otevřené, stejně tak není problém kdekoliv po cestě natankovat. To bylo pro nás další příjemné zjištění oproti zkušenostem jiných lidí, kteří na nedělní uzavření všech obchodů včetně čerpacích stanic ve Francii upozorňovali. Zaléháme kolem desáté večer a obloha je vymetená bez mráčku, tak necháváme skoro všechny věci venku kolem stanu a nepřehazujeme přes stan ani nepromokavou plachtu. To však byla velká chyba. V noci přišel slejvák jak blázen s dvouhodinovou bouřkou a vichrem jak na Sibiři.První velký déšť nás totálně zaskočil nepřipravené. Snažili jsme se vše co nejrychleji dostat do stanu, stan přikrýt plachtou a hlavně ho celý držet, abychom s ním neodlétli někam, kdo ví kam.
Noc jsme přežili, ale nadšení v nás nepanovalo. Vítr nám shodil motorku, která spadla naštěstí jen do měkké trávy přes boční brašny, tak že se jí vůbec nic nestalo. Horší to bylo s dokladama, penězy a mobilem s navigací, to vše dost navlhlo, ale nakonec i úspěšně přežilo (jak se později ukázalo). Celý park vypadal, jak když se tu prohnalo tornádo, všude vyvrácené stromy, polámané větve a nám teprve nyní došlo, proč všechny velikánské vrby v kempu mají prořezané koruny až na kmen. Jediný neprořezaný strom stojící v rohu kempu, měl pod sebou tak třímetrové úlomky větví. Štěstí, že jsme pod ním nespali, mohlo to dopadnout podstatně hůř. Nemilou se stala manželky helma, která se v tom nočním spěchu vykutálela ze stanu otvorem nahoru, tak že do ní pršelo jak do hrnce, a když si jí pak žena musela ráno narazit na hlavu, popadlo jí druhé kolo trudomyslnosti.

Den 10.

Obloha je ještě zatažená po noční bouřce, ale během dvou hodin se počasí umoudřuje a opět se krásně vyjasní. Helma pomalu vysychá na manželčině hlavě a s tím se i pomalu vytrácí trudomyslnost. Za cíl dnes máme zámky na Loiře, zastávku v Orléans a noc už v Paříži. První dva zámky, které jsme chtěli vidět – Amboise a Blois, jsou v centrech stejnojmenných měst.Jelikož jsme nechtěli platit vstupy do zámků, pořídili jsem pouze pár obrázků, které, díky položení zámků uvnitř měst, byly špatně fotitelné, a museli jsme je vyblejsknout vždy z velké dálky. V Blois jsme se zdrželi déle a prošli si střed města. V malé restauraci, kterou vlastnil velice sympatický manželský pár, jsme si dali polední menu. Byla to legrace, pán vařil a paní nás obsluhovala, ale ani jeden neuměli slovo anglicky. Paní byla ale připravená a měla při ruce francouzsko-anglický slovníček pokrmů, tak jsme se nakonec domluvili a moc jsme si tu pochutnali a také nasmáli. Další zastávka byla na zámku Chambord. Ten už není obklopen žádným městem, tak jsme si ho mohli vychutnat plnými doušky ze všech stran. Je opravdu úžasný a nám se líbil rozhodně nejvíc. Jelikož jsme už byli přezámkovaní, pokračovali jsme do Orléans. Toto bezmála 120 000 město ležící na Loiře v departementu Loiret bylo pro nás celkem zklamáním, protože krom gotické Katedrály sv. Kříže (Cathédrale Sainte-Croix), která je zdejší nejvýznamnější památkou, tu nebylo prakticky nic zajímavého k vidění.
Samozřejmě historické jádro města je pěkné, ale čekali jsme asi něco víc. Fotíme si ještě sochu Johanky z Arku a pak už honem do města na Seině - Paříže. Hlavní město Francie netřeba určitě nikomu představovat. Přijíždíme sem před osmou hodinou večerní a téměř dvě hodiny se snažíme najít nějaký hotýlek za rozumnou cenu. Nedaří se nám nalézt žádnou F1, tak se nakonec ubytováváme v hotýlku řady Etap, kde si plátíme 2 noci (58EUR/noc).
Z okna pokoje máme výhled na Eiffelovu věž a to nás tak naláká, že se rozhodneme k ní ještě teď na noc vydat. Rychlá sprcha a ve 22.30 vyrážíme pod představou, že je to tak 2, maximálně 3 kilometříky, a že to tedy v pohodě dojdeme pěšky. Omyl! Z těch pár kilometříků se nakonec vyklubalo 8 km a my slavnostně, leč značně unaveně, po půlnoci dorazili pod věž. Žena už to chtěla cestou asi desetkrát vzdát, ale já byl přesvědčený, že to musíme zvládnout, a tak jsem se nedal přemluvit k návratu. Osvětlená Eiffelka vypadala překrásně, všude kolem bylo mraky lidí a my si vychutnávali tu atmosféru.Kolem jedné hodiny ranní se vracíme zpět na hotel, ale po 2 kilometrech se mi manželky zželelo a objednávám taxika, který nás za 16 EUR dováží až před hotel. Ve 2 hodiny zaleháme a užíváme si po 10 dnech měkkou postel a peřiny. Ujeli jsme dnes 285 km a nachodili po Paříži 10 km.

Den 11.

Tento den jsme si naplánovali na prohlídku Paříže. Trochu si přispíme a po desáté vyrážíme, tentokrát na motorce, k Eiffelce. Kousek opodál parkuji našeho sršně a jde se. Nebudu zde podrobně rozepisovat všechny památky, protože jsou snad každému notoricky známé, tak jen ve zkratce. Prošli jsme samotřejmě Champs-Elysées od Vítězného oblouku, zde jsme nakoupili pár suvenýrů pro známé a děti.Celou ulici zrovna lemovaly tribuni a zábradlí, protože druhý den tu probíhaly oslavy dobytí Bastily. Viděli jsme Elysejský palác, most Alexandra III, Louvre, nemohli jsme vynechat Katedrálu Notre-Dame a samozřejmě ani večerní výstup, nebo vlastně výjezd, na Eiffelovu věž. Bohužel během čekání ve frontě, vzhledem k pokročilé hodině, ukončili výjezd do posledního patra, tak to mě trochu mrzelo. Manželku nikoliv, jelikož má panickou hrůzu z výšek a tak 2. patro ji plně stačilo a i tak byla z té výšky celkem vyřízená :-) Chci si udělat pár fotek, ale bohužel stíhám vyfotit akorát novou moderní čtvrť La Défense s mrakodrapy a fotoaparát umírá, tedy jeho baterie.
Škoda, zrovna tu kvůli zítřejším oslavám zářily kolem dokola krásné ohňostroje, které trvaly téměř 20 minut. Před výjezdem na věž jsme ještě na motorce přejeli do čtvrti Montmartre, kde je náměstí umělců a kousek opodál bazilika Sacré Coeur. Dáváme si tu výbornou večeři a relaxujeme. U baziliky měl své parádní vystoupení s fotbalovým míčem drobný, svalnatý černoch Iya Traore, který svým uměním s balónem přiváděl všechny přihlížející k němému úžasu. Ještě povinná fotka u proslulého podniku Moulin Rouge a den zase utekl, ani nevíme jak.
V jedenáct večer se chceme vrátit zpět do hotelu, ale vymazal jsem si z navigace v mobilu jeho polohu a po zadání adresy podle prospektu, nás McGuider tahá z jednoho konce Paříže na druhý, tak jako před pár dny v Marseille. Okrajové čtvrti s partami černochů u zapálených ohňů v sudech, to byl náš noční zážitek z Paříže. Cca v jednu ráno se nám konečně daří nalézt náš hotel a unaveni se kácíme do peřin. Po Paříži dnes naježděno zhruba 40 km a nachozeno něco kolem 20 km.

Den 12.

Den návratu. Původně jsme měli na návrat domů 3 dny, ale rozhodujeme se, že to dáme v kuse na jeden zátah, protože se nám už stýská po dětech, a tak před osmou ranní vyrážíme od Etapu do rodné vlasti. Navigace ukazuje 932 km do cíle, tak to snad nebude ani o kilák víc vinou nějakého dalšího bloudění :-) Najíždím na dálnici a s přestávkama zhruba po 100 až 150 km si to pádíme domů kolem měst Reims, Metz, Saarbrücken, Nürnberg, přechod Rozvadov a pak už sladký domov – Stříbro. Přijíždíme v osm večer a tachometr ukazuje celkem 4007 ujetých kilometrů. Prdéle bolí, ale jinak převládají příjemné pocity. Jízda po dálnicích nám připadala někdy nekonečná, ale vidina domova a spánku ve vlastní posteli nás hnala dál. Sprcha a rychle na vychlazené pivečko v hospůdce za barákem. Vše se nám vydařilo dle plánů. Jsme celí, zdraví, bez jediné kolize, motorka celou dobu šlapala na jedničku, řetěz i zadní pneu vydržely, zážitků plná hlava. Určitě by to chtělo více času na jednotlivá místa, ale ten jsme bohužel neměli a z Francie jsme toho chtěli vidět co nejvíce, abychom si mohli udělat alespoň malou představu o této úžasné zemi. Vědět tak, že zpáteční cestu zvládneme v jednom dni, zdrželi bychom se určitě o den déle ještě v oblasti u Saintes-Maries-de-la-Mer a na ostrůvku Ile de Ré u Atlantiku. Pro příště si s sebou vezmu česko-francouzský slovníček, který by se někdy určitě hodil a jinak, myslím, je třeba mít akorát dobrou náladu a úsměv na tváři a vždy a všude vám rádi a ochotně poradí a pomohou, budete-li to potřebovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE