Egypt

Welcome to Egypt!

V ne jedné cestovce patří Sharm el Sheik k top nabídkám a proto, po několika týdnech na cestě, fičíme vyprahlými, světle hnědými horami na jih Sinaie. Tady to vypadá jako by v Karlových Varech skončila sezóna a všichni se přesunuli do Sharmu. Po třech dnech,
odpočinku, trochy šnorchlování a oprašování ruštiny pokračujeme směr Suez. Je to jízda vyprahlou apokalyptickou krajinou. Po levé straně na nás dohlíží poušť lemovaná vyprahlými horami Sinaie a z prava na nás mává jedna rafinerka za druhou. Zhruba 60km před Suezem začínají "hotelové resorty". Ty ovšem ladí s krajinou. Jsou rozestavěné, zaprášené a opuštěné. Tak se alespoň těšíme na Suezský průplav a nějaký velký tanker v něm. K mému velkému překvapení, přes průplav u Suezu není most, ale tunel:-( Jedeme přímo do Suezu, tam už se průplav před námi neschoval. Pokud se zvědavcům nechce do Egypta, stačí když zajedou mrknout na Baťův kanál:-)

Zrcátko na zrcátko...

Malý balzám na nervy jsme si dopřáli jízdou po Káhiře. Troubení už nevnímáme, ale v hustotě provozu by si neškrtnul ani pražský mesík. Celý ten štrúdl se šine stále krokem vpřed, zrcátko na zrcátko, až by jeden z toho přišel o nervy, ale naštěstí nás dokážou rozptýlit kolem jedoucí. Není pro ně problém, přes stažené okýnko, si s námi vykládat, uznale pokyvovat, ukazovat nám cestu, takže po hodince a půl parkujeme u pyramid.

Podél řeky zhruba tisíc kilometrů

Jsme u Nilu a tady začíná Egypt! Palmové háje, zavlažovací kanály a malá zelená políčka. Míjíme velmi skromná obydlí, oslí povozy a spousty všude přítomných domorodců, kteří mají jiné starostí než turisty na motorkách. Nevadí jim ani když přespíme u jednoho z políček jen tak pod širákem. Bohužel víc pozornosti nám věnují další den policejní kontroly a od El Minya musíme jet za policejním autem plně obsazeným oficíry s bouchačkama. Okrsek od okrsku si nás předávají přes dvě stě kilometrů a v Sohagu s námi jezdí od hotelu k hotelu, než se ubytujeme. Jsme jinde, než bychom chtěli, ale aspoň máme super výhled na veletok Nilu. Tím dohled nekončí. Když chceme na véču do dvě stě metrů vzdáleného fastfoodu, musíme čekat na příjezd policejní hlídky, která nás doprovodí, počká než se nabaštíme a zase odvede do hotelu. Jeden z oficírů se nám vysvětluje lámanou angličtinou, že je to pro naší bezpečnost. Už tomu rozumíme a hned se cítíme bezpečněji než s always vložkou:-)
Následující den se snažíme ignorovat policejní eskortu a během proplétání se mezi náklaďáčky, oslími povozy a cyklisty, víc sledujeme život kolem Nilu. Je to vlastně jízda jednou dlouhou vesnicí. Unavené příbytky se střídají s mini obchůdky, ušmudlanýma autodílnama, řeznictvími bez chlaďáků, hromadami odpadků a tak pořád dokola. Kousek před Luxorem potkáváme místního učitele Ibrahima, který nás zve na čaj a vodní dýmku. Na jeho dvorek se sbíhají snad všechny děti od Nilu, pro které jsme větší atrakce než kačer Donald:-) Eskorta mizí a Ibrahim nás nechává přespat na jeho políčku přímo u břehu Nilu.

Přemysl oráč

Abychom ulevili našim spojkám, od Luxoru jedeme nerušeně pouští a Davo nakažen malými dětmi nevynechá jedinou příležitost, k víření navátého písku jeho 80ti poníky. Jde mu to, dokud nezmizí pevný povrch. Doma na povláčeném poli sice trénoval víc než Přemysl Oráč, ale v opravdovém písku stačí pár metrů, aby to pěkně zvoral. Tahat po osu zahrabaného Advíka není sranda. Ale proti výstupní celní kontrole je to stále hračka.

Za těch jedenáct dní a zhruba 1700km můžeme říct, že Egypt nejsou pyramidy ani Sinai, ale především Nil rozdávající život kolem svých břehů. Z hlediska motorkáře, zajímavá tranzitní země, ale jako cílovou destinaci bychom si ji nevybrali... 

O expedici 

Expedice od Rákosníčka k tučňákům aneb z Čech až na jih Afriky:-) Po cestách křížem krážem Evropou a někdy ještě o kousek dál jsme dospěli k závěru, že práce ani jiné hodnoty „vyspělého světa“ nám neutečou a proto jsme se rozhodli, že posuneme hranice zase dál a projedeme Afriku po východní straně.

Co nás čeká:
cca. 20 000 Km
120 dnů cesty
více o naší další cestě na www.afrikou.com