Road trip 2014, aneb jak jsme málem nejeli do Chorvatska.

Epilog

Navzdory skutečnosti, že pro všechny z nás to byl první skutečně dlouhý výlet na motorkách, přežili jsme ho všichni bez úhony a podle všeho jsme si ho maximálně užili. Motorky šlapaly celou dobu naprosto bez problémů, až na pár drobných patálií s gumami a klapající vidlí. Zpětně jsem velmi rád, že jsem se rozhodl zrovna pro malého Stromka, jelikož jak na rovné silnici, tak i v alpských zatáčkách podal i naložený vynikající výkony.

Zvláštní poděkování zaslouží moje drahá polovička, která nikdy nic ani trochu podobného neabsolvovala a i přesto celý náročný výlet ustála naprosto v pohodě. Až na drobné rozepře jsme si byly schopní vyjít vstříc a snesla bez reptání prakticky všechna úskalí, která nás cestou potkala. Před odjezdem jsem měl trochu obavy, jelikož třeba o společných vodáckých výletech se říká, že prověří pevnost vzájemných pout a náš výlet byl ještě o poznání jiný level, ale zpětně musím konstatovat, že jsem nemohl mít lepšího společníka na cesty a lepší partnerku do života. Závěrem děkuji Pájovi, že mi umožnil i po výletu strávit pár krásných chvil se svou motorkou v garáži, jelikož vyčistit řetěz od jeho bílé kejdy si vyžádalo demontáž zadního kola a dokonalou kartáčovou očistu v litru petroleje. Na příští rok jsem doma slíbil, že pojedeme na all-inclusive dovolenou kamsi do teplých krajů, ale i tak nezadržitelně koketuji s myšlenkou na druhou motodovolenou na severu Itálie, tentokrát sice trošku jiného ražení, ale velmi, velmi lákavou.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE