reline_unor



Na skútrech k Jadranu 2020

Když se řekne dovolená na motorce, většinou se každému hned vybaví velká cestovní endura v plné polní, ověšená hliníkovými kufry a všelijakými cestovatelskými doplňky. Pokud ale z nějakého důvodu člověk nechce, nebo prostě nemůže krotit „stokoňového obra“, nabízí se i jiné možnosti, jak ukojit cestovatelskou touhu a okusit vůni dálek s příměsí benzínu.

Kapitoly článku

Co takhle skútr? Jasně, mnozí se už jen při představě malého jednostopého vozítka bez řadící páky potutelně usmívají, ale my tady v redakci už moc dobře víme, že i na skútrech lze užít spoustu jednostopé legrace s minimálními finančními náklady. A proto jsme se s kamarádem rozhodli provětrat naše miláčky s variátorem a ukázat jim oblázky pláží Jaderského moře.  Rozhodování s výběrem termínu dovolené bylo doprovázeno nejistotou a zmatkem v souvislosti s virem, který ochromil doslova celý svět. Nakonec se situace trošku zklidnila a první zářijový týden jsme mohli zamířit směrem Chorvatsko. Jako cestovní náčiní nám posloužily skútry Aprilia Scarabeo 300 S a Piaggio Beverly 300. Oba stroje byly vybaveny plastovým kufrem, který byl součástí základní výbavy. Cílovou destinací našeho plánovaného, nebo spíše neplánovaného výletu, bylo Chorvatsko, okolí Zadaru. Na cestu jsme měli k dispozici týden a jediné omezení, se kterým jsme museli počítat, byla nutnost přejet Rakousko a Slovinsko za jediný den. Přenocování jsme plánovali náhodně pomocí aplikace Booking.com.

1.den – přesun Praha – Český Krumlov

Jak už to bývá, balení věcí probíhá na poslední chvilku, ale jedu sám bez rodiny, takže za hodinu mám vše potřebné nachystáno a může se vyrazit. Tady musím zmínit výhodu skútru v podobě úložných prostor. Jasně, jedu sám bez baťůžku, ale i tak se mi všechny věci na týden vejdou pod sedlo a do topcasu, což nemá chybu. Konečně tedy vyjíždíme směr Písek, České Budějovice a kouzelné místečko naší země které je od roku 1992 zařazeno do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO – Český Krumlov.

 

Právě zde „bookujeme“ první nocleh v příjemném penzionu v těsné blízkosti centra města, takže nemůžeme vynechat krátké večerní posezení v hospůdce hned u břehu řeky Vltavy. Poprvé v životě jsem měl možnost vidět město plné krásných uliček, krámků a hospůdek bez nekonečných davů turistů. Možná i díky prázdnějším ulicím byla atmosféra města tak nějak ještě více podmanivější než obvykle a ceny v místních hospůdkách o něco přívětivější. A přestože jsem v tomto úžasném městě byl už nesčíslněkrát, vždycky se sem rád vracím, protože Český Krumlov se jen tak snadno neokouká.

2. den – Český Krumlov – Durmanec

Druhý den nás čeká slušná porce kilometrů. Covidová opatření nám totiž nařizují přejet Rakousko i Slovinsko za 24 h. Dnešní cílová zastávka je chorvatská obec Durmanec, která leží kousíček za slovinsko – chorvatskou hranicí.  Proto brzy ráno balíme a vyrážíme směr Dolní Dvořiště. Bohužel nás hned od rána doprovází zatažená obloha, která se po překročení česko – rakouského hraničního přechodu mění v souvislý a stále sílící déšť. Tento den se snažíme dostat co nejrychlejší cestou, proto volíme dálnici směr Linz a dále pokračujeme na Graz a Maribor. Cestou leje jako z konve, snažíme tedy alespoň dělat přestávky každých 100 km.

Pohodová cestovní rychlost našich „třístovek“ je tachometrová stodvacítka, což vzhledem k častým dopravním omezením na 100 km/h neznamená žádné dramatické loudání. U městečka Spielfeld se sjíždíme z dálnice a po vedlejší silnici dále pokračujeme na hraniční přechod směr Slovinsko. Jako mávnutím kouzelného proutku se během pár minut počasí otočilo o 180 stupňů, konečně sluníčko, následuje krátká přestávka, při které se okamžitě zbavujeme nepromoků. Nálada je hned veselejší a my si to můžeme pádit směrem k chorvatským hranicím.

Navigace nabízí několik možností, my volíme trasu přes Slovenskou Bystrici a dále po silnici číslo 219 a 107 až k hraničnímu přechodu Dobovec pri Rogatsu. Právě posledních 50 kilometrů mezi ze Slovenské Bystrice je naprostým motorkářským rájem. Krásná členitá krajina slovinského venkova a jízda po úžasných silničkách s minimem provozu nám vynahrazuje předchozí dálniční přesun v nepříjemném lijáku.  Kolem 17 h dojíždíme do obce Durmanec, která se nachází v těsné blízkosti městečka Krapina. Zde máme zamluvené ubytování, které nás natolik nadchlo, že jsme se později rozhodli jej využít i na cestě zpět.

Krapina leží v úzkém údolí řeky Krapinica a Maceljsko Hory a Strahinjčica, a je administrativním centrem župy Krapina-zagorje. Známé je především jako naleziště kostry neandrtálce staré 100 000 let. Den zakončujeme dobrou večeří v nedaleké restauraci a na počítadle ujetých kilometrů nám dnes přibylo slušných 450 km. Skútry dnešní porci kilometrů zvládly skvěle, a to při spotřebě 2,9 l / 100 km.   

3. den – Durmanec – Senj – Ribarica

Nový den nás vítá jasnou oblohou a cíl dnešní cesty je jasný – ukázat skútříkům pobřeží Jadranu. Vyrážíme tedy po silnici D1 kopírující dálnici směr Jestrebarsko, Karlovac. Tento úsek cesty sice není nějak zvlášť zajímavý, ale vidina tyrkysově zbarveného moře nás žene kupředu. Za Karlovacem v obci Duga Resa najíždíme na silnici D23, ráz krajiny se začíná měnit a cesta se stává čím dál zajímavější. Pěkné silnice plné zatáček vedoucí krásnou přírodou jsou naprostou motorkářskou delikatesou. Zejména posledních 15 km při sjezdu k moři člověka doslova pohltí, a je naprosto fuk, zda jedete na kole, koloběžce, skútru nebo velké cestovní mašině. 

Na pobřežní silnici D8 se připojujeme v městečku Senj a hned na prvním odpočívadle zastavujeme a kocháme se tou nádherou. Provoz téměř nulový, a tak se vydáváme na jih podél pobřeží. V Chorvatsku jsem byl již mnohokrát, ale mít silnici jen sám pro sebe, to se mi ještě nikdy nepoštěstilo. Jízdu si fakt užíváme, ale čas kvapí a je potřeba se někde ubytovat. Sjíždíme tedy do maličké a jak se záhy ukazuje také zcela prázdné vesničky Ribarica. Naštěstí se nám na po chvilce podaří sehnat ubytování v příjemném domku na skále, s krásným výhledem na moře. Dnes máme za sebou asi 280 km a hromadu jezdeckých zážitků.

4.den – koupání, jízda podél pobřeží

Dnešek má být na pohodu, nějaká ta koupačka a projížďka podél moře. Snídaně na terase s výhledem na moře nemá chybu. Naše vesnička Ribarica se nachází asi 3 km od městečka Karlobag. Křišťálově čisté more a pláže zcela bez lidí vypadají doslova pohádkově. „Kovidová“ doba má však i svá negativa, například zavřené všechny restaurace. Nezbývá než návštěva místního obchůdku v nedalekém Karlobagu. Nákup spojujeme s projížďkou podél moře. Nadšení z jízdy se jen těžko nechá vyjádřit slovy.

 

Nejen že zde není naprosto žádný provoz, ale nejsou tu ani místní policisté s radarem, a proto nemusíme řešit většinou nesmyslná rychlostní omezení a jízdu si užíváme opravdu na max. Netíží nás čas, a tak se pouštíme kousek do vnitrozemí. Krásný hladký asfalt svádí ke sportovní jízdě. Právě zde se ale ukazuje specialitka chorvatských silnic – na některých místech asfalt naprosto nepochopitelně klouže a po pár nečekaných driftech rychle ubíráme plyn. Za chvilku vjíždíme do horských pasáží, kde je citelně chladněji, a také cesta je svou kvalitou vhodná spíše pro cestovní enduro. Proto raději míříme zpět dolů do tepla k moři. Dnešní nájezd je sice jen přibližně 150 km, ale zážitek nepopsatelný.

Večer se bohužel od majitele penzionu dovídáme, že následující den má přijít tzv „bura“, což je specialita východního Jadranu. Je to silný a chladný nárazový vítr, dosahující často síly orkánu. Pokládá se za specialitu východního Jadranu a je to nebezpečný padající poryvový vítr, který vane z pevniny na moře ze severu či severovýchodu a nad mořem naráží na teplý vzduch. V blízkosti ostrovů nemá většinou možnost se plně rozvinout a nevytváří proto vyšší vlny, avšak na místech, kde se může plně rozvinout, vznikají vlny vysoké 2 - 3,5 m. Nejpověstnější a nejobávanější je náhlý příchod bóry, opravdu z čistého nebe. Raději tedy skútry parkujeme na bezpečné místo. Na internetu se vzápětí dovídáme že „bura“ se rodí v Senji, a v místech našeho ubytování bývá nejsilnější. Jdeme tedy večer spát s trošku nepříjemným pocitem a očekáváním nepříjemností.

5 den – Bura

Již brzy nad ránem nás budí silný vítr, který lomcuje okenicemi. Předpověď se bohužel vyplnila, a my na vlastní kůži zažíváme pravou chorvatskou „buru“. Okamžitě je nám jasné, že v tomto počasí se nikam cestovat nebude. Vítr je opravdu tak silný, že vyjet na silnici by znamenalo slušný hazard. Pár zásob naštěstí máme, a proto celý den zůstáváme v místě ubytování a nezbývá než doufat, že se počasí co nejdříve umoudří. Předpověď počasí od nadcházející půlnoci naštěstí slibuje pomalé ustávání vichru, a tak snad další den bude lépe.

6. den – čtvrtek, vodopády Obrovac

Ve čtvrtek se probouzíme do slunečného dne a vypadá to, že „bura“ se během noci přesunula o kus dále. Na dnešek máme naplánován výlet k cca 110 km vzdáleným vodopádům v blízkosti obce Obrovac. Tyto vodopády se nacházejí v jednom z nejkrásnějších kaňonů v Chorvatsku. Kaňon podél krasové řeky Zrmanja je chráněnou krajinnou oblastí, a je velmi oblíbeným výletním místem. Krasová řeka je charakteristická četnými vodopády a peřejemi na horním toku. Nejznámějšími vodopády jsou Jankovića buk, obklopená pozůstatky starých mlýnů, Ogarov buk a Veliki buk.

 

Řeka Zrmanja je doslova rájem pro milovníky raftingu a kanoistiky. Místní vegetace a nádherná příroda určitě stojí za návštěvu. Cestu podél moře s úchvatnými výhledy si náležitě vychutnáváme, a před obcí Maslenica odbočujeme do vnitrozemí směr Obrovac. Cesta vede krásnou přírodou, v dálce výhled na horské kopečky a za chvilku sjíždíme uzoučkou cestou k vodopádům. Běžně by zde v tuto dobu byly kempy plné vodáků, avšak nyní tady vše zeje prázdnotou. Příjemně nás překvapuje stánek se skvělou zmrzlinou, prostě nabídka, které nešlo odolat. Den se rychle krátí, a nás tak čeká parádní cesta zpět při zapadajícím slunci. Za dnešek připisujeme 250 najetých kilometrů.   

7. den – Ribarica – Ogulin

Dnešní ráno se naposledy při snídani kocháme výhledem na moře. Je čas vyrazit pomalu zpět k domovu. Cestu si chceme nějak zpříjemnit, a proto volíme trasu chorvatským venkovem. Nejprve pár kilometrů podél moře k obci Stinica, kde odbočujeme od moře směrem do vnitrozemí.

Úžasné serpentýny, krásné výhledy, ještě poslední zastávka s výhledem na moře, abychom udělali pár fotek a šup omrknout krásy chorvatských vesniček. A že je na co se dívat… Chvílemi to vypadá, jako by se tady zastavil čas. Lesy, louky, malebné chalupy, hodně letitá zemědělská technika, to všechno vás dokáže doslova vtáhnout do nostalgické atmosféry. Pokud někdy zavítáte do těchto končin, silnice mezi obcemi Stinica a Švica určitě stojí za to si v klidu projet. U obce Otočac se napojujeme na silnici č. D50 a pokračujeme až do obce Ogulin, kde máme opět přes aplikaci Booking zarezervováno ubytování. Na tachometru nám přibylo sice jen 160 km, ale jízdní zážitek hodně velký.

8. den – Ogulin – Durmanec

Předposlední den našeho putování se chceme co nejvíce přiblížit k Chorvatsko – Slovinským hranicím, a proto dnes večer hodláme opět využít ubytování v obci Durmanec. Po cestě máme naplánovánu zastávku malého vojenského muzea občanské války ve městě Karlovac.

Muzeum se nachází na okraji města, příjezd a parkování je bezproblémové. Pokud se vám nechce z nějakého důvodu absolvovat prohlídku uvnitř muzea, můžete alespoň relaxovat pohledem na venkovní expozicí vojenské techniky. Muzeum je takovým příjemným a milým zpestřením cesty.  Dále míjíme město Záhřeb a pokračujeme podél řeky Krapina po silnici č. D1 až do místa ubytování. Připisujeme si nějakých 170 km. Večer zakončujeme regionálním pivečkem a dobrou pizzou v místní restauraci.  

9. den – Durmanec – Domov

Ráno vyjíždíme směr domov. Čeká nás slušná porce přibližně 600 km, ale pokud se nepřihodí nějaká neočekávaná situace, měli bychom večer spatřit krásy našeho hlavního města. Na hranicích se Slovinskem jsme za chvilku. Tentokrát volíme hraniční přechod nedaleko obce Cvetlin, a přes Slovinsko přejiždíme trasou přes město Ptuj. Snažíme se přibližně každých 100 km dělat pravidelné zastávky. Cesta rychle ubíhá a než se nadějeme, překračujeme hraniční přechod do Rakouska. Najíždíme na dálnici a nyní se musíme prokousat nejnudnějším kouskem až k hranicím s naší republikou. Naštěstí máme po celou dobu ideální počasí. Skútry si vedou skvěle, tankujeme pravidelně po ujetí přibližně 250 km. Na Dolním Dvořišti si dáváme kafe kolem 17 h. Kolem deváté večerní hodiny parkujeme skútry v doma v garáži. Dnes to byla slušná štreka, jsme příjemně unavení, ale šťastni, že jsme celý výlet dali ve zdraví a pohodě.

Celkem jsme na skútrech během dovolené urazili cca 2200 nádherných kilometrů a poznali jsme spoustu krásných míst, o kterých jsme neměli vůbec kdy tušení, že existují. Naše stroje si vedly skvěle a během cesty nenastal jediný technický problém. Dokonce i delší dálniční přesuny nebyly takovým utrpením, jak by si někdo mohl myslet. Pohodová cestovní rychlost kolem 110 km/h se ukázala jako naprosto dostatečná, dojezd na jednu nádrž přes 300 km asi také nepotřebuje komentáře. Během cesty jsme se jen ujistili v jedné věci, a to že i na obyčejném skútru se skromným výkonem a za pár kaček lze zažít neobyčejné věci, navíc při minimálních nákladech. Vždyť i přes to, že jsme přenocovali každou noc v penzionu a nijak se v ničem neomezovali, se celková cena nevyšplhala přes 8 tisíc na jednoho. Pokud to situace dovolí, máme pro letošek v plánu ukázat našim italským jednostopým mazlíkům zemi jejich původu.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (33x):
Motokatalog.cz


TOPlist