Dvoutýdenní putování Evropou na motorkách

Den 8. 29.8.2008

Ráno vaříme kávu a po snídani pádíme ještě poměrně za chládku k nejbližšímu nájezdu na dálnici. Po ní potom „valíme“ až k jezeru Lago Di Garda. Při sjezdu z dálnice se stala nečekaná věc, a sice to, že po vložení lístku s mýtným se nám otevírá závora a pouští nás pryč z dálnice bez zaplacení. 
Začíná být opět horko a tak hledáme kemp, pokud možno přímo u jezera, což se nám nakonec daří v Gardone Riviera. Docela se nám zde líbí. Kemp stojí 10 Euro, jsou zde potraviny, restaurace, bazén i slušné sociální zařízení a tak s úmyslem oddechu a koupání v jezeře platíme rovnou dvě noci. Začíná být opět velké horko a tak hned po postavení stanů skáčeme do vody, která je od našich stanů vzdálena asi 80 metrů. Jak tak po koupeli sedíme ve stínu, popíjíme pivo a klábosíme, uvidíme najednou staršího pána, jak si to šine rovnou k nám. Je to Němec ve věku okolo šedesátky a tráví zde část dovolené se svojí manželkou a já myslím, že se tak trochu nudí. Nicméně je to velmi příjemný pán, vypráví nám, že má doma také motorku a tak povídáme, kde jsme všude byli a kam máme ještě namířeno a z výrazu jeho tváře je vidět, že by nejraději hned vyrazil s námi. To je ale nereálné a tak nám alespoň ukazuje na mapě místa ve směru naší další cesty, která, alespoň podle něho, stojí zato navštívit. Večer ještě navštívíme restauraci, dáme si pár „točených“ a poté usínáme spánkem spravedlivých. Najeto 388 km.

Den 9. 30.8.2008

Dnes jsme si trochu přispali, poté se šli koupat a nakoupit nějaké potraviny. V přestávkách mezi koupáním, lenošením a popíjením různých tekutin plánujeme další trasy. Poté se ještě jdeme odhlásit na recepci, abychom mohli ráno vyrazit brzy. Mezitím přijíždí starší rodinka Němců s dospělým synem a staví si stan přímo před karavan tak, že se tam jeho obyvatelé takřka nemohou dostat. Samozřejmě, že se to obyvatelům karavanu nelíbí a tak se jim snaží vysvětlit, že si musí stan postavit jinam, čemuž Němci nechtějí rozumět. Obyvatelé karavanu jsouc si vědomi, že sami s těmito lidmi nic nesvedou, přivolávají na pomoc správce kempu a i tomu trvá půl dne než ty „magory“ přinutí stan posunout. V životě jsem snad větší blbce neviděl a zároveň hluboce obdivuji trpělivost Italů z toho zmíněného karavanu. Při sledování této příhody jsem si vzpomněl na větu z filmu Slunce, seno, jahody, kterou pronesla Helena Růžičková: „To co se děje u nás ani v televizi nevymyslí.“

Den 10. 31.8.2008

Odjíždíme v osm hodin, teploměr již nyní ukazuje 23 stupňů a nám se daří asi po deseti kilometrech najít benzinku, která není na automat. Tankujeme tedy plnou a pokračujeme dál krásnou cestou kolem jezera, dále přes Madonu Di Campiglio a Tonale do Edola, které jsme si vybrali, jako místo odkud budeme další dva dny vyrážet na okolní passa do Švýcarska a Itálie. Stan stavíme na takovou přírodní terasu, odkud máme krásný výhled na okolní vrcholy hor. Ubytování stojí 10 Euro a ujeli jsme dnes 205 km.

Den 11. 1.9.2008

Dnes ráno prší a to je prosím poprvé za celou dobu naší dovolené. Vypadá to, že budeme muset své plány měnit. Jak tak nad tím přemýšlím, přestává asi kolem deváté hodiny pršet. Svorně se hrabeme ze stanů a koukáme na oblohu. Najednou jsou všechny chmury ty tam. Mraky jsou potrhané a dokonce začíná vykukovat sluníčko. No tak sláva, nic se na plánu nemění a my vyrážíme v 10:45 do hor. Ještě honem natankovat a už pádíme směr Švýcarsko, přejíždíme přes Bernina pass ve výšce 2330 m.n.m., dále do Itálie směr Livigno, dál podél jezera do placeného tunelu 7 Euro. 
Dnešní trasa nás vade na passo Umbrail 2530 m.n.m., na které vede částečně i nezpevněná cesta, zato příroda je zde překrásná. Po překročení tohoto sedla vyjíždíme na naše staré známé Stelivo, které se nachází ve výšce 2760 m.n.m.. Zde trochu odpočíváme, fotíme, Míla si dává něco dobrého k snědku a já kupuji dárečky pro rodinu. Odtud vyrážíme přes passo Gávio 2621 m.n.m. a na závěr dnešního náročného dne jedeme na nákup do Aprica, kde rovněž tankujeme. Do kempu přijíždíme v 19:30. Sotva jsme rozbalili večeři, začíná opět pršet. Usedáme tedy na verandu prázdné chaty a v klidu večeříme, popíjíme pivo a děkujeme zato, že celý den nespadla ani kapka. Dnes celkem ujeto náročných 272 km.

Den 12. 2.9.2008

Probouzíme se do krásného rána, snídáme, balíme a odjíždíme 9:40 do Dolomitů. Cesta vede přes passa Tonale, Pordoi, Falzarego, Tre Frocci až do Toblachu kde se nachází kemp v malebném údolí u jezera obklopeného vrcholky hor. Ujeli jsme 284km a za nocleh zaplatili 14 Euro.

Den 13. 3.9.2008

Ráno odjíždíme v 8:40 přes Gross Glocner do Horní Vltavice. Cestou již V Česku si dáváme výpečky a já mířím do kempu v Horní Vltavici, zatímco Míla si cestu protahuje až domů. Já se ubytovávám v chatce, sedím na verandě, prohlížím si fotky z celé dovolené, volám domů, popíjím pivo a zanedlouho usínám. V noci ještě přišla pořádná bouřka. Cena chaty 170 Kč, ujeto 410 km.

Den 14. 4.9.2008

Ráno v 9:30 odjíždím domů. U Plzně začíná krápat a tak poprvé za celou dovolenou navlékám „nemoka“ a pokračuji domů. Příjezd v 12:30, ujeto 244 km.

Závěr: Ujeto celkem 3725km, celkové náklady 500 Euro, 100 SCHF. Počasí jsme si nemohli přát lepší. Asi nejkrásnější dovolená na motorce.