Až do Provence aneb motokamzíci i 5x na Gd.St. Bernard

Po loňském úspěšném cestování francouzskými alpami opět kujeme, kam dále. Tentokrát nás napadá, že zkusíme v oblíbené Francii víc rovin – dojet do Provence, popř. až do Camargue. Tým se nám rozrostl – moje žena Martina se rozhodla dát tentokrát s námi celou cestu na svém Banditovi 600. Hynek bere na svého boxera 1100 ženu Janu jako baťoh a fotografku na svůj první delší výlet. Cílem je dojet do Verdonu a na Mont Ventoux v Provence. A Camargue by byl třešničkou na dortu.

Až do Provence aneb motokamzíci i 5x na Gd.St. Bernard

Kapitoly článku

1. den – přejezd do Rakouska.

Tradičně se setkáváme v sobotu na benzince v Rudné. Hynek s drobným zpožděním. Jsme dovybaveni teplým oblečením a nepromokem, jelikož nevěříme horké červencové předpovědi. Já jen tak pro jistotu ještě pořizuji letnější kalhoty (zatím v kufru) a letní botky od nejmenované renomované firmy. Vyrážíme po 8. ráno. Nudně přes Plzeň, pak na Klatovy. V Železné Rudě poslední česká sekaná a pak Regen, chvíli po dálnici na Landshut. Zde v zácpě sjedeme na silnici 15 a Rosenheimu se vyhneme objezdem na Bad Aibling. U Misenbachu chceme po 307 na Achensee, ale místo toho zahneme na 307 směr Kufstein přes Bayrischzell. Krásná cesta, ale bohužel asi 50 km navíc. Podél dálnice na Jenbach již jedu v letních kalhotách, normální už za celou dobu nenavleču!

Mineme Jenbach a před Innsbruckem v Hall in Tirol správně odbočíme na první kozí stezku  - Lans, Patsch a na přespání zakotvíme v Mauernu pod Brennerem. Doporučuji všem pro objetí Innsbrucku. Pokud ale nespěcháte.

Ubytování máme na první pokus za 35E na osobu, dáváme večeři a „Wajcna“ a těšíme se na první alpskou zítra. Najeto 604 km.

2. den - Itálie

Ráno dopřeju týmu snídani ještě v hotelu, ale po 8.tankujeme a sedláme motorky směr Brenner. Po vedlejší, mimo placený Europamost, rychle projedeme sedlem v 1374 metrech.

Máme čas, a tak místo sjezdu přes Jaufenpass do Merana volíme delší trasu na Passo di Pennes (2214) a rovnou do Bolzana.

Krásný výjezd, kvalitní asfalt a málo lidí. Bolzano projíždíme docela bez zaváhání směrem na Tonale a Modonnu di Campiglio. Vystoupáme na Passo Mendel. Z 305 metrů nad mořem v Bolzanu se dostáváme na 1360, abychom začali opět padat k Lago di Santa Giustina. 

Sluníčko již pěkně peče a tak se těšíme na odbočku v Dimaro na Campo Carlo Magno (1682) před Modonnou. Ochlazení v tunelu a sjezd k Lagu d’Idro. Zde nás Hynek vede na cestu, kterou chtěl jet na kole – směrem na Bagolino a kozí stezkou na Passo del Maniva (1664). Stezka je jen pro max. jedno auto, stoupá se od Lago v 368 metrech a z Bagolina v 778 metrech celých 12 km. Na vrcholu toho máme dost a trochu se divím, že okolo ubylo silniček, ale přibylo endur. Hynek nám ukazuje širokou silnici na druhé straně průsmyku. Ta však po 30 metrech končí u hotelu a čeká nás cca 5 km po kamení a písku. Silničním motorkám SS345 z Manivy nedoporučuji až po Rifugio Passo Crocedomini. 

Zde se napojíme na normální silnici a sjedeme do Bienna a v další vesnici Esine kousek před Lago d’Iseo se ubytováváme. Máme toho dost, hlavně kvůli horku a terénní prémii. Naštěstí zdejší rose a domácí zmrzlina nás občerství. Po večeři ještě obdivujeme historický Porche na náměstí a zničení uléháme. Jen 322 km, ale stálo to za to.

3. den - Francie

Dnes máme zrychlený přesun po dálnici směrem na Francii. Původní plán být u Verdonu za 3 dny bere za své, ale nevadí. Rychle k Lago d’Iseo, ale hned na začátku směr na Endine, objedeme celé Lago di Endine, naštěstí ještě docela bez provozu. Před Bergamem natankujeme, pak po dálnici přes Monzu a zácpou v Miláně (jinak Milán nepamatuji) do Turína. Za Turínem napodruhé trefuji odbočku na Pinerolo, kde dálnice končí. Pak dlouhé stoupání do Sestriere.

V 2035 metrech je příjemně. Sjezd dolů do Cesana Torinese, pak nahoru na Claviere (1958) a Montegenevre a jsme ve Francii. Jsme stále v 1820 metrech. Sjezd do Brianconu, který známe již z loňska. Ještě nás čeká vrchol dnešního dne. Stoupání na Col d’Izoard má 19 km a z 1100 metrů se dostáváme do 2360.

Pak již jen 30 km sjezd do Guillestre a krásný den je za námi. 451 km, ale z toho skoro 200 po dálnici. Preventivně začínám mazat zadek Avirilem baby, začíná se pomalu ozývat nedostatečné osezení.

Koupání v bazénu u hotelu, na náměstí jsou slavnosti (předvečer státního svátku), a tak dáme pár piv. Holky si dopřejí zmrzlinu, mají na ni dnes právo. Hynek poslouchá divný zvuk ze zadního kola svého boxeru, ale (zatím) zůstáváme v klidu.

4. den - Provence

 Tentokrát je poprvé tým ochoten vyrazit bez snídaně na ranní etapu. Já ještě zjišťuji, že večer trochu foukalo. A tak moje plavky skončili suché, ale na sousední střeše.

Před stoupáním do střediska Vars tankujeme. Krásně se jede, téměř bez provozu. V jedné zatáčce hned dole nás předjede domorodec na Hornetu. Ve Varsu zastavíme vedle něj a shodou okolností nám vaří kafe.

Po francouzsku si ve vedlejším pekařství koupíme ke kafi croissant.

Pak nahoru na Col de Vars (2111) a dolů do údolí Ubaye. Podél řeky L’Ubayette sjíždíme k Jausiers.

Ve vodě potkáváme pár skupin kajaků. Jedni hledají zrovna u tunelu kajak, co jim ujel – no pěkná dřina.

Před Jausiers ještě silnice projede úžinou kolem soutoku s L’Ubaye, která nás dovede za Barcelonnette k odbočce na Col de la Cayolle a Col d’Allos (vede přes něj i letošní Tour de France).

Tuto část Route de Napoleon máme detailně projetou z loňska. Vybíráme si úzký kaňon na Col de la Cayolle (2326). Tato část Parku Mercantour patří asi k nejhezčím.

A hlavně nikde nikdo. Na vrcholu 2 cyklisti a 3 pěšáci.

Sjezd podél řeky L’Var přes úžinu Daluis (Georges de Daluis). Po N202 sjedeme k Annot, přes Gorges de la Galange a Col de Toutes Aures (1120) dojedeme k Lac de Castillon na řece Verdon.

Zde již slunce pálí a tak dopřávám všem koupání. Oběd v Castellane již věští, že se blížíme k turistickému centru – Grand Canyon du Verdon.

Celý kaňon je obrovský, bohužel ale v plné sezoně přecpaný lidmi. Raftů je tam jako kanoí na Sázavě nebo turistů na Karlově mostě. Zácpa je v podstatě i na vodě. Navíc je pěkné vedro. Několikrát zastavujeme, vylezeme i na vyhlídku. Ale když vidíme na konci jezero Sainte-Croix (Lac de Sainte –Croix), tak si oddychneme. Vydáváme se k Riez, pár serpentinami k Valensole a před námi se objeví fialové pole levandulí v Provence. Tedy polí a Japonců. Je neuvěřitelné, jak celý autobus dokáže naskákat do pole a fotit se romanticky každý ve své brázdě. Škoda, že takto neobdivují u nás třeba brambory nebo řepku, to by byl hned devizový přínos.

Přejedeme dálnici, co míří na Aix-en-Provence a po 2 okruzích Manosquem nacházíme ubytování. S klimatizací! Padli jsme pod 300 metrů a je zde už cítit vedro. V centru mají skvělý salát a nic moc pivo. Dnes máme najeto „jen“ 275 km. To je asi tolik, co cyklisti na Tour, ale zase máme splněn první z cílů – Verdon. Hynkovo zadní ložisko vrže a v 11 večer je stále 30 stupňů, tak měníme plány. Otáčíme zpět do hor a Camargue necháme na příště.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 11x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist