Expedice Čína 2008 - Návrat

Z deníku č.13 – Už jsme doma!!!

Toto je poslední zpráva, dobrá zpráva, jsem doma :-) Motorka i já jsme úspěšně dorazili domů, relativně v pořádku. Z istambulu vedla cesta na západ na Sofii, mimo dálnice. Hned za Istambulem jsme si dobře nakoupili, normální supermarket a i relativně normálně zásobený a dalo se za jídlo i platit kartou - no to je na cestě novinka. A hned na parkovišti před supráčem jsme toho půlku snědli. Stmívalo se, takže za dalších pár km jsme našli pěkně místo na spaní. Další den na hranice do Bulharska, jsou to pro nás hranice do Evropské unie, tedy skoro doma. Na hranicích mají skoro všechna auta německou spz - jsou to Turci pracující v Němečku. Chovají se hodně arogantně a my Češi jsme pro ně podřadná kasta, dělají bordel a vlastně tam jsem jsem si dost znechutil Turecko. Tak tahle země také směřuje do Evropy, no jo no. Zajímavý je proces samotného přechodu hranice, každý dostane na jedno vozidlo jeden usb flash disk a s ním obchází/objíždí jednotlivá stanoviště. Na každém se to vloží do počítače, přečte, co napsal předchozí a zase něco zapíše. Na posledním se to všechno ještě jednou zkontroluje a bohužel disk odevzdá, mohla to být ale pěkná památka, minimálně je to dobrá legrace. Vojta šel clít koberce, někde jsme se tam ztratili, říkali mi, že už jel, a abych už z hranic také odjel (byl jsem v hraničním pásmu), pak jsem čekal za hranici, ale už jsme se nepotkali. Hned za hranici nakupuji olej, moto si to už pořádně zaslouží, tak kupuji dobrý, lepší než předepsaný, syntetický 5w40, dávám jen po měrku, méně než 1.5 litru, tady už to budu hlídat pravidelně, není problém. Motor se mi odměnil krásným chodem, jde nádherné do otáček, takovou změnu chování motoru se změnou oleje jsem ještě neviděl. Benzín nám tu zlevnil na evropský normál, aspoň to, proti Turecku to je zlepšení :-) Mastím to po něco jako dálnici, místy okreska, nemám dálniční známku, na hranicích se nedala koupit, nešel jim zrovna proud a bába to nebyla na eura schopna spočítat ručně. Okolo Sofie po obchvatu a směr Vidin na Rumunsko, vyhnout se dráze placeným dálnicím v Srbsku, za Vidin na kousek do Srbska, pak přes železná vrata přes dunaj do Rumunska. Měli jsme krásné spaní v sadě nějakého dědečka, tak přecpaný ovocem jsem ještě nebyl. A byl moc hodný, ještě chleba přinesl. Dále pro změnu od Maďarska a klasickou cestu směr Budapest a kolem ní na Komarno a do Slovenska, domov se blíží. Už si mužů normálně v obchodě říct o zboží a normálně mluvit s lidma, dávám vědět Báře, kde jsem a spím kousek před Bratislavou. Ráno před vjezdem do Bratislavy mě zastavují policajti, že tam nemůžu, že má Bratislava ekologický den a musím jet jinam. Beru objížďku asi 50 km přes Pezinok. Tam se zase konají nějaké závody německých papalášů v luxusních autech do kopce, musím jet ještě na sever přes Hodonín. Že jsem Bratislavu neobjel raději přes Rakousko. Dalším zajímavým místem se pro mne stala čeprací stanice u Humpolce, byla hrozná zima, začalo pršet (naposledy mi pršelo v Tajikistanu) a obsluha na čerpačce mi nechtěla povolit platit kartou za 5litrů benzínu. Hledám teplé oblečení a České peníze, vybaluji postranní brašny, věci mám na motorce a před ní hledám. když balím zpátky, zjistím že mi chybí jedna igelitka a jedna gtx bunda s fliskou, co jsem si chtěl vzít na sebe. nic moc cenného tam nebylo, jen dva ukázkové koberečky z tabrizu, tři hedvábné šátky, nějaké pohledy, staré mapy, peníze a vůbec takové ty suvenýry, co si člověk veze z cesty. Bylo to poprvé, co mi na cestě okradli. Vzpomněl jsem si na Finy, kteří mi říkali, že celá cesta je bezpečná, ale mám si dát bacha v Česku, na to já, že tam jsem už doma a že to bude v poho. No jo no...Domů dorazím v neděli odpoledne, posledních 50 km mám už celkem strach o přední kolo, jak je projeté, dělá se na něm boulička, jak leze ven duše, ale to už dojedu. Jsem zmrzlý a trochu ještě promočený, ani nevybaluji, protože hned druhý den se jdu ještě v cestovních hadrech vyfotit za denního světla před Kentoyu.
Na tachometru je pěkných 17137 km.
děkuji všem za pomoc !!!

Hodnocení motocyklů z pohledu účastníka Jana Sixty: Kentoya vydrží!

Už jsme nějakou dobu doma a tak je čas zhodnotit, jak motorka jela nebo nejela, jestli se vyskytly problémy atd. Celkově jsme najeli 17.137 km, zhruba polovinu po kvalitních cestách, zbytek po horším povrchu, šotolině, případně v brodech nebo blouděním po asijské přírodě.
Motorka mi několikrát spadla že stojánku, Buď začal sjíždět náklad, probořil se stojánek nebo se Kentoya po něčem sklouzla. Za jízdy spadla jen jednou, při brodění řeky v poměrně malé rychlosti a bez bagáže. Zvolil jsem špatný směr, najel do větší hloubky, voda se dostala do sání a stroj byl pod vodou asi čtvrt hodiny. Potom se půl hodiny sušila, vyndali a osušili jsme svíčku, baterku a
vzduchový filtr, z motoru se otočením vytlačila voda, nastartovalo se a jelo se dál. Problémy:
Když fouká silnější horský vítr z levé strany, motorka hůř jede, ale stačí dát pouze kus gumy z levé strany karburátoru. Od 3.000 metrů nad mořem a výš se výkon začíná mírně snižovat a od 4.000 metrů nad mořem je úbytek hodně znatelný. V Evropě se takhle vysoko nikde nedostanete, ale v Himalájích a Pamíru jsme situaci zažili několikrát.Původní nosič dimenzovaný do pěti kilogramů pod tíhou naší bagáže několikrát praskl. Po zvážení jsme zjistili, že jsme na něm měli naloženo přes 50 kg, takže na to měl právo…
Na stroji nic elektrického neodešlo, měl jsem problém se startérem a startovacím relé, ale vždy se ukázalo, že jsou jen špinavé kontakty nebo přepínače. Zapalování a další základní součásti elektroinstalace jsou bez problému.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE