Pomaturitní výlet

Dne 7. 6. 2009 jsme vyrazili do Chorvatska, neznámo kam, naplánována byla pouze cesta přes rakouské Alpy a slovinský Trieglavský národní park.
Vyrazili jsme v 6hod. ráno z Čejkovic a mířili cestou přes Mikulov na Vídeň. Již nepatrný kousek po přejetí hranic jsme zahlédli první zasněžené vrcholky Alp.
Průjezd ranní, nedělní Vídní byl plynulý. První zastávka byla pár kilometrů před , kde jsme udělali samozřejmě i první fotku. Dále jsme pokračovali podél Salzy směrem na jih k Villachu. Jelikož byl čas obědu a hladu člověk prostě neporučí, cestou jsme se stavili v nějaké podhorské hospůdce na „meníčko“. S plnými bříšky nějaké fazolové polévky a párku s hranolkami jsme vyrazili dále.
Bylo teplo, a po obědě tak akorát si pěkně schrupnout… Během bloudění v nějakém nesmyslném městě, které nás neustále navádělo na dálnici, se mi jako spolujezdkyni podařilo na chvilku schrupnout… probudil mě až žduchající loket řidiče… Po poledni se nám podařilo krapet zmoknout, avšak vítr vše vyfoukal, ale ne na dlouho… Když jsme začali stoupat do vyšších nadmořských výšek, začalo již trochu víc přituhovat a ani motorce se moc nechtělo. V pozdějších odpoledních hodinách jsme dali kafčo na jedné z benzinek a dále jsme pokračovali na jih. Čím víc jsme se blížili k Villachu, tím víc se kazilo počasí.
Po přejetí hranic se Slovinskem (což bylo tak kolem páté hodiny odpolední), se už řádně rozpršelo a nezbylo nic jiného, než si hledat nocleh v Krajinske Gore, kde jsme narazili na penzion dvou milých, starších lidí, kteří nás na uvítanou pohostili domácí pálenkou z nějakých bylinek.
Na druhý den ráno, tak kolem desáté hodiny, jsme vyrazili napříč Triglavským parkem. Počasí nám přálo a cestou jsme udělali několik fotek vrcholků hor, které se znovu a znovu ukrývaly a vynořovaly v běžících pásech mraků. Nejvíce nás pobavil pohled na turisty, kteří na plastových lopatách sjížděli ledovec.
Čím více jsme se začali blížit k jihu, tím víc nás sluníčko hřálo. Po poledni jsme se stavili na obědě v jiho-slovinské vesničce. Po obědě jsme vyrazili dále, po přejetí hranic s Chorvatskem jsme zamířili směrem na Rabac, kde jsme začali hledat nějaký levný, obyčejný camp, ve stylu těch našich ze 70.let, avšak neuspěli jsme…místo toho nás čekaly samé luxusní bungalovy a chaty. Jelikož jsme nebyli vybaveni stanem ani spacáky, rozhodli jsme se přeci jen cestovat trochu jižněji po Istrii, směrem na Labin, po přijetí do Pule už nám začaly docházet síly a hlavně nervy, jelikož bylo tak kolem páté či šesté hodiny odpoledne a od rána jsme už měli celkem otlačené zadky. Za Pulou jsme zamířili do prvního campu, kde jsme strávili dvě noci v luxusním bungalovu s přímým výhledem na moře, které bylo se vším všudy vzdálené 30m.Po dlouhé cestě jsme padli do duchen, aniž bychom se šli pokochat krásným, romantickým západem slunce.
Třetí den, kdy jsme vstali s elánem a energií, a ještě se k tomu patřičně posilnili snídaní, zamířili jsme společně k onomu moři. I když slunce nebylo ještě v plném zápřahu a moře nebylo ještě začátkem června dostatečně vyhřáté, jako první jsem se odvážila do moře. Poté jsme naše severská, bíle zářící těla nechali celé dopoledne napospas slunci, abychom úplně nevyschli, tak jsme samozřejmě pravidelně doplňovali tekutiny, ale namísto Karlovačka jsme si měli více dopřát opalovacího krému… Kolem poledne jsme se odklidili do bungalovu a prospali skoro celé odpoledne, pěkně ožahnutí jsme se odvážili vylézt, až když začalo slunce slábnout.
Čtvrtého dne jsme se ráno pomalu sbalili a vyrazili zpět na sever, jelikož nám horké počasí příliš nesvědčilo. Opět cesta vedla přes slovinský Trieglavský národní park, poté co jsme projeli rakouským Villachem, jsme začali hledat ubytování, jelikož se pomalu začalo schylovat k večeru. Na mapě jsme si vytipovali nedaleké jezero Ossiacher See. Netrvalo nám to dlouho a narazili jsme na sympatický camp, kde jsme se ubytovali po dvě noci. Jelikož jsme neměli stan, paní domácí nám poskytla Hexanhause (malou dřevěnou chatku), po domluvě jsme měli ubytování i se snídaní. Pátého dne jsme vyrazili na pěší tůru k nedalekému hradu odkud byl krásný výhled do širého okolí. Při návratu se už začalo pomalu schylovat ke každodenní přeháňce, tak jsme měli co dělat abychom zase nezmokli. Když jsme dorazili do našeho Hexanhausu, padlo několik plechovek pivka a spokojeně jsme zadřímali při šupotu osvěžujícího deště. Šestého dne jsme z rána vyrazili k vodopádům Maltau, odkud pak naše cesta směřovala do Čech, avšak mířili jsme k opačnému konci a to na Šumavu k Lipnu, kde jsme strávili noc v poloprázdném, typicky českém campu ze 70. let. Počasí bylo na červen dosti chladné, a tak jsme se šli krapet zahřát do nedaleké hospůdky. V sobotu jsme vyrazili již zpět na východ, cestou jsme si z rána dali kávu a čaj nedaleko Rožmberka, kde se to hemžilo jen vodáky. Poté naše cesta vedla do Slavonic, kde jsme zavítali do pevností z 2.sv.války a pak ještě do Slavonic na úchvatné, renesanční, sgrafitem zdobené náměstí. Dále nám nezbývalo už nic jiného, než vyrazit k domovu…