reline_unor



Road trip 2014, aneb jak jsme málem nejeli do Chorvatska.

Jedenáctidenní výlet třech nepolíbených motorkářů přes Německo, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu, Maďarsko a Slovensko.

Kapitoly článku

Úvodem si dovolím trochu odbočit a vrátit se v čase zpět, abych Vám poodhalil své vnitřní motivace. Čtenáře žádám o odpuštění, jelikož mi bude chvíli trvat než se dostanu k samotnému tripu, ale jedná se o můj první cestopis o mém prvním skutečném motottripu a proto bych rád odhalil také pozadí jeho vzniku, včetně úskalí, která mě doprovázela před cestou samotnou. S rostoucím věkem jsem dospěl do stádia, kdy bych si po letech školy a "dětských" dovolených chtěl užít taky trošku vzrušení a svou dovolenou si již nějakou dobu představuju jako poznávání nepoznaného, kdy nic není naprosto jisté a trasa mé dovolené nezahrnuje méně jak čtyři body zájmu. Již na počátku roku 2012 jsem měl v hlavě plán na dovolenou v Chorvatsku pěkně s kamarády autem. Plán zahrnoval cestu, ale jinak nic, jelikož jsem nevěděl co vlastně v Chorvatsku hledat. Pro svojí věc jsem tenkrát získal mnoho nadšených podporovatelů z řad kamarádů a nakonec to vypadalo, že na cestu vyrazí tři auta i s karavanem a společně celé Chorvatsko procestujeme. Někdy začátkem prázdnin jsem se sešel s kamarádem Tomem, který má Chorvatsko alespoň trochu najeté a začali jsme dávat dohromady plán trasy. Jak už to tak bývá, z prvotních ideí se vyklubal poznávací megavýlet přes Chorvatsko, Bosnu a Maďarsko. S plánem cesty jsem následně seznámil nadšené podporovatele a sklidil jsem náležité ovace. S pocitem dobře odvedené práce jsem v blažené nevědomosti o událostech nadcházejících upíral své myšlenky k srpnovému termínu mé první skutečně „velké“ dovolené. Asi tři týdny před plánovaným odjezdem mi můj stále tajemnější kamarád oznámil, že to „asi“ finančně nedá, takže „asi“ nepojede. Hm, řikám si stále, že je nás dost,  tedy žádný problém. Dva týdny před plánovaným odjezdem volám typovi, co měl vzít karavan a dle svých slov také pár lidí, načež ten mi oznámil, že ještě nikoho nesehnal. Inu dobrá říkám si, stále je nás dost alespoň na jedno auto. Deset dní před plánovaným odjezdem zjišťuji, že nemám pas a do odjezdu mi ho nejspíš nikdo neudělá. Po počátečním zděšení mě uklidňují zaměstnanci ambasád Chorvatska a Bosny, kde mě ujišťují, že na občanku projedu taky. Týden před plánovaným odjezdem volám typovi s karavanem, že bychom se měli sejít a odladit detaily, načež se mi dostává odpovědi, která mne totálně zaskočí a to takové, že má naplánovaný školní výlet s učitelským sborem školy, kde je zaměstnán…no dopr… Volám tedy obratem Tomovi a sděluji mu čerstvou informaci. Pocity jako jsou zklamání i nasrá… sdílíme společně, ale neleníme a rozhazujeme sítě. V podstatě za pět dvanáct se nám podařilo domluvit tři kamarádky, které s námi byly ochotné vycestovat a kromě toho, že jsme výlet mírně zkrátili a přizpůsobili dámskému osazenstvu (vynechali jsme Bosnu a Maďarsko), to byl úplně úžasný road trip a dovolená dle mých představ. Kupodivu to byla taky dovolená velmi laciná, jelikož spaní na pláži a popíjení domácích kořalek a vína (myšleno místních) v Chorvatsku opravdu moc nestojí.

No, pomalu se dostávám k jádru pudla. Po zkušenostech z roku 2012 jsem se zapřísáhl, že na dovolenou pojedu opět do Chorvatska a to hned v roce 2013. Výsledek byl takový, že nebyl k dispozici ani Tom, natož nějaké dámské osazenstvo. Přístup některých lidí mě nepřestává udivovat. Jediná možnost jak zabránit lidem, aby na poslední chvíli neodřekli, je vybírat zálohy a bejt na ně pes a to se mi nechce. Mé myšlenkové pochody mě ve stavu  vrcholné nasra…ti dovedly až k neměnnému rozhodnutí, že na příští rok jedu na dovolenou klidně sám, i kdyby to mělo být sebedražší a nebudu závislý na ostatních nespolehlivých individuích.

Na začátku letošního roku jsem už nevydržel několikaleté čekání a konečně jsem se odhodlal koupit si opět motorku. V mých kalkulacích se objevila spousta modelů, ale nakonec jsem i pod vlivem několika cestopisů zde na motorkářích pořídil V-strom 650, nechal jsem si udělat kufry, předsezónní přípravu a spřádal jsem plán cesty. Při návštěvě Brna jsem na moji myšlenku nalákal též dlouholetého kamaráda Petra, který druhým rokem sedlá Yamahu BT-1100 Bulldog. Notovali jsme si, jaký že to bude úžasný výlet. Říkám si "super" ve dvou se to lépe táhne a začínám se o to víc těšit. V březnu jsem se seznámil s jedním, dnes už mým stálým, pohledným batůžkem jménem Katarína. Již od začátku jsem byl velmi mile překvapen, jak málo práce mi dalo dostat jí za mě na motorku a dodnes jí ta ochota za mě usednout neopustila a za to jí tímto děkuji. Pojezdili jsme spolu pár lokálních výletů a když bylo tak nějak jasné, že naše vzájemné sympatie nejsou jen dočasné, zeptala se mě, zda si spolu naplánujeme nějakou dovolenou. Po chvilce váhání jsem jí přetlumočil můj plán, který musela chvilku vstřebávat, jelikož její představa dovolené zahrnovala leteckou dopravu, all-inclusive pobyt 50m od pláže a dva kufry věcí s sebou. Vrchol byl, když jsem mé milované sdělil, že nevim kolik nás pojede, že tam pravděpodobně nebudou žádné jiné ženy a  že pokud někdo přecejen pojede, tak ho nebude znát. Jistě si dovedete představit, jak asi ta diskuse vypadala.

Rozhovor s mým milovaným batůžkem mě přiměl jednat a rozhodit sítě, abych zjistil, zdalipak se mi povede nalézt jiné nešťastníky, kteří by chtěli jet s námi. Opět bylo poměrně dost dobrovolníků a vypadalo to, že dáme dohromady i posádku doprovodného vozidla. Zajímavé bylo, že se mi povedlo zviklat i mé dva kamarády, kteří si pořídili motorky asi měsíc před plánovaným odjezdem. Měl jsem trošku pochybnosti, zda takovou cestu zvládnou, jelikož na jednom seznamovacím výletě skončili oba v jedné škarpě, kdy asi v nulové rychlosti projížděli vracečku a jeden blbě podřadil a druhý blbě zabrzdil. Navzdory všemu jsem kvitoval jejich odhodlání. Zbýval asi týden do odjezdu a ukázalo se, že týpek (s karavanem) bude opět sabotérem výletu. Z osádky doprovodného vozidla zbylo jen torzo, respektive dvě torza, z nichž jedno nemělo řidičák a druhé nechtělo řídit celou cestu samo. No co už, snažil jsem se, ale doprovodné vozidlo dohromady nedám. Volám tedy kamarádovi Petrovi do Brna. Během hovoru mi sděluje, že nakoupil kufr, loďáky, přítelkyni motooblečení, novou helmu a že se jim skvěle jezdí i dlouhé trasy ve dvou, ale pak přišlo to obligátní „ale“, nezbyly mu peníze na plánovanou cestu. Nemusím asi dodávat, že se o mě i v mém mladém věku pokoušel infarkt. Nakonec jsem to přešel s grácií sobě vlastní a snažil se soustředit na myšlenku, že i tři motorky jsou až až. Druhý infarkt se o mě pokoušel, když mi asi čtyři dny před odjezdem volá kamarád Pája sedlající Horneta 900, že nemá pas. Po mé předchozí zkušenosti jsem mu sdělil, že na občanku to taky zvládne, tedy absence pasu není žádná výmluva. V kontextu výše uvedeného musím vyzdvihnout přístup třetího účastníka zájezdu, kamaráda Kabyho na Hondě VTX 1300 (ano byli jsme to zvláštní skupina), neremcal, nevymejšlel a na dovču nakonec vyrazil tak, jak bylo naplánováno.

Dva dny před odjezdem jsme se měli sejít abychom ve zbývajících čtyřech lidech domluvili detaily odjezdu a cesty
samotné. Samozřejmě, že jsme se nesešli. Den před odjezdem mi volá Pája, že v den odjezdu musí dopoledne do práce, že nás v Rakousku dojede. Mít u sebe pistoli, už jsem se snad i odpravil. Jak zaopatřovat školku.

Tímto bych uzavřel přípravnou fázi výletu a dostávám se k výletu samotnému. Plán byl jasný:

1. den: Most – Salzburg – Berchtesgaden, spaní v kempu
2. den: Berchtesgaden – Ljubljana – Pula
3. den: Pula – Crikvenica – Pag
4. den: Pag – Zadar – Gornji Karin
5. den: Odpočinek
6. den: Trogir – Rogoznica – Split - Baška voda
7. den: Baška voda – Mostar – Daruvar – Balaton
8. den: Odpočinek
9. den: Balaton – Nové Mlýny
10. den: Nové Mlýny – Příběnice
11. den: Příběnice – Plzeň – Most

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (27x):
Motokatalog.cz


TOPlist