Vlhká letní dovolená

Po třídenních útrapách v dešti relaxujeme na pláži a objevujeme nejbližšší okolí našeho apartmánu. Všude se prohánějí výrostci na zapůjčených čtyřkolkách a nebo skůtrech. Samozřejmě nás to nemohlo nechat chladnými (nás = mě a mého kamaráda Mirka, řidiče jednoho z passatů toho času bohužel bez motorky). Přítelkyni to rovněž chladnou nenechalo, rozpalovalo ji do běla, když nás slyšela bavit se o cestě okolo ostrova na motorce, sotva jsme z toho pekelného stroje durch mokří slezli :-)
Ůterní večer bylo rozhodnuto, že si Mirek půjčí na celý den skůtr a objedeme s ním ostrov Krk dokola. Rent-a-scooter jsme měli téměř pod okny, za cenu cca 960 - 1000 Kč na 24hod si Mirek pronajal svůj 50ccm povoz a už jsme se těšili na ráno.

Po vydatném vyblbnutí na skalách nad mořem pokračujeme dále kouknout na trajekty směřující na ostrov Cres pak ještě dále na sever do městečka Malinska. Zde proběhla mini svačinka hesky po křovácku, rohlík, salám, nealko pifko a pěkně ve stínku přímo před místním obchůdkem.  Chtěl jsem pak ještě udělat nějaké pěkné fotky u Krčského mostu, ale spalující slunce z nás vysávalo veškerou energii a s 50ccm skútrem už se nám tam nechtělo. Nyní tedy směr severo východ ostrova do městečka Šilo vzali jsme to přes Soline, velmi pozvolna se svažující pláž s údajně léčivým bahnem. Šilo, klasické turistické městečko s výhledem na chorvatskou pevninu. Ze Šila pak vesničkama jako Gostinjac a Risika směrem na Vrbnik. Za Vrbnikem jsou obrovské vinice táhnoucí se dobrých 5 km podél cesty. No a z Vrbniku cestou necestou rovnou zpět do Bašky.

Cesty byly více méně všechny kvalitní a očividně nové. Například hlavní tah z Krku do Bašky byl v době naší návštěvy ještě stále ve výstavbě. Překvapilo mě že i ty nejmenší vesničky byly spojeny sice úzkými zato ale kvalitními asfaltovými cestami.

Po úžasných chvílích strávených v letovisku nadchází čas odjezdu a vyhlídka dalších dobrodružství. Plán je v Sobotu brzy ráno vzít za hefty a vyrazit směrem na Brod na Kupi, kde vjedeme do Slovinska, dále pak přes hlavní město směrem na Bad Eisenkappel kde přejedeme do Rakouska průsmykem Sadnikar, odtud okolo hranic až ke Grazu, v plánu bylo přespat na místě zmiňovaném na Motorkáři.cz poblíž Grazu, v plánu byla dále krátká návštěva Vídně, dále pak stop v Olomouci a domů do Ostravy. Spousta věcí byla ale nakonec jinak. Jak? To se dočtete níže.

Odjezd 07. 08. 2010

Tacho: 38590

04:45 nastává čas odjezdu z Bašky. Obloha je zakaboňená a přes mraky se derou první sluneční paprsky a je celkem chladno.

Jedeme opět přes Krčský most, za úsvitu absolutně úžasná podívaná, opět zapomínám zastavit na nějakém pěkném místě k focení a opět projíždíme bez placeni, tentokrát ale legálně. Na pevnině začínáme stoupat do kopců, nic velkého, ale po pěkných silnicích občas utažených nějakou tou serpentinkou. Kopcovitou lesní krajinkou si to šněrujeme směr Slovinsko. Sotva vyjedeme o něco výše, opět nás čekají mlhy a pěkná kosa. Ruce bez rukavic trpí, obzvlášť teď ráno kdy bylo něco slabě před sedmou hodinou ranní. Za celou cestu k rakouským hranicím jsme ale nezmokli což nám mírně zvedalo náladu. Průjezdem opravdu malého hraničního přechodu Brod na Kupi po nezbytné mini prohlídce na hranicích vjíždíme do Slovinska. 

Euforii záhy kazí kufr, který to kousek za městem vzdává. Svařená plotna nevydržela plně naložený kufr a zobáček opět povolil. Bez delšího přemýšlení fixuji kufr k plotně pomocí gumicuku a pokračujeme v cestě. Není čas trávit další hodiny sháněním opravy. Projíždíme obcí Mrtvice což v nás vyvolalo výbuch smíchu, po tom všem co jsme zatím prožili a trošku nám to i pozvedlo náladu. V hlavním městě Lublani stavíme okolo jedenácté u McDonald's na svačinku. Čím více se blížíme přechodu hor směrem do Rakouska tím více se obloha kaboní a vrcholky hor jsou zahaleny do nám velmi dobře známé mlhy. Jelikož nevím jak to před námi vypadá, hory se tváří jak jinak než majestátně a neoblomně, tankuji před vjezdem do hor do plné a s vědomím že jedeme zase do těch sra*ek vyrážíme. (1,216 €/L, celkem 14,42 L, Tacho 38821) Projíždíme malými vesničkami a okolní krajinka je prostě úžasná! Hory se zbytky sněhu v kontrastu se zelenými pásy údolí a na nich krávy. Cesta k vrcholkům je super! Kvalitní asfalt, úzká ale prázdná silnice plná zatáček a serpentin jen ten magor v kabrio mercedesu co nás málem sundal když si honil triko mi to zkazil. Jinak super, a dokonce jsme cestou na vrchol ani nezmokli ani nejeli v mlze! :)

Jen co přejedeme přes hraniční přechod do Rakouska, hned začíná poprchávat.  Vyjeli jsme suší a tak chceme co nejdéle zůstat, i když neprší nijak zvlášť intenzivně, nasazujeme nepromoky. Mno... alespoň prvních 250 kilometrů nám nepršelo :) Nevím z jakého důvodu, ale navigace nás zavedla zpět do Slovinska. Nejdříve když jsme přijížděli opět ke hranicím jsem se zděsil. Už jsem se viděl jak jezdíme dokola přesně jako tenkrát v Maďarsku. Pár minut nad navigací nic chybného neprokázalo a tak jsme tedy pokračovali dál přes městečka Dravograd a Muta abychom se po cca 25 km vrátili opět na rakouské území.  Zastavujeme v městečku Grossklein u zavřeného obchoďáku ne nepodobného našemu řetězci Hruška. Vůbec mě v Rakousku překvapilo, že v Sobotu po poledni bylo kompletně všechno zavřené. Veškeré obchody i markety které jsme míjely měly prostě geschlossen a basta! Společnost nám dělal týpek kosící tu promočenou trávu. Celou cestu od slovinsko-rakouských hranic více či méně prší. Po dalších cca 100 km zastavujeme ve městečku Studenzen pod velkým stromem, protahujeme kosti a děláme zásadní rozhodnutí tohoto dne. Jsou cca tři hodiny odpoledne a jsme asi 30 km od plánovaného místa přespání v jednom rodinném penzionku jak jsem jej našel před samotnou cestou na Motorkářích. Na spánek je brzy, ale domů to dnes nejspíš nezvládneme. Na jeden zátah by se to samozřejmě ujet dalo, ale oba jsme zmrzlí a promočení a já nechci Jani trápit víc než je nezbytně nutné. Rozhodujeme se tedy že toto předem jasné spaní necháme za sebou a budeme pokračovat co nejrychleji v cestě dále a že dále si už něco najdeme tak jako jsme to zvládli při cestě DO Chorvatska. Při našem rozhodování stojím na celkem frekventované silnici na kraji, a tak když odcházím sednout dolů za Jani pod ten velký strom, pouštím na svém Fazeru výstražná světla. Sotva dosednu, vyřítí se z nedalekého kruháče dva borci na GéEsech. Sotva nás zmerčili hned zastavoali a chtěli pomoct. Posunky jsem jim ukázal že jsme v pohodě a poslal je pryč. Projeli desítky aut co jsme tam stáli, nezastavilo jediné, zato ale zastavili první motorkáři, kteří jeli okolo. Jo jo, plechovkářům v teple nedojde jak to může být venku někdy zlé. Po dalších cca 50ti kilometrech začíná pršet opravdu nechutně. Koukáme po Zimmer-Frei, ale nemůžeme zaboha nic objevit. Ptám se rovněž v jedné hospodě u cesty, tam radí jedině vrátit se cca 10km zpět a tam najít hotel s pokojem za 30 € / Osobu / Noc. Pokračujeme dále směr ČR. Ve městečku Stubenberg se začínají objevovat Zimmer-Frei. Zkoušíme jich několik, ale všechny jsou obsazené, u posledního paní poradí ještě camp. Zajedem tedy tam s nadějí, že alespoň tam bude volno. Hurá volno mají! Pokoj za 73 éček a místo pro stan za 25 !!! Děkuji, zmoknout můžu i zadarmo! Jelikož náš rozpočet byl vším tím špatným počasím po cestě již tak dost narušen, volím variantu B. V nedalekém obchodě kupuji za poslední jančiny eura kus žvance a PEPO. Zkusíme ještě pár stavení, jestli nás nenechají alespoň ve stodole a nakonec končíme ve stanu v lese. 

Nebyl jsem si tím jistý, ale myslel jsem si tenkrát, že jsem při příjezdu do těchto končin viděl někde u cesty ceduli oznamující nějaký národní park. Proto jsme v lese zajeli dost hluboko, zvyklý z předchozích offroad motorek jsem i Fazera naučil jezdit po bahýnku, mokrém spadaném listí, slizkých kořenech a popadaných větvích :-D Řeknu Vám ale, že těch 200 kilo plus náklad a cestovní pneu v tom mokru.... no zima mi rozhodně nebyla! Moto i se stanem jsme parknuli pěkně pod stromy za houští a patřičně zamaskovali ala predátor! (vlevo stan, vpravo moto) Les byl vskutku úžasný, vzrostlé stromy, popadané volně tlející kmeny a větve, všudypřítomné sytě zelené, asi metr dvacet vysoké kapradí a mech. Opravdu jako někde v pralese. Uleháme po sedmé za stálého deště. Nacpat vše včetně mokrých hader do stanu, nepromoky ven, boty a vše ostatní dovnitř. Na spaní moc místa nezbylo. Na dece jsme si udělali malý stanový piknik a po večeři hajde na kutě, přikrytí jedním spacákem a přitulení k sobě. Teď se to zpětně zdá jako krásná romantika, ale myslím, že v tu chvíli by mě Janča nejspíše nejraději vykostila a mou lebku si pověsila k pasu jako ten predátor a šla by raději do toho penzionu kde jsme se naposledy ptali. Rozhodně to ale nedávala najevo, byla silná a statečná a já ji za to MOC děkuji. Ne s každou ženou by toto bylo možné a má za to můj veliký obdiv a dík!

Noc ve stanu, za neustálého deště, v zimě, bez ohně.... Janička pos*aná strachy ze všech okolních zvuků, já pos*aný z toho, že nás tady někdo vyhmátne a budeme platit pokutu, kterou budou splácet ještě moje děti! Ale řeknu vám, zažil jsem už i horší spaní :) Moc jsme se sice nevyspali, ale ráno jsem byl jakž-takž odpočatý a schopen vyrazit.

Ráno, někdy před šestou, po vykouknutí ze stanu shledávám že už neprší. Pod mrakem, sychravo, ale aspoň ta voda už nepadá. Teď to nejhorší, ne příliš prohřátí z předcházejícího dne a noci a nasoukat se do těch mokrých hader a bot! Uff... kdo zažil, ví o čem mluvím, kdo nezažil nejspíš nepochopí.

Vyrážíme okolo 06:15 po 54ce směrem na Vídeň. Silnice ač krásné, tak stále dost mokré a v lesních úsecích místy pokryté listím, takže hezky zlehka. Po pár kilometrech silnice pomalu ve slabém ranním sluníčku osychají a nám se opět nabízí ony oparové výhledy  .
Kousek před městem Aspang Markt se začíná 54ka celkem slušně klikatit. Kvalitní asfalt, široká poloprázdná silnice, konečně bez deště! tak si to užívám. Tankuji v Aspang Markt u Avanti. (1,214 € za litr, celkem natankováno za 17,48€, Tacho: 39121) Vzhledem k předchozím útrapám v dešti a spaní v lese se po zralých úvahách zavrhuje jakákoli zastávka ve Vídni a volíme nejrychlejší cestu "nach hause". Mrzí nás to, ale v těch mokrých věcech šmatlat někde po Vídni, to bychom si ani neužili. Beru za plyn a uháníme. Z Aspangu až do ČR je opět (jak jinak v Rakousku) velmi pěkná silnice. Přijíždíme k Dunaji, ve městě Bad-Deutsch Altenburg nezbytné foto na mostě přes Dunaj pak už si to klikatíme těsně okolo hranic se Slovenskem po 49tce až do Břeclavi.  Cesta na Břeclav je široká a vcelku rovná, mydlíme to dost přes povolenou stovku. Zastavujeme asi jen 2x na minizastávky a protažení, většinou u nějakého supermarketu s nadějí, že bude otevřeno a my si koupíme něco k snědku. Marně. Míjíme Billu, Penny, Spar ... vše nekompromisně zavřeno. Celou cestu z Altenburgu až do Břeclavi jsme téměř nikoho nepotkali. Dokonce i v hospodě u cesty nám řekli, že mají zavřeno. No joo... rakušáci se holt opravdu řídí pořekadlem že "V neděli se nedělá". Míjíme pumpu která ukazuje 18 stupňů celsia.

Do Břeclavi přijíždíme těsně před desátou ráno a vyhlížíme první otevřenou restauraci nebo alespoň obchod. Nakonec hned po trase naší GPS je restaurace U Fracarů. Zastavuji a šinu si to ke dveřím abych zjistil že je (jak jinak) zavřeno! Sotva se otáčím ode dveří k odchodu, slyším jak na mne někdo volá. To zrovna přichází paní kuchařka se servírkou aby nám otevřely. První otevřená restaurace je naše spása! Dámy přicházejí v tričku a krátkých kamaších, my navlečeni v kůži a textilní kombinéze. Usedáme ke stolu a na otázku co si dáme k pití z nás z obou vyletí svorně slovo ČAJ! Servírce se tomu moc nechce věřit, ale nakonec nechápavě přinesla dva čaje. Něco jsme i pojedli, ohřáli se a po cca hodince pokračovali v cestě. Nejprve si přivyknout na české silnice, pak na narůstající provoz a relativní oteplení no a pak už jen sledovat navigaci, protože v českém značení silnic se občas vyznat, to je kumšt. Nutno podotknout že od ranního výjezdu z Rakouska jsme doposud déšť nepotkali. Obloha byla sice pořád pod mrakem ale bylo sucho a začalo se pomalu oteplovat. Kousek za Luhačovicemi na mě opět mžourá hladové oko mého Fazera. Tankujeme v obci Zádveřice u Slovnaftu. ( 32,10- / L, celkem za 521,60 Kč, Tacho: 39417) Byť pod mrakem, asfalt byl vcelku teplý a tak upadám do mikrospánku uprostřed parkoviště na pumpě. Neviditelné sluneční paprsky mě hřejí do tváře a asfalt do zad. Janička to se smíchem celé pozoruje z velkého balvanu a fotí.  Energetická tyčinka a kafe z plechovky oživí naše smysly, "eFko" je napapané a my můžeme vyrazit na závěrečnou část naší cesty.

Na Ostravu!

Projíždíme přes Vizovice, dějiště nejednoho festivalu, z mých oblíbených jmenujme třeba Trnkobraní :) dále na Vsetín a "Val-mez" . Ještě nejsme ani venku z Valmezu a začíná chčijavec, ale parádní!

40 kilometrů před cílem a my musíme opět zmoknout!? V Jičíně už je z toho solidní průtrž mračen, potoky vody se valí přes cesty, ve městě nestíhá kanalizace a mimo město se potoky vody valí ve vyjetých kolejích na silnici odkud nás touto kalnou sra*kou vydatně zásobují všechna kolem jedoucí auta. Cestou na Příbor po té čtyřproudovce jsem jel co nejvíce vpravo abych nezavazel rychleji jedoucím plechovkářům, přesto v některých místech stříkala voda od PROTIJEDOUCÍCH kamionů, jedoucích rovněž v jejich pravém pruhu, až na nás. To jen pro informaci :) Nakonec se to kousek za Frýdkem roztrhalo a v Šenově byly dokonce suché cesty! 08.08.2010 ve 14:55 jsme doma! Poslední foto myslím hovoří za vše :) 

Tacho cíl: 39519 
Celkem najeto: 2235 km

Závěrem

Měla to být první, prosluněná, motorkářská dovolená. Ve spalujícím horku jsme měli jet sluncem zalitou krajinou, zastavovat každých 100 km někde u vody a každý den zakončit někde u lesa opékáním lokálních specialit na ohýnku a spát pod širákem, nebo maximálně ve stanu zmoženi cestou a horkem! Měli jsme pořídit tisíce digitálních fotografií se všemi přírodními krásami, zajímavými stavbami a dováděním u vody. Měli jsme klopit každou zatáčku na koleno a užívat toho pravého motorkářského života, rychlosti, svobody a bezstarostnosti.

Nakonec z toho byly tři propršené a chladné dny tam a dva propršené dny zpět. Jediné stanování proběhlo v dešti a zimě někde v pralese po téměř pěti stech kilometrech v sedle, promočení a prochladlí. Rozpočet dostal nečekané díry díky cenám za ubytování. Z fotografování moc nezbylo a kochat se krajinou přes zamlžené a zapršené plesknisklo moc nešlo. Celá pohodová cesta se změnila na závod s mračny a vidinou dojet TAM co nejrychleji, pokud možno nikde nezastavovat.

No, co říkáte? Ne zrovna ideální začátek motorkářského cestování že ? :-) Myslím, že po takovém začátku by to leckterý "motorkář" pověsil nejspíš na hřebík. Ne tak já! Když si to teď zpětně čtu vidím v tom tu nehoráznou naivitu a amatérismus s jakým jsem do toho šel, ale neříkám že to nebyl zážitek! A o TO tady přece jde! Jde o tu kopu zážitků které jsem si přivezl s sebou, zážitků které ta naše autoparta na100% neprožila a zážitků a vzpomínek, které mi vezme až smrt.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří dočetli až sem a taky bych chtěl povzbudit všechny, kteří o takovýchto cestách a zážitcích jenom čtou a sní. Jděte do toho! Nespěte! Život máte jen jeden a je škoda ho jen prosnít! Je třeba jej prožít! Miro, toto je i pro Tebe!