Expedice Korsika 2017

Technických problémů za ty dva dny bylo dost. Úterý raději strávíme v kruhu rodinném a holky vyvezeme na slíbený celodenní výlet. Zvolili jsme jižní město Bonifacio. Honza mu už od našeho příjezdu začal říkat „Bonyfako“. Celkem se to ujalo a název používáme všichni. Ještě před vyjetím se Péťa předvedl sousedícím Polákům s jeho důmyslnou opravou. Všichni jen kroutí hlavou a nevěří svým očím. Popravdě ani my jsme tomu nevěřili. Péťa je hold machr. Stačila mu petka a gumičky do vlasů. Hlavně, že s námi už zítra vyrazí. Naše nerozlučná trojice funguje velice dobře. Všichni jsme stejní blázni, Honza teda trošku vyčnívá, ale už si nějak nedokážu představit, že bych s nimi každý rok nikam nejel. Nasedáme do Transita a jedeme silnicí T10 až do Bonyfaka. Parkujeme na placeném parkovišti, protože město je plné aut a míst k zaparkování moc není. Jedině tak dva kilometry od centra. Což jsme v tom horku zavrhli. Procházíme městským přístavem, který je plný plachetnic a slušně vypadajících jachet. Narazili jsme na několikaset koňový člun, který své zákazníky dokáže hodně rychle svést kolem skal jižního města. Před dovolenou jsme o tom četli a viděli dokonce video z jízdy. Pokračujeme směrem k nejstarší části města. Celý komplex je obehnán hradbami. Uličky jsou úzké a plné turistů. Procházíme menším tržištěm a míříme asi k neznámější atrakci města a to ke schodům Aragonským. Platíme menší poplatek a scházíme po schodech až k moři. Fotíme vše, na odpočívadle dobíjíme energii a vracíme se zpět do malebných uliček. Kolem poledne nám jede z městského přístaviště vyhlídková loď kolem městských skal. Plujeme poměrně rychlou výletní lodí. Kapitán je dost zkušený a dovolí si s námi zajet i do úzké soutěsky. Moře je krásně průzračné. Výklad je ve francouzštině, takže nerozumíme ani slovo. Ale to nám nějak nevadí. Pokud se někdy na Korsiku vrátíme a budeme třeba na lodi, určitě to tu znovu navštívíme. Protože v okolí je spousta lagun, kam se dostanete jen na lodi. Místa jsou tak odříznuta od masivnějších návštěv turistů. Po hodině a něco se vracíme do přístavu. Jsme už dost unavení, tak vyrážíme zpět do Ghisonaccie. Cestou si děláme ještě menší zastávku na pláži Rondinara. Ideální místo pro rodiny s malými dětmi. Pláž je písčitá a malá hloubka je až ve vzdálenosti tak sta metrů. Na západ od nás zuří lesní požár a hasičská letadla nám lítají nad hlavami jak zběsilá. Kolem sedmé hodiny jsme doma. Holky vaří a my stahujeme videa a fotky do notebooku. Den bez motorek, ale i tak neměl chybu.

Po úterním rodinném výletě je zase čas na mototoulky. Tentokrát vyrážíme na nejdelší trip. Chceme objet celý severní cíp Korsiky. S tím, že se zřejmě nestihneme vrátit a využijeme přespání někde na cestě mezi Monticellem a Calvi. Honzovi zadní pneu utíká, ale není to zase tolik, abychom nemohli pokračovat. MacGyverovi Péťovi startování funguje a Tiger je v dobré kondici. Vyrážíme z našeho známého města Ghisonaccia směrem na Alérii. Po této silnici jsme už jeli, když jsme dodávkou pelášili z Bastie do místa našeho pobytu. Silnici je rychlá a přehledná. Za Alérií uhýbáme na D71 až do Ponte Leccia. Úzká silnice s množstvím zatáček, až mě bolelo pravé zápěstí. Nádherné svezení. Letos tu měli čest i jezdci WRC. Na silnici jsme viděli čáry od gum závodních speciálu. Krásné výhledy, solidní asfalt a hlavně nulový provoz. PECKA! Pak na silnici první třidy T20, na benzince načepovat a opravdu úzkou D5 směr Oletta. Bohužel jsme si nevšimli, že D5 je po dvaceti kilometrech uzavřena a museli jsme se otočit a jet zpět. Ale vůbec nám to nevadilo. Z úpatí je krásný výhled na východní pobřeží a přilehlé horské vesničky. Domorodci sedí na lavičkách a pozorují okolí. Nikdo se nikam nežene, vše v poklidu. Vracíme se tedy zpět k T20 a jedeme touto silnicí až do Casa Nostra. Za ní na D82 směr Sanit-Florent. Krásné městečko plné turistů a plachetnic. Držíme se na sever a pak začíná něco, čemu jsme nemohli uvěřit. Alespoň deset kilometrů tohoto úseku do Čech. D80 až na severní výběžek je absolutní bomba. Vlevo moře a vpravo skály. Levá,pravá, jedete spoustu, ale opravdu spoustu kilometrů v zatáčkách. Museli jsme chvílemi dost odpočívat, protože ve velkém tempu se to celé nedá projet na jeden zátah. Tímto smekám před firmou MITAS a jejich E07. Ta co vydrží na čistém asfaltu, to snad není ani možný. „Já nechci vidět to, až to přezuješ z Mitas na normální gumy!“ Honza nechápal, jakého náklonu je česká guma schopna. V době naší dovolené tu moc lidí nebylo a neměli jsme tu čest s autobusy, které často tento úsek jezdí. Je to zde hodně nebezpečné, když takové monstrum v těchto místech potkáte. Řidiči jsou ale zkušení a řada z nich do zatáček troubí. Cestou jsme potkali kluky z Čech na Jawách. Ale bohužel jsme je míjeli v křižovatce a nemohli jsme s nimi pokecat. Takže pokud čtou tento cestopis, zdravím Vás hoši. Bylo by celkem příjemné vidět kluky z našeho kraje. Po zdolání severního cípu Korsiky a hodinové přestávky jste pokračovali v krasojízdě. Od Moulin Mattei po D80 do Tomina je pěkný úsek, který se jede z kopce. Od Tomina do Bastie je silnice pěkná, ale už to není takové jako z jihu na sever přes západní pobřeží. Bastiu projíždíme v největší dopravní špičce a odbočujeme na D81 opět směr Saint-Florent, kde si kupujeme něco k večeři. Jídlo je zde poměrně drahé, ale řada obchodů má nějaké slevy, tak se to dá přežít. A jsme přeci na dovolené, tak nebudeme šetřit. Držíme se tedy silnice D81, která vede až k silnici T30. Úsek jedna báseň. Táhlé a rychlé zatáčky, někdy i poměrně klopené. Opět máme v helmách výtlem a užíváme si to. Honza s Péťou mají interkomy a určitě do nich řvou blahem. Já mám puštěnou v uších muziku a s tímhle spojením je to něco božského. U T30 to rozdýcháváme. Následuje přesun až ke Calvi, kde uhýbáme na D81 kolem letiště. Ve Suare pokračujeme po D81, kde se rázem mění krajina. Přijde nám to, že jsme úplně někde jinde. Vjíždíme mezi hory a celkem dost zpomalujeme. Nedá se tu jet svižněji. Okolí nám to ani moc neumožňuje. Celkem mě bolí krk od neustálého otáčení se za krásami ostrova. Začíná se už celkem stmívat a je na čase hledat nějaké to přespání. Nejsme kluci zhýčkaní, tak zvolíme nějaký přírodní hotel. Nejlépe pláž. Zahlédl jsem ceduli „Plage“ během projíždění vesnicí  Partinello na D81. A bylo jasno. Sjíždíme ze silnice a míříme si to přímo k ní. Nachází se tu dvě restaurace a je tu celkem klid. Raději se dojdu zeptat obsluhy, zda tu můžeme přenocovat. Dostáváme povolení. Je lepší se někoho zeptat, protože většina pláží je soukromých a spaní na nich je zakázané. Ohlašujeme se domů holkám a jdeme na kutě. Dnes celkem slušná porce kilometrů a emocí. Můžu říct, že to byla nejlepší jízda mého dosavadního putování na motorce. Spím venku na nafukovačce a kolem půlnoci mě vzbudí hluk od nedaleko parkujících motorek. Nejdříve se leklo tele a pak já. Už před ulehnutím mi bylo divný, co to v tom křoví tak funí. Usínám s pocitem dobře odvedené práce…

Ráno mě budí zase rachot. Tentokrát Honza balí věci a nutí mě vstávat, že už je skoro sedm hodin. Nebylo. Má cestovní horečku a chce co nejdřív pokračovat. Po páté děláme snídani, balíme věci a vyrážíme k D81 směrem na Porto. Městečko je plné autobusů a lidí, kteří se pomalu chystají do svých zaměstnání. Za Portem nabíráme vodu do pet lahví a vyrážíme zpět do vnitrozemí po D84. Vodu jsme si za celou dobu ježdění na motorce nekupovali. Využívali jsme místní studánky, které jsou u cest. Místní z nich berou vodu do velkých barelů. První den jsme to všichni zvládli bez střevních potíží, takže jsme usoudili, že voda je pitná a pro nás dostačující. Navíc na Korsice je dost minerálních pramenů, takže jsme se o čistotu vody nějak zvlášť nestrachovali. Až do Albertacce je silnice jedna báseň. Opět doporučuji. Krajina se začíná zvedat a na navigaci jsem zahlédl jednu chvíli i výšku nad dva tisíce metrů. Za Albertacce jedeme po D84 až do Ponte Castirla, kde uhýbáme na D18 až do Corte. D84 je mezi horskými soutěskami a kopíruje koryto řeky z jezera Calacuccia. Dost úzká cesta, dávejte si pozor na autobusy a karavany. Cesta po D18 do Corte je poslední zatáčkovitý úsek, po kterém jedeme. Pak následuje T50 až do Alérie a T10 do Ghisonacchie. Parkujeme a smutně po sobě koukáme, že to byl náš poslední společný trip. Poplácávám Tigra, který za celou dobu jel výtečně bez jakýchkoliv problémů. Na tachometru je přes 1200km po Korsice a přes 38 000km celkových. Kazí se počasí, chvíli pršelo, ale byla to spíš taková osvěžující sprška. Relaxujeme a pak jdeme společně k moři. Na pláži nikdo, všechno se teprve připravuje na sezónu. Odpoledne vyrážíme na nákupy a tankuji Transita, aby byl připraven na sobotní cestu domů.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE