Expedice Čína 2008 - Návrat

Pokračování cesty tří dobrodruhů na motocyklech Kentoya.

Expedice Čína 2008 - Návrat

Kapitoly článku

Z deníku č.10

Ahoj všichni, hlásím přejetí další hranice, tentokrát do Uzbekistanu. Samotná hranice byla na 6 hodin papírování. Žádná sranda pro nervózní povahy, já u toho v klidu i spal. Z Dushanbe jsel jel tunelem už vícekrát, je pěkně, jak ho stavějí za provozu, už jim ve větší části fungovalo odvodnění, osvětlení, prostě průjezd tunelem už nebylo vůbec nic extra. Silnice byla pak dál dost průměrná, prostě mizerná. Za hranicí se to pěkně zlepšilo, skoro všude asfalt. Počítám že to tak bude až do Turecka. S lepší silnici nám tu i trochu zlevnil benzín pod 9czk, no ještě Iran a pak do Evropy se vůbec netěším.
Město Samarkand - krásné středoasijské město, krásné mešity, paláce, hrobky.
jsme tu už druhý den, pěkný hotýlek za 6 usd s jídlem. nejlevnější ve městě, přitom sefik fakt v pohodě, na rozdíl od ostatních hotelu, kde všechno byl problém. Včera jsem na cestě opět odložil pásek do kalhot, neklamné znamení, že se tu žije dobře, no vodní meloun k snídani a zmrzlina udělali své a asi ho zase vezmu. tento pásek jsem v Praze normálně stále nosil. Vrátím se jako honza kulička, vzpomínám na mísu po návratu z NZ - sorry :- ) Co se týká kvality jídla mi to připomíná jižní Ameriku, ale tady je to varianta nevhodná pro vegetariány. Samé různé šašliky a jiné masové pochoutky. Lidé se nám tu trochu změnili, spousta jich tu jen tak stojí, a že nemá práci a peníze. Dost pijí alkohol a žvýkají něco zeleného, po čem se totálně sjedou. a přitom když mluvím s lidma, co něco dělají, tak každý řekne, že když pracovat chceš, tak si práci vždycky najdeš a peníze vyděláš. Jsou stále fajn, ale už to není jako Tajikistan. Stále tu platí, že se staršíma se dobře mluví rusky, to je tu moje obrovská výhoda. Užívám si ji, bez toho bych tu žil tak za trojnásobek a viděl polovinu věcí. Vůbec si myslím, že zemi poznávat jen přes objektiv je málo, že je potřeba poznat lidi, jak žijí, jak myslí. Navíc tu úspěšně fungují jako překladatel pro turisty, kteří mluví jen anglicky, už mi za to chtěli dnes i zaplatit :-))))) U jezera Ikanderkul jsem koupil i pivko, českého kozlíka, k tomu chleba, slanina a rajčata, výhled na jezero, ohýnek, no co mi chybělo :-)
Moto: Po nehodě mám autogenem svařený rám, chlapec se do toho pustil s vervou, takže kde byly původně díry na šrouby 6, teď by tam šel klidně 10, možná i 12mm. ale drží to. Něco mi tam ještě při propružení divné vrže, jako že by ještě byla nějaká prasklina, ale nevím, další jsem nenašel. Možná to jsou klouby prepakovani zadní centrální pružící jednotky, už toho mají taky dost za sebou, aspoň vyčistit by chtěly, ale to se mi tu dělat nechce, to bych tu už nesložil zpět. Motor jede, jen začal lehce prolínat olej z alternátorů, asi tu zatím použijí čínské řešení a zamotám to igelitovým pytlíkem :-) Počasí: No to se podržte, včera jsem tady na tý poušti pořádně promoknul a zmrznul, měl jsem na sobě všechno jak v horách, no kosa. Dneska i tady bylo zataženo a trochu pršelo. To mám celkem radost, odpočinout si od toho vedra a sucha. Prohlídky památek jsem si teda užil do sytosti, tak zítra ráno beru směr Buchara.

Z deníku č.11

Ahoj všichni, děkuji všem za zprávy z domova, to vždycky moc potěší. Takže upřesňuji, že benzín tu je asi za 3usd za litr, tedy asi 8x dražší než jsem byl zvyklý z předešlé cesty. Všude se dá platit kartou jsou tu krásné kopce, možná že by to tu šlo i na kolo, už se na to ptám, když někoho na kole vidím, ale turistika tu moc nefrčí. Je to už velmi podobné Evropě, lidé už často umí základy anglicky, ale už vůbec nejsou tak otevření a nápomocni. Děkuje se penězi. No jo, vím že tady je to ještě fajn, že do Evropy jsem ještě nedojel, ale proti centrální Asii je to velký rozdíl. Východní část Turecka byla hodně suchá, teď jsme asi 500 km před Istambulem a je to tu už všechno zase pěkně zelené, skoro každé odpoledne prší, bouřka nebo tak. Jsou tu už i pěkně řeky, nic moc obtížného, pro začátečníky. I hotel podražil, jsme teď v hotelu za dvojlužák 40usd, nejlevnější v okolí. Stanovat nebo jen tak spát v horách se tu ale dá úplně v pohodě. Výborné jídlo a sladkosti. Jak pro lidí, co rádi maso, tak vegetariány. A internet nám zavírá, takže čau čau :-)

Z deníku č.12

Ahoj všichni, zdravím vás z Istambulu, z jeho západního břehu, tedy z matičky Evropy :-) Ve škole nás učili že Istambul je brána do Asie, pro mne to je ale teďka brána do Evropy :-) pomalu, ale opravdu pomalu si zvykám na Evropu. Nejenom jak je to tu všechno hrozně drahé (a to je turecko ještě relativně levné), ale hlavně jak tu jsou jiní lidé, že se tu jinak jezdí na silnicích a vůbec. Už v Dushanbe jsem měl problém, že tam měli semafory a na červenou většinou zastavovali. No takový divný zlozvyk, kdo to kdy v Asii viděl :-) Teď tady v Istambulu nejenom že dodržují semafory, ale ještě k tomu si dávají na křižovatkách přednost, když jde člověk, tak zastaví před přechodem, a hlavně vůbec nepoužívají houkačku. Já bych pořád jen troubil a jel. Kolonu jsme předjížděli v odstavném pruhu a koukali se nějak hrozně divné, no oni tu jezdí uprostřed pruhu a ne všude, kde by se dalo. Istambul jsme v pohodě prokličkovali na asijský způsob, na chodníkách je většinou volno, v jednosměrkách a cestách určených pouze pro městskou dopravu je většinou taky celkem volno (až na ty tramvaje), tak jsme se krásné a rychle vždy dostali, kam
jsme potřebovali. Bude to těžké zvykat si na evropu. jo a tady v inet kavárně na nás blbě koukali, a naznačovali něco s deodorantem, to kdyby věděli, že jsme se už dva dny nekoupali... dneska to napravíme v moři :-) prostě Evropa. Zadní kolo už místy nemá vzorek, přední se k tomu rychle blíží. Počítám, že ještě chvilku bude trvat, než se to projede na textil, a to už snad akorát budu doma.
Dal jsem nový řetěz a ten musí vydržet až domů, protože jiný s sebou nemáme. Ostatní věci tak nějak slouží a snad ještě chvilku vydrží. Je tu výborné jídlo, dá sice trochu práce hledat, kde dávají hodně masa a zeleniny zároveň, ale pak je to fakt výborně. Vrací se vám domů honza kulička :-) jsem rád, že jsem v Iranu koupil spoustu dárečků a suvenýrů, protože tady už nic není. Prozradím,
že vezu i čerstvě datle originál íránské, sám se na ne taky těším...) Co se týká cesty, tak "do Evropy" jsme se přeplavili symbolicky trajektem, aby si moto taky užila tento způsob přepravy. Dál počítám že pojedu přes Bulharsko, Srbsko, Maďarsko, Slovensko a Česko. Počítám, že tak na dva až tři týdny to ještě bude. Nechce se mi spěchat a hlavně s moto ve stavu, jak je,   Av evropském provozu to ani jinak nepůjde. Rád bych se domů vrátil do 20.9., modři už vědí proč. Tak to je plán, jak to vyjde se uvidí. Teď najedeme na dálnici a budeme spát někde za Istambulem, zítra večer pak přechod do Bulharska.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 8x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist