Sedm statečných aneb Makarská Riviera

Balíme už v pondělí večer, jdem ještě na pivo a večeři, líp se spí... vyrážíme totiž druhý den ráno domů... V 5 ráno je naplánovaný odjezd. Počasí je taky v pohodě,tak se ještě rozloučíme s mořem, startujem stroje a vyrážíme směr domů.Snad to dáme na jeden zátach.Dálnice skoro prázdné, jede se fakt dobře. Od benzínky k benzínce. Po přijetí na přechod Gorýčan zase čekáme v koloně, ale aspoń odpočíváme po únavné dálnici. Po půl hodině nás pouští celník a my konečně můžem vyrazit. Cesta ubíhá rychle, provoz v H roste, ale všechno šlape. Po příjezdu na Slovensko zastavujeme na první Benzině, kde si dáme odpočinek. Naši spoluobčané tam nabízejí pily, sekačky, voňavky atd...Docela levně. Ale je to šunt, znáte to... Pak se trháme od sebe. Michal, Honza, Martin jedou na Senec, kde chtějí strávit ještě jednu noc. My ostatní jedem směr Hodonín-Zlín,kde se nás i Lada opouští. Pak se rozlučujem i v Kunovicích s Davidem, a Petrem, který míří domů do Jarcové.a já do Choryně, kam přijíždím asi o půl 8 večer ke své přitelkyni.... Po chvíli zvoní telefon od Michala, že se všichni vrací domů.Kolem 21. hodiny jsme si dali sraz v místní hospůdce, kde jsme ještě pokecali a mazali domů... Přežili jsme to ve zdraví, motorky běžely, jak měly a nikomu se nic nestalo. A to je hlavní! Už se přemíšlí, kam se pojede příští rok, asi ITALIA. Ale to je jěště daleko...