Dánsko 2011

Den 6. – pátek 8.7.2011

Po snídani, sbalení stanů a ostatních propriet jsme měli v plánu pouze přesun do „základního tábora“ Faaborgu. Cestou nás nepotkala žádná komplikace, a tak jsme ještě přibrzdili v již zmiňovaném skanzenu v Odense, který jsme nestihli v minulých dnech. Udělali jsme dobře, že jsme se sem vrátili. Ukázka tradičních budov, hospodářství apod. rozhodně stála za těch několik desítek korun vynaložených v přepočtu na českou měnu. Dovolená se nám začínala pomalu lámat do druhé půlky a nás toho ještě čekalo poměrně dost k vidění.

Den 7. – sobota 9.7.2011

Tento den konečně přišla na řadu atrakce s Dánskem snad nejvíce skloňovaná – Legoland. Opět nám celkem přála předpověď počasí, která slibovala na tento den polojasno, které by bylo na celodenní pobíhání po rozlehlém areálu ideální. Za začátku dne to vypadalo na bezchybnou prognózu zdejších meteorologů, tak jsme v poklidu vyrazili do 130 km vzdáleného městečka Billund, kde se Legoland nachází. Popisovat všemožné divy světa, pohyblivé modely aut, letadel, NASA apod. zcela jistě nemá smysl. Rozhodně toho tam je nespočetné množství a dokonce zde uvádějí i počet použitých dílků u konkrétních modelů. Co nás ale mile překvapilo, byla přítomnost různých atrakcí typu horské dráhy, plavby na loďkách apod., které kromě zábavy zároveň posloužili jako chvíle odpočinku od chození a stání. Při jedné z přeháněk (které jsou zde mimochodem doopravdy celkem časté) jsme se rozhodli schovat ve 4D kině v domnění, že unikneme zmoknutí. Opak byl však pravdou, jelikož se zrovna promítal nějaký závod aut na sněhu a při jedné z říznutých zatáček nás v rámci vtáhnutí do děje zkropil proud vody simulující odlétávající roztátý sníh. U atrakcí sice byly vždy fronty, které však rychle ubývaly, a tak se nikde nečekalo moc dlouho. Rozhodně stojí za to, vystát frontu u vyhlídkové věže, protože teprve ve chvíli, kdy máte celý zábavní park jako na dlani, vynikne jeho monstrózní pojetí, po jehož celodenním procházení stejně nemáte pocit, že jste si to stihli pořádně prohlídnout celé.

Den 8. – neděle 10.7.2011

Poslední námi dosud neprozkoumanou oblastí v této zemi byl největší obydlený ostrov patřící Dánsku – Sjaelland. Především z důvodu vysokých poplatků za přejezd skoro 7 km dlouhého mostu mezi ostrovy Fyn a Sjaelland bylo rozhodnuto, že si najdeme na ostrově nějaký camp, kde zůstaneme pár nocí, abychom nemuseli každý 2x za den platit mýtné. Zároveň se tímto ušetří i nějaký ten čas dojíždění, který nám „díky“ ubíjející 80 km rychlosti již tak dost boural cestovatelské představy. Nejvíce se nám dle dostupných informací líbil Stevns camping na „východním“ pobřeží asi 10km jižně od města Koge. Cíl dnešního dne jsme měli jasný s tím, že cestou opět zkusíme obhlídnout nějakou místní zajímavost. Když už se o Dánsku mluví jako o zemi vikingů, nešlo vynechat návštěvu nějakého muzea s touto tématikou. Dokonce se nám povedlo navštívit hned dvě, a to dokonce v jeden den. Prvním z nich byly pozůstatky vikingské osady poblíž městečka Trelleborg s celkem pěkně dochovanými valy okolo tehdejší vesnice. Samotná procházka venkovní expozicí, kde bylo k vidění několik zrekonstruovaných příbytků, byla příjemná a následně bylo k vidění nepřeberné množství zachovalých vykopávek v přilehlém muzeu. Po nákupu suvenýrů a drobném občerstvení jsme opět usedli na železné oře a vyrazili k dalšímu zajímavému místu naplánovanému na dnešní den. Tím bylo přístavní městečko Roskilde se svým muzeem zaměřeným na typická vikingská plavidla. Kromě všemožných artefaktů vztahujících se k tomuto válečnickému národu a především potom jejich důmyslným lodím, které jsou zde v nálezových stavech, bylo možné shlédnout novodobou výrobu těchto specifických plavidel, avšak za použití dobových nástrojů a technik. Je až neskutečné, jak původní válečníci dokázali bezezbytku využít například stromy pro různé části svých „dopravních“ prostředků (například kořeny apod.). Celý areál není nijak zvlášť rozlehlý, nicméně čas tu za příjemného slunečného počasí utíkat až zbytečně rychle. Než jsme se nadáli, už nás pomalu začali dohánět myšlenky hledání vybraného campu, stavění stanů apod. Camp jsme našli v pohodě, vypadal přesně tak, jak jsme předpokládali a nějaké místo ještě volné bylo, takže pohoda. Proběhla klasická večerní rozprava nad večeří a chmelovým nápojem, prohodili jsme pár slov se sousedem (válečný veterán z holandska, který se se svým nádherně zrestaurovaným VW T1 vracel z Nordkappu) a šlo se chrnět.

Den 9. – pondělí 11.7.2011

Ráno nás nevítalo až tak slunečným počasím, jako tomu bylo po předchozí dny, nicméně nepršelo, takže jsme po snídani mohli vyrazit spálit další litry paliva. Dnešní cesta směřovala na sever ostrova Sjaelland. Jestliže včerejší den byl ve znamení vikingů, 9.den naší poznávací dovolené by klidně mohl nést název „Hrady, zámky“. Po průjezdu obchvatu kolem Kodaně (kde nás opět jedna z typických přepršek, během kterých jste durch dřív, než stihnete zastavit a navléci si nemok) nás hlavní cesta dovedla až k městu Helsingor, kde se nachází přímo na pobřeží hrad s důmyslným systémem opevnění, kvůli kterému prý nebyl nikdy dobyt. Památka byla bohužel v rozsáhlé rekonstrukci, takže nějaké exceletní pokoukání se nekonalo a prohlídka interiérů stejně nebyla v plánu. Alespoň jsme tedy koukli na nezvyklé několikanásobné vodní příkopy a valy ve tvaru hvězdic a přes mořskou úžinu „nakoukli“ do švédského města Helsingborg, na které jsou z pevnosti namířena historická děla. Při přípravách na tuto dovolenou jsem kdesi četl o tzv. Saint-Tropez Dánska s krásnými plážemi vzdálených pouze pár km severně od Helsingoru. Rozhodli jsme se tedy, že je pojedeme okouknout. Nevím, zda se od doby, co zmiňovaný článek kdosi napsal, něco změnilo nebo jsme jen hledali špatně, ale to co jsme viděli bylo zcela běžné kamenité pobřeží, ukazující lidské „dary“ moři při jeho odlivu. Alespoň jsme zastávku využili k zahnání hladu na lavičce u zdejšího mola. Dobře jsme udělali. Pouze pár km cesty nás totiž dělilo od druhé památky, kterou jsme chtěli ještě tento den navštívit a sice jarní a podzimní sídlo (aktivně obývané) dánské královské rodinou – Fredensborg. Abychom poznali také zdejší historii, rozhodli jsme se kromě prohlídky rozsáhlé zahrady, také zavítat do interiérů samotného zámku. Místní průvodci dokázali jinak obvykle nezáživné vyprávění o historii vtipně doplňovat a především prohlídka zámecké zahrady byla doopravdovým zážitkem. Kromě nepředstavitelné rozlohy zaujme i část zahrady zaměřená na pěstování zeleniny, vybudované za účelem „nezávislosti“ zámecké kuchyně na dodavatelích ovoce a zeleniny. Pěstuje se zde téměř vše z běžné zeleniny a ještě k tomu jsou záhony organizováno do přesných, různobarevných obrazců. Samozřejmostí jsou pak skleníky s květinami nebo například citrusy. Po prohlídce následovala cesta zpět do našeho campu, při které jsem začal na Kawě pozorovat problémy se řazením, které se projevovaly čas od času nemožností přeřadit na jiný kvalt, bez rozdílu jestli šlo o 3 nebo 5, zda řadím nahoru nebo podřazuji. Trošku mě to vyděsilo, při představě absence jakéhokoliv nářadí a vzdáleností do základního tábora (nebo dokonce domova). Cesta do kempu nebyla příliš dlouhá a tak jsem se rozhodl nechat zjišťování příčin až na klid kempu. Po pár pivkách na kuráž jsme se do toho pustili a po pár minutách bylo jasno. Příčinou byla dnešní přeprška, která z „bordelu“ usazeného na uchycení řadičky,  udělala mazlavou kaši. Ta bránila vracení řadička do vodorovné polohy při přeřazování, a pak tedy nebylo možné řadit dál tím „samým“ směrem. Asi nemusím popisovat jak se mi ulevilo. Na oslavu zdárné „opravy“ ve formě sundání řadičky a vyčištění několikaletého nánosu hnusu jsem vypili pár škopků a šli chrnět.

Den 10. – ůterý 12.7.2011

Co by to bylo za poznávání cizí země bez prohlídky hlavního města. Právě tento počin připadl na 10. den naší dovolené. Přesun nám vzhledem k umístění kempu nezabral více než 40 minut a dokonce nás nepotkala ani žádná přeháňka. A to naštěstí platilo po celý tento den. Naopak. Den byl slunečný – možná až moc na prohlídku města. Parkoviště jsme měli najité dopředu a za motorky se ani nemuselo nic platit ;) Z motohadrů jsme se převlékli do něčeho pohodlnějšího a nasměrovali naše první kroky do informačního centra, kde jsme nabrali dostatečné množství map. Už při příjezdu do Kodaně jsme se těšili, že budeme moci i v rámci prohlídky města pokračovat pomocí jedné stopy, jelikož všemožné dostupné informace zmiňovali možnost vypůjčení bicyklů. I v nabraných mapách byly vyznačené pointy, kde je možné kola vypůjčit, případně vrátit. O tyto služby je však v dánské metropoli zájem a kola byla na všech deklarovaných stanovištích rozebrána. Trošku nám to rozhodilo plány, jelikož projít pěšky tak velké město za jeden den se vážně nedá. Museli jsme tedy stanovit priority. Těmi zůstal v první řadě pivovar Carlsberg, do kterého jsme bez meškání vyrazili. Prohlídka včetně ochutnávky místních speciálů rozhodně stála za více než hodinovou procházku do čtvrti, která je na zcela opačné straně Kodaně než ostatní památky. Cestu na opačnou stranu města jsme si tedy zkárali alespoň vodním taxi, které zde plní funkci MHD. Námi využitý spoj měl konečnou zastávku kousek od Malé mořské víly, což bylo úplně ideální. Udělat fotku této světoznámé sochy bez ostatní turistů je vcelku nemožné, ale to se ostatně dalo čekat. Pak už to šlo ráz na ráz – opevnění Kastellet, ve kterém v současné době sídlí armáda a v historii sloužila jako opevnění Kodaně proti útokům Švédů; Amelienborg – současné sídlo královské rodiny,toho času v rekonstrukci a rozlehlý park se sochou  H.C. Andersona. Na ostatní zajímavosti, jakým je například zábavní park Tivoli, nám bohužel již nezbyl čas. Snad příště…

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE