Do Estonska

Den 5. - 9.7.2012

Dobré ranko.
Musim mrknout do mapy a střelit nějakou trasu. Tak kudy? Píšu si Daugavpils, Zarasai, Ignalina, Švenčionys, Pirčupiai a Vilnius. Dál se uvidí. Musim říct (teda napsat), že dneska se mi moc nechce. Dobrý ubyt u jezera, ještě bych tu byl. Leháro, koupačka. Nemyslet na běžný starosti, trochu vypnout. Ale to já umim nejlíp za jízdy, takže dost nářků a vpřed. Chtěl bych být večer na severu PL, tak hybaj. Snažim se jet co nejvíc venkovem, abych viděl život z první. A vidim. Je tu chudo. Zase prázdný baráky, starý i nový. Starý lidi umřeli a mladým došli drobný, nebo co? U nás se baráky dědí a jsou předmětem sporů až do krve a tady prostě spadnou? Prázdný domy, bytovky, fabričky i fabriky, stáje a kravíny a jiný celý objekty. Je vidět, že tu nejsou cikáni, protože se všude válí spousta železa.
Myslim na cikány a napadá mě, že sem je asi nedostanem, tak až nás v CZ skoro sežerou, budem se stěhovat do Pobaltí. Tady je místa spoustu. Malá hustota obyvatel. A protože je tu v zimě zima a léto krátký, tak nás tu nejspíš nedostihnou. A jestli jo, tak jim nebudem platit jen to, že ležej, ale ještě jim budem dělat dřevo na zimu. Ani se nešklebim, spíš je mi z těch myšlenek zle. No nic.
V Daugavpils začne lehce pršet, takže brzdim pod stromem.

Dám si něco k jídlu a čekám, jestli to bude na nemok. Asi jo, takže se do něj nasoukám. Připadám si a vypadám, jako kosmonaut, ale slouží mi spolehlivě.
Vyjedu z města a mířim na hranice LV-LT. Ty přejedu a pokračuju a vlastně se nic zvláštního neděje. Krajina je jen placka všude les, nebo louka s vysokou trávou, někde i posekanou a nechanou ležet. Města, městečka a vesničky nehezký a nezajímavý.


Aspoň mě se to tak jeví. Jen ty jezera jsou krásný. Čistá voda, spousta různých ptáků a zajímalo by mě, co se tu prohání za ryby.
Napadá mě taky, že nikde nevidim u domů bazény. Zato jsou skoro všude malý rybníčky, třeba jen maličký vybagrovaný na zahradě, a v každym se cachtaj děti i dospělí. Pohoda. Přistihuju se, že se usmívám a vidim se ve vodě se svejma holkama. Vždycky, když se odněkud vracim, těšim se na ně. No, ještě budu muset chvilku vydržet.
Jedu LT venkovem, jede se dobře, jen tu prostě nevidim nic k dívání. Město Švenčionys si nedobrovolně projedu, když se nějak smotám z cesty. Zkoušim se ptát na cestu, ale asi dvanáctiletý kluci maj z mý ruštiny jen prču. Popojedu ke starším lidem a už je to v poho, ochotně mi poradí a už švihám dál. Natankuju, platim bez problému kartou. Zavolám domů Evče. Jen tak, abych ji slyšel.
Zastavim na chvilku v lese ve stínu. Svlíknu bundu, sednu si do trávy a požírám nějakou dobrotu z konzervy. Je mi fajn. Odpočinu a pokračuju.
Projedu Vilnius, je to hezký město.


Všímám si, že jsou tu pruhy vyhrazený pro TAKSI. Myslim, že jsem to ještě neviděl. Škoda, že je takovej provoz, nechce se mi v něm zastavovat a fotit. Kdyby tak byl u každýho města kopec s výhledem na něj. Ale to by zas měli všichni stejný fotky.
Jedu a jedu a bodu na hranicích LT-PL. Přechod Ogrodniky. Měl bych se začít poohlížet po ubyt. Myslim, že když jsou tu jezera, nebude ho problém najít. Nechce se mi spát ve stanu, takže koukám po ceduli noclegi. A protože se mi zdá, že jsou dost nahusto, tak ještě pojedu, snad budou i dál. A znovu projíždim město Augustow, jenže opačným směrem, než před pár dny.
Cedulku kemp míjím, zkusim podle směrovky hotel. Ale jen k němu dojedu, hned je mi javor, že ani nemusim ze sedla, tohle pro mě nebude. Tak se jen otočim a jedu dál. A tady jsou cedulky na domech. První nemá volno, u druhýho je zavřená brána a nikdo nejde a u třetího postává chlapík čučí na mě a čeká co bude. Tak k němu popojedu, ptám se na spaní do zítra a jo, hlásí, že maj volno a že mám zajet do dvora.
Vjedu dovnitř a strašně vyděsim malou holčičku. Běží pryč a volá : mami, mami. V prdeli bych se viděl! Je přesně ve věku naší Emmči. Vypadám v hadrech jako ET a Alpinka bručí jak tygr a ona se nás lekla. Ach jo.
Přijde paní a ukazuje mi bydlení. Dva pokoje, kuchyň a socky. Sakra to je nějak moc, to bude balík. Ptám se na cenu a nevěřim. Zlotý si nepamatuju, ale v E to je 12,5/noc. Beru bez váhání. Motka bude ve dvoře, co se na noc zavře.

Pohoda. Takže máznu řetěz a hodim na ni plachtu a jdu se zabydlet. Sprchnu se a převlíknu, vezmu nějaký E, že rovnou zaplatím a beru sebou i ovocný mentosky. Malá Agnezska se pořád drží mámy za sukni, tak jí ty bonbóny nabídnu a už dobrý.
Vydám se na prochandu, mám žízeň, jak trám a taky mám chuť na nějakou rybu. Dorazim k hospůdce u jezera a ptám se slečny obsluhy, jestli dostanu pstruha. Ukazuje, že maj jen malý. Maličký. Nabízí mix pstruh, štika, lín, jakože v kouskách. Tušim nekalost, tak nechci. Koukám na ceduli a co vybrat? Co třeba zurek? Jdu si sednout  a čekám. Špatná volba. Děsná polívka, se zbylou klobásou, nakrájenou na kousky. Sedim na mole a koukám do vody. Plavou tu maličký okouni, perlíni a plotice. Co mi nechutná, plivu do vody (jsem tu sám) a rybkám to evidentně jede. A co teprve chleba. Za chviličku jich tu jsou hejna. Tak, polívku jsme snědli, ale pivo nedám. Paní, co tu šlichtu ohřála v mikrovlnce se mě ptá, jestli to bylo dobrý. Říkám, že pro ryby jo. Kouká divně, ale to já taky. Dám si natočit ještě jedno pivo a ukazuju, že pomalu, ne po skle za tři vteřiny. Koupim ještě krajíc chleba a rozdělim se s rybkama. Hezky se na ně dívá. Možná, že už všechny velký sežrali turisti, tak jsou tu jen tyhle.
Ještě se kus projdu hezkou cestou okolo jezera, abych rozhejbal klouby a pak jdu bydlet. Sprchnu se, rozlousknu jedno plechovkový, co bylo v lednici a koukám do mapy, cože zítra. Někudy podle hranic s BY dolů na jih PL. Pěkně po okreskách. Skočim do postele a usínám při zapnutý televizi.

Ujeto 473 km

Den 6. - 10.7.2012

Dobré ráno. Prospal jsem se a pojedu dál. Tady je to hezký, ale dál to třeba bude hezčí, takže do sedla.
Zabalim, nechám na stole E za to vychlastlý pivo a už startuju a jedu. Směr Bialystok. Spousta jezer a jezírek, silnice střídavě dobrý a blbý, ale docela to jde a jede. Musim k pumpě a tady stojí rusák s Goldwingem. Natankuju a zajedu k němu. Čekám ruštinu, ale on na mě polsky. Vyleze z něj, že je z malýho RUS. Chvilku mluvíme a já mu říkám, že je škoda, že k nim je potřeba vízum. Kontruje tím, že k nám taky. To je fakt no. Loučíme se a jedem každej po svým. Krajina pořád stejná placka už je to trochu otrava. Chci blíž ke hranicím s BY, takže směr Hajnówka, Kleszczele, Siemiatycze a dál na Biala Podlaska a znovu poškádlit BY, tak Wlodawa. Jedu kolem jezera Mostyt u obce Nowe Mosty. Sjedu ze silnice na hráz a koukám.
Chvilku odpočinu očim pohledem na vodu. Na vodu, orobinec a rákos. Tolik hektarů zarostlých. Kdyby sem nasadili amury, tak maj čistý jezero a amury, jak krávy. Ale to by se určitě podělali ochranáři. Hmm určitě.
Wlodawa je město úplně na hranicích a odtud pojedu na Chelm. Po cestě je po obou stranách silnice mrtvej les. Břízky, tak patnáctiletý, a je jich na desítky hektarů. Dorostou do týhle velikosti a pak najednou uschnou. Proč? A potom jiný stromy úplně v pořádku a zase ty suchý břízky. Divný.
Míjim hřbitov sovětských vojáků z druhý světový. Na chvilku zastavim. Na náhrobku čtu jména vojáků, co tu leží navěky. Napsaný jména jsou čtyři a je tam připsáno +8. A na dalšim třeba tři a zas + x. Smutný. Ani nepoznali koho pochovávaj, tak nemohli napsat jména.

Kostely, co míjím jsou tak trochu neuvěřitelný. Každej je jinej a originální. Kdybych je všechny fotil, bude tu slušná galerie. Některý jsou fakt zajímavý po stránce architektury.


Nelitovali peněz, aby je postavili. Pán Bůh jim to jistě oplatí. Zrovna, když jeden (myslim v Chelmu) fotim, začnou bít zvony. I já, téměř bezvěrec, musim uznat, že na tom všem něco je. Ty zvony maj bezvadně naladěný a sehraný tóny, na poslech úžasný. Když přestali a já se vzpamatoval, jel jsem dál. Trochu jsem se smotal a jel na Zamosc přes Krasnystaw. Začínám přemejšlet, jestli nezačít hledat spaní, protože se blíží večer. Uvidim.
Dám do nav Jaroslaw a poslouchám jí. Jedu teda neskutečnejma prdelema, ale nijak zvlášť mi to nevadí. Tak, jako už stovky km vidim venkov, s chaloupkama jak z pohádky. Nějaký vyfotim, jsou opravdu hezoučký. Jak se v nich bydlí nevim, ale líbí se mi. Jedu přes Bilgoraj, Tarnogród, Sieniawa a přes Jaroslaw na Przemysl. Začínaj tu hezký kopečky, takový jsem dlouho neviděl. A Alpinka taky jinak bručí.
Ve městě zkusim hotel, ale maj plno a ve druhym taky. Zdá se mi to divný, ale neřešim to, dál po cestě jistě něco bude. A směrem na Sanok to už nejsou kopečky, ale kopce jak prase a serpentiny, že by se v Alpách nemuseli stydět. To jako fakt.
Kdo tam někdy jel, tak ví, že nekecám a kdo ne, ať tam jede, bude se mu to líbit. Krásný výhledy, ale dělá se šero, tak nefotim, už by to nešlo. Ukládám si to, tak jako spoustu věcí jen do paměti. Měl bych už někde zakotvit. Hledám cedulku noclegi, ale v těhle vesničkách se jí nespíš nedočkám. Snad někde u města Sanok. Tady zkoušim ve sportovní hale, ale mají tu plno. Jsou tu na soustředění judisti. Nu což. Popojedu k doporučenýmu hotelu Turystyčnoj dom. Pobíhá tu spousta dětí a řvou jak tuři. Asi tu taky bude nějaká akce. Ale jeden volnej pokoj se našel. Za 80 zlotých bydlim, jen je blbý, že motka bude venku na parkovišti. Už je tma, dál nejedu. Máznu řetěz, zamknu a přikreju motku plachtou a slíbíme si, že se ráno shledáme.

Vezmu si jen nutný věci a kartáč na zubáky a jdu bydlet. Samozřejmě mě přepadla žíža, tak si skočim dolů do restaurace na dvě. Vyndám mapu a deník a dám se do psaní. Lovim z paměti dnešní den. Není to tak jednoduchý si na všechno vzpomenout.
Například si nevzpomínám na žádný jídlo. A tady je vedle mě spousta jídla na švédskym stole a děti už zmizeli. Nesměle se zeptám a vcuku letu mi přistane pod nosem obloženej talíř. A tak jsem navečer napojenej i nakrmenej.
Na co si ale vzpomínám, jsou dvě příhody, z kterejch mi ještě teď leze mráz po zádech.
Při vjezdu do města Przemysl dolů z kopce byla nehoda. A blbá. Auto bez předku a boku. Hasiči, policajti, krev, lidi brečí. Špatný, špatný.
A dál pak v jedný serpentině rozsypanej drobnej štěrk od silničářů. Ujíždí mi přední kolo, zadní kolo, motka nezatáčí, jedu do protivky a rovnám se až u svodidel. Špatný, špatný. Dobrý nic nejelo!
A tak si zas uvědomuju, že jsem jen obyčejnej smrtelník, co má zatím kliku. S těmahle myšlenkama nemá, ale cenu jezdit. Ani žít. Je nutný je zaplašit a soustředit se na další cestu. Miluju Tě Evičko a už se Ti vracim domů.
To byla zas dneska štreka.
Tak asi dobrou.

Ujeto : 679 km

Den 7. – 11.7.2012

Dobré ráno!
Párkrát jsem v noci kouknul z okna na motku na park před hotelem a je tam, tak se do dalšího probuzení uklidnim.
Večer jsem u pivka plánoval další trasu nějak venkovem na SK a tam projet Poloninský park. Tak se sbalim, startuju a pálim na Komancza a do kopce nahoru na přechod PL-SK na Medzilaborce.


A už jsou tu první cikáni, černý jak boty.
Medzilaborce jsou docela hezký město. Je tu muzeum Andyho Warhola. Bohužel jsem málo umělecky založenej, takže se těšim spíš na poloninskou přírodu. Pokračuju dál a jen vyjedu je odbočka doleva na město Snina. Ohnu to tam, i když paní v Garminu vytrvale hlásí, že mám jet úplně jinudy. Nene, tenhle kup jsem nezvlád. Používat maximálně na výjezd z města, jinak je vypnutá. Ubytování za celou cestu nenašla ani jedno a její hláška „odbočte ftpravo“ už mě točí doběla. Sráč.
Moc hezká silnice i příroda.

Přes vesničky Svetlice, Nižná Jablonka, Hostovice a bude Snina. Musim k benzince, dám plnou a jedu dál. Kousek odsud je přehrada Starina a tam chci určitě. A jsem tu.



Vyjedu do kopce a zajedu na hráz k závoře a zákazu vjezdu. Hned se hrne chlapík a co chci. Říkám mu, že bych se chtěl pěšky mrknout na hráz, ptám se odkdy přehrada stojí a tak. Nenechá mě domluvit, nevrle mě odkáže na info tabuli a v žádnym případě dál nemůžu. Povyjedu teda kousek a tam je vyhlídka a tabule. Tak ji pročtu a pak se vydrápu na tu vyhlídku. Je odsud hezkej rozhled (proto je to asi vyhlídka žejo). Taky odsud zahlídnu cestičku k vodě. Žeby? Když sejdu dolů skočim do sedla a vydám se ignorujíc zákaz vjezdu k vodě. Nádherný místo.


Svlíknu bundu, ať se větrá a pozoruju rybky hned u břehu. Je jich tu hejno, hodim jim kousek chleba, na kterej se okamžitě vrhaj, jak pirani. Tohle jsou ale plotice a perlíni. Taky něco zkousnu, ale vtom už ke mně někdo kráčí. Uniformovanej. Ochranka. A že musim okamžitě pryč, jinak policie, pokuta a tak. Prosba nepomáhá, tak škoda. Koupel nebude. Možná štěstí, když ty ryby měly takovej hlad.
Jedu dál na Príslop, Kolbásov, Ulič. Je tu hezky i silnice dobrý. Doporučuju projet. Ne že by měli všichni vzít motky a jet sem, ale kdyby měl někdo cestu okolo, tak tohle nevynechat.
Chci kouknout na přechod SK-UA, zadám do nav Ubľa a vyrazim. Dobrá asfaltka se  mění na horší asfaltku, pak už asfalt mizí a je zpevněná cesta, která se po kusu mění na lehčí a dál na těžší tankodrom.

Propána kam mě to zas vede. Už nevede, jen asi 20x přepočítává a navrhuje neexistující odbočky. Rezignuju, vypínám, nemá to cenu.
Zpátky nejedu, někam to snad vede. Vyjedu na vrchol a začíná sjezd. Výživnej.
V lese stojí dvě auta a mě se zdá, že maj nějaký divný RZ. Ale nejsem žádnej enduro jezdec a mám plný ruce práce, tak je moc nestuduju.
A pak se cesta(?) trochu vylepšuje  a najednou je přede mnou vesnička a já čumim jak vůl. Ruská Volová. Dobrý. Tahle vložka určitě stála za to.
Jedu dál na přechod Ubľa. Jsem tu. Takovej malej a klidnej, nikdo nikam nespěchá. Aspoň se mi zdá. Pípne mi telefon a čtu, že mě vítaj na UA a že je odsud strašidelně drahý volání. Mizim a domů brnknu až odjinud. Přes Ruský Hrabovec, Podhoroď , Michalovce a Šíravu. Tam mám domluvenej sraz se spolužákem Cypriánem u něj na chatě. Stavim se na něco k snědku v oblíbený restauraci Na terase a pak už na chatu. Akorát jsme se sešli, berem plavky a do vody a potom už pivko. Sedíme, kecáme a je to fajn.
Je tu taková ulička mezi stánkama. Na jedný straně se jí a popíjí a na druhý prodávaj stánkaři ty svoje kravinky. Taky mě dostanou a koupim Emmče kabelku, vějíř a korálky na krk. Už se těšim, jak se bude natřásat. Nákup v poslední vteřině před buřinou. Hromy, blesky a slejvák, jak kráva.
Přestávky ve slejváku využijem k přeběhnutí na chatu. A spát.
Dobrou.

Ujeto : 230 km

Den 8. - 12.7.2012

Dobré ranko!
Vykouk jsem v 6 hod a pořád prší, tak ještě chvilku zalezu pod deku. Je asi zbytečný jet v dešti. Asi za dvě hodiny už stejně v posteli nevydržim, tak vylezu. Prší už míň. Trochu se projdu, pak snídaně a v 10,30 vyrážim dom.
Tatry dneska ne, tam bude jistě pršet, takže volim spodní trasu. Vyjedu bez deště, ale už v Michalovcích natahuju nemok a už v dešti pokračuju na Košice. Nebe je celý černý. Počkat. Celý ne. Vlevo nad H je díra, a tak mě napadá: Co kdybych ty mraky s deštěm podjel dolem přes H a po dálnici na Bratislavu a Brno? Neváhám a točim na Miszkolc. Tady vážně svítí sluníčko, tak snad mi to vyjde. Je to tu placatý, ale jsem teď na to zvyklej. Hezká silnice, i okolí ujde.


A už budu na dálnici a pálim na Budapest.
Že bych si ji trochu projel, když už jsem tady? Tak jo. Směr centrum.
A najednou plavu! Zadní kolo. Ještě chviličku doufám, že je to třeba vyjetá kolej v silnici, ale ne. Defekt. Kurva!
Odstavim se na chodník a přemejšlim, co teď. Zrovna u baráku cikánů. Jsem ve městě a na rušný křižovatce, ale stejně z nich nemám dobrej pocit. A už ke mně jeden  a už dva kráčí. Mávaj rukama a ukazujou na kolo a pak někam za mě. Vyrozumim, že je tu někde servis. Po blbý a drahý zkušenosti s odtahovkou a se servisem ze SRB se tentokrát spolehnu na ÚAMK.
Volám na tel č uvedený na kartě a že neexistuje. Ještě jednou a zas. Co jako? A pípne zpráva a H operátor mi píše, že točim číslo ve špatnym tvaru, že správně je 00421 a číslo a já volal 0421. To jsem netušil, musim se pořád učit.
A už to zvoní a hlásim problém. Řeknu číslo karty, kde jsem a co se stalo a už to běží. Volá H automotoklub, ale anglicky a to jsem v háji, tak za chvilku z Prahy a že o mě vědí a do 40 min mě někdo vyzvedne. Dohromady to všechno od defektu trvá asi dvě hod. Už je tu odtahovka, motku naložíme, přikurtujem a jedem.


Asi 2 km do pneuservisu. Je to velikej servis, píšou tu Nonstop, tak snad budou mít duši a snad nebude v háji pneu. Dobrý. Duši maj a v pneu je „jen“ drát.

Udělal díru do duše jak krávu. Tu ani ten americkej sajrajt, co mám v duši, nezatáh. Takže další zhruba hodinka, než jsem na řadě a na opravu a už je to hotový a můžu frčet. Budu muset podle nav, protože jinak se odsud asi nevymotám.
Ještě k placení : Odtah zdarma a v servisu duše + práce, dohromady 21 E. To by snad šlo, hlavně, že už jedu. ÚAMK teda chválim. Doufám, že služby využívat nebudu, ale je dobrý vědět, že v nouzi pomůžou.
Město je opravdu nádherný.


Starobylý zdobný paláce, náměstí, sochy a je toho spousta. A taky spousta turistů, co všechno fotí. Já nefotim, protože je pravá dopravní špice a všichni jsou nervózní. Ani nekličkuju, jen tupě stojim a popojíždim v koloně a aspoň se rozhlížim. Fakt je to tu hezký.
Garmin je zas dávno ztracenej a jen přepočítává a dává nesmyslný pokyny. Kašlu na něj a jedu tak nějak s davem a už vidim cedulku Wien, tak to asi bude dobrý.
A už jsem zas na dálnici a valim na Bratislavu. Vidim, že ty tři ztracený hod mi budou chybět. Volám dom, že buď přijedu v noci, nebo někde za Brnem spim. Ale spíš v Humpolci v Doupěti. Zkusim tam zavolat, ale nedovolám se, takže se rozhoduju dojet domů.
Bude Brno, dolů z dálnice na Svitavy a Poličku, kde ještě natankuju a pak Hlinsko a domů jen pár km.
Jsem doma! Holky jsou ještě vzhůru, malá Emma má horečku, ale radostně mě vítá a Evča taky. Jsem doma holky!
Vybalim dárečky a musim se usmívat, jak se Emmče lesknou oči horečkou, ale i radostí. Proběhne přehlídka a pak už usíná s kabelkou v ruce a korálkama na krku.
S Evčou sedíme u lahváče z EST a já v klidu vydejchnu a jsem rád a plnej dojmů a dalších vzpomínek z motocest.
Vzpomínek a zároveň očekávání. Očekávání další cesty.
Co jen to v sobě mám? Co mě žene pořád dál a dál? Nastartovat motorku, do sedla a vpřed. Někam. Někam, kde jsem ještě nebyl. Vstříc novýmu dobrodružství. Nehledě na únavu a na bolesti údů. Che! Letim dopředu s pocitem, kvůli kterýmu jezdim. Jezdim stovky a tisíce km a pořád mě to baví. Ptala se mě paní ve Virogne na smysl „putěšestva“. Smysl? Já nevim. Ta chuť, ta novost, ta radost, ta rychlost, ta vášeň, to všechno dohromady je ten smysl mých cest. Sednu do sedla, Alpinka zabručí a já myslim jen na jedno – jet a jet. Vidět neviděný, projet neprojetý a spousta dalších slov mě napadá. Každá cesta je příběh. Někdo najezdí tisíc km tím, že jezdí každej den do práce a zpátky (to není kritika) a někdo je jako já.
Nebo ne ?


Ujeto : 781 km

Ujeto celkem : 4.567 km 
Náklady na benz 10.000 kč
Náklady na ubyt 3.000 Kč

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE