Cestovatelé pohodáři - Alpy 2017

Expedice po Alpách jednou stopou - Německo, Rakousko, Italie, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Francie

Cestovatelé pohodáři - Alpy 2017

Kapitoly článku

DEN PRVNÍ – první kilometry expedice Cestovatelů pohodářů 22. 7. 2017

Je 5:00hod. oči se mi otevírají, ale mysl je již na cestě k prvnímu setkání s kamarády na plánovanou expedici ALPY 2017

Balím poslední důležité věci, zadávám do navigace první bod setkání v Libušíně, loučím se s rodinou, poslední pusa a stiskem start jsem probral k životu svého oře. Zařazuji, zatahuji za plyn a první metry za poznáním a dobrodružstvím jsou tu.

První setkání probíhá v Libušíně. Čas setkání byl na 9:00hod. Ale všichni jsme se tam sešli už v krásných 8:30hod., ale to se dalo čekat, byli jsme všichni nadržení a nedočkaví. Pozdravy a stisky rukou náhle změnilo první zhodnocení kdo jak má zabaleno a kdo jaký objem veze. Zdenda nezradil jeho gumycuky opět pevně svírají jeho vaky. Po krátké diskuzi a rozdělení kdo za kým pojede, nasedáme na stroje a vyrážíme směr první kilometry.

Lídrem celé expedice je Jardas, který má perfektně připravené body v navigaci včt. plánů celé naší expedice.

První zastávka na čerpací stanici Benzina v Novém Strašecí, proběhla káva a vyřčení pocitů před expedicí, všichni jsou neskutečně nažhavení.

Vyrážíme směr hraniční přechod Železná Ruda, zde naposledy dotankujeme maximální dávky benzínu po hrdla nádrží našich strojů za CZK, od zítra již pouze za eura (ale jsme v klidu, máme přece i karty a ty nezradí (to jsme ještě netušili, jak moc se mýlíme) :))

Jardas zadal cíl prvního kempu v Německu, řadíme a hluk našich strojů oznámil, že od této chvíle již budou kilometry nabíhat a skutečně začíná očekávané dobrodružství.

17:00hod. jsme dorazili od Camping platz Stadler, Miloš vyráží na obhlídku recepce a během pár chvil už kráčí s majitelem, který nám ukazuje místa, kde můžeme zaparkovat a připravit se k prvnímu noclehu. Natahujeme celty a Zdenda nám již hlásí, že bude spát pod širákem.

Po vybalení a přípravě vyrážíme na první ochutnání zdejšího pivka.

Nemuseli jsme dlouho hledat, usedáme na lavičce venku vedle recepce a vychutnáváme si první pivko značky Schoncamer hell – světlé bylo OK, kvasnice jsme radši vzdali. Honzovi neskutečně zachutnalo a tak se rozhodl, že tuto noc stráví mimo celtu s pohledem do hvězd. Zdenda zase pro jistotu v noci cca ve 3:00hod., hledajíce vypínač osvětlení a záměnou za vypínač zvonku, probral ze spánku majitele kampu (ten byl určitě velmi rád). V noci pěkně foukalo a Honza mizí pod celtu. Dle rychlého dechu již spí.

DEN DRUHÝ –  Dolomity, Itálie, nechutné a drahé černé pivko 23. 7. 2017

Ráno bylo skvělé, tedy ne pro Honzu, ten bohužel s první hvězdou koupil v noci i první klíště nad pupík, ale pod nátlakem olejové lázně šlo ven i s kusadly.

Proběhlo kondiční koupání v jezeře Waginger See a po vydatné snídani a zbalení usedáme na stroje a pádíme dál.

Směr Itálie, cesta ubíhá skvěle, počasí nám přeje, sluníčko hřeje chvíli do zad, chvíli do hledí našich clon, cítím první kapky potu, jak mi kopírují mé křivky spodní části těla slušně řečeno.

 

Projíždíme nádhernou krajinou Italských Dolomitů, při prvním spatření stěn, nádherně čisté vody v říčkách a modrých jezírek se mi tají dech, až úplně zapomínám, že pod zadkem mi vrní neustále těch 300kg, které bych v případě nepozornosti nechtěl zvedat.

 

Další camp Olympia International jsme našli celkem rychle, Miloš opět vyráží na obhlídku recepce.

V krátkém čase než se Miloš vrátí, licitujeme, kolik asi budou chtít za ubytování. Fotíme první snímky nádherně čisté vody v říčce.

 

Miloš se vrací, že místo je a cena je také přijatelná. Vjíždíme tedy dle plánku a hledáme naše místa.

Parkujeme a rozděláváme celty, nafukujme matrace – děkujeme Jardasovi, za pana Coolmena (kompresor na 12V) ten zvuk nafukování slyším do teď.

Podloží lesního porostu ale upozorňuje o nutnosti si pod matraci dát něco, aby nedošlo k propíchnutí a následně tak nočnímu úniku vzduchu z matrace = spánek natvrdo. Nemám nic a tak pokukuji po Milošovi a přemýšlím, jak z něj vyškemrat jeho volně pohozenou karimatku. Dlouho netrvalo a už si karimatku cpu pod svou matraci (dobře se s Milošem vyjednává :))

První pohledy již ubytovaných lidí nelze přehlédnout, ale ani se nedá divit, velké stroje a ty velké vaky z nás opravdu dělají nemalé výletníky. Z dálky je dosti jasné, že tohle je skutečně expedice.

Vyrážíme do zdejší restaurace na pivko. Usedáme venku a číšník nám už hrne 4 tmavé pivka značky Bitburger na stůl. První lok a první šok, ale né to je hnus, strašný. Jardas málem omdlel….

Objednáváme tedy druhou rundu a chceme světlé. Podařilo se, ale pořád nevíme cenu. Razím tedy pro nápoják. Po zhlédnutí ceny 4,5euro za 0,4l nás přešla hodně rychle chuť a dostavil se druhý šok a rychlý úprk. Ještě jsme si aspoň zakoupili nějakého lahváče, po cestě k našim strojům se nám svěřil Honza, že ho slečna servírka sekla o dvě pivka. No to se nedalo jinak komentovat než to je ale svi.. a co by čert nečekal, ozve se za námi, je to jsou Češi :D Tak jsme se usmáli a přidali v kroku. Večeře na plynových ohřívačích a pak šup do spacáků. Zítra máme v plánu první Passa a přesun pod Stelvio.

DEN TŘETÍ – První Passa a liška pod Stelviem 24. 7. 2017

Ráno se probouzíme poměrně brzy, sledujeme meteoradary a nic hezkého nás v příštích hodinách nečeká. Začínáme rychle balit a sklízet celty. Počasí se neskutečně rychle změnilo a už cítíme první kapky za krkem.

Stojíme pod smrky a doufáme, že tato přeháňka zmizí tak rychle, jak nás přepadla. Opak je pravdou, leje a leje a leje. Ani jsem si nestačil všimnout, jak jsme všichni rychle zmizeli do nepromoků. Teda až na Honzu, ten se zatím drží v moto bundě, ale myslím, že ho to stejně nemine.

 

Zdenda jako první usoudil, že není čas ztrácet čas a zapnul ohřívaček a už si tam hřeje snídani. Zdali již předtím zbaštil nějakou tu májku, jsem si nestihnul všimnout, ale jsem přesvědčený, že ano.

Netrvalo to ani 5 minut a už vaříme všichni, pomalu jsme se shlukli u jednoho karavanu, kde byla docela pěkná stříška a tam jsme si pochutnávali na ranní snídani na stojáka. Pomalu jsem začal cítit chlad, ale žerty a dobrá nálada nás neopustila v tomto nehezkém počasí.

Po dvou hodinách se počasí konečně uklidnilo a tak poprvé v nepromokách usedáme na stroje a vyrážíme směr první Passa.

Chvilku ještě cestujeme v dešti, ale pomalu se to roztrhává a my začínáme konečně cestovat sice v nepromoku, ale bez deště.

Pokořujeme první Passo Giau a všichni se zatajeným dechem pořizujeme fotky včt. společné, ale to jsme ještě nevěděli, co všechno nás teprve čeká.

 

Dalším je Passo Pordoi, tady už pouze valíme bulvy a nemáme co říci, pouze se s Jardasem na sebe podíváme a velkým objetím stvrzujeme naši radost z krásného místa. Lepíme první známku na naše kufry z tohoto místa. Ta cesta nahoru je úžasná.

Sjíždíme dál krajinou, projíždíme Karerpass, další známka zdobí naše kufry a nyní směrem na kemp, bohužel nás opět trestá počasí přívalem dešťových přeháněk po další část cesty. Stavíme na benzinové stanici na trase Via Innsbruck, schováváme stroje a naše maličkosti v kójích na mytí aut, doufáme, že to povolí. Zdenda zase něco žvýká, ruce schovává za zády, že by padla další játrovka…. Déšť asi po 1,5 hodince polevuje a tak vyrážíme dál. Konečně se dostáváme do kempu Camping Trafoi. Pan domácí nám ukazuje místa, kde můžeme rozložit stany a trochu si odpočinout. Začínáme stavět, nálada je skvělá, všichni se smějeme, Zdenda zase vytasil májku a zase baští.

Dneska skutečně stavíme všichni stany a ještě pokud možno celta přes pro jistotu. Vyrážíme na nákup k panu domácímu a zde zakupujeme pivko Forst s objemem 660ml, to by člověk nevěřil, jak se nám všem roztáhnul úsměv na tváři. Po schrupnutí večeře, která byla ála hotovky z pytlíků jako výstavní, jsme odšpuntovali první pivsony a začali hodnotit den a vyprávět si historky.

Jardas donesl slivovičku pro zahřátí, jelikož nám začalo nějak profukovat. Začal jsem bědovat, že jsem si nevzal do spacáku tepláky, ale v tom na mě Honza vykulil oči s výtkou „ VE SPACÁKU BYCH V TEPLÁKÁCH NIKDY NESPAL“. No radši jsem se nepouštěl do delších debat, mám přeci jenom dobrý spacák. Po dopití jsme se všichni odebrali k vytouženému spánku. Jelikož jsem měl věci trochu vlhké, nechal jsem si je před stanem pod celtou, aby trochu profoukly a vyschly + jednu igelitku, kde jsem měl výborné hovězí tyčinky jako podporu, kdyby přišel hladík.

3:00hod ráno, co se to děje, co to klepe, budím se, zuby mě drkotají jako na dostavníku, klepu se jako u závěrečné zkoušky na střední. Ztuhlou hnátou hledám onen dobrý mobilní přístroj, abych se přesvědčil, kolik je to stupňů. Po chvilce ostření rozespalýma bulvama zjišťuji, že ve stanu mám krásných 0C Co to to to to je. Snažím se vylézt ze stanu, ale jak jsem ztuhlý, chytá mě křeč do zadní strany stehna, do vteřiny stojím na špičkách jako Harapes v baletu. Hlavou rozrážím celtu, chci si vzít svou mikinu a kalhoty, co jsem si nechal před stanem, ale jsou fuč i igelitka.

Říkám si dobrý fórek, ale ono nešlo o fórek, koukám a moje věci jsou promoklé roztahané po louce a igelitová taška je rozhryzána a mé výtečné tyčky jsou fuč, ihned jsem si vzpomněl na lišku, kterou jsme zahlédli po cestě. Prostě v noci si liška bystrouška udělala super piknik. Škoda jen, že mi přitom roztahala mé suché věci a já byl v tu chvíli v pr…. Klepu se a drkotám, zalézám do stanu a modlím se, ať už je ráno. Podařilo se mi usnout.

Ráno vylézám ze stanu a Zdenda už pojídá další májku…. Neuvěřitelné, kde to ten chlap bere.

Koukám zmrzlý kolem sebe, Jardas má oblíbenou mikinu a čmudí el. dýmku. „TAK JAK JSI SE VYSPAL“ ozvalo se údolím. Po vylíčení co se mi stalo, slyším za zády rozeběhnutý zip Honzova stanu, těším se, jak Honza vyleze stejně v trenýrkách s drkotáním spodní čelisti.

 

Jaký to byl omyl, Honza se vyvalil v krásných teplákách a zabalený do mikiny, najedou slyším v uších to jeho večerní (ve spacáku bych v teplákách nikdy nespal) Koukám na něj a on na mě… „CO JE“… hned jsem mu předhodil jeho slova a Honza mě odvětil „NIKDY BYCH BEZ TEPLÁKŮ A TEPLÉ MIKINY V TAKOVÉHLE ZIME VE SPACÁKU NESPAL“

Nebylo slov, jen jsem se rozesmál, drapnul jsem ručník a vylítnul do zdejší sprchy, kde jsem si nechal krásných 20 minut prohřát své tělo, hned mě bylo fajn.

Když jsem se vrátil, koukám, že Honza hlásí druhé klíště v podpaží, kde je ten kluk bere?

Pomáhám mu opět s vytočením onoho parazita… Úspěšně Honza je čistý.

Po vydatné snídani, někdo párky, někdo polévku a někdo májku, jsme zabalili stany, osadili své přilby kamerovým systémem a po kývnutí jsme vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.55
Známkováno: 22x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist