Cesta po Francii

Nebudu se dlouze rozepisovat o důvodech, které mě vedly k nápadu jet na dovolenou do Francie a navíc na motorce. Moje výmluvnost zblbla ještě dalších mnoho motolidí.

Cesta po Francii

Kapitoly článku

Někteří to v průběhu zbaběle vzdali a jiní se přidali, takže konečná sestava byla takováto: Já Zip + moje drahá Emka - Kawasaki KLV 1000
Stimpoff + Martina - Suzuki Bandit 600
Tomáš – Suzuki V Strom 650
Hajnej – Honda XRV 750 Africa Twin
Strečmen – Honda Hornet 600
Tom – BMW GS 1150 Termín: 30.6. – 11.7..2004

30.6. 326 km


Vzhledem k tomu, že část osazenstva nebyla z Brna, dali jsme si sraz k odjezdu na Schellce pod Kývalkou na D1. Odjezd byl stanoven na 16:00. Světe div se, ale překonal jsem svůj zvyk a dorazil pouze s 5 minutovým zpožděním. Tomáš už čekal a společně jsme počkali ještě na Strečmena a Toma, kteří dorazili v 17:30.
Za toto zpoždění jsem jim udělil pokutu jedné láhve. Se zbytkem jsme se měli setkat v Černotíně u Plzně v Tyfusově budoucí motohospodě. Tam jsme dorazili po několika zácpách kolem 22:00. Čekal tam Hajnej a Stimpoff dorazil ještě po nás. Uložili jsme se k spánku tam, kde jsme zrovna stáli.

1.7. 659 km


Ranní balení a vyrážíme do Plzně, protože si chceme před cestou trochu nakoupit a Hajnej zjišťuje, že má suchý motor. Navštěvujeme Carrefour a kolem 10:00 konečně vyrážíme na hranice, samozřejmě až po nezbytném zkoumání odlehlých silnic, po kterých nemáme původně vůbec jet. Tady taky Tomáš na křižovatce díky jednomu méně chytrému plechovkáři předvádí, jak se staví V Strom na přední kolo. Pak už samá pozitiva až do tankování na poslední benzínce - 1l za 29,90Kč. Potom Německo, směr Norimberk, na dálnici spousta kamiónů, snažíme se držet 130-140km/h, ale předjíždění je kvůli větru docela adrenalin.
Zastavujeme po cca 150 km, protože Strečmenův Hornet má malou nádrž a dost žere. Chtěl jsem se zastavit v technickém muzeu v Sinsheimu, ale vzhledem k času bylo odhlasováno, že snad na cestě zpátky. S drobnými zastávkami (kuřáci musejí pořád hulit) hrneme pořád dál, Tom tvrdí, že benzínu má dost. To mu vydrží až ke Kaiserslauternu, kde mu benzín dochází. Sehnat na parkovišti hadičku je dost problém, proto rozebírám svoji novou KLV a půjčuji hadičku od přepadu expanzní nádobky. Tom vydatně ochutnává benzín z Hajného Afriky. Pokračujeme dál do Francie, sjíždíme ve Forbachu z dálnice, abychom se vyhnuli placení. Kolem 20:00 přijíždíme do Metzu, kde hledáme kemp. Značení je skoro dobré, jenom by se mohli naučit dělat i šipky ukazující rovně. Tady se také prvně projevuje problém udržet naši sestavu ve městě pohromadě. Já jedu první a hledám cestu, tudíž už nemám tolik času koukat za sebe, a zvyk z česka, projíždět křižovatky na oranžovou, také není nejlepší. Ztratil se Strečmen a Tom. čekáme na ně u benzinky. Kulturní vložku obstarává opilý polský emigrant. Oni mezitím nacházejí kemp a čekají na nás. Nakonec se ve 21:00, potkáváme a jedeme se ubytovat. První otázka zní: „máte televizi“. Hrajeme totiž zrovna s Řeckem. Než postavíme stany víme, že po 40 minutách je stav 0:0. Jdeme se dívat a výsledek nás dost otrávil. Spíme z kopce, takže taky nic moc.

2.7. 249 km


Ráno prší a to nás otravuje ještě víc. Čekáme až přestane a mezi mraky vyjíždíme. Po 30 kilometrech ve městě se konečně dostáváme na cestu, kterou chceme jet. Ve městečku Jarny, zastavujeme u supermarketu a kupujeme zásoby. Hajnej zkouší první terénní vložku a taky zjišťuje, že ho opouští řetěz. Vskutku odpovědná příprava na cestu. Strečmen si jde vyfotit nějakou starou lokomotivu. Pokračujeme v cestě, nějaký místní pes, určitě sebevrah, se mi vrhá pod kola, naštěstí se míjíme, k nelibosti Hajnýho, který se těšil na štěkanátky. Dorážíme k Verdunu, kde chceme navštívit bojiště z 1.sv. války. Je to docela dobře značený okruh památníků, takže se jdeme podívat na jednu z pevností „Fort De Vaux“. Musel to být mazec.


Dále jedeme ke hřbitovu, kde je 15 000 křížů a kaple podle nás postavená ze stejného počtu kamenů, na kterých jsou jména padlých. Dost depresivní. Dočetli jsme se, že ve Francii je 38 francouzských hřbitovů z 1.sv. války a na nich spočívá 56 000 lidí. Mě se to zdá nějak málo. Pak jenom na skok zastavujeme u dalšího muzea a fotíme kanóny. Vstupné je 7 euro, tak tam asi nepůjdeme. Při odjezdu nás míjí dvě motorky, které vehementně zdravím. Trochu tuhnu, protože jsou to dva policajti. Tom začíná tvrdit, že mám nějaký divný smysl pro výběr cesty, protože prší vpravo i vlevo, jenom na nás ne. I to se ale změní. Pokračujeme dál na Remeš. Předjíždíme Octávii s píseckou značkou, myslím, že překvapenějšího turistu z česka už nikdo neuvidí. Před Remeší zastavujeme u dalšího hřbitova, kde Hajnej zkouší další terénní vložku. Vrací se nadšený „tady se dá jet po polňačce kilo“. Mimo jiné se pokouší projíždět kruháče rovně. Přijíždíme do Remeše, samozřejmě úplně jinudy, než bychom měli, míříme ke katedrále a snažíme se někde zaparkovat, sestava se opět trhá, někdo jede na červenou a ztrácíme se na 500m2. Část zajíždí do podzemních garáží, prudkost zatáček a kluzkost podlahy nás překvapuje. Hlavně mě, máme dohromady 420kg, já mám na jedné ruce z minulých let roztříštěný loket a na druhé čerstvě utržený biceps, tak se mi motorka hůře ovládá. Strečmen a Tom jsou nenávratně vtahu, ale docházíme k názoru, že katedrála je jenom jedna a u ní se sejdeme. Klaplo to, ztracenci parkují přímo u ní.


Provádíme prohlídku a po zoufalém motání se, opouštíme konečně tuto velkou aglomeraci, abychom pokračovali dále směrem na Compiegne. Dojíždíme do Soissons, kde nacházíme kemp. Večer je poznamenám starostí o Mládě Z, které mělo v 17:20 odstartovat z Bratislavy do Paříže a dorazit tam ve 20:00, ale stále se neozývá. Konečně ve 21:00 SMS, že je OK. Tom zjišťuje, že i jeho „brambora“ potřebuje olej.

3.7. 157 km


Vstávání, balení, tankování a nákup. Směr Compiegne, tady konečně Tom kupuje olej a dává miláčkovi papat. Zase ostatním ujíždím a v davu aut si pletu světla úplně cizích motorek a domnívám se, že jsou to kamarádi. Objevuji tady obrovskou výhodu kruhových objezdů, po 3 kolech se napojují další dva a po dalším i zbytek pelotonu. Policajti stojící opodál se už docela bavili. Jedeme dál přes Beauvaise do Lyons-la-Foret, městské památkové rezervace, přehlídka květin a hrázděných domů. Nová výstavba musí vypadat stejně, jako ta stará. Odtud 7 km do Rosay-sur-Lieure, kde na nás čeká Mládě Z a francouzská rodina, kterou známe z loňska. Večer se zúčastňujeme jakési soukromé oslavy, která probíhá pod námětem filmu „Šílený Max“, naše motorky sem celkem zapadnou. Přijíždíme spolu s bugginou a hrozným rachotem na koňskou farmu, kde je spousta klientů z Paříže, kteří sem jezdí trávit dovolenou. Opékají se klobásy, prasátko a vůbec je tady spousta pochutin.


Pijeme všechno co teče, bowle byla výborná, jenom asi nepočítali s žíznivými Čechy, protože v závěru musíme vytáhnout zásoby vlastní slivovice, kterou ovšem místní odmítají požívat, protože je prý moc silná. Učíme je tedy pít Pastis bez vody, ale ani to nezvládají. Taky toho kupodivu moc nevydrží, protože někteří jsou brzy dost KO. Nechápu, proč pálí calvados, když ho nepijí. Potkáváme tady nějakého místního pijana, který nám připomíná elfa, tak mu už nikdo jinak neřekne. Zajímavé je, jak jsme si neznaje francouzky ani slovo výborně pokecali s místními. Co vysvětluje Tom na fotce, to už nikdo neví, ale všem to bylo jasné.Večer se hrozně přejídáme a přepíjíme, navzdory zásadám, ty 3 kilometry jedeme, ale hodně opatrně. Jenom Tom nechává stroj zaparkovaný ve stájích vedle koní.

4.7. 65 km


Ráno, kolem 12:00 prší. Rozhodujeme se zůstat v pohostinství zahrady do pondělka. V okamžiku, kdy přestává pršet, se někteří jedeme podívat do Rouenu. Parkujeme zase v podzemí a procházíme se po městě. Je tady nejvyšší gotická katedrála ve Francii a taky úchvatný nový kostel na místě, kde byla upálena Jana z Arku. Vracíme se zpátky a vzhledem k tomu, že čas určený pro přesun do městečka Etretat jsme proflákali, zkracujeme poprvé naplánovanou trasu a zítra pojedeme rovnou na vyloďovací pláže. Večer pro nás hostitelé uspořádali žranici. To bylo naposledy, co jsme se pořádně nadlábli.

5.7. 220km


Konečně neprší a my vyrážíme poměrně brzy už v 10:00. Ve snaze vyhnout se v Rouenu dálnici, projíždíme průmyslovou zónou a Tom to komentuje slovy „ tu jak sa negdo zamoce, tak už sa nevymoce“ my se vymotáváme na dálnici, po které jsme jet nechtěli. Když už po ní jedeme, tak trochu bereme za plyn a míjíme Caen. Jako obyčejně po 150km stavíme Strečmenovi na dotankování a místní řidič peugeotu 206 nám předvádí pokus o projetí kruháče rovně. Bohužel se mu to nedaří a pokus končí totální devastací dvou cedulí, záhonu květin a konečně i větší části peugeotu. Zrušil předek, nápravu, všechna kola. Přijíždíme do Bayeux, do muzea vylodění. Na to jsem se těšil. Zhlédneme film v angličtině a pořád je na co koukat. Tom si stěžuje, že to přece nemůže za jeden den projít, ale nakonec to zvládá za 2 hodinky. Uchvátil nás automobil Škoda v německých barvách a kulomet vz. 26. Venku si kluci fotí vystavené shermany, churchily a ferdinanda.. Dalším dnešním lákadlem je Americký vojenský hřbitov nad pláží Omaha. Bohužel přijíždíme pozdě, tak si jen s Emkou a Hajným jdeme namočit nohy do moře, které je zrovna na odlivu. Potom hodně dlouho hledáme kemp, kde bychom finančně nevykrváceli. Nakonec nacházíme v Port-en-Besin a jdeme spát.


6.7. 346km


Dnes jedeme navštívit americký hřbitov. Letos, když vím, že ty kříže jsou symbolické, už to nepůsobí tak depresivně. Ale přesto, 9 500 křížů, občas proložených židovskou hvězdou.


Letmo zastavujeme na druhém konci pláže Omaha a prohlížíme si vyloďovací člun. Já bych do něj dobrovolně nevlezl. Vypadá dost vratce, je to dřevěná kostra pobitá plechem.


Kuřáci zapráskaní ně už dost žerou, pořád by jenom zastavovali a hulili. Startuju a odjíždím, tím jim dávám možnost vyzkoušet maximálku. Dojíždějí mě po 15 km. Projíždíme přes St. Mere Eglise, kde visí na kostele onen známý parašutista.


Na Tomovo přání pojedeme více na jih a podíváme se do Bretaně. Teď nás ale čeká Mt. St. Michele, kde se moc nezdržujeme, příliv a odliv už tam dávno nefunguje jako kdysi, takže fotíme z dálky a jedeme. Míjíme St. Malo a pokračujeme dolů do místa Port Lazo. Tady je kemp a moře. Samo, že bloudíme, takže dojíždíme až k vodě, kde si Hajnej neodpustí položit Afriku do písku. Večer se jdeme podívat k moři a ještě to vypadá moc hezky. Tom s Hajným se rozhodují, že budou spát pod širákem.


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.25
Známkováno: 4x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist