Budweisers ve Francii aneb Zápisky z Route des Grandes Alpes

Sobota 6. Srpna  – 1270 km

Ráno balíme a David konečně nachází řízky z domova. Ochotně je nabízí, ale kupodivu nikdo nemá o zelenkavé kotlety zájem a tak končí v pytli s odpadky. Na recepci platíme za celotýdenní ubytování pouze 60,- eur na osobu a vyrážíme do Nice. Předvoj v podobě Davida a Zbyňka jede napřed a má za úkol sehnat parkování u pláže pro naši, deseti metrovou soupravičku. Cestou jsme ve spojení a striktně dodržujeme jejich pokyny, kudy máme jet. Povel zní jasně, držet se cedulí Airport. To, že asi ne všechny cedule „Airport“ vedou k pláži, zjišťujeme pozdě. Jsme 300 metrů hluboko v úzkém, jednosměrném koridoru z betonových zátarasů a před námi je vjezd do patrového parkoviště letištního terminálu s omezeným vjezdem vozidel do výšky 180 cm. Vrcholky našich motorek, se však tyčí do výšky hodně přes dva metry. „Tak a jsme v prdeli“ prohlásí Karel a začíná se potit. Nemůžeme dopředu ani dozadu. Za námi je zhruba třicet aut, která chtějí rychle zaparkovat a odlétnout. S největší pravděpodobností, se jim to dnes nepodaří. Někteří začínají intenzívně troubit. Nemůžeme dopředu ani dozadu. Vyskakujeme v panice z auta a vyhlížíme policistu, který by nás ochránil před lynčem. 

V tu chvíli se otevírají vrata před námi na pravoboku a z nich vychází černoch. Když vidí co se děje, pouští nás vraty do areálu autopůjčovny Hertz. Když se sklidníme, vypouští nás na druhé straně výjezdem a my po deseti minutách parkujeme na pláži.

Moře je teplé a tak relaxujeme až do pozdního odpoledne. Zbyněk studuje příčiny povislosti párových útvarů na přední stěně ženských hrudníků a i po půl hodině sveřepě odmítá, půjčit časopis ostatním. Stav jeho plavek je zatím setrvalý.  Bavíme se pozorováním vedle nás ležící rodinky, kde děti háží kousky rohlíků na spící matku, majíce děsnou radost z toho, že matka je oklovávána. A při rychlosti trávení ptáků z čeledě holubovitých i trochu otrusená.

Cesta domů

Nudných 1130 km nám zpestří pumpařka poblíž Bolzana. Klidné noční tankování najednou prořízné srdceryvný výkřik.
Hlavou nám probleskne, " A je to tady. Přepadení! ". Všichni do jednoho se instinktivně krčíme za auto. Co taky jinýho, když nejúčinější zbraň co máme, je plastová vidlička a z bojových umění umíme akorát výkřik. Pachatele nevidíme, zdá se, že na pumpě mimo nás nikdo jiný není. Nakukujeme ke kase, kde pokladní poskakuje, jak kdyby podlahou probíjelo 220 volt a stejně i tak úpí. Slovům, které mezi ječením vyluzuje nerozumíme, ale význam je jasný - stalo se něco hrozného. Pomalu se k shopu plížíme, když najednou vidíme od pultu běžet  malou krysičku.

Docela se nám ulevilo. Furt lepší hlodavec, než italský lupič, se kterým se nedomluvíme. Snažíme se jí vyhnat, ale marně. Je vyplašená stejně jak pumpařka a navíc zalezla do výlohy. Lákáme ji kvůli fotce na trochu kávy a vzhledem k tomu, že tu nafta stojí skoro padíka, s klidným svědomím jim jí tu necháváme. Zbytek cesty jedeme nonstop a tak kolem sedmé ranní přijíždíme na pokraji bezvědomí do Budějovic.

Shrnutí na závěr

Francouzské Alpy jsou velmi hezké, silnice vesměs slušné a hlavně pěkně kroucené. Když už to není na ostré sjetí, tak vám to vynahradí okolní panoramata. Jezera jsou tyrkysově modrá a hory místy až kýčovitě krásné. Co se týče lidí, setkali jsme se již s přívětivějším chováním. I přesto, že Francouzi umí anglicky, nechtějí, pokud oni sami nepotřebují něco od vás, cizí jazyk používat. Na němčinu reagují, jak kdyby tento jazyk slyšeli poprvé. Je to ve stylu, buď mluv francouzsky nebo neotravuj. Vše co je spojené se službami (prací) je nepoměrně drahé. Naproti tomu cena jídla a pití v obchodech je srovnatelná s cenami u nás. Nepříjemné v této oblasti je, zvláště když cestujete, že najíst v restauraci dostanete pouze v rozmezí 12 - 14 hod a večeři až po 19 hodině. I když nás do prázdné restaurace přijelo dvanáct a kuchař se nudil mezi dveřmi, odmítl nám jídlo připravit. Ceny v kempech jsou příznivé. Vybavený kemp s restaurací, bazénem, grilovacími koutky, hřištěm a přípojkou elektriky, vyšel na 214,- Kč na osobu za stan, motorku, elektriku a den. Stanovaní je v Alpách asi možné i na divoko a zdarma. Několikrát jsem viděli tábořiště s karavany a stany u bystřin na samých vrcholcích hor.
Počasí je v Provensálsku příjemné. Teplý a provoněný vzduch od moře v letních měsících převládá. Moře bylo čisté a mělo příjemných 26 stupňů. Policii jsme v horách za celý týden nepotkali a i rychlostní omezení, stejně tak, jako provoz je tam minimální. Nevýhoda pro návštěvu Route les Grandes Alpes, je jen vzdálenost z ČR. Pokud byste jeli po ose a nechtěli jet po dálnici (mýto celkem cca 134,- eur), potřebujete na přejezd jedním směrem 2-3 dni. Z tohoto důvodu se jeví transit autem jako nejvhodnější. Pomineme-li přejezdem ušetřené dva dni, náklady na cestu autem jsou oproti motorce poloviční až třetinové. Ať už pojedete jakkoli, určitě tyto místa navštivte. rozhodně nebudete litovat času ani peněz. Prostě, stojí to za to!

Autor: Roteman

Foto : Klárka, Honza, Ivo

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE