Alpy ve stylu Adventure Sport

Úvod:

Na začátku chci podoknout,ať tohle raději nečtou militantní odpůrci značky BMW,tenhle cestopis je totiž skoro až chvalozpěv k mé naprosto úžasné S1000XR…

Původně jsme měli jet jako sestava čtyř jezdců mířících na Korziku,ale kvůli zranění kamaráda Páji na lehkém enduru,následné operaci a nemožnosti absolvovat jízdu,se počet zredukoval na tři.Pak na dva a zbylý Koblih se začal sedm dní před odjezdem kroutit,že by spíše bral prodloužený víkend s batůžkama,pak už nekomunikoval vůbec.Vyrážím tedy úplně sám a místo  původního cíle si volím průsmyky ve francouzských Alpách,které jsme s Barčou před 4 roky vynechali kvůli dešti a mlze na geesu .

Týden před odjezdem si vyzvedávám objednané kufry s tankvakem a při balení si uvědomuji,jak jsou o dost menší,než předešlé rozměrné hliníkové BEGRy.Nicméně stan se tam vešel tak akorát a další věci taktéž.Kempování ve dvou by už bylo nemožné,manželka Barča zůstává doma,kam ji přijela na pár dní navšívit rodina.

1.den,neděle 23.8.2015

Ze Šumperku vyjíždím v půl osmé,je polojasno,na začátku dálnice si pěkně navolím tempomat,který pak na dálnicích využiji poměrně často,zakrátko jsem za Brnem,kde poprvé tankuji.Pak Mikulov,v Poysdorfu,na obvyklé Shellce kupuji vinětu,dálnice S5 kolem Vídně,kde se trošku dočasně zatáhlo  a pak už jedu stejnou trasu jako před 7 lety,tehdy na Suzuki  SV1000S s Barčou,tedyTürnitz,Annaberg,Mariazell,tankování.Už je krásně,slunečno a teplo.U Wildalpen si dávám pauzičku a láduji z domova připravený řízeček  v alobalu s okurčičkou a chlebem,sleduji kolem jezdíci houfy motorek a vyrážím dál za dvojicí mašin,které spolu asi nejedou,devítková ninja jede loudavě,předjíždí ji KTM 990 Supermoto s jezdcem v kombinéze a já nalepený na KTM taky.Borec na oranžádě to má tady asi pěkně najeté,nemazlí se s tím a esíčka projíždí docela hard.V  zrcátkách se asi trošku diví,že moje bílé XR je pořád blízko za ním.Jedna nepřehledná překlápěčka mě trošku překvapila a oceňuji Pro ABS…supermoto ve Wildalpen odbočuje a jezdec se se mnou loučí se vztýčeným palcem.Pak mě dojíždějí dva litrové naháče,chvilku jedu v čele,trošku mám ztažené hrdlo  z velkých náklonů s novými kufry,dělám jim trochu prostor a pak mě oba berou .Snažím se je držet,ale při předjíždění aut hoši dost riskují,tak toto bylo už přes mou mez a nechám je být.Tohle byly jediné dvě motorky,které mě dokázali za celou dovolenou předjet…jojo…BMW S 1000XR je zatraceně rychlá cestovka.Hengstpass projíždím v polozávodním režimu a trochu jsem to už  přeháněl,zakrojuji jednu zatáčku za druhou,jednu motorku za druhou.Uff,raději pauza ať vychladnu.Liezen,mám dost času,tak pak odbočuji doprava ke Grundlsee,zastavuji u jezera,pár fotek,chci jet až na druhý konec,ale od Bad Aussee se blíží tmavý mrak a začíná pršet.Otáčím to tedy zpátky k Liezenu.Při předjíždění jsem se málinko zamyslel nad značkou silnice pro motorová vozidla a docela mě vyděsilo protijedoucí auto,které se naštěstí drželo vpravo…Nadávám si do debilů a zvolňuji.Na chatu v Schladming-Planai přijíždím brzo,kolem 16:15.

Poprvé jsem zde sám.Relaxuji celé odpoledne i večer a na internetu hledám,kde bych mohl koupit USB dobíjecí kabel do minizásuvky  obvyklé u nových BMW.Najeto 637 km.

2.den,pondělí 24.8.2015

Ráno je zatažené,jemný déšť,dle radaru to je ale na chvilku a opravdu dolů na hlavní silnici už pěkně praží sluníčko,které suší mokrou silnici.Jede se moc pěkně.Odbočuji k Zeller See,kde si dávám pauzu.Líbí se mi zde,v dálce nade mnou vidím vrcholy ke Grossglockneru,odhaduji,který z nich je Edelweisspitze.Já ale pokračuji na Mittersill,pak kolem Krimmlerských vodopádů.Je zde čilý ruch,spousta parkovišť,návštěvu nechám někdy  na příště s Barčou.Gerloss Pass,spousta krásných zatáček.Platí se zde mýtné,5,5 Euro.Cestou na druhou stranu,od Gerlosu jsem už ale ve štrúdlu pomalu jedoucích aut,předjíždění není moc příjemné,pak už celý  Zillertal v zácpě,naštěstí se to trochu rozjede a v koloně se šedesátkou dostávám k dálnici.Tady to taky není žádná sláva,zakrátko ale odbočuji do Hall in Tirol,kde zastavuji v megaprodejně Louis,kde se mi daří koupit poslední zbývající kabel na dobíjení.Teď už jsem klidný,supr!

Zpátky na dálnici,která se ale za Innsbruckem vyprázdní a já mohu opět pelášit cestovní stopadesátkou.Pak nemile zjišťuji,že Arlbergský  tunel je zavřený.Ne že bych ho plánoval projet,ale Arlberg Pass je tím pádem zasekán autama a kamiony,nezbylo,než trochu hulvátsky předjíždět,ať tam netrčím příliš dlouho.Nakonec to pak bylo místama i dost volné,takže ve výsledku pohoda.Zakrátko opět dálnice,pak odbočuji do Feldkirch.U semaforu stojím  už dost dlouho  ve velkém vedru v levém odbočovacím pruhu na Lichtenštejsko,v rovném pak jede bílá Hayabusa,předjíždí celou kolonu a pak se zařadí při zelené opět do levého.To je ale hajzl,taky jsem to tak měl udělat… Na benzince pak musím zastavit,abych se převlékl z teplého termotrika na letní.Je tady i ta bílá busa.Menší Ital obchází moje iksero,kouká na mě a pak mě osloví.Při následné konverzaci mi vysvětluje,že jede do Zürichu a jestli nevím kudy jet.Na nádrži má nalepený papír s asi šesti číslama silnic.Já mu anglicky říkám,že ano,jedu kolem,ale nepojedu po dálnici.On že se ke mě připojí,říkám ok,pak ještě,že má objednán hotel v centru a neví jak to najít.Protože mám spoustu času,nikam nespěchám,tak mu pomůžu,do navigace zadám adresu s hotelem v centru a spolu vyrážíme.Francesco jede takovou pomalejší suzučí pohodu,občas mu poodjedu,když si chci vychutnat sérii zatáček ve stoupání,pak na něj opět posečkám,pak pauza,pokec.Vyměňujeme si kontakty  na sociální síti.Říká mi,že taky uvažuje o XR,zkouší posed,trochu je něj bike veliký,málinko je zklamán.Okreskama se dostáváme do centra Zürichu a nastává peklo.Příšerné zácpy,semafory s neustálou červenou,ventilátor je pořád zaplý.S bočníma kuframa to na skútra moc nejde-snažím se vysvětlit Francescovi.Po asi 40 minutách této šlamastiky jsme konečně u hotelu.Zve mě na občerstvení,já ale s díky odmítám,říkám,že do cíle to mám pouze již 30 km,takže mi poděkuje,rozloučíme se a pokračuji opět sám.Po chvilce začínají kapky,tak zastavuji,na oblečení zavřu větrací otvory a jedu dál.Pak slejvák.Goretexové oblečení má už toho dost za sebou,funkčnost je tatam a se srdcem v krku si uvědomuji,že úplně nový mobil  zůstal v kapse pod bundou.Nadávám si opět do debilů,že jsem neoblékl nepromok,který mám přitom v ruksaku.Děšť nekončí a já stojím v kolonách…navíc objížďka…jsem rád za vyhřívané hefty.Do Mellingenu přijíždím durch,zvoním,ale nikdo neotevírá.Stejně jsem šťasten,když pod přístřeškem zjišťuji,že mobil je ok!Ségra Renata je tady za 15 minut,uvízla taky v té zácpě.Sundávám těžké promoklé hadry,jdou do sušárny,luxus těstovinový salát a thajské kuřecí s rýží,pivečko,Kecáme s manželem Chrisem a neteří Laarou,jde na mě dost veliká únava,v jedenáct jsem v posteli.542km.

3.den,úterý 25.8.2015

Vyspán do růžova,fénem ještě dosušuji oblečení,je nádherné jasné ráno,předpověď počasí je dlouhodobě parádní což se potvrdilo až do návratu domů.Vybaven čtyřmi obloženými houskami vyrážím až kolem 9:20,sestra mi totiž poradila,ať se vyhnu ranní špičce.

Stejně je německý kanton jedna velká zácpa.Velice hustá aglomerace,Aurau,Lyss,rychlostní průměr 45 km/h,občas zalituji,že jsem neriskl dálnici.A to hlavně,jak jsou Švýcaři nepříjemní řidiči.Několikrát jsem těsně nedostal přednost,nepoužívají moc blinkry…brrrr.Od Murtenu je to mnohem lepší,francouzský kanton je o dost volnější.U Chexbres přijíždím k Ženevskému jezeru.Krásný výhled na celé kilometry do dálky.Prohodím pár slov se Angličanem na skútru Burgman.Vevey,Montreux.Nádherné letovisko,cítit tu až takové snobské prostředí,občas se tu objeví Ferrari,Maserati.Na druhém břehu jsem už ve Francii.Odbočuji okreskou vzhůru do leva do Alp.Ne moc zajímavý zalesněný průsmyk  k La Forclaz na D122,Morzine,D902 Taninges.Předjíždím skupinu 4 motorek,které mě pak dojedou na semaforu v Cluses.Následují mě na průsmyk Col de la Colombiere,čekal jsem,že mě bude stíhat novější Ducati Multistrada,ale drží se mě pěkně jedoucí týpek na vzducháči dvouvačce R1200GS,tedy moje předešlé BMW.Pak dojíždí zbytek jejich bandy,já jdu fotit a vidím jak S1000XR je obklopeno onou skupinkou.Tento ůkaz se pak opakoval mnohokrát,na všech průsmycích  jak ve Francii,pak i v Dolomitech.

Pokračuji na Flumet,Col des Aravis.Pak je tady objížďka po 109 na Ugine,poté si ze mě navigace udělala srandu a poslala mě přes úzkou,nebezpečnou a nezajímavou cestou D67 na Queige, pak už mnohem lepší  cesta D925 do kempu v Albertville.15 Euro,za stan+moto,sprcha je v ceně.Sociálky docela fajn,takové kabinky sprcha+umývadlo.Co mi ale hlava nebere,že nikde,ani v jedné kabince nebyl toaleťák.Naštěstí,pro takové případy mám pro jistotu svůj vlastní.Postavím stan,ohřeju si na vařiči jídlo a jedu se mrknout do centra.V kavárně na zahrádce už kávu nedělali,tak dávám za vděk vychlazenému džusu a minerálce.U vedlejšího stolu sedí skupinka mladých lidí.Marně se snažím připojit na wifi.Po návratu v kempu ještě napínám a mažu řetěz,čtu s čelovkou na cestu koupený Motohouse.398km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE