Okruh Pobaltím

Den 1 - pátek 1.6.2012

Sraz je v 8:30 u mě. Bohouš po cestě kupuje v pekárně koláčky a ty posléze s kávou konzumuje. Ti, co ho znají, ví, že to je kanibalismus. Na otázku, zda-li má prut, slyšíme zápornou odpověď. To by mě zajímalo, jak chce dostat tu rybu. Proběhne loučení a v 9:06 startujeme. Je pod mrakem a naše cesta směřuje z důvodu nahnat dnes co nejvíce km po dálnici na Prahu, Hr. Králové a Náchod.
Na čáře měním 2000 Kč na zloté, dáváme řízky a pokračujeme na Varšavu. Tento hlavní silniční tah z velké části předělávají na dálnici, takže se nedá předjíždět a naše tempo udává v předu jedoucí kamion. Ještě že se tady nekouká na předpisy a rychlost je ustálena na 90km/h. V 19:30 bereme hotel nějakých 65 km před Varšavou. Motorky stavíme před vchod s tím, že nám je bude noční směna hlídat. Pokoj máme nad vchodem i s balkonem, tak je na naše stroje dobře vidět. K večeři dostáváme polévku, jelikož kuchyně funguje jen do 20h. Vedle hotelu na pumpě kupujeme plechovkový a Bob má luxusní vořechovici. Popíjíme a debatujeme do půlnoci.

Dnes 680 nudných km

Den 2 - sobota 2.6.

Snídaně a nabalit motorky. Navjáším na Varana kufr, když se z balkonu ozve „bacha“. Kouknu nahoru a Bob v rámci ušetření jedné cesty po schodech vyhazuje nepromokavý pytel od Luise na trávník. Jdu nahoru pro zbytek věcí. Radek přišel ze spoda řádně vytlemenej. Bob měl v pytli petku vody a ta při dopadu praskla. A jelikož je to pytel nepromokavý, tak tu vodu pobral stan a spacák. Je dobaleno a my vyrážíme dál směr Litva. Cesta stále nezáživná a neustálý vítr, který nás bude doprovázet celou cestu až domů. V odpoledních hodinách vjíždíme do Litvy. Na hranicích měníme eura. Nocleh se nám povedlo sehnat ve městě Alytus. Pěknej hotýlek. Kdyby majitel viděl jak Bob suší stan a spacák na pokoji, jistě by nás nepochválil. Vypadalo to tam jako na smetišti. Dobrá večeře s
pěknou obsluhou, pivko a spát.

Dnes 453 km

Den 3 - neděle 3.6.

Tradičně snídaně, zabalit a vyrazit. Dnes už konečně máme vytyčený bod. Navštívíme geografický střed Evropy. Svítí slunce, ale jen chvilku. Mrholit začne, až když postavíme motorky na stojánky v prostředku Evropy. Ale nic hroznýho, a hlavně je to poslední dešťová voda, kterou na této akci potkáváme. Provedli jsme nezbytnou fotodokumentaci, v dřevěné budce jsme dostali certifikát, který potvrzuje naši návštěvu a jedem dál. Dnes máme naplánováno dojet až do Estonska. Z tohoto důvodu na hranici s Lotyšskem nestavíme kvůli místní měně.Z nějakých 170km, které jsme absolvovali po Lotyšsku bylo dobrých 60 po zřejmě odfrézovaném asfaltu. Ještě že nepršelo. To, že vjíždíme do Estonska, člověk nepřehlédne. Je to znát na životní úrovni.  Opět ve večerních hodinách dorážíme do města Pölva, kde bereme hotel. Stroje spí v nacvičené formaci před recepcí.  Výborná večeře a do hajan.

Dnes 575km

Den 4 - pondělí 4.6.

Snídaně se nenechala zahanbit večeří a jdeme balit. U motorek zjišťujeme, že pod Bobovo aristokratem je voda. Radek degustací zjišťuje, že je sladká. Po nastartování se ukazuje, že to teče pod hlavou, ale jen takových 5 minut, než se motor ohřeje. Na mou otázku „Bohoušku co budeme dělat“ (honí se mi hlavou, že je po výletě) dostávám ráznou odpověď. „Jedem dál, ať to nevidím“. Od toho dne byl aristokrat každý ráno pochcanej, ale tak lehce, že nebylo nutné do konce zájezdu dolít kapku vody. Dnes máme v plánu nacpat nás a motorky do Kundy. Vyrážíme směr Jöhvi. Cestou stavíme u Čudského jezera. To si člověk myslí, že už je u moře. Obrovský. Z Jöhvi už to hrneme do Kundy. Někde na internetu jsem četl zápis z kundího deníku jak tam její návštěvník měl zimu a vlhko. My to měli naopak. Teplo a sucho, ale pronikli jsme, našli deník a provedli zápis s pořadovým číslem 184. Projeli jsme městečkem až k moři, kde si Bob neodpustil Triumfa zakopat na pláži. Nezbylo nám než ho vytlačit. Na pevné půdě pod nohama pak prohlásil, že už ví jak se bez práce leští zadní ráfek. Pravda. Byl jako psí kule, ale řetěz kdyby moh, tak ho nakope do těch jeho. Tak a je čas se s Kundou rozloučit (bylo v ní fajn) a pokračujem směr Tapa a za u města Käravete tankujeme. Jinej kraj jinej mrav. U nás vozí cisterna PHM na pumpu, v Estonsku je tomu naopak. Jedeme dál na město Pärnu a kousek za ním se ubytováváme v domečku jednoho domácího kempu. Nakoupili jsme uzeniny, pečivo a pivko. V kempu Bob rozdělal oheň, a k večeřijsme opekli buřtíky. Všechno supr, až na ty zas….. komáry. Ani ty Radkovo spešl přípravky proti nim nepomáhaly. Majitelé kempu jsou starší manželský pár. Dal jsem s pánem řeč, a dozvěděl se hodně zajímavého. Třeba když je supr léto, tak je teplota vzduchu 25st. a moře má 22st. Ve 23:15 ještě nebyla úplná tma a ve 3:00 taky ne. Mezi tím jsem spal, tak ani nevím, jestli nějaká tma vůbec byla.

Dnes 495km.

Den 5 – úterý 5.6.

Paní nám udělala výbornou snídani a my můžeme pokračovat dál. Dnes navštívíme osadu Amatciems. Při moři po E67 přejíždíme do Lotyšska a u městečka Tüja odbočujeme na Limbaži, Césis a Amatciems. Je to tam samej kopeček, vršíček, jezírka a mezi jsou postaveny sruby se střechama z rákosí. Jedním slovem paráda. Když jsme se dost pokochali a každej si vybral parcelu, sedláme a vyrážíme směr Riga, Jelgava, hranice do Litvy a ve městě Joniškis se ptám maníka, kterej zrovna vyzvedl děti ze školky, na nějaké dobré ubytování. Povídá, abychom jeli za ním. Dovedl nás na kraj města k luxusnímu hotelu.Ten má vlastní stáje, jízdárnu, supr personál, šašlik a steak z jelena.


Dnes 353km

Den 6 – středa 6.6.

Kvalita snídaně byla stejná jako večeře. Cíl dnešního dne je jasný. Hora křížů. Vyrážíme, a po zhruba 30km jsme na místě.Hora je takové malé návrší, ale křížečků, křížků a křížů statisíce. Odkud asi je ten nejvzdálenější? Včera večer chlapci vyčetli v mapě, že z města Klaipeda pluje trajekt do polského Gdaňsku. Tak jedem. Promotali jsme se Klaipedou do přístavu a tam jsem se zeptal celníka, kudy na trajekt směr Gdaňsk. Ten na mě vyvalil oči s tím, že odtud jenom do německého Kielu a někam do Švédska. Zajímalo by mě, kdo kecal. Jestli celník nebo mapa. Pravda je taková, že tu naši výpravu máme o nějakých 200km delší. Ale vždyť je to jedno. Valíme při ruských hranicích a ve večerních hodinách berem hotel ve městě Marijampole. Personál restaurace tvoří dvě zhruba dvacetiletý jelita. Na pohled dobrý, ale totální krach nastal při domluvě večeře. Nereagovali na angličtinu, němčinu ani ruštinu. Takže zabořit prst do jídelníčku. A dobrý. Jako desert jsme usoudili, že žárenij chljeb budou topinky. Luxus. Chleba na proužky osmaženej a konce vycouraný v tatarce a strouhaným sýru.

Dnes 512km

Den 7 – čtvrtek 7.6.

Jalová snídaně a vyrážíme. Horou křížů jsme vyčerpali naše body zájmů, a tak už nám nezbývá než se přesouvat k domovu. Je mi jasný, že je v Polsku hodně míst, které stojí za toje vidět. My ho ale máme jen jako nutný přejezd a proto bereme za plyn. Po 588km se ubytováváme ve městě Wrzešnia. Pěknej penzion, dobrý jídlo, masážní křeslo, kulečník a vychlazený lahvový. Co víc si člověk může přát.

Den 8 – pátek 8.6.

Po snídani sedláme a bereme směr ČR konkrétně Malá Skála. Ještě před čárou tankujeme a Radek povídá Bobovi. Zvednul jsem za jízdy plexi a něco mi na motorce cinká. Odborníkova odpověď „vole tak ho zaklapni, ať to neslyšíš a jedem dál“. Pak Radek zjistil, že to byl vercajch pod sedačkou. Na Malé Skále se ubytováváme a jdeme konečně na českou kuchyni.
Dnes 318km.

Den 9 – sobota 9.6.

Piánkovej přesun k našim rodinám. Dnes 288km.

Sečteno

4 262 km, něco okolo 20 000Kč a mraky zážitků. Jóóó pánové díky za pěknej vejlet a doufám, že to za rok zase klapne. Speciální poděkování patří Bobovi za to, že motorky byly díky stanům vyvážené a ta ryba byla, jakou svět neviděl. Tak Čus.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE