Cesta do Nice a zpět

Den 1 - čtvrtek 8.9.2011

V 9:00 jsme se srazili s kolegou v Hostivicích u Prahy, dali poslední sbohem manželkám a nasedli na stroje. Samozřejmě naneštěstí začalo v ten den pršet, takže jsme vyrazili plni obav do dáli. Čechy jsme pro jistotu vzali po dálnici, cesta na Plzeň nám ubíhala rychle, počasí se alespoň trochu umoudřilo a my byli vcelku rádi,že se vezeme. Na česko-německých hranicích přestalo pršet úplně, rozloučili jsme se s domovinou a vpluli do Dojčlandu. Silnice v Německu nás přivítaly pověstnou dobrou kvalitou, avšak hustým provozem. Po chvíli nás kličkovaná mezi kamiony přestala bavit, nastavili jsme na navigaci nejkratší cestu do Zell am See a vyrazili po šoustkách.
Již na dálnici v čechách jsem začal pociťovat problémy v řazení na mém V-Stromku, bohužel přímo v Zell am See na kruhovém objezdu chyba řazení vygradovala - málem jsem naboural do projíždějícího auta, spojka vymáčklá a bike jel stále :-( . Po obhlídce stavu na nedaleké benzínové pumpě jsem zjistil, že brzdová kapalina v systému je, ale je nějaká zakalená, odšrouboval jsem kryt na baňku, šroubky i s krytem chytře umístnil na topcase a počal jsem vysušovat a čistit nádobku. Po očistění jsem otevřel topcase, abych vyndal náhradní brzd. kapalinu a ..... ejhle..... kde myslíte, že skončily pidišroubky z nádobky?! Po hodinovém hledání kolega naštěstí jeden zapadlý šroubek našel, dlouhým magnetickým šroubovákem jsem ho vylovil ze změti kabelů v podsedlovce, dolil brzdovku a zašrouboval pouze na jeden šroub. Jelikož už bylo dost pozdě, hned první penzion za benzínkou byl náš. Ubytovali jsme se za 80 euro i se snídaní, pojedli výborný šnicl a šli spát.

Ráno jsme natlačili snídani a vyrazili dolů k motorkám. Tam jsem bohužel zjistil, že prázdným otvorem po chybějícím šroubku mi natekla voda do nádobky s brzdovkou. Opět jsem tedy provedl očistu nádobky, dolil kapalinu a přemýšlel, čím otvor zalepit..... "Žvýkačka," napadlo mne a hned jsem tak učinil. Tato žvýkačka pak se mnou pak procestovala čtyři státy :-). Vyrazili jsme opět v hustém dešti směrem Itálie. Bohužel nedošlo na plánovaný výlet na Grossglockner, byla to nutnost, protože v dešti bychom si výjezd asi moc neužili. Po cca hodince však vysvitlo slunko a my zalitovali... Byli jsme však už dost daleko, tudíž jsme návrat vzdali. Po jednom nádherném sjezdu Hohe Tauern  jsme zastavili v jedné vesničce a posilnili se místní specialitou, kterou jsem zjistil, až když mi jí servírka donesla - párek s hranolkami :-) Suše jsem procedil "danke šéééén" a jedl, protože hlad byl větší. Udělal jsem nějaké foto z panorámat a jelo se dál

Po obědě jsme pokračovali směrem k italské hranici, počasí bylo super, silnice prohřátá.... a neajednou se v dáli objevila mýtná brána. "Samozřejmě za tunely," procedil jsem a zastavil u výběrčího. Míra vyndal peněženku, já též, zaplatili jsme neobvyklých 16 euro a chtěli si udělat pauzu... jenže ticho prořízl výběrčí, když začal hulákat "looos, looos...für 2 minuten der Zug...." v tom jsme zjistili,že jsme si zaplatili transport vlakem :-). S úsměvem jsme zaparkovali na drezíně, soudruzi z Rakouska nám přikurtovali motorky a my se uvelebili v kupé pro cestující. Ještě, že jsme nebyli sami, kdo využil služeb vláčku, pár motorkářů tam též sedělo.

Po výletě mašinkou jsme vyjeli z transportu, udělali pár fotek nádherných hor, dali pár vajglíků a vyrazili vstříc Itálii.

Poté následovala cesta až do města Chiusa, kde jsme zakotvili v malém, ale útulném hotýlku.